Smrtelná touha 21.

24. července 2018 v 3:00 | Ája a Vita |  Smrtelná touha




,,Sasuke, zastav," zavolal na něj jeho starší sourozenec ode dveří, sešel schody a vydal se k brance, za kterou stál jeho mladší sourozenec. ,,Nemyslel jsem teď hned, v takovým stavu a ještě tak pozdě tě přece nemůžu nechat jít, zbláznil ses?" Zakroutil hlavou a kovová dvířka, která uzavírala kamenitou cestičku k domu, zase otevřel.

,,V jakým stavu? Je mi fajn." Zastavil jsem a otočil se na něj. ,,Promiň mi ten dnešek, nebylo to fér. Vím, že to nemůžeš rodičům udělat a já tě pokoušel. Mrzí mě to, nebylo to zrovna čestný." Přinutil jsem se k úsměvu. ,,Dobrou noc, Itachi." Moje rty se chvěly, ale můj hlas zněl překvapivě dost klidně, až mě to samotného vyděsilo. Už jsem neběžel, šel jsem pomalu pryč odsud, abych mu nedal důvod, proč si myslet, že odsud utíkám, že utíkám před ním.

Itachimu nezbylo než doufat, že nehodlá znovu skákat z mostu, nebo to nějak jinak ukončovat. Rozčilovalo ho, že se mu vpletl do života. Spálil se s výběrem, navzájem se chytili do těch očních technik a nedokázali se z toho dostat. Možná proto, že jeden z nich se z toho vážně ani dostat nechtěl... Itachi dlouze zasténal a vrátil se do domu. Svlékl si župan, který si na sebe jenom hodil, když vybíhal za Sasukem a odešel do koupelny. Jeho mladší bratr bez něj mohl mít perfektní život... měl by rodinu, dokonce i ten blonďák vypadal, že o něj má zájem... Sasuke měl pravdu. Od něj to nebylo férové, vzal mu naději na normální vztah, překážel těm dvěma a nedal jim ani možnost se k sobě trochu přiblížit... když si představil, jak se musel cítit Deidara... měl chuť se mu za to minimálně omluvit. On sám nikdy nezažil nezájem někoho, kdo se mu zamlouval.

Moje učení skončilo totálním fiaskem. Itachi má pravdu, když se přestaneme vídat, třeba zapomeneme. Naučit mě to ovládat může přeci i táta.
Šel jsem pomalu i zbytek cesty domů, tu noc začalo sněžit, celé město se na moment ponořilo do bílého povlaku, než ho auta stihla přeměnit na ušmudlaný závoj. Mé kroky zněly tak měkce a klidně. Do tváře mi nefičel obvyklý studený vítr ani tolik nemrzlo. Znamení, že bude líp?
Většinou i v takovou dobu město docela žilo, ale teď jsem potkal sotva dva lidi. Až pár metrů před domem zpoza rohu vyběhl nějaký muž. Zavadil svým ramenem o to mé a strhl mě k zemi.
,,Omlouvám se," natahoval hned ke mně ruku, aby mi pomohl se zvednout.
Pouliční lampa odhalila jeho nádhernou bledou tvář lemovanou dlouhými tmavými prameny vlasů. Bledé skoro až průsvitné oči v sobě skrývaly nějaké trauma, smály se, a přesto vypadaly zraněně.
,,Nic se nestalo," ujistil jsem ho a mírně se usmál. Cítil jsem, jak mi srdce buší podobně jako při setkání s Itachim. Možná proto, že mi ho částečně připomínal. Moje okouzlení modrookými blonďáky nejspíš vzalo za své. Spolu s tím se mi vrátily vzpomínky na Deidaru, měli jsme jít spolu na večeři, měl jsem se ozvat a zase na to zapomněl...
,,Promiň, jsi celej od sněhu..." Natáhl ke mně ten muž ruku a začal mi oprašovat záda.
,,To je vážně v pohodě, bydlím kousek odsud," ustoupil jsem od něj a znovu se zahleděl do těch jeho očí. Asi to nebylo úplně fér, ale musel jsem to zkusit. Funguje to i na někoho jiné než na Itachiho?

Tmavovlásek se mírně, snad až nechápavě zamračil a o krok blíž k Sasukemu přistoupil. Párkrát zamrkal, jako by mu vločky sněhu padaly přímo do očí. Nepromluvil, jen mladého Uchihu sledoval... zlehka naklonil hlavu ke straně, přivřel oči. To, že mlčel a až zbožný způsob, jakým mladého lékaře sledoval... byl jeho. V té krátké chvíli si ho Sasuke dokázal přivlastnit.

Tak nádherný. Tolik podobný Itachimu. Chtěl bys zaplnit to prázdné místo? Smím to vůbec udělat?
Možná někoho máš, možná už tvoje srdce někomu patří, nechci ti ho brát.
,,Můžeš mě jako omluvu pozvat na kávu," zvolil jsem menší kompromis. Poznám ho, zjistím, co je zač, podle toho se rozhodnu.

Muž se pousmál a přikývl.
,,Takže bys ode mě pozvání přijal?" Rukama si zvedl límec kabátu, aby mu za krk nesněžily ledové krystalky sněhu a prsty si jemně upravil šálu. Sasuke už pomalu rozpoznával rozdíly mezi chvílemi, kdy někoho ovládal a kdy ne. Jejich oči se nedívaly tak do dálky, nehleděly skrz, ztraceně. Když ano, byli na nejvhodnější cestě stát se loutkou.

,,Přijal," přikývl jsem a přimhouřil oči, abych teď mohl opravdu nechat jednat jeho samotného.
Hledat si takhle náhradu za Itachiho vypadalo naprosto absurdně. Nic o tom muži nevím, jen se mi líbí. Dřív by mi to nestačilo. Ani zdaleka ne. Dnes už na tom tolik nezáleželo, protože už jsem od Itachiho dostal tolik ran, že se ani nestačily hojit, v jak krátkých intervalech mi je působil. On vypadal jako zázračný lék.

,,Tak zítra ve čtyři hodiny tady?" navrhl neznámý, a pak zakroutil hlavou, jako by si na něco vzpomněl. ,,Omlouvám se, ani jsem se nepředstavil, Neji." Znovu mu stiskl ruku. Ten dotek trval o pár drahocenných sekund déle, než bylo ve zvyku při obyčejném formálním seznamování.

,,Sasuke," pronesl jsem do ticha zasněžené noci a jen na krátký okamžik ho přiměl po mně ještě jednou zatoužit, po tom jsem se vydal ke svému bytu. Zítra naštěstí nemusím do práce, takže mám čas si to všechno promyslet. Možná ho ani nezajímají kluci, možná má přítele, možná nejsem jeho typ, možná mu ničím život tak, jako ho zničil mně Itachi.
Dnes už to ale odmítám řešit, jen si dám sprchu a zalezu do postele.

***

Další den ráno byl Itachi probuzen telefonátem otce. Vyslechl si, jak se Mikoto svého mladšího syna už nemůže dočkat, a pak její nadšení trochu zchladil, když se omluvil, že má práci a nepřijde, ale že je nechá užít si Sasukeho samotného. Na otcovy otázky ohledně učení odpovídal spíš neurčitě avšak tak, aby Fugaku znovu nepojal podezření. Když dohovořil, odešel do koupelny, upravil se a převlékl. Místo snídaně u rodinného stolu dal přednost malé kavárně na rohu hlavní třídy. Jakmile složil noviny a kývnutím poděkoval za donesený hrnek kávy, znovu vzal do ruky telefon a našel si v něm číslo Kimimara.

To ráno se mi stávalo lépe než obvykle. Většinou jsem se budil s bolavými myšlenkami na Itachiho, jenže dnes mě čeká rande s Nejim. Možná opravdu dokážu zapomenout s jiným člověkem.
S neobvyklým elánem jsem si šel udělat snídani. Dokonce i Yuki na mě poznal tu změnu, protože namísto nechápavého zklamaného pohledu jsem se dočkal vlídného předení. Snad tuší, že už se démon nevrátí. Už od začátku ho neměl rád.

Sasukemu se rozezvonil telefon. Přes nadšené štěbetání nebylo těžké poznat, že se jedná o jeho nově nalezenou matku.
,,Itachi má prý moc práce, ale s tátou jsme vymysleli na dnešek jenom krátký výlet, kdyby ses připojil, byli bychom moc rádi," přemlouvala Mikoto svého mladšího syna. ,,Šli bychom kousek pěšky, tam si dali oběd a zpátky jeli lodí po řece," líčila připravenou rodinnou túru.

Nevěděl jsem, jak ji mám odmítnout. Ve čtyři se musím sejít s Nejim, odložit to nelze, neznám jeho číslo a ztratit ho nechci.
,,No... do kolika by to bylo?" Zeptal jsem se trochu nervózně. Už při téhle větě jí musí být jasné, že to pravděpodobně dnes nevyjde.

,,Chtěla jsem tam tak v jednu být na jídle, cesta lodí bude trvat nejspíš třičtvrtě hodiny, možná hodinu..." na chvíli se zarazila, nejspíš se mírně zamračila. ,,Ty už dneska něco máš, viď?" zněla trochu smutně. Sice se na dnešku včera dohodli, ale pravda, že Itachi nemluvil od věci, když tvrdil, že má Sasuke i svůj život, do něhož donedávna rodina nepatřila.

,,Až od čtyř, do tý doby mám čas," uklidnil jsem ji. Nemusíme spolu přeci trávit celý den. A naštěstí tam nebude Itachi, tak by všechno mohlo proběhnout hladce. Taky bych mohl znovu tátu požádat o to, aby mě učil. Vysvětlit mu, jak jsme se s Itachim dohodli. Zatím se to stejně jeví jako nejlepší řešení. Když vedle mě někdo zůstane, někdo, koho se smím pokusit milovat, někdo, kdo dá na oplátku mě to samé, mohl bych to zvládnout.

,,Dobře." Mikoto zněla nadšeně jako dítě, které dostalo vytouženou hračku. Až to nutilo k úvaze, jestli je taková vždy, nebo se ta euforie alespoň časem zmírní. Těžko říct.
,,V jedenáct jsme chtěli vyrazit, klidně přijeď dřív, když se ti to bude hodit," oznámila mu ještě a po dlouhém loučení konečně zavěsila.

Odložil jsem mobil a nasypal Yukimu granule. Jeho poslední dobou zanedbávám nejvíc. Pořídit si zvíře v takové časové vytíženosti asi nebyl nejlepší nápad, ale vypadá to, že Yuki už si zvykl. Koneckonců, kočky lásku nepotřebují. Stačí jim miska plná jídla, občasné pohlazení, teplé místo ke spánku a mají vše, co k životu potřebují.
Moje snídaně vypadala báječně, přesto jsem vypil jen kafe a zakousl se do tmavého pečiva, pak mě nějak přešla chuť, chtělo se mi spát. Už oblečený jsem padl do peřiny a přitáhl si k obličeji polštář. Schválně jsem u něj nevyměnil povlak, když na něm tehdy ležel Itachi. Vyplňoval prázdnotu v dobách, kdy za mnou nemohl přijít. Teď jen jitřil rány.

***

,,Dobré ráno... Itachi Uchiha, můj b... Sasuke s vámi už jistě mluvil, jedná se o ten případ," ohlásil se do telefonu starší černovlásek ve stejnou dobu. Přeřeknutí nebylo téměř slyšitelné, Itachi se dokázal velmi rychle opravit tak, aby plánované slovo "bratr" ve větě přirozeně zaniklo. Do práce se mu moc nechtělo, ale Sasukemu to slíbil a jinak si potřeboval vyčistit hlavu. Neustále mu v mysli zněla slova detektiva, který s ním celou věc projednával... ,,Raději ten případ prohrajte, zachráníte s tak možná život..."
Chvíli se nic na druhé straně neozývalo nejspíš vlivem toho údivu, který právě Kimimara pohltil. Ne snad, že by nevěřil svému nejlepšímu kamarádovi, spíš nečekal takovou ochotu ze strany jeho přítele. Určitě má teď důležitější věci na práci.
,,Dobrý ráno..." promluvil najednou po tak dlouhém mlčení. ,,A - ano mluvil, promiňte, nečekal jsem, že zavoláte..." Ještě přeci neřekl, že mu pomůže, jen "jedná se o ten případ".
Itachi se ušklíbl, docela chápal, že si s ním jeho mladší bratr rozumí. Oba si doslova říkali o alfu, někoho, kdo by jim rozkazoval, co mají dělat. Ani nechápal, proč si tu analýzu teď provedl, většinou si toho prostě nevšímal.
,,Jistě pochopíte, že projednávat to po telefonu je vyloženě nevhodné. Měli bychom se sejít, pokud možno co nejdřív a před dalším zasedáním soudu."
Takže mu skutečně plánoval pomoct. To na něj má Sasuke až takový vliv?
Nikdy si nevšiml, že by si hledal partnera až v tak vysokých pozicích, navíc Naruto říkal i něco o nějakém Deidarovi. Nevyznal se v něm, ale byl mu vděčný. Kdyby se mu nesvěřil, nemusel o to tak vůbec dopadnout, nemusel vidět vyrůstat vlastní dítě...
,,Díky," vydechl s úlevou. ,,Záleží na tom, kdy máte čas." On se rozhodně přizpůsobí.
,,V pondělí odpoledne by to šlo, co říkáte? Stavte se u mě v kanceláři, mezi čtvrtou a pátou," instruoval ho Itachi stručně. Na mysli už mu zase vytanul vykřičníček v podobě dalšího domluveného termínu, fakt, že byla neděle, pro něj nic neznamenal. Někdy měl pocit, že kdyby mu oznámili, že za týden se koná konec světa, do posledního dne by pracoval. Ačkoliv ho napadalo pár věcí, které by udělal radši.
,,Dobře a ještě jednou díky." V pondělí obvykle končí až v šest, ale Hatake ho určitě pustí dřív, když mu naznačí, o co jde. V tom nebude problém.

***

Blížila se třetí hodina, když mě táta vezl domů. Perfektně načasované.
,,Jak jste pokročili s Itachim?" Zeptal se mě trochu podezíravě.
,,Moc ne..." odpověděl jsem popravdě. ,,Dohodli jsme se, že se zkusíme nějaký čas nevídat." Možná bych ho teď měl požádat, aby mě učil on.
,,Rozumím, ale kdybys na sobě něco pozoroval, víš, že musíš zavolat, dobře?" Neříkal "můžeš", ale "musíš". To po něm zdědil Itachi ten autoritativní přístup?
,,Vím," přikývl jsem a podíval se z okénka. Na téhle cestě asi budu brzy znát každý strom.
,,Mimochodem, mám pro tebe ty doklady. Do pěti dnů musíš na úřad donýst ty starý, aby tě náhodou nenapadlo užívat dvě identity," ušklíbl se na konci věty a podal mi větší hnědou obálku.
,,To šlo nějak rychle," řekl jsem překvapeně a obálku si převzal. Takže odteď moje jméno zní "Uchiha Sasuke"? Měl bych hodně rychle vymyslet, jak to vysvětlím v práci. Jak vysvětlím, že já a můj údajný přítel máme stejné příjmení. Kimimarovi a Narutovi bych možná dokázal říct i pravdu, ale ostatním? Přiznat se k incestu? I když jsme to nevěděli, tak to bude znít minimálně dost divně. Jenže asi nemám moc na výběr.

Ve čtyři hodiny na Sasukeho už jeho Neji trpělivě čekal. Přesně na onom místě, kde ho noc před tím shodil do sněhu. Když mladého Uchihu spatřil, pousmál se.
,,Ahoj," kývl na pozdrav. Z nové touhy, která vzplanula zničehonic, se očividně ještě vzpamatovával.

Neodpověděl jsem, jen se pousmál. Možná se až příliš snažím napodobovat Itachiho. Tohle přeci nejsem já. Nemám potřebu si s lidmi pohrávat a nutit jim něco, co opravdu necítí. Snažil jsem se proto od našeho druhého setkání nedívat se mu moc do očí, nechat to vyplynout přirozeně.
,,Tak kam půjdeme?" Nechal jsem výběr na něm.

,,Kousek odtud je docela slušná kavárna, často tam chodíme, když nám ve škole odpadne pár hodin," kývl směrem k centru města. Nepůsobil teď nijak ovládnutě, ačkoliv šlo poznat, že nechápe, proč se Sasuke očnímu kontaktu s takovou vervou vyhýbá.

Ve... ve škole? Opravdu řekl ve škole?
Cítil jsem, jak se mi do oka dostává tik. On ještě studuje? Kolik mu může být? Vypadá ve stejném věku jako já, nebo jen já vypadám moc mladě?
,,Neji... co studuješ?" Zeptal jsem se radši oklikou, jakmile jsme si sedali ke stolu v rohu. Soukromí. Aspoň že tak.

,,Ekonomika," odpověděl mu stručně. Byl očividně na vysoké, ale to pořád nepřekonávalo tu mírnou věkovou propast. ,,A co ty?" Pozvedl obočí a natáhl se pro kartičku na stole. Ani minutu v ní nečetl, nejspíš to tu dobře znal, jen ji zavřel a podal Sasukemu.

Proboha... on je vážně ještě dítě. Mít na krku obvinění za obtěžování nezletilých je to poslední, co mi v mém bídném životě chybělo. Já si prostě neumím najít kluka. Jeden lepší než druhý. Ideál pro mě představoval Deidara a tomu jedinému jsem pomalu nedal ani šanci. A proč? Protože mě přestali modroocí blonďáci přitahovat? Výborně, Sasuke, hloupější důvod už sis vymyslet ani nemohl.
,,Zkus hádat," převzal jsem si od něj nápojový lístek, abych zjistil, jestli mají nějakou silnou kávu.

Neji přivřel oči a sjel ho pohledem.
,,No, tipoval bych něco s veterinou? Nevim proč, ale nějak mi sedíš na ty přírodu - milující lidi, co se snaží přimět ostatní, aby třídili odpad," trhl rameny a rozesmál se, když viděl Sasukeho výraz. ,,Neřikej, že jsem se trefil. Jestli jo, tak je to v pohodě, já mám tyhle blázínky rád," ušklíbl se a kývl na číšníka, aby se u jejich stolu stavil. ,,Dobře se s nima povidá," odůvodnil.

Musel jsem se smát taky. Přírodu milující lidi, přimět ostatní, aby třídili odpad...
,,No, ve skutečnosti nemám na přírodu moc času a lidi se tak maximálně snažím přesvědčit o tom, že když budou jíst zdravě, hladina jejich cholesterolu klesne nebo, že odběr krve vážně tak nebolí." Skoro jsem se mu až bál přiznat, že nejsem ani student. Musel bych před ním vypadat jak dědek, který se snaží vrátit do svých mladých let.

Neji překvapeně pozvedl obočí.
,,No teda, netušil jsem, že děláš praxi v medicíně. A kolik ještě potřebuješ?" Sasukeho tmavovlasý společník ani trošku nevypadal jako by ho podezíral z faktu, že už pracuje. Nejdřív čekal na odpověď, ale pak zvedl hlavu k číšníkovi a poprosil ho o jedno mojito. Potom kývl k mladému Uchihovi, aby pozornost obsluhy obrátil na něj.

Požádal jsem pouze o kávu, na alkohol se opravdu v takovou hodinu necítím, to asi můžou vážně jen studenti.
,,Vlastně to není praxe jako taková, spíš atestace," začal jsem opatrně. ,,Jsem lékař," dostal jsem to ze sebe pouze ve dvou slovech, aniž by se mi chvěl hlas, nebo bych se začal překotně omlouvat. O nic přeci nejde, nespíme spolu, nechodíme spolu, každý dopijeme svůj nápoj, a pak se v klidu rozejdeme svým směrem.

Neji svoje překvapení ale rozhodně neskrýval.
,,Cože...?" Zamrkal překvapeně, a pak se tiše zasmál. ,,Tak to počkej, kolik ti je?" Zadíval se na něj. Jeho oči neměly tu onyxově černou barvu, přes všechny podobnosti s Itachim se barva jeho duhovek pohybovala něke mezi šedou a mléčně modrou.

,,Dvacet čtyři." Rozhodně ještě nepatřím mezi dědky, navíc jsem školu ukončil dřív než obvykle pro svůj perfektní prospěch, ale i tak mě to dělalo starším. Kolik může být Nejimu? Záleží na ročníku, každopádně nemá víc než já. Dítě mu asi taky zrovna říkat nemůžu, přesto o nějakém potenciálním vztahu nemůže být ani řeč.

,,Tak to je v klidu," ušklíbl se. ,,Já spal i s třiceti pětiletým," nezapomněl při takové příležitosti připomenout a vrátil kartičku zpět do stojánku na stole. Pak si Sasukeho znovu přivřenýma očima prohlédl. ,,Vypadáš ale mladší, tipoval bych tě na devatenáct, dvacet."

S kým to jen sedím? Proč se jen cítím jako starý opuštěný mládenec, který si kupuje malého kluka.
,,A ty si myslíš, že my dva spolu budeme spát?" Nadhodil jsem lehounce povýšený tón, abych ho odradil. Ať sám radši řekne, že chce někoho bližšího svému věku. Chápu, že on se musí cítit drsně, taky bych se asi na jeho místě cítil, ale mně je neskutečně trapně.

Neji se tiše zasmál.
,,No, tak se to většinou přirozeně po pozvání na kafe vyvíjí, ne?" Ušklíbl se a poděkoval, když jim byly doneseny nápoje. V prstech stiskl dvě brčka a zabodl je do měsíčků limetek. V jeho tváři se nezrcadlila dětskost, jen upřímnost, svoboda a absence těch těžkých, životních starostí, které přichází s nástupem do tvrdého, nespravedlivého světa. Pokud mu ten večer, kdy se potkali, někdo ublížil, tak se dokázal rychle oklepat.

,,To by ses divil..." To pochopíš, až budeš starší, hošánku! Ačkoliv, když se nad tím tak zamyslím... mimo Deidary jsem vlezl do postele snad s každým, kdo mě na něco pozval. Jenže nešlo jen o sex, vždycky se to vyvinulo v nějaký dlouhodobější vztah. Minimálně o pár měsících.
Ani jsem se kvůli šoku z jeho věku nestačil divit, že je na kluky. Nestává se běžně, aby člověk při takové náhodě narazil na někoho, kdo je stejné orientace. Mám štěstí i neuvěřitelnou smůlu zároveň. Stejně jako s Itachim, můj démon... a bratr v jedné osobě. Život má vážně hořskosladkou příchuť.

,,Možná," trhl s úsměškem rameny a mezi rty stiskl brčko. Pozvání na kávu pro něj nejspíš nebylo staromódní, jen se jednalo o jinak řečenou žádost o... něco víc. Když přijal, už to zřejmě musel brát jako nabídku sexu a těžko říct, jestli se nebránil, protože sám chtěl, nebo protože ho k tomu Sasuke přiměl... což bylo pravděpodobnější.

Upil jsem ze svého šálku s kávou a zkoumavě se na něj podíval.
,,O nic přeci nejde. Možná to tak začalo, ale opravdu nemám nejmenší chuť přijímat telefonáty od tvojí rozhořčené maminky, že jsem starej uchyl," přiznal jsem mu bolestivou pravdu. Může si přeci najít milion jiných a hlavně mladších kluků.

Neji se nespokojeně zamračil a odložil sklenku nápoje, aby se mohl mírně nahnout ke svému společníkovi. ,,Hele, nejsem zas o tolik mladší než ty, abych ti nemohl rozbít pusu, když mě budeš chtít urážet," vysvětlil mu jasně a stručně.

Musel jsem se smát.
,,To není urážka. Mámy tak snad jednají, hm?" Nevím, jak by jednala moje máma. Nevyrůstal jsem s ní, ale podle archetypních předpokladů by to tak být mělo.
Ten kluk mi připadal najednou roztomilý, vztekal se, i když nekřičel, tak ten jeho naštvaný výraz. Asi tak se musí cítit Itachi, když se mnou kolikrát mluví jako s nesvéprávným. Je to... příjemný pocit.

,,Mojí mámě je jedno, co dělám," trhl rameny a opřel se do židle. ,,Ani jí pořádně nenavštěvuju, stačí jí vědět, že žiju," ušklíbl se. Ale ne sebelítostně, jednoduše tak, jak to je. Nepůsobilo mu sebemenší problém o tom mluvit a nejspíš ani takhle žít. Ten rozhořčený výraz zase zmizel, když mu Sasuke vyjasnil, že se nejednalo o útok na jeho osobu.

Mohl jsem vyzvídat, proč si s mámou tak nerozumí, nebo proč se tolik nevídají, ale nic mi do toho nebylo. Navíc toho kluka dneska vidím naposledy, takže mi ta informace k ničemu neposlouží.
Zadíval jsem se na hladinu svého šálku s kávou, jako kdybych v něm hledal radu, jak konečně začít normální život ve vztahu. Nebo spíš jak najít někoho pro takový vztah.

,,Půjdeme pak ke mně?" Pozvedl obočí tmavovlásek a pohledem sjel k téměř dopitým objednaným nápojům. U Sasukeho v hrnečku zůstalo jen pár černých kapek, zatímco u Nejiho několik čistých průsvitných, ledových kostek. Poměrně trefné vzhledem k jejich momentální situaci.

,,Spíš ne," věnoval jsem mu jeden ze svých bolestných úsměvů, přesto jsem nebyl až tak zklamaný. Mám ještě spoustu času na to najít si někoho, s kým se rozhodnu zůstat po zbytek života. Přeci nemůžu čekat pevný vztah od kluka, který mě svou neopatrností smetl na ulici na zem. Tohle se v běžném životě nestává, to je výsada filmů. Proto je všichni tak milují, život v nich je nádherný, plný dokonalých shod náhod. Ačkoliv není můj život snad plný náhod stejně jako v těch filmech? Nestává se každý den, aby bratr svedl vlastního bratra.

,,Jak myslíš... ale kdybys někdy chtěl třeba i jít si zahrát fotbal nebo co já vim, tak zavolej," ušklíbl se, sebral jeden ubrousek a tužkou, kterou někde u sebe našel, napsal několik číslic. Pak ubrousek přeložil a podal Sasukemu. ,,I když jak tak na tebe koukám, můžu to spíš rovnou zapomenout, co?" Zasmál se. Znal tyhle typy, rozloučili se a už se neukázali, pokud je náhodou něco zase nedonutilo ozvat se, jenže tohle se moc často nestávalo.


,,Máš skvělý odhad," souhlasil jsem a naposledy se podíval do těch světlounkých očí. Zvláštní barva, ale zapůsobily na mě. Zvlášť, kdy je lemovaly tmavé vlasy tolik podobné těm Itachiho. Kdyby byl starší, rozhodně bych o něm minimálně přemýšlel.
 


Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 24. července 2018 v 8:54 | Reagovat

booze chudak sasu. som zvedava ako to medzi nimi bude dalej. snad nakoniec ostanu spolu. to stretnutie s nejim myslim nebola nahoda. akoby od niecoho ci niekoho utekal. sasu bol neskutocne sladky pri stretnuti s nim. ohladom toto ze studuje a jeho veku. proste jeho laska a partnej je itachi a preto na to proste nema stasie... snad sa to nakoniec dobre skonci. :-D

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 24. července 2018 v 8:56 | Reagovat

lepsie povedane ako keby neji tam na sasukeho cakal a naschval do neho narazil. :-D

3 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 24. července 2018 v 11:33 | Reagovat

Hmm Sasuke si tam prožívá skoro depky a já se tlemím jak to má Neji na háku, jsem to ale zlá osoba... Hmm, já ale trochu čekala, že tam Sasuke natrefí na Itachiho... A popravdě Sasuke je strašně upnutý... no co, tak by se vyspal s někým kdo je o něco mladší Jaj... chvíli by se cítí jak úchyl, ale to by přešlo... těším se na další strasti a pasti, které si Sasuke sám přichystá :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.