Čtenářský deník: Edogawa Rampo - Zrcadlové peklo (rozbor) - překlad Jan Levora

4. srpna 2018 v 14:12 | Shirayuki |  Japonsko
Tentokrát jsem použila vlastní zápisky z přednášek, takže se omlouvám za heslovité poznámky.


Vlastním jménem Hirai Taró (pseudonym podle japonského fonetického přepisu E. A. Poe, ale též v překladu znamená "procházka kolem řeky Edo") v sedmnácti letech odešel do Tókya kvůli studiu ekonomie a během studií překládal nejrůznější díla od zahraničích autorů. Jeho prvnotinou byla detektivní povídka Dvousenový měďák (Nisen dóka), dalším významným dílem je sbírka Ďáblova slova (Oni no kotoba) vydaná v roce 1936. Dále vytvářel i četbu pro mládež o chlapecké skupině detektivů (Shónen tantei dan). Psal především tzv. suiri shósetsu (,,próza o záhadách řešených dedukcí") a byl představitelem žánru ero guro nansetsu (doslova "eroticky groteskní nonsens"). V jeho dílech řešil mimo jiné i otázku homosexuality. Po válce nastal rozmach detektivní literatury a byl založen Klub japonských detektivních autorů (Nihon tantei sakka kurabu).
Dodnes se uděluje cena Edogawa Rampóa pro nejlepší nepublikovanou detektivní prózu.

Zrcadlové peklo

1) Červený pokoj
- klub, kde se vypráví strašidelné historky, aby měli členové v nudném životě vzrušení
- prvním z příběhů je ten od pana T., o téměř sto vraždách, které spáchal tak, aby ho nikdo nemohl přímo obvinit
- začalo to když někdo srazil staříka a on ho omylem poslal na kliniku amatéra, kde muž následně zemřel, a tedy si poprvé klade otázku - zabil jsem ho svým omylem?
- další vraždy už dělá úmyslně a vychytrale - například zakřičel na nerudného slepce, který si vždy myslel, že si z něj lidé dělají srandu, protože je slepý, tak dělal opak, že je před ním díra a měl by jít vlevo, takže slepec šel vpravo a spadl rovnou do díry, kde se zabil, dále přemluvil kluka, aby se ve stylu "že nedosáhneš až sem" vymočil a obnažený kus drátu vedoucí od hromosvodu ve chvíli, kdy po něm sjel blesk, takže ho zabil elektrickým proudem
- dosud zabil 99 obětí a tou závěrečnou stou chce být on sám - vytáhne zbraň, dělá, že chce zastřelit číšnici (slepým nábojem), ukáže, že je to hračka a řekne, že ty historky si vymyslel, pak jí zbraň dá, aby si na něj vystřelila na důkaz, ale ten druhý náboj už je ostrý, takže ho to zabije

2) Člověk křeslo
- spisovatelka Yoshiko obdrží dopis o příběhu muže, který je ošklivý a vyrábí nábytek, ale jednou vyrobí takové křeslo, aby se v něm mohl schovat a poslat majiteli do hotelu, kde chce nepozorovaně krást, ale nakonec najde potěšení v tom, jak na něm lidé sedí
- vyprávění zakončí tak, že řekne, že to křeslo má doma sama spisovatelka poté, co hotel prošel renovací a musel se zbavit nábytku, mezi nímž bylo i křeslo, ona se vyděsí, ale následně přijde druhý dopis, kde autor píše, že je to povídka a chtěl by ji prostřednictvím spisovatelky vydat jako "Člověk křeslo"

3) Vražda na kopci D. (kopec Dangozaka, kde měl E.R. antikvariát)
- autor sedává v kavárně, kde se seznámí s mužem jménem Kogoró Akeči a pokukuje po ženě antikvariáře, kterou později najdou uškrcenou, pomocí dedukce následně zjistí, že to byly BDSM hrátky s majitelem restaurace, které se zvrtly, ten se následně oběsil

4) Zrcadlové peklo
- vyprávění příběhů ve skupině přátel
- příběh o muži, co byl v dětství blázen do zrcadel a dělal s nimi nejrůzněší triky
- muž si v laborce udělá místnost oblepenou zrcadly, pořídí si skleněnou kouli oblitou rtutí, takže uvnitř je to jedno velké zrcadlo, zavře se do ní a následně tam zešílí

5) Psychologický test
- student Fukiya se rozhodne pro vraždu staré paní domácí svého spolužáka, aby jí sebral peníze, které má schované
- peníze (ale jen polovinu) vezme z květináče, zbytek tam zase zabalí, dá to tašky, kterou následně odevzdá na policii s tím, že ji našel
- jeho spolužák se vrátí domů, uvidí mrtvolu, dojde mu, že asi šlo o peníze, ale ty jsou pořád v květináči, tak je ukradne a nahlásí vraždu, ale při prohlídce se peníze u něj najdou, a tak ho obviní
- následně probíhá příprava na psychologické testy skrze detektor lži - inspektor se ptá na slova, náhodná, ale i související s případem, jaké v nich vyvolají asociaci, Fukiya se na ona slova připraví tak, aby nereagoval moc rychle ani pomalu, ale právě ta příprava ho nakonec prozradí
- navíc při vraždě poškrábal paravan, který byl přivezen do bytu den předem, ale on o tom neví a tvrdí, že si škrábance všiml už dva dny předtím →usvědčení

6) Housenka
- Tokiko má manžela veterána na vozíku, který nemá nohy ani ruce a navíc byl granátem připravený o hlasivky a sluch, pečuje o něj (protože je to torzo připomíná jí housenku)
- žena ho v záchvatu halucinací/noční můry připraví i o oči, následně toho lituje, ale on se mezitím odplazí do studně, kam skočí a zabije se

7) Slepá bestie
- v první části se setkáváme se zpěvačkou a tanečnicí Ranko a její milenkou a žačkou Kimiko
- Ranko stojí jako model sochaři, socha je následně vystavena v galerii, kam ji přijde osahávat slepec
- Ranko chodí na masáže, ale masér je falešný a jedná se o onoho slepého stalkera, při představení dostane kytici a navíc ji stalker sleduje
- je pozvaná do domu svého známého, pozvání ale bylo falešné a stalker ji zatáhne do svého doupěte ve sklepě domu v divné místnosti tvořené vymodelovanými částmi těl jeho obětí
- Ranko s ním začne spát, provádí úchylnosti, ale časem ho omezí, tak se ji rozhodne zabít a rozčtvrtit, její části pak rozháže po městě
- stejně tak dopadne i paní Perla a následně Reiko, která se ho pokusí obelstít tím, že ho opije a pozve na masáž do lázní, ale uprostřed masáže vymění sebe za figurínu, takže bude moct utéct, zatímco se ona a její kamarádky dívají na scénu oknem, ale on to prohlédne, a tak s kamarádkami stojí figurína, kterou pokládají za Reiko, zatímco sledují domnělou vraždu figuríny, která je ale vražda skutečná
- následně zabije i lovkyně perel v rybářské vesničce a asi sedm dalších, vymodeluje sochu s částmi těl do podoby svých obětí a na ní vypije jed


Kniha mne zprvu příliš nezaujala, hlavně protože jsem z první povídky Červený pokoj byla dost zmatená, o co vlastně jde. Brzy se však do toho dostanete a nemůžete přestat. Příběhy skutečně velmi připomínají Jáma a kyvadlo, ať už jazykem či atmosférou. Moje nejoblíbenější byla nejspíš Housenka, zejména díky svému naturalistickému naladění. Na druhé místo bych zařadila Psychologický test a Slepou bestii.
Rozhodně doporučuji fanouškům detektivek s nádechem hororu. Po všech těch autorech, kteří truchlí pro ztracenou tradiční kulturu a jsou traumatizováni válkou, to byla příjemná změna.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.