Čtenářský deník: Futabatei Shimei - Dva z Tókja (rozbor) - překlad Vlasta Hilská-Průšková

11. srpna 2018 v 23:11 | Shirayuki |  Japonsko
Dnes článek o něco později, protože jsem si až v 11 večer uvědomila, že jsem dneska recenzi nevydala.


Futabatei Shimei byl prozaik, překladatel, literární teoretik a tvůrce japonského moderního psychologického románu. Jeho první román Plující oblaka (Ugikumo) byl nedokončený, ale měl revoluční význam z hlediska téma a stylu - živě a realisticky líčil život v Japonsku v době 80. let 19. století. Román se odehrává především v prostředí vzdělaných vrstev, mistrovským psychologickým vykreslením hlavních postav zachycuje sociální konflikty mezi nimi. Jeho hlavní postavou je mladý, idealisticky založený muž, který přišel o post úředníka, prohrává i soupeření o svou snoubenku s ambiciozním a chytrým byrokratem. Román sehrál průkopnickou roli i v literárně-jazykové oblasti, protože v něm bylo poprvé použito mluvené slovo.

Všednost
Příběh má autobiografické prvky a je psán formou deníku postavy. Jde o částečně smyšlený životopis žánru watakushi shósetsu (román v první osobě) a autor se v něm často pokoušel zesměšnit naturalismus, jehož sloh přirovnával ke kravskému slintání. Je plný melancholického smutku a zklamání nad vlastním životem, ale obsahuje i kladné stránky života - například lásku rodičů či ke psovi. Jde o zrcadlo zklamání japonské inteligence - sny a ideály ustoupily před lidmi bez zásad jdoucími si za vlastním prospěchem. Je plný upřímné pravdovosti. Realismus má podle něj vystihnout pravou vůni skutečnosti a ne pravdu a literární dílo je hrou, výplodem umělcovy fantazie, čímž se později zabýval Natsume Sóseki.

Dva z Tókya - obsahuje Všednost/Prostřednost a román Jeho podoba
Jeho podoba
Tetsuya Ono je profesorem národního hospodářství a finančnictví na univerzitě a starší doktor práv. Jeho sestra Sayoko má jít jako učitelka pracovat k jistému panu Shibuyovi a on se bojí, aby ji pán neobtěžoval a nezneužil (jde o sestru adoptivní, ne pokrevní - japonský systém adopce do rodin spočíval v tom, že manžel dcery byl považován i za syna a manžel nejstarší dcery často považován za hlavu rodiny v nepřítomnosti otce). Tetsuya si vzal za manželku sestru Sayoko (často přezdívaná Saya), žárlivou a podezřívavou, která ho nakonec i obviní s poměru se svou sestrou. Neustále si stěžuje, že jí dává málo peněz na domácnost, i když ona sama nepracuje, Tetsuyovi zase vadí, že se Sayou zachází jako se služkou. Sayo mezitím ztrácí nervy, protože ji pan Shibuya škádlí, že je dětinsky puntičkářská (nechce se stát jeho milenkou), tak se ji Tetsuya rozhodne vzít zpátky, jakmile od něj uteče zpátky domů. Sestra ale dál hysterčí a i jejich matka chce, aby se Sayo vrátila do služby, že se s pánem ožení a bude jí dobře a všem se doma uleví, protože vytváří jen napětí svým vztahem s Tetsuyou (i když mezi nimi nic není, až na počínající city). Sayo se hájí, že se o bratra starala, když se k němu její sestra chovala hnusně a chladně, ale nakonec je nucena odjet. Tetsuya ji zastaví a domluví se, že Sayo bude bydlet taně ve městě, zatímco adresu bude mít i jisté rodiny, Tetsuya se rozvede, takže už nebudou sourozenci a budou moct zůstat spolu. Sayo ale začne mít výčitky, tak nakonec odjede do Chiby, kde měla původně pracovat, a prosí ho, aby ji nehledal. Tetsuya nakonec odjede do Číny, vykašle se na práci a dá se rozvést, pije a ke konci je o něm pouze zmínka, že byl spatřen v armádě při vypuknutí rusko-japonské války.
Jedná se tedy o studii japonského rodinného života a systému adopce, s milostným trojúhelníkem na pozadí.,


Názor: Všednost jako taková mne upřímně moc nezaujala. Je to sice psáno čtivým jazykem, působí skutečně jako autorův životopis, ale jednak to bylo nezáživné a při scéně se psem jsem si pobrečela. Na druhé straně Jeho podoba byla další z příběhů ve stylu "rodinných kronik" jako vystřižených z telenovely. Postava starší sestry mne vyloženě otravovala už od začátku, kdy začala manžela prosit o peníze a pak fňukala a dělala hysterku, i když k poměru zpočátku vůbec ani nedošlo. Jestli nechtěla, aby jí zahýbal, neměla se chovat jako kráva. Sayo mi bylo až líto, když ji vystrnadili a musela jet na nádraží aniž by mu něco řekla. Působila sice místy dost naivně a až zakřiknutě, hlavně když měla pořád výčitky kvůli zmařenému manželství. Ani konec se mi nelíbil díky své otevřenosti, která sice dává prostor představivosti, ale ukončit to tak, že ona odjede někam na venkov a on se toulá neznámo kde s tím, že je prý údajně později spatřen ve válce. Na druhou stranu příběh dává nahlédnout do tehdejší sňatkové politiky a adopce druhů svých dětí jako vlastních dětí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.