Čtenářský deník: Hitomi Kanehara - Hadi a náušnice, Autofikce (rozbor)

7. července 2018 v 12:54 | Shirayuki |  Japonsko
Po dlouhé (velmi velmi velmi dlouhé) době se vracím na tento blog.
V rámci přípravy na přijímačky musím načíst spoustu literatury, ať už odborné nebo beletrie, tak jsem se rozhodla pomoct budoucím japanistům a začít se sérií čtenářského deníku, který se bude nepochybně nejen hodit pro přijímačky, ale i při přednáškách z literatury, prezentacích aj. Bude se jednat o díla klasická i od moderních autorů, prózu i poezii. V článcích si rozebereme vždy život daného autora a jeho nejdůležitější dílo/díla.
A dnes začneme s jednou velmi nadějnou a mnou oblíbenou spisovatelkou Hitomi Kanehara (záměrně zde nepoužiji oficiální Kaneharovou, protože transkripce je sice správná, ale mně z toho krvácí oči).
Dílo překládá Jan Levora.


O autorce:
Narodila se v roce 1983 v Tokyu jako dcera překladatele dětské literatury a vědce Mizuhita Kanehary, který ji již od dětství směřoval k literatuře. Se svou matkou měla velmi konfliktní vztahy a její dospívání nebylo zrovna klidné. Již v jedenácti odešla ze školy, v patnácti utekla z domova a začala žít na vlastní pěst. Potýkala se se sebevražednými sklony, anorexií a narušeným psychickým zdravím. Začala e-maily přispívat do internetového kurzu svého otce, který ji později pomohl s vydáním jejích prvotiny Hadi a náušnice (Hebi ni piasu; 2003). Novela mimo jiné získala prestižní Akutagawovu cenu a autorka se tak spolu se svou vrstevnicí Risou Wataya stala nejmladší autorkou, které kdy byla tato cena udělena. V roce 2006 vyšla další její novela Autofikce a o rok později Hydra. V roce 2011 Hitomi odešla z Tokya do Okayamy kvůli hrozbě radiace vůči ní a jejím dětem, které měla se svým nakladatelem. V roce 2012 se přestěhovala do Francie, kde od té doby napsala několik dalších novel.

Styl:
Zejména autorčina raná tvorba je velmi známá pro svou explicitu - sexuální obsah, pedofilie, anorexie a bulimie, násilí, tělesné modifikace a sebepoškozování. Autorka sama uvádí, že především v Hadi a náušnice a Autofikce použila autobiografické prvky u hlavních postav a inspirovala se vlastním životem. Častým tématem v díle je jakási zásadní volba, například v oblasti milostné. Pozdější díla jsou laděna spíše klidněji, zabývající se náměty rodiny, vztahů a mateřství.

Hadi a náušnice
Hlavní hrdinka Rui Nakazawa je asi dvacetiletá, blonďatá lolitka, která si však navzdory svému nevinnému vzhledu libuje v sadomaso praktikách, tetování, piercingu a dalších tělesných modifikacích. Její jméno je japonským přepisem "Louis", což indikuje její zálibu v luxusních výrobcích (Louis Vuitton). Na večírku potká zhruba stejně starého punkera jménem Ama, který ji upoutá především svým vzhledem - červené vlasy, množství piercingů, tetování a rozeklaný jazyk. Navzdory nevšednímu vzhledu je mladík milý romantik. Začnou si sice spolu, ale Rui přesto ve vztahu cosi postrádá, konkrétně na poli sexuálním, protože Ama jí není schopný vyplnit její masochistické představy.
Rui se rozhodne nechat si udělat tetování a rozeklaný jazyk (split) po staré metodě - jazyk se nejprve propíchne a průměr piercingu se postupně rozšiřuje, poté se do díry vloží provázek, zaváže se na uzel a postupným utahováním se jazyk nakonec rozdělí (pozn.: jedná se o velmi nebezpečnou a bolestivou metodu, která může vést k nevratné deformaci, když se jazyk nerozdělí přesně, mnohem bezpečnější je tuto těžkou modifikaci provést skalpelem nebo laserem). Zajde tedy do salónu Desire, kde se poznává se Shibou - bisexuálním podivínem se zálibou v sadomaso praktikách, který ji nesmírně přitahuje (protože je sadista a ona masochista dochází k jistému primitivnímu souznění). Nechá si od něj propíchnout jazyk a za tetování zaplatí v naturáliích - sexem. Rui se však nedaří zaplnit prázdnotu a upadá do stále hlubších depresí, alkoholismu a příliš rychle si zvětšuje piercing jazyka, což vyvolává nesnesitelnou bolest, která ani tak pro ni není úlevou od utrpení, a tak začne přemýšlet o sebevraždě. Ani její vztah s Amou nevzkvétá, zejména poté, co mladík na ulici ubije výtržníka, který Rui obtěžuje. Protože byl muž členem yakuzy, nastane vyšetřování a Rui se svého přítele snaží ochránit - obarví mu vlasy, aby neodpovídal popisu svědků. Ama však náhle zmizí a dlouhé dny se pohřešuje, až do chvíle, kdy policie najde jeho zohavené tělo. Rui podezřívá Šibu, dokonce najde i důkazy, ale ani na konci vlastně není jasné, zda je opravdu pachatelem.

Pozn.: Konec se zdá možná až příliš uspěchaný a otevřený. Není ani jasné, zda motivem vraždy byla Šibova žárlivost vůči Rui, aby se zbavil rivala, nebo si Amu vybral jako objekt své touhy a zabil ho, protože se Ama nechtěl podvolit. Kniha je šokujícím svědectvím života dnešní mládeže, žijící v konzumní pokrytecké společnosti a snažící se najít únik ze světa prostřednictvím alkoholu, drog, sexu a sebepoškozování.
Novele se dostalo i filmového zpracování, které jsem však zatím neviděla - především proto, že herec Amy je můj oblíbený a tak nějak se mi nechce vidět ho umřít. Také jsem neslyšela zrovna pozitivní ohlasy na herečku Rui, která je poměrně nováček a její výkon není zrovna "on point".

Autofikce
Příběhem prování začínající spisovatelka Rin s psychickými problémy, která je pověřena napsat svou vlastní autofikci - příběh, který na první pohled působí jako autobiografie (životopis autora), ale ve skutečnosti jím není. Rin je mimo jiné alkoholička se zálibou v riskování, trpící žárlivostí.
Hned první kapitola uvádí první ze tří dějových rovin - Rin cestuje se svým manželem na Tahiti, ale vztah záhy svou bezdůvodnou žárlivostí (například když jí v letadle šel pro pití a ona si hned začala představovat, jak si to na záchodcích rozdává s letuškou, co na něj předtím dělala oči) dovede k rozvodu.
V dalších kapitolách retrospektivně provází svými pochybnými vztahy (otaku Šá, kterého potká na orgiovém večírku, Kocourek atd.), tématy jako jsou drogová závislost, alkoholismus, potrat a opět žárlivost, která její vztahy vždy zničí (společně s "náhodným sexem").
Autofikce ukazuje smutný život mladé Japonky, která se snaží najít samu sebe nebezpečným, téměř nechutným způsobem. Najdeme zde i její vnitřní dialogy s "kundičkou", která se jí snaží odradit od nevěry.

Shrnutí:
Jak jsem již psala na začátku, autorka patří mezi mé oblíbené. Autofikce ze začátku působila poměrně nudně, později se setkáváme se zdařilejšími pasážemi, ale i tak se mi lépe četli Hadi a náušnice - to doporučuji zejména milovníkům vulgarity, BDSM a všeho kolem modifikací těla.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.