Smrtelná touha 17.

10. května 2018 v 6:00 | Ája a Vita |  Smrtelná touha




,,Dobré ráno," cukly Itachimu koutky v jemný a téměř neznatelný úsměv. Mírně se odtáhl, pak zaklonil hlavu s spolu s tím se i prohnul, jak se po prospané noci musel protáhnout. Nakonec tedy přeci jen usnul. Mimoto se mu dnešní den zdál... jiný, lepší, měl pocit, že jejich situaci vidí trochu optimističtěji. Jsou teď sourozenci, to sice zakazuje jisté intimnosti, ty si ale na druhou stranu můžou vynahradit při jejich lekcích. Alespoň si vyzkouší, jestli se tolik mají rádi i bez ovlivňování.

,,Dobrý," možná jsem to řekl až s přílišnou úlevou. Pod peřinou už se mi totiž rýsoval poměrně veliký problém, o kterém by rozhodně Itachi neměl vědět. Netroufám si říct, co by to s ním udělalo, ale tuším, že by tu neposkakoval radostí. Jenže zrovna erekci se bůhvíjak dobře neporoučí. Ty tři topořivá tělíska právě ovládá vyšší průtok krve vlivem hormonů, které se mi do těla vylily přesně kvůli té mazlivé náladě mého démonského bratříčka.
Itachi spokojeně přivřel oči, přetočil se na břicho a zabořil tvář do polštáře.
,,Co říkáš na prozatímní řešení, za předpokladu, že se budeš učit hodně pomalu?" Jeho slova nebyla tak úplně lehce rozpoznatelná, protože je mluvil do měkké látky, ale přesto se dala odhadovat. Fugaku by si navíc byl vědom toho, že u jejich společných lekcí to Sasukemu někdy... ujede, takže o lhaní otci by také nemusela být řeč.

Prozatímní řešení?
Co si pod tím představuje? Nezávazný sex, když se nám oběma bude chtít? Oba víme, že mně tohle nestačí. Stačilo mi to jen ve chvílích, kdy mě k tomu Itachi nutil. Taky však oba víme, jak na tom jsem - neumím bez něj dost dobře existovat, aniž by to znamenalo moji sebedestrukci.
Vděčně jsem proto přikývl a natáhl k němu ruku, abych mu neposedný pramen vlasů strčil za ucho a viděl tak na něj alespoň z profilu.
Itachi přivřel mírně oči a tvář mu nastavil, jako by ho k dalším dotekům snad i vybízel. Nevěděl, že má jeho mladší bratr právě v hlavě obrázek nezávazného sexu, jaký měli před tím. Itachi se cítil jako mezi dvěma mlýnskými kameny, rodičům nechtěl lhát a Sasukeho nechtěl odmítat. Ale pokud se budou brát jako skuteční partneři a jen ony intimnosti si ušetří na chvíle, kdy ho bude Itachi učit, nemusí nikomu nic nalhávat.

Hladil jsem ho dál po té bílé líci a nepřestával se usmívat. Tak nádherný, přitažlivý a... roztomilý. Proč nemůže být jenom můj? Proč mě to tak zraňuje?
Můj bolestný povzdech utichl ve zvuku mobilu. Kdo mě může shánět takhle brzo o víkendu?
Rozmrzelý jsem se natáhl pro přístroj a podíval se na jméno u příchozího hovoru. Hatake. Tak to musím vzít.
,,Dobrý... ano... ne, nebude to problém... asi ne dřív než za tři hodiny... nemůžeme si o tom promluvit až v práci? ...díky..." Vidina volného víkendu se rozplynula stejně rychle jako bláhová představa, že by mě Itachi někdy přijal jako plnohodnotného partnera. ,,Budu muset do práce," oznámil jsem mu.
Itachi se jen zamračil.
,,Musíš?" Nepotřeboval ani čekat na odpověď, Sasuke měl v očích tu zarputilost workoholiků. ,,Ani kdyby řekl, že si právě našel svoji rodinu?" Natočil hlavu mírně ke straně a přivřel oči. Pravda, vždycky lékaře obdivoval pro jejich nasazení, obětavost a schopnost se roztrhat pro druhé, ale i doktoři mají rodiny, ne?
,,Matka by byla určitě šťastná, kdyby strávil víkend tady..." I on by byl šťastný, přestože si ještě musí zvyknout na to, že má zase bratra. Až se to stane, zůstanou jen bratry, ta fyzická přitažlivost vymizí.
,,No... jsem si jistý, že Hatake by to pochopil, ale ředitelka ne. Už takhle si v nemocnici myslí, že mi přeskočilo. Víš, patřím spíš mezi ty vzorný typy s vysokým nasazením a teď jsem klesnul na morálku laxních mladých sestřiček. A to se hned každej stará a zajímá... Musím si napravit reputaci." Jestli budu totiž takhle dál pokračovat, tak mě brzo vyrazí a rozhodně nedostanu dobrý posudek.
,,Je to jen jeden den, Itachi, zítra budu mít už volno," slíbil jsem mu a začal se zvedat z postele. ,,A ty by sis měl hlavně dávat pozor. Sice nemám moc přehled o posledních pár dnech, ale nepředpokládám, že by našli toho, kdo tě postřelil...?" podíval jsem se na něj, následně ho políbil do vlasů a šel se obléci. Nemusel mi ani odpovídat, jeho výraz mluvil za vše.
Jeho starší bratr se zvedl do sedu a s tichým zasmáním si nacvičeně stáhl havraní vlasy do culíku.
,,Kdybych si denně uvědomoval množství lidí, co mě chce vidět pod zemí, bál bych se vykročit z domu. A ten ožehavej případ už bude po jednom jednání ukončenej. Alespoň to předpokládám." Zvedl se a přešel k polosvlečenému bratrovi. Nejspíš měl v plánu mu ještě něco říct, ale přerušilo ho mámino zavolání ke snídani. Jejich matka si užívala, že může konečně k jídlu volat na obě své děti.
,,I tak by sis měl dávat pozor. Vypadá to, že tě moc u toho ukončení nechtějí živýho," otočil jsem se na něj a dotkl se ho jemně prsty v místech, kudy nedávno prošla kulka. ,,Přišli za tebou až do nemocnice," připomněl jsem mu naléhavě a důrazně. To, že umí manipulovat s lidmi tak, jak se nikdy žádnému hypnotizérovi nezdálo, mu ještě nezajistí bezpečí před všemi nepřáteli. Jak jen může tak v klidu stát, usínat, jíst... když mu jde po krku někdo, kdo se očividně jen tak před něčím nebo někým nezastaví?
Starší černovlásek se krátce usmál a pohled sklopil pohled k Sasukeho prstům, které se dotýkaly holé kůže mezi látkou županu, v němž spal.
,,Je roztomilý, že se o mě tak bojíš." Pak zvedl hlavu a otočil se ke dveřím. ,,Musíme na snídani. Tu snad ještě stihneš, ne?"
,,Stihnu," přikývl jsem, stáhl ruce a dopnul si poslední knoflíky u košile, která naštěstí od večera stihla uschnout.
,,Kdybys chtěl, můžeš mě kolem šestý vyzvednout." Nezdůvodnil jsem proč, jen to prostě navrhl. Potřebují snad bratři důvod, proč se vidět? Nevím, jak rodina přesně funguje, ale myslím, že city důvody příliš nehledají, prostě tu jsou.
Itachi už došel ke dveřím, ale tam se ještě pozastavil a krátce se zasmál.
,,To sem ti chtěl taky navrhnout. Bude vadit, když nevezmu auto?" Procházky neměl starší z bratrů v oblibě o nic míň než sám Sasuke. Beztak s ním už chtěl rovnou začít probírat jejich budoucí hodiny a rozvrhnout si je, aby s nimi byly co nejdřív hotoví.
Ze spodního patra se ozývalo cinkání příborů a talířů, jak Mikoto připravovala snídani. Už dlouho ji Itachi takhle nezažil, Sasukeho příchod pro ni musel být tím nejlepším a nejúčinnějším lékem.

,,Proč by mělo?" Já sám auto moc nevyužívám, nemocnici mám pár metrů od domu a všude, kam potřebuju se většinou dostanu pěšky. Do svého nově nalezeného bratra bych to ale neřekl, už od začátku na mě působil jako snob. Ne chováním, pouze tím vším, co měl kolem sebe.
Můj dokonalý démon... Aspoň tak to kdysi bývalo. Ani nemohl tušit, jak rád bych ten čas vrátil zpět. Sice mám rodinu, ale zaplatil jsem za ni naším vztahem. Sice mě trápilo, že neznám jeho jméno, že si spolu pravděpodobně nikam nevyjdeme, stačila mi však jeho prostá přítomnost. Stal se někým, kdo dokázal do mého života vlít nějakou barvu a ta teď zase pomalu bledla.
Možná je to jen iluze, možná k němu všechno to cítím kvůli jeho očím, ale naplňovalo mě to. Šílel jsem, ale byl šťastný.
,,Půjdem se nasnídat?" Radši jsem se na něj při tom nedíval, mám prý dar vše, co cítím vkládat do svých očí... Tak možná proto. Možná proto jsem hok sobě i já připoutal, i když své schopnosti neovládám.
Jeho bratr jen přikývl a zmizel v chodbě.
Rodinná snídaně a atmosféra při ní by se dala vyjádřit snad jen slovy jako podivná, nezvyklá, zvláštní... ale ne nepříjemná. Rodina odhalila Sasukeho nelibost k sladkému a jeho lásku ke kofeinu, v čemž se překvapivě s Itachim shodli.
Mikoto nevypadala ze začátku příliš nadšeně, když jí její nově nalezený syn oznámil, že ten den hodlá strávit v práci, ale Fugaku naštěstí zasáhl a pod logickými důvody jako povinnosti lékaře, podložil je ještě faktem, že se přeci nevidí naposledy a odteď se budou vídat častěji, a když na vrch Itachi přihodil, že Sasuke má vlastní rytmus života a nejdřív ho bude muset sladit s jejich rodinou, musela matka na těch pár hodin na svého syna rezignovat a dát mu své svolení.

Ani si neumím představit, jak musela máma trpět mojí ztrátou. Kdyby mi prakticky kvůli Itachimu nehrozil vyhazov z práce, zůstal bych, jenže Hatake mi opatrně naznačil, že ředitelce se pomalu přestává líbit moje docházka. Nezáleží na tom, jak pravidelně jsem doposud chodil, že jsem neměl jediný malér, na to nikdo ohledy nebere. Na jednu stranu tomu rozumím, na druhou se mě to trochu dotýká.
,,Konečně jste tady, ředitelka to určitě ocení," podotkl Hatake, jakmile mě spatřil. Jako kdyby mi tím říkal "takhle se smažou všechny ta vše minulé prohřešky a možná si ještě šplhnete". Chodím sem pomalu každý druhý víkend, pochybuji, že to ocení.
Když jsem se šel převléknout, padl můj pohled na Kimimara. I on přišel? Sice tu netráví o moc míň času než já, přesto mě to překvapilo. Naposledy to vypadalo, že si mi bude vyhýbat, jak jen dokáže.

Jeho pozdrav nebyl zrovna přátelský, ale minimálně ne rozhořčený. Když se převlékl, vydal se rovnou do společné místnosti pro lékaře. Sasuke mu byl v patách, proto do něj pomalu narazil, když se Kimimaro zastavil ve dveřích a trochu vyveden z míry sledoval kolegy i sestřičky, co seděli po místnosti každý se skleničkou šampaňského v ruce. Pohled světlovlasého padl na Ino. Blondýnka se tvářila nevinně jako andílek, ačkoliv sám světlovláskův zabijácký pohled mluvil sám za sebe. Zase něco roznesla po celé nemocnici.

Pít v práci? A já si tu dělám starosti s možným vyhazovem. Možná bych si konečně mohl svůj život pořádně uspořádat, ale v životě by mě nenapadlo ve službě chlastat. Kdyby tohle viděl Hatake nebo ředitelka, tak všichni letí na hodinu. Přeci jen je rozdíl, jestli pije v práci švadlena nebo zdravotník.
Mně však nepříslušelo se do toho motat, šel jsem si jen udělat kafe a radši dělal, že to nevidím. Snad trochu pokrytecké, ale kdyby došlo na nejhorší a tyhle měli poslat k pacientům, musel bych promluvit.
Přítomní se ale nahrnuli ke Kimimarovi a i když o to očividně ani trošku nestál, všichni mu blahopřáli. Jak se z toho hluku Sasuke dozvěděl a vyrozuměl, mladému lékaři se nedávno narodila dcera. Všichni z toho byli vedle, to šlo vidět i teď. Kimimara každý pokládal za starého mládence, jednoduše neschopného vztahů. A i když nebyl ženatý, nejspíš měl nějakou dobu přítelkyni.
Světlovlásek po několika odmítání vzal sklenku a s kolegy si alespoň symbolicky přiťukl. Každý měl jen jednu sklenku a i Sasukemu ji kdosi strčil do prstů. Nejspíš se nejednalo o nic silného a každý zůstával pevně přesvědčen, že Tsunade by jim za takových okolností odpustila.

Odložil jsem skleničku s alkoholem, vzal si svůj hrnek s kafem a odešel. Asi by se slušelo poblahopřát nejlepšímu příteli, jenže ten nejlepší přítel mi o tom ani neřekl a z nějakého mně neznámého důvodu mě poblíž sebe nechce. A já nepatřím mezi ty, kteří se vnucují... pokud nejde o Itachiho a jeho super techniku.
,,Vy neslavíte?" Hatake. To mě snad sleduje?
,,Mám za to, že v práci se nepije," odvětil jsem trochu nevrle.
,,Nejde přeci o stoprocentní líh, Sasuke, jedna taková skelnička vyprchá do dvou hodin. To přeci víte. Stalo se snad něco, o čem bych měl vědět?" Zase do všeho strká nos.
,,O ničem nevím." Sevřel jsem hrnek kafe pevněji v ruce a šel se s ním zavřít do skladu.

Oslava netrvala ke Kimimarově radosti moc dlouho. Jak se dalo čekat, Ino to odněkud vyzvěděla a pak to roznesla po všech přítomných. Jenže světlovlásek se ani trochu netěšil s ostatními, sice kolegiálně přijímal gratulace a přípitky, ale jinak to vypadalo, že si co nejdřív přeje zmizet. Za hodinu už ale bylo nutno probudit první pacienty, takže se oslavující kroužek rozpustil, a každý si pak hleděl své práce.
Kolem jedenácté se světlovlásek překvapivě objevil v ordinaci, kde Hatake Sasukeho zaučoval.

Nikdy mi nevadilo ho vidět jako teď. Kdyby mi aspoň řekl, co se stalo, jenže on chodí okolo a soptí jako... ženská!
,,Tak můžete jít a příště si na to dávejte pozor," hodil Hatake pohledem ke dveřím a mně se v tu chvíli ulevilo. Možná i on vycítil, že nám s Kimimarem není zrovna dvakrát příjemné zůstávat ve stejné místnosti. Respektive jemu to není příjemné.
Když kolem něj procházel ke dveřím, ucítil, jak ho světlovlásek chytil za paži a přidržel na místě.
,,Sasuke... chci si promluvit. O polední pauzu?" Navrhl tiše. Z jeho tváře se nedalo vůbec nic vyčíst, z jeho hlasu rovněž. Sice mírně zamračený, ale jinak netečný jako pokaždé, tak jak ho Sasuke znal, kdyby teď neviděl ty zvláštní znepokojené jiskry v očích a nepřirozené rysy ve tváři.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě to nepřekvapilo. Jen jsem přikývl a zmizel dřív, než se do toho stihl Hatake přimotat. Snad mi konečně ten hňup řekne, o co mu jde. Nenapadalo mě nic, čím jsem ho mohl takhle naštvat. Doopravdy mě zajímalo, s čím přijde.
Do polední pauzy zbývala necelá hodina. Ideální čas pro další kafe. Sice mi noc s Itachim poskytla dost energie, ale kafe můj démon fakt nahradit nedokáže. Můj démon... toho se budu zbavovat ještě hodně dlouho.
Jakmile začali první doktoři mířit ven z budovy do centrální jídelny, objevil se i Sasukeho přítel. Jenom na mladého Uchihu kývl a nechal se jím následovat až ke svému lékařskému pokoji, který odemkl a pak za nimi zavřel. Usadil a opřel se do jednoho ze dvou křesel, které tam stálo, a tlumeně vydechl. Očividně ani netušil, jak a čím začít.

,,Tak mluv," posadil jsem se naproti němu a čekal, až spustí. Výraz jak na pohřbu, kdyby mi někdy umřel nějaký pacient, řeknu, že to byl jeho příbuzný. Jenže můj jediný závažný případ se jmenoval 'Itachi Uchiha' a ten přežil. Kdyby ne, tak už tady ani já nejsem.
,,Já..." Kimimaro zavřel oči a zhluboka se nadechl. Na Sasukeho se nedíval, sledoval zeď před sebou. ,,Pamatuješ ten den, co přivezli toho tvýho přítele... byla tam nehoda, ta autobusová nehoda, přivezli k nám strašně moc zraněných. Bylo nás tu v tu dobu málo, těm dětem šlo o život a zavolaní lékaři by nestihli tak rychle přijet, tak Hatake zapojil nás..." mluvil těžce, v očích měl ten zvláštní skelný lesk, který prozrazoval, že je ve svých vzpomínkách a vyprávěném příběhu úplně ztracen. Otevřel oči a zakroutil hlavou. ,,Umřela mi holčička, Sasuke. Pod rukama," tíživě vydechl. ,,Udělal jsem chybu, drobnost... pak jsem si to uvědomil, ale bylo moc pozdě, já... dělal sem, co sem mohl, abych jí zachránil, ale nedokázal jsem to..."

,,Mrzí mě to, Kimimaro, ale víš, že tohle se ještě může stát mockrát. A... a asi chápu, že někomu pomáhá si vybíjet na někom vztek, i tak si ale myslím, že to není zrovna nejzdravější. Ne pro mě, spíš pro tebe. Jestli je ti z toho takhle zle, měl bys za psychologem." Vím, že za ním nepůjde ani já bych nešel, jenže co víc pro něj můžu udělat? On mě poblíž sebe nechce, nemůžu mu pomoct jako přítel, dokud to nebude chtít on sám. Možná mám tohle brát jako první vstřícný krok...?
Jeho přítel ale zakroutil odmítavě hlavou a tvář si schoval do dlaní. Na to, jak byl vždycky netečný, to bylo teď skutečně až moc emocí najednou... Kimimaro vypadal vážně zničeně.
,,Ne, Sasu. O to nejde já... mě to neskutečně mrzí, strašně moc. Ale já vážně dělal, co jsem mohl a..." nadechl se tak prudce, že to hraničilo se vzlykem. Pak jako by se uklidnil, pomalu se zase napřímil do sedu a otočil se k Sasukemu. Obličej mu barvilo téměř čiré zoufalství. ,,Její rodina mě žaluje," vydechl tiše svůj rozsudek. ,,Moje chyba je prokazatelná, byla u toho sestřička a... oni maj dobrýho právníka. Sasuke já... zrovna teď, když mám konečně život, rodinu, malou dcerku a neuvidim ji, jak vyrůstá, nebudu u ní, nepozná mě a až mě pustěj... já nechci ani den jejího dětství promarnit a..."

Tak proto... Konečně všechno začalo dávat smysl. To proto se choval, jako kdyby pro něj skončil život.
,,Proč si mi to neřekl dřív...?" No jistě, měl jsem přeci vlastní problémy s Itachim. Všichni v tu dobu se mnou soucítili a nikdo neměl čas poslouchat Kimimara. Jenže pokud ho žalují, musí už o tom přeci vědět i vedení nemocnice - ředitelka a v neposlední řadě i Hatake. To ho nepodpoří?
Zrovna Hatake je ten otcovský typ, který by za každého z nás dal ruku do ohně. Nebo se to Kimimarovi podařilo před nimi utajit?
,,Mluvil si o tom s Hatakem nebo ředitelkou?" Cítil jsem, jak se i do mého tónu vkrádá zoufalství. Vždycky, když zemře dítě, všichni viní toho, kdo u toho byl. Nezáleží jaká je pravda, ditě je přeci vždy nevinné.
Kimimaro si trhaně povzdychl.
,,Tsunade to ví, ale nezaštítí mě, to mi bylo jasný. Neni důvod, měl jsem ji na starost. Byla můj první případ, spousta dětí, panika, stres... zazmatkoval jsem. Zahradník, účetník... všichni můžou udělat chybu. Ale lékař ne. Mě... mě to strašně moc mrzí, ani nevíš jak moc! Ale nechci kvůli tomu sedět, cítím se za ni zodpovědný, jsem ochoten tý rodině pomáhat, jak budu moct, ale co tomu pomůže, když si pudu sednout?" Zakroutil hlavou a pevně zavřel oči. ,,Hatake o tom ví. Snažil se mi sehnat právníka, ale já nemám takový finanční možnosti a hlavně ani známosti. Poradil mi, abych si s tou rodinou promluvil... víš co mi řekl její bratr? Že když budu sedět, tak to svoje dítě neztratím, a pak se k němu vrátim, ale k nim že se jim jejich holčička už nikdy nevrátí a já... prostě sem přestal mít chuť se obhajovat, poprosil jsem Hatakeho o mlčenlivost a aby to už nechal bejt..."

,,Přede mnou se nemusíš obhajovat. Vím, jaký to je, já na druhej břeh málem poslal člověka, na kterým mi v životě záleží nejvíc..." Nemůžu uvěřit, že jsem to řekl, nemůžu ani uvěřit tomu, že to tak vážně cítím. Asi stačilo se tomu jen poddat, přestat se konečně bránit. A vlastně, když už mám toho zplozence pekla a nebe zároveň...
,,Kimimaro? Možná ti dokážu pomoct... Teda ne já, ale zkusím si promluvit s Itachim. Je právník... a řekl bych, že asi dost úspěšnej, když po něm takhle jdou."
Oslovený se na Sasukeho překvapeně zadíval. Každý, kdo se o právnickou práci alespoň okrajově zajímal, Itachiho Uchihu znal a jejich nemocnice se paradoxně jeho postřelením ještě k tomu proslavila.
,,To..." Kimimaro nejspíš nenacházel slova. Sasuke mu vždycky pomáhal a on jemu, ale takovou nabídku od něj nečekal. Říkal mu to jen proto, že ho mrzelo, jak tou těžkou situací trpí jeho přátelství a přijít ještě o Sasukeho, asi by se sesypal. ,,To po tobě přeci nemůžu chtít."

,,Nemusíš to po mně chtít. Já to chci. Dneska po práci na mě bude čekat, promluvím s ním o tom." Kdybychom spolu ještě byli, připravil bych mu za odměnu noc, na kterou by asi nikdy v životě nezapomněl, takhle musím jen doufat v jeho bratrskou lásku a pomoc.

,,Dneska už o tom nebudeme mluvit, dobře? Já to s ním dneska proberu a v pondělí ti řeknu, jak se k tomu vyjádřil." Vstal jsem z křesla, položil mu ruku na rameno a ještě dodal: ,,Všechno to dobře dopadne. Vím to." Vůbec nedokážu odhadnout, co na to Itachi řekne, ale jestli mu pomůže, udělám cokoliv bude chtít. Jen si dost dobře neumím představit co...
 


Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 10. května 2018 v 15:42 | Reagovat

Jasně, nabízelo se to, ale nečekala jsem, že tu pomoc nabídne sám Sasuke jako první, ne když je ke všem odtažitý...snad mu tedy Itachi pomůže....ale třeba bude chtít od Sasukeho malý úplatek :D

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 10. května 2018 v 22:37 | Reagovat

booze to rano bolo neskutocne krasne. bolo to kuzelne a krasne a sledke a rozkosne a a a. som zvedava ako toto nakoniec dopadne. ako toto nakoniec skonci. snad to bude mat stastny koniec a sladky a rozkosny bracekovia ostanu spolu..
chudak kimi. u lekarou je to tak. aj lekari su iba ludia. a kedze sa ucia zapochodu eeem da sa predpokladat ze sa v nejakej hektickej situacii nieco poserie. rodina to nesie vzdy zle. dieta bolo zranene a u nich sa moze vzdy nieco pokazit. a lekar teda kimi to nespravil umyslene.eem mozno z nedbanlivisti. najprv som myslela ze pravnik rodiny toho dievcatka bude itachi. hmm i ked este nie je nic iste no. myslim ze za nedbanlivost by asi prisiel iba o miesto lekara a nikdy by lekarstvo nemohol vykonavat. moooozno tak nejako. snad mu ity nejako pomoze. snad to nakoniec dobre dopadne... uz aby bol dalsi diel.

3 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 12. května 2018 v 21:45 | Reagovat

Hmmm.... Jsem zvědavá, jestli mu na to Itachi kývne a když tak co to bude stát Sasukeho :D :D ...  hmm tak nějak pokud kimi nemá atestaci, tak by ale měla za ním stát nemocnice nebo vedoucí lékař, který ho zaštituje... i když kdo ví jak to je, já už si to nepamatuji ×D ×D ... bude setedy těšit na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.