Smrtelná touha 19.

8. června 2018 v 9:00 | Ája a Vita |  Smrtelná touha




Itachi ho chvíli mlčky a bez pohnutí sledoval, pak se najednou mírně zamračil, zvedl druhou ruku a ukazováčkem mu přejel po rtech. Netušil, co se s ním děje, ale potřeboval to zjistit a tohle byla první možná věc, která ho napadla.

Cítil jsem, jak moje plíce žadoní o kyslík, jak moje pokožka prosí o víc takových doteků.
,,Itachi..." Zachvěl jsem se, přivřel oči a snažil se po něm nevyjet. Třes postoupil z rukou přes nervy do zbytku těla, a čím víc jsem se bránil tomu, co si moje tělo žádalo, tím mizerněji a mimo rozum jsem se cítil. Oči mi vlhly a já to nemohl zastavit.
Starší Uchiha tiše zalapal po dechu. Byla to jen narychlo vytvořená teorie. Itachi se s tím sám nikdy nesetkal, ale musel uznat, že jejich schopnosti mají vždy další novinky, kterými je překvapí. Navíc v jejich historii byli jen jedni ze dvou případů, kdy se dva členové ovlivnili navzájem. Nechtěl tomu zezačátku věřit, ale po tak silné reakci na takový jemný dotek už začínal rozumět. Sasukeho tělo prokazovalo abstinenční příznaky. Stejně jako kuřák, notorický alkoholik nebo feťák... nejspíš to podpořily nebo snad i nastartovaly ty provokace přes večer a rozhodně v tom roli hrál i ten časový odstup. Jenže tahle abstinence dokáže dohnat až k šílenství, to už teď věděli oba.
,,Sasu... pššt, to bude dobrý, podívej se na mě," promluvil k chvějícímu se bráškovi dostatečně důrazně. ,,Bude to dobrý, neboj... poď ke mně..." dlaní si ho přidržel za zátylek a přitiskl své rty na jeho, cítil, jak se pod jeho doteky ochotně pootevřely, a vjel mezi ně jazykem. Druhou rukou mu přejel po boku a chytil ho za pas.

Mohl jsem se bránit sebevíc, moje tělo nechtělo poslouchat, vřele se poddávalo Itachiho dotekům a žebralo o další.
Strašně moc jsem ho chtěl ani neumím popsat jak moc. Toužil jsem z něj servat všechno oblečení, líbat každičkou část jeho těla, slyšet jeho sténání a vědět, že jsem ho způsobil já.
Slzy mi máčely vlastní košili, jak moc jsem snažil udržet ruce mimo jeho tělo. Připadal jsem si jako šílený. V životě mi nebylo tak hrozně jako teď. Všechno, co jsem potřeboval pro uklidnění se nacházelo na dosah ruky, ale já nemohl... Nemohl jsem mu to udělat.

Itachi se krátce nadechl, prudce se odtáhl a vrátil se ke dveřím. Místo aby jimi zmizel, ale jen otočil klíč v zámku. Pak se k Sasukemu vrátil a klekl si k němu. Rty mu slíbal z těch bílých tváří ony slzičky a polibky pokračoval po spodní čelisti, mezi hebkými rty pak stiskl jeho ouško a jemně ho promnul v zubech, pak se poodtáhl a špičkou jazyka se dotkl toho citlivého místečka za jeho ouškem.
,,Bráško, no tak..." zašeptal Itachi měkce a zatímco se jednou dlaní opíral o jeho stehno, druhou mu vjel pod košili a jemně přejel po hrudníku. ,,Já jsem tady... jenom pro tebe," zavrněl něžně a přitáhl si ho k sobě o něco těsněji. Nechtěl teď nechat Sasukeho bojovat, on ho potřeboval a Itachi si pomalu začínal uvědomovat, že to není jen jednostranné.

Pamatoval si moji erotogenní zónu. Musel to udělat schválně...
Položil jsem si ruce na vlastní stehna a nehty se do nich zaryl, abych je nemusel pokládat na jeho tělo a servat z něj košili.
,,Já to... já to nezvládnu... budeš... budeš muset jít, jinak já... prosím tě běž..." Moje tělo ho chtělo u sebe, ale rozum mu to nedovolil. Dokud se drží, musím mu dát možnost odejít. Dřív, než na něj zaútočím...

Itachi ho chytil jednou rukou kolem hrudníku a téměř bez námahy se s ním zvedl tak, že ho i vytáhl na nohy. Jednou rukou ho držel tak, aby se o zeď jen opíral a nesesunul se zpátky na chladnou zem, druhou stiskl jeho ruku. Natiskl se na něj a uvěznil jeho tělo mezi stěnou a sám sebou, rty mu přejel po krku a zavřel oči.
,,Vzrušuješ mě, Sasuke," zašeptal tlumeně a s krátkým nádechem. ,,A já tě teď strašně moc chci... tak... se... nebraň..." co slovo, to něžné štípnutí do krku, volnou rukou tu Sasukeho chytil a navedl ji pod lem své košile a mezi koleny stiskl Sasukeho stehno tak, aby mu dal zřetelně pocítit, jak moc rád by si ho právě teď ohnul a...

Pořád jsem se třásl, ale jeho blízkost a jeho touha mě trochu uklidňovala. Přejížděl jsem po jeho nahé kůži a přál si ji ochutnat, jenže to bych se od něj musel vzdálit, a to nebylo v mích silách.
,,Prosím... jestli... jestli ti to nevadí..." Rozepnul jsem mu zip u kalhot, abych ho mohl pohladit po jeho vzrušení. Chtěl jsem ho v sobě. Tušil jsem, že každý jeho příraz bude jako jedna menší dávka potřebná na moje uklidnění.
Mrzelo mě to. Mrzelo mě, že to musí dělat kvůli mně. On by se ubránil, on mě nepotřebuje, vydržel by beze mě, kdyby chtěl, ale já... proč se neumím tak dobře ovládnout?
Itachi na sekundu přivřel oči a mírně zaklonil hlavu. Pak chytil Sasukeho ruku a donutil ho obemknout prsty kolem jeho chlouby. Druhou rukou mu přejel po zádech na zadeček a ten v dlani stiskl. Rty se otřel o jeho ouško a polaskal ho jazykem.
,,Otázka za sto bodů..." zavrněl tiše a rty se krátce přisál k hebké kůži jeho krku. ,,Byl bych takhle vzrušenej, kdybych ti teď neměl tak velkou chuť podržet nohy a vyzkoušet jak úzkej ten zadeček je?" Zašeptal a rty i zuby znovu zaútočil na ono citlivé místečko za Sasukeho ouškem.

,,Ale já..." Nebyl jsem schopen to doříct, nemohl jsem mu říct, že nepochybuju o jeho vzrušení ze mě, jako spíš o jeho citech a nezkrotné touze po mně. Necítí to tak jako já, nepotřebuje to tak jako já, nechce mě tak jako já jeho.
Jenže já neměl sílu to řešit, ne v takovém stavu. Držel jsem ho ve své ruce, přejížděl po něm bříšky prstů a rty laskal jeho ouško, které mi teď nádherně nastavil.
,,Prosím... vyzkoušej ho," zašeptal jsem mu do něj a něžně ho skousl.
Rty černovlasého muže se na sekundu přestaly věnovat jeho krku, protože Itachi v tu chvíli tlumeně, slastně zasténal.
,,Správná odpověď..." zavrněl. Volnou rukou sjel o něco níž a prsty si hravě poradil se zapínáním. Stáhl mu spodní vrstvy oblečení ke kotníkům a dlaněmi po tom lákavém zadečku přejel. Až teď si uvědomoval, že ho skutečně tolik chce... a všechna ta zadržovaná touha ho jen nutila k větší agresi.

Opřel jsem se čelem o jeho rameno a netrpělivě čekal, až ucítím jeho žalud na vstupu do mého těla. Konečně se moje ruce přestály třást, už tušily, že Itachi necouvne a zmocní se mě. Sám jsem si ho na to místečko navedl a provokativně se o něj otřel. Zítra a možná ještě dnes to začne příšerně bolet bez lubrikantu, ale na tom teď nezáleželo. Mně šlo jen o uspokojení nehledě na vlastní škody.
Obě dvě ruce jsem mu obtočil kolem krku a celým svým tělem se na něj natiskl. Teď patří jenom mně.
Itachi se skousnutým rtem zasténal a chytil ho pevně za boky, otočil a dlaní mezi Sasukeho lopatkami ho hrudníkem přitiskl k mramorovému pultu, v němž byla vsazena umyvadla. Sice se teď mladý Uchiha nacházel zády k Itachimu, ale vzhledem k zrcadlu, které měl přímo před sebou, viděl úplně všechno.
Starší černovlásek mu prsty vjel do vlasů a stiskl je v pěst. Druhou dlaní mu přejel po tom lákavém zadečku a mírně se k jeho oušku naklonil, tím se i natiskl na Sasukeho tělo a mladší z bratrů tak mohl perfektně rozpoznat, na kolik ho vzrušuje i bez jakékoliv techniky. Itachiho rty se mu otřely o krk.
,,Vypadáš dost nedočkavě, tak nebude vadit, když se do tebe dostanu trochu násilím, co myslíš...?" zavrněl tlumeně a neodolatelně sladce.

Jen jsem zavrtěl hlavou. Rozhodně to nebude vadit. U každého jiného bych se cukal, zvlášť s takovou velikostí, ale po nikom jsem tak netoužil jako po Itachim. Každý jeho dotek utěšoval, ať už se jednalo o konejšivý nebo bolestivější. Potřeboval jsem ho zkrátka blízko sebe.
Zapřel jsem se jen dlaněmi o strany umývadla, víc se předklonil i rozkročil, aby se do mě snadněji dostal.
Jeho ruce mu pozvolna přejely po zadečku a mírně ho stiskly, když do něj pronikl špičkou svého vzrušení, pak prsty obemkl Sasukeho chloubu a ve stejnou chvíli proti němu poprvé trochu drsněji přirazil. Volnou rukou zadržel Sasukeho instinkt se narovnat, prsty mu obkreslil spodní čelist a ukazováček s prostředníčkem mu vnutil mezi rty. Znovu se k němu naklonil a špičkou jazyka ho polechtal na oušku.
,,Skousni," poradil mu tiše a znovu se proti němu tvrdě pohnul.

Nechtěl jsem. Nechtěl jsem mu ubližovat, ale zatraceně to bolelo. Zatím jsem si jeho prsty jen převaloval na jazyku a snažil se vyrovnat s jeho přírazy.
Sledoval jsem při tom svůj i jeho odraz v zrcadle a začal mírně rudnout studem. Připadal jsem si tak lacině, znechucovalo mě to a vzrušovalo zároveň.
Moje nehty se zaryly do spár u umývadla a já s Itachiho dalším přírazem cítil, jak moje svěrače trochu povolují.

Itachi ho jednou rukou chytil pevně za bok, když do něj znovu přirážel, tentokrát ještě o něco tvrději. Pak ruku přesunul do Sasukeho klína, jemně ho stiskl a ukazováčkem obkroužil citlivou špičku, spolu s tím prsty v jeho roztomilé pusince posunul trochu dál, aby mu znemožnil hrát si s nimi jazykem a aby se dostal na onu hranici, kdy už by Sasukemu mezi rtíky mohly vadit.
,,Ty mě neposloucháš, bráško..." konstatoval tlumeně a se zvláštně nebezpečným podtónem, zatímco rty přejížděl po hebké kůži na zádech těsně za krkem. Po zřetelném vyslovení varování ji stiskl mezi zuby a spolu s tím druhou rukou promnul špičku jeho chlouby, aby onu bolest spojil s až zvrácenou slastí.

Přivřel jsem oči a opatrně jeho prsty skousl, přestože se mi moc jeho nabídce vyhovět nechtělo. Když pak do mě snad možná až schválně surově přirazil, skousl jsem automaticky silněji. Pak už to šlo samo, stačil jen trochu bolestivější příraz a moje zuby mu daly najevo, že další má být jemnější.
Jakmile se můj konečník té velikosti přizpůsobil, zase jsem mu prsty jen něžně olizoval a sál.
Cítil jsem, jak se pomalu dostávám do té příjemné euforie plné nadpozemských výjevů. Moje nezvladatelná touha po něm krotla a pomalu se dostávala do té mírnější mazlivější fáze.
Starší černovlásek se při prvním o něco silnějším kousnutí jemně napnul a jeho pohyby se naopak proměnily v o možná víc dravější a prudší. Osvobodil své prsty ze Sasukeho rtů, chytil ho za krk a přinutil se mírně zaklonit, zatímco druhou rukou šikovně prsty laskal jeho vzrušení. Nepřestával do něj hluboce přirážet, přivíral oči a tlumeně se nadechoval. Rukou na jeho hrdle mu úmyslně mírně omezoval přísun kyslíku, při tom mu nedovoloval se z toho sevření vymanit.

Nedostatek kyslíku zvyšuje vzrušení. Kdybych to nevěděl, možná bych si to ani tolik nepřipouštěl. Takhle moje stále hlasitější steny tlumila jeho ruka na mém hrdle a já myslel, že každou chvíli z té dávky slasti omdlím. S dalším jeho přírazem se mi pomalu až zatmívalo před očima.
Ještě při našim společném vyvrcholení se mi třásly nohy a třásly se mi i pár vteřin potom. Držel jsem se umývadla a snažil se najít ztracený dech.
,,To... to bylo úžasný," vydechl jsem a opřel se čelem o studené zrcadlo.

Starší Uchiha němě přikývl a dlaněmi se zapřel o mramor vedle Sasukeho těla. Na jeho nedávnou slastí zbarvenou tváří se pomaličku opět usidloval ten nepřístupný výraz, přesto se mu rty zvlnily do nevěřícného, ale spokojeného úšklebku.
,,Nevadilo ti, že jsem přitvrdil..." neptal se, jen konstatoval. Prsty mu ještě přejel po té krásné tvářičce. ,,To se mi skoro nikdy nestává..." V černých očích se mu ještě teď lesklo překvapení.
,,Mně taky ne," odvětil jsem, aniž bych se odlepoval od zrcadla.
Tohle bude brzy hodně bolet, už teď jsem cítil, jak mě pálí okolí konečníku, nemluvě o způsobených oděrkách uvnitř. Vůbec bych teď nepohrdl teplou sprchou, ale ještě na nás čeká jídlo, a pak rodiče. Z toho už se dnes nevyvleču.

,,Je to jako normální závislost...." zhodnotil nakonec Itachi a pozvolna se od Sasukeho odtáhl. I jeho bolest nemine, tak agresivní a bezohledné chování si na něm později musí vybrat svou daň, ale zatím naštěstí díky vysoké hladině hormonů v těle nic necítil.

,,Není to normální..." namítl jsem, zatímco jsem se snažil dát nějak do pořádku. ,,To nemůžeš pochopit..." Ani já bych to nedokázal pochopit, kdybych to sám nezažil. Nikdo, si ani zdaleka neumí představit, jak moc bolí mít na dosah ruky to, po čem tak hladově touží a nesmět se toho dotknout.
Ještě jednou jsem si opláchl obličej, abych mu dodal trochu barvy a podíval se na Itachiho odraz. Znovu bych ho nechal, aby si mě vzal, ale teď už se to dalo ovládnout.
Itachi ho ale místo toho chytil za límec košile a přitáhl těsněji k sobě. Přivřel oči a jemně se zamračil.
,,Že ne?" Zašeptal a látku v pěsti trochu silněji stiskl. ,,Jak to můžeš vědět, Sasuke..." Zakroutil hlavou. Lišili se v příznacích. Ale starší černovlásek to znal. ,,Umim to o něco líp ovládat, protože sem si na tu schopnost zvykl, to ale neznamená, že po tobě v těch chvílích šílím míň..."

,,Promiň, já jen... chtěl bych být v klidu jako ty, prostě to ignorovat, vyrovnat se s tím..." Vůbec nevypadá, že by mojí nepřítomností trpěl, že bych mu scházel tak jako on mně. Já mu ani nedokážu dát po partnerské stránce sbohem, přestože je to můj bratr. Mám morální zásady, i když mě je neměl kdo naučit. A tohle je morálně nepřijatelné, ale než dodržet zásady morálky a usoužit se k smrti, to se tomu radši poddám. On ne. Kdybych se bránil tolik jako on... už tady nejsem. Buď skončím mezi čtyřmi bílými stěnami nebo při nejlepším s kulkou v hlavě.
Itachi ho konečně pustil a místo toho mu dlaň přiložil jemně na tvář. Krokem překonal tu vzdálenost mezi nimi a čelem se opřel o to jeho.
,,Naučím tě to. Aby ses pak mohl svobodně rozhodnout, kdy, co a jak." Palcem mu obkreslil lícní kost a zavřel oči. Snad si jen užíval ten okamžik, kdy k němu měl opět tak blízko.

Moje ruce se skoro až samy od sebe obtočily kolem jeho pasu a já cítil, jak se k němu tisknu stále víc.
Chtěl jsem se to naučit ovládat, ale jistá moje část nechtěla, protože by to znamenalo, že ho ztratím. Jenže tak je to správné. On nemiluje mě, já nemiluju jeho. Nepatříme k sobě, byla to jen jedna veliká ošklivá nehoda.
Aspoň doufám... ačkoliv zlomené srdce určitě bolí míň než tohle šílenství.
Itachi chvíli trochu překvapeně stál na místě, pak mu pozvolna obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Sasuke byl smutný, snad i zoufalý... tak to nechtěl.
,,Sasu, já..." vydechl trochu bezradně a přitiskl si ho k sobě ještě těsněji, zatímco tvář schoval do jeho vlásků. ,,Já se jenom pořád nemůžu rozhodnout, jestli jsem našel brášku, nebo milence," zakroutil jemně hlavou. Obojí být nemohl, a přesto stále mezi tím kolísal.

Já odpověď znal. Našel si mě možná jako milence, ale status bratra je pro něj nepřekonatelná hranice, ta, která mě zbavuje role milence. Měl bych uvažovat stejně, jenže to nejde. Neumím se ho vzdát. Nestačí si to jen říct a chovat se podle toho, pokud se nechci zbláznit. V té své pomatené mysli bych pak stejně šel za ním a veškerá přesvědčení o tom, co je a není správné, by šla pod kytky.
,,Netrap se tím. Já to zvládnu, pak budeš mít konečně zpět bratra," ubezpečil jsem ho, ačkoliv mě ta slova pálila na jazyku.
V odpověď mu jeho starší sourozenec jen přikývl a dlaní mu něžně přejel po zádech.
,,Nenechám tě v tom samotnýho, zítra tě to začnu učit ovládnout," slíbil tiše a tváří se schoval u krku do těch havraních, černých vlásků, aniž by ho přestal něžně a konejšivě hladit podél páteře. Měl ho rád, to věděl už teď. Ale specifikovat to nedokázal... Sasuke byl jediný důvod, proč poprvé v životě svou schopnost nenáviděl.

,,Půjdeme?" Zeptal jsem se, aniž bych se od něj odtahoval, protože já nebyl schopen ten první krok učinit. Můj mozek by možná rád, ale mému tělu se to jeho až příliš líbilo.
Jídlo už mí určitě dávno vystydlo, jenže můj žaludek trpěl stále hlady a každé jídlo v ten moment vypadalo jako boží požehnání.
Itachi jen kývl a pozvolně se odtáhl. Pomohl svému mladšímu bráškovi dát se trochu do kupy, aby alespoň nebylo poznat, co za aktivitu tu spolu provozovali, pak ho jemně vzal kolem ramen a vyvedl z toalet. Když se usadili, jen krátkým pokýváním hlavy přivolal číšníka.
,,Promiňte, mému příteli se udělalo nevolno. Mohl byste mu nechat to jídlo ještě ohřát?" Mluvil formálně a s odstupem, ale i přes to vypadal muž v obleku ne příliš nadšeně. ,,Tohle už není v mé kompetenci pane, vždyť já..." Itachi se na něj mile pousmál a jemně přivřel oči. ,,Ale já jsem si jistý, že byste to nějak zařídit dokázal..." zašeptal tlumeně a Sasuke v tu chvíli zpozoroval tu třpytivou krásu jeho duhovek. Číšník na něj chvíli doslova zíral, pak pomateně přikývl a odporoučel se i se Sasukeho talířem.

Ani jsem se na toho číšníka nemusel dívat, hned mi došlo, co Itachi udělal. Možná se ta schopnost aspoň v některých ohledech zdá užitečná, to ale nezměnilo nic na tom, že já o ni nestojím. Nejradši bych se jí zbavil úplně, aby už nikdy nedošlo k ničemu podobnému, k čemu došlo s Itachim.
,,To si nemusel," ujistil jsem ho s povzdecehm. ,,Ale díky." Snědl bych to i studené, vypadalo to moc dobře.
Itachi mu neodpověděl, jen mu věnoval krátký úsměv. Číšník byl obdivuhodně rychle zpět s talířem ohřátých špaget, které vypadaly dost lákavě. Popřál jim dobrou chuť a zase se vytratil. Starší Uchiha si s pečlivostí jemu vlastní dolil z úzké lahve víno do křišťálové sklenice tak, že nezůstala ani kapka na hrdle nebo okraji skleničky.
,,Nech si chutnat," popřál mu s cuknutím koutků v úsměv, když víno odkládal a zvedal nápoj ke rtům.

,,Díky." Znovu jsem se chopil hůlek, ale tentokrát už s větší jistotu. Ruce se mi netřásly a já se konečně mohl normálně najíst, ačkoliv sedět teď opravdu dost bolelo. Ostrá bodavá bolest mi projížděla přes konečník až do pobříšku, kde se rozlézala do zbytku svaloviny a já tak musel sedět mírně v předklonu, abych to vydržel.
Znám lékaře, kteří sebou pro případ sebemenší bolesti nosí poměrně silná anestetika, mně to vždycky připadalo jako gesto závisláka nebo zbabělce, najednou jsem se na to díval úplně jinak.
,,Dej mi kontakt na toho Kimimara," kývl na něj Itachi, když si doléval další skleničku. ,,Jestli chceš, abych ho z toho vytáhl, tak se s nim musim sejít a nechat si předat veškerou dokumentaci." Mimoto si musel vyslechnout jeho verzi příběhu a přesné znění obžaloby, aby si našel potřebný materiál k prostudování.

Odložil jsem hůlky a vytáhl z kapsy mobil, abych v seznamu našel Kimimarovo číslo. Mobil jsem pak položil Itachimu na stůl, aby na číslo viděl. Nadiktoval bych mu ho, kdyby můj žaludek zase nezačínal plakat. Jestli má Itachi strach, že nebudu jíst máminu večeři, tak žije v hlubokém omylu, protože já dneska asi sním všechno, co přede mě kdo postaví. Včetně jeho... Zase na to myslím, je to jako rakovina, nebo se to aspoň tak rychle šíří mojí myslí.

Jeho telefon na chvíli zmizel v Itachiho prstech, když si šikovně přepisoval číslo do svého zařízení, které velikostí snad třikrát to Sasukeho převyšovalo. Jednalo se samozřejmě o ten typ mobilního telefonu, který je vhodný ke všemu a možnost telefonického spojení je tam jenom jako malé plus navíc. Itachi na sobě jednoduše nikdy nedával znát, co chce. Jeho touhou po něčem si mohl být jedinec jistý, až pokud to sám řekl.
 


Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 8. června 2018 v 22:20 | Reagovat

booze chudacik sasu. su spolu neskutocne krasny a sladky a zlaty a rozkosny. som zvedava ako toto nakoniec dopadne. som zvedava ci su navzajom tak silno ovplivneny vlastnymi schopnostami. alebo je to iba zhoda okolnosti. a su do seba skutocne zamilovany.zlucena bratska a milenecka laska.. sasu ako bolo spomenute mal akoby abstak. som zvedava ci nakoniec ostanu spolu. snad to nedopadne ako sa madarom a izunom....

2 NyuChan NyuChan | Web | 9. června 2018 v 23:56 | Reagovat

To je nádhera

3 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 12. června 2018 v 18:42 | Reagovat

Hmm... takže si užily a tvářme se že se nic nedělo... ok... v pořádku... jsem vážně zvědavá na další pokračování a popravdě mám sama hlad, jak se tam teď zminili špagety... možná to je důvod proč mi to občas přišlo zmatené a musela jsem to číst víckrát abych to pochopila... nečíst hladová :D :D no nic těším se zase na další díl :3 a hlavně mě zajímá ten Kimimarův případ :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.