Smrtelná touha 15.

12. dubna 2018 v 4:00 | Ája a Vita |  Smrtelná touha




Jen jsem k němu pomalu zvedl ruku a pohladil ho po vlasech. Příjemně vyčerpaný vypadal ještě nádherněji. Najednou mi ty černé dlouhé vlasy a hluboké temné studánky připadaly krásnější než Deidarovy plavé vlasy a nebeské oči. Zvlášť, když mi ležel na hrudníku a snažil se polapit vzduch.
Vůbec se mi nezamlouvala představa, že bych ho mohl ztratit, že o mě vlastně ve skutečnosti nestojí. Nehledě na to, jak nemorální pověst by náš vztah teď získal, mě tento fakt moc nezajímal.
,,Měli bychom se vrátit..." upozornil jsem ho, aniž bych se ale zvedal.
,,Měli bychom dělat spoustu věcí, které neděláme. Já bych třeba neměl dělat tohle..." vydechl tiše a dlaní přejel po Sasukeho zádech až na zadeček, z něj ke stehnu až k podkolení, tam ho chytil a nohu pokrčil tak, že si ji přes sebe přetáhl. Pak zavřel oči a s jemným zamračením zakroutil hlavou.
,,Takže já mám bratra..." zašeptal, jako kdyby se o tom musel pořád přesvědčovat. Ironicky, možná s příměsí zoufalosti se ušklíbl. ,,Měl bych s tebou jít zachlastat a nechat si vyprávět. A místo toho tě tu..." trochu zadrhávaně vydechl. ,,Musíš se to naučit ovládat," rozhodl, jako kdyby se jednalo o výsledek komplikovaného přemýšlení.
Hned na to spatřil ten záblesk smutku v Sasukeho očích.
,,Když se to naučíš, budeš most nést následky za takové... nehody. A já tě budu moct potrestat," zdůraznil, konečně se od něj odtáhl a položil se vedle něj na záda. Dokud to Sasukeho udrží naživu, je ochoten riskovat, i když s incestem zrovna nesouhlasil. Až to svého malého brášku naučí ovládat, ta fyzická přitažlivost zmizí. Jenže... Itachi věděl, že je Sasuke něco jiného než ostatní, které jen využíval. Oblíbil si ho a začal ho mít rád. Částečně cítil, že ty sympatie nejsou výsledek ovládání mysli, což ho těšilo. Měl by mít svého sourozence rád. Jen to.
Nic jsem mu na to neřekl, protože z jeho slov se mi jen potvrdilo, že o mě nestojí a náš sourozenecky vztah nás od sebe paradoxně ještě víc vzdálí. Možná je to tak dobře. Až se to naučím ovládat, tak mě to snad přejde - ta bolest i touha, a Itachi se bude moci vrátit zpět ke svým krátkým románkům. V jakém jsem mu i já podlehl.
,,Tak kdy mi začne první lekce?" Zvedl jsem se z postele a začal se oblékat. Čím dřív se to naučím, tím dřív snad přebolí jeho nezájem o mě jako plnohodnotného partnera. Udělám pro to doopravdy vše, už žádné svádění jako dnes. Měl pravdu, já se opravdu moc nesnažil přestat. Protože ho chci sobecky jen pro sebe. Dnes se to ale stalo naposledy. Nedovolím si zničit jemu i sobě život.
,,Na to je dost času," vyhnul se jeho nový sourozenec přímé odpovědi a zvedl se do sedu. ,,Je tu ještě hodně věcí, který budeme muset vyřešit dřív. Třeba to, že táta si teď bude brát za povinnost tě finančně nadopovat," povzdychl si a sáhl po své košili. Znal Fugaka, jeho rozvážnou starostlivost... ale i tvrdohlavost a neústupnost, když něco chtěl, dosáhl toho. Na druhou stranu se v tom skrývala i jeho ambicióznost, kterou po něm podědil.

Cože? Jak finančně nadopovat?
Já mám přeci všechno, co k životu potřebuju. Možná nepatřím zrovna mezi milionáře, ale nic mi nechybí. A kdyby mi přeci jen něco scházelo, tak chodím do práce, abych si na to vydělal.
,,Tohle je věc, kterou s ním vyřeším sám, k tomu tě přeci nepotřebuju," namítl jsem a vykročil ke dveřím jeho pokoje.
Když jsem vcházel zpět do toho obrovského obývacího pokoje, moji nově nalezení rodiče tam něco tiše probírali. Trochu mi zatrnulo, jakmile však táta začal mluvit, došlo mi, že neřeší náš trochu důvěrnější vztah s Itachim.
,,Všechno v pořádku?" Zeptal se mě podle jeho pohledu spíš v informativním duchu, aby nejspíš nedal mámě důvod přemýšlet nad tím, jestli si její synové budou vůbec po tolika letech rozumět.
,,No... částečně jsme si to vyjasnili," zvolil jsem radši ne úplně jasnou odpověď.
,,Výborně, tak se pojď k nám zase posadit," ukázal na místo vedle mojí mámy, která mě opět chytila za ruku, jakmile jsem usedl na místo vedle ní. Trochu nezvyk, ale nemůžu říct, že nepříjemný.
,,Sasuke, víme, že je to pro tebe teď hodně těžký a nechci tě do ničeho nutit, ale ani ti lhát - muž z naší rodiny by rozhodně měl nosit naše příjmení. Nemusíš se bát nějakých složitých formulářů, všechno zařídím, jen potřebuju vědět, že s tím opravdu souhlasíš. Taky bys tím i právně patřil do naší rodiny."
Příjmení mi dali v dětském domově, neměl bych k němu mít žádnou vazbu. Asi ani nemám, jen jde o zvyk. Přijít do práce a říct, že potřebuju novou visačku kvůli změně jména?
Všichni by se okamžitě zajímali proč. Proč si kluk z děcáku bere příjmení někoho tak významného?
Možná by to změnilo i jejich přístup ke mně. Doteď jsem stál na stejné úrovni jako oni, jenže s takovou rodinou mě automaticky budou brát jako někoho, kdo si minimálně myslí, že je výš. A většině to nevymluvím.
Na druhou stranu - tohle je moje skutečná rodina. Neopustili mě, jak mi všichni tvrdili a i po těch letech mě chtějí zpět. Známe se prakticky pár minut a jenom moje máma se ke mně chová, jako kdybych odjel jen na dlouho dovolenou a teď se jí vrátil. To na nich by mi mělo víc záležet než na pocitech okolí.
,,Tak dobře, souhlasím," přikývl jsem.
,,Skvěle... a Itachi... Konečně. Pojď sem."
Můj bratr vypadal zase stejně chladně, jakého jsem ho poznal. Náš táta je na to nejspíš zvyklý, protože se nad tím nějak nepozastavil.
,,Zrovna jsme tady se Sasukem probírali změnu jeho příjmení. A ještě bychom měli probrat věci týkající se financí," přešel plynule k tomu choulostivému tématu, na které mě už Itachi před chvílí upozorňoval.
,,To vůbec není nutný. Já nic nechci. Nic mi nechybí. Opravdu," zarazil jsem tátu dřív, než stihl pokračovat.
,,To ale vůbec nechci slyšet, Sasuke. Itachimu jsme platili veškeré vzdělání, založili mu už při jeho narození účet, aby mohl po škole nějak slušně začít. To všechno máš i ty. I když si zmizel, tak jsme ten účet nikdy nezrušili. Je tvůj. Navíc mi před čtyřmi lety zemřela matka, tvoje babička a dědictví zanechala jak Itachimu, tak i tobě. Vždycky jsme věřili, že se jednou vrátíš. Patří to tobě, tak to neber prosím jako milodar." Ten musí být právník stejně jako můj bratr, protože by dokázal přesvědčit i mrtvého, že ještě žije.
,,Dobře, ale to snad ještě nějaký čas počká, ne...?" Trochu se mi z těch novinek motala hlava.
,,Čím dřív to vyřídíme tím líp. Ale vůbec se s tím nezatěžuj, veškerou dokumentaci zařídím, ty to jen podepíšeš, dobře?" Čekal na můj souhlas.
,,Tak jo." Sice toho člověk pořádně neznám, ale je to můj vlastní otec, nevěřím, že by mě do něčeho namočil, a proto jsem se rozhodl ty papíry předem nečíst a jen podepisovat.

,,Dohodli sme se, že ho budu učit," oznámil suše starší černovlásek s pohledem upřeným na lakovanou desku stolu z černého, drahého a broušeného skla. Spíš Sasuke se dohodl, ale to dodávat nemusel. Zvedl na sekundu své černé oči ke tváři mladičkého tmavovláska a chvíli sledoval jeho soustředěný, snad i jemně zmatený výraz, než se mu panenky na chvíli rozšířily a pak zlehka stísněně vydechl. Hodnou chvíli nad něčím uvažoval s pohledem už zase upřeným kamsi na své ruce, pak se s přesností jemu vlastní natáhl k váze uprostřed a s výrazem naprostého perfekcionalisty sebral pár suchých lístků spadaných na krajkovanou dečku pod vázou s květinami. Jakmile se ale přes Sasukeho nahnul, dostal se svými rty těsně k jeho uchu.
,,Obtisk ode mě, levá strana krku," zasykl tiše, než se usadil zpátky do křesla. Naštěstí to byla strana, kde seděl Itachi a ne Fugaku, ale kdyby se mladý Uchiha na svého nového otce otočil pořádně...

Kdyby si taky dával pozor...
Nahodil jsem nenucený výraz, poškrábal se na tom místě a zároveň s tím přitáhl límeček košile blíž ke krku, aby si táta s mámou ničeho nevšimli.
,,To jsem rád," zareagoval táta okamžitě na Itachiho informativní poznámku. ,,A být tebou, Sasuke, díval bych se kolem sebe trochu pozornějc, jestli si už nestihl nevědomky někoho ovlivnit. Ne vždycky to pro tebe může znamenat něco dobrého. Člověk se dá ovlivnit různě, a každý na stejný podnět reaguje jinak..." vrátil se zase ke mně. Já si ale nevybavoval nikoho, kdo by mě bůhvíjak nenáviděl nebo naopak miloval, nebo snad byl mnou až posedlý. Možná moje schopnosti nemají tak vysoký potenciál.
Na otcovu poznámku Itachi Fugaka zpražil pohledem, ne že by se snažil svou schopnost uplatnit, ale spíš se přesvědčoval, jestli otec skutečně dodržel slovo a před matkou mlčel. Taky musí být nadšený, že oba jeho synové jsou homosexuálové. Nebo minimálně nebude nadšený, až opadne radost ze shledání. S těmi hodinami musí začít co nejdřív. Zatraceně, vůbec si ho neměl vybírat, měl na té ulici prostě projít bez povšimnutí... jenže Sasuke ho jednoduše zaujal. Asi by nikdy nezjistil, že se jedná o jeho dávno ztraceného bratra.
,,Je už pozdě, měli byste jít oba spát," upozornil Fugaku především své dva sny, než ženu. ,,Nepředpokládám, že by se jeden z vás v tomhle počasí chtěl vracet zpět," poukázal na vichřici za okny. Vítr prohýbal větve stromů a déšť naplavoval hlínu na silnici. I jet autem se zdálo dost riskantní. ,,Sasuke, Itachi ti ukáže tvůj pokoj. Obměňovali jsme ho podle tvého věku, takže by ti měl vyhovovat," dodal rovnou.

Oni vážně počítali s tím, že se jednou vrátím... Všechno tady působilo, jako kdybych odsud nikdy neodešel. Na jednu stranu mě to těšilo, na druhou z toho až mrazilo. Udržovat se v tak slabé naději, věřit, i když všechno vypadá tak negativně a ztraceně. Já to nedokázal... od samého začátku jsem počítal s tím nejhorším.
,,Tadá," rozhodil Itachi s očividným nezájmem rukama a otevřel svému mladšímu bratrovi pokoj před nosem. Že by se jednalo o malou místnost, to se nedalo říct. Díky nábytku a záclonám pokoj ale působil útulně, i přes fakt, že vybavení bylo především praktického rázu. Většinou černý nábytek a sladěný s tmavě modrou, jako potahy. Vůbec se nepodobal Itachiho staromódnímu zámeckému stylu, tohle se přehouplo do moderní doby.

Nejvíc mě zaujaly fotografie na stolku a stěnách. Poznával jsem na nich Itachiho, mámu i tátu a to cosi malé v dečce jsem nejspíš já. V bytě žádnou fotografii nemám - ani s přáteli, působilo to na mě proto trochu... zvláštně. Těžko ten pocit definovat, ale pohyboval se spíš v pozitivně laděných oblastech.
,,Dobrou noc br... Itachi." Neměl bych ho oslovovat tak familiárně. Přijde mi, že nejtěžší mě přijmout zpět je překvapivě pro něj.
Starší černovlásek přikývl a vyšel ke dveřím, v nich se ale ještě zastavil a natočil mírně hlavu tak, aby se na Sasukeho podíval přes rameno.
,,Dneska neusneš," konstatoval to jako fakt, nijak nepochyboval, ale znal tuhle přemíru informací. Moc nových vjemů, moc zážitků, moc dojmů. Příliš mnoho materiálu na jednu krátkou noc. Starší Uchiha se chvíli odmlčel, ale pak jen tlumeně dodal: ,,Můžeš přijít, kdybys o tom chtěl mluvit. Já dneska taky nejspíš probdim noc," povzdychl si tiše a nečekajíc na odpověď vyšel, dveře se za ním s tichým cvaknutím zaklaply.

Otočil jsem se a jen do ticha řekl: ,,Tak zůstaň..." Pravděpodobně mě neslyšel, ale já to nehodlal opakovat ani za ním chodit. Už jsem se toho za ním naběhal až moc. On mě nepotřebuje, dokáže se s tím poprat, ale já ne. Jeho odmítání bolí, jako kdybych ho opravdu miloval. Ten pocit dost dobře neznám, přesně tak si ho však představuju a podobně ho většina nešťastně zamilovaných i popisuje.
Stáhl jsem ze sebe veškeré oblečení až na spodní prádlo a ulehl do čisté postele. Možná by sprcha dnes vůbec neuškodila, jenže moje tělo se odmítalo zvednout.
Jeho starší sourozenec mu sprchu na jejich poschodí beztak obsadil, takže by musel cestovat do přízemí, kde byla společná pro Fugaka a Mikoto. A ani to nebylo výhodné, navíc delší cesta. Itachi se mezitím zády opřel o stěnu sprchy a zavřel oči. Má bratra, tak dlouho v to doufal, a když to přišlo, zachoval se jako idiot. Jenomže to byla jednoduše instinktivní, přirozená reakce. Popírání. Nevěděl, jak se má jako bratr chovat, už bez tohohle příbuzenství byl svými city k němu zmaten.

I přes Itachiho upozornění, že dnes asi neusnu, se mi podařilo zaspat poměrně brzy. Jenže mě po chvíli vzbudil hrom a následný blesk, který prosvítil celou místnost. Spolu s tím jsem začal vnímat i Itachiho sperma zasychající na vnitřní straně mého stehna. Možná bych tu sprchu mohl zkusit najít...
Vzal jsem si na sebe tmavě modrý župan, který visel ve skříni spolu s dalším oblečením celkem odpovídajícím mojí velikosti. Ještě ten pokoj bych chápal, ale i oblečení...? Doopravdy mi z toho běhal mráz po zádech. Kdyby to třeba zařizovala jen máma, jenže táta podle všeho taky počítal s tím, že se tu jednou objevím. Možná právě kvůli té schopnosti... možná čekali, že se nějak prokáže a dovede mě k nim.
Takové myšlenky už mě v tak pozdní hodinu mučily. Radši jsem skříň rychle zavřel a šel hledat tu koupelnu. Tolik dveří a chodeb... Bral jsem každou místnost postupně a opatrně do každé nakoukl. Přestože je to dům mých rodičů, připadalo mi takové slídění neslušné...
Za čtvrtými dveřmi v pořadí se svítilo. Chtěl jsem je zase rychle zavřít, ale... umývadlo... sprchový kout... A v něm on. Můj bratr. Stál ke mně zády. Voda mu stékala po tom dokonale tvarovaném těle a mně se tajil dech.
Pokusil jsem se z koupelny potichu vycouvat, můj loket však zavadil o nějaký kelímek na umývadle a ten s hlasitou ránou dopadl na zem.
,,Promiň, já... nevěděl jsem... přijdu pozdějc." Narovnal jsem kelímek a otočil se ke dveřím.
Itachi sebou překvapivě ani necukl, jen se na něj přes rameno ohlédl.
,,V pohodě, já stejně už lezu ven," odpověděl mu klidně a prsty vypnul teplou vodu. Nejspíš tu byl už dlouho, protože do zrcadla se přes ten nános páry nedalo ani pohlédnout.
Starší černovlásek vystoupil ven a předklonil se, aby si mohl v ručníku osušit své dlouhé vlasy, které díky vodě získaly ještě tmavší odstín.
Kdybych teď odešel, dokazovalo by to jen, jak moc po něm toužím a jak s ním kvůli tomu nedokážu vydržet v jedné místnosti.
Pochyboval jsem, že se přede mnou takhle producíruje schválně. On o mě nestojí, nemá důvod. Což dávalo důvod mě stáhnout si dolů župan. Nejspíš ke mně nic necítí, ale moje tělo ho minimálně přitahuje.
Chovám se jako idiot, pubertální děcko, jenže to ze mě udělal on! Od doby, kdy ho znám, neznám sebe.
Pověsil jsem župan na háček vedle umývadla, protáhl se kolem bratra a vlezl do uvolněného sprchového koutu. Až teď na tom ostrém světle se mi nádherně vybarvily všechny ty modřiny, které mi Itachi způsobil. Některé už žloutly, jiné naopak fialověly, až zelenaly, podle toho, z jakého dne pocházely.
Jeho bratr ho kolem sebe nechal projít, ale ani jeho perifernímu vidění nemohlo ujít těch několik míst na Sasukeho těle, která pokrývaly otisky jeho zubu nebo nehtů.
,,Bolí to hodně? Mám docela dobrou mastičku," oznámil mu a pomalu se vrátil k umývadlu, aby si mohl rozčesat vlasy. ,,Sice nemaskuje, ale léčí," vysvětlil, neubránil se při tom pohledu do zrcadla nad umývadlem, aby na bratra viděl, rychle ale zase pohled sklopil.
,,To se časem vstřebá," namítl jsem a pustil na sebe teplou vodu. Představa, že by se mě jeho prsty dotýkaly, i když by jen roztíraly tu mast, mě uváděla v pokušení. Sám bych si rozhodně na takové místo nedosáhl. Musel jsem odmítnout v jeho vlastním zájmu, přestože to modřiny a oděrky zvlášť na některých částech těla dost bolely. Myslím, že krk mám ztuhlý právě kvůli té modřině, kterou mi vytvořil před chvílí.
,,No... možná bys mi ji tady mohl nechat. Až se vykoupu, tak si to namažu." Vyřešeno. Nějak to zvládnu. Nebo natřu alespoň ty, kam dosáhnu.
,,Jak myslíš," pokrčil starší Uchiha rameny a chvíli ve skříňce nad zrcadlem hledal, než našel malou stříbrnou tubu požadované mastičky.
,,Stačí málo a opatrně si to vmasírovat... no, to asi víš," shrnul mu instrukce, pak se otočil k zrcadlu a v tu chvíli instinktivně sklonil hlavu, jak se ozval hrom. Tak hlasitý, jako kdyby rozštípl strom na zahradě. Dvě sekundy na to světlo párkrát zablikalo, až se úplně vyplo.
,,Bezva a jsme bez proudu," zavrčel starší podrážděně. Hned na to se ozvaly sypající se věci, jak je nejspíš omylem ve tmě shodil.

,,Vydrž chvilku, něco přinesu," slíbil mladšímu a vydal se dál do domu, Sasuke by se tu nejspíš nevyznal.
 


Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 12. dubna 2018 v 7:59 | Reagovat

Ten pokoj je docela psycho :-O ...prostě věděli, že se vrátí..mazec..
Ale Sasukeho nechápu..kdyby trošku zapřemýšlel, dostal by se k tomu, že mu zase kdykoliv podlehne a může se snažit jak chce...

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 12. dubna 2018 v 21:36 | Reagovat

naozaj velmi zaujimave. ako povedala kata. cisto psycho. izbu by som pochopila. ano verili ze sa syn vrati. zariadena bola moderne ale ta velkost oblecenia ma dostala. toto je uz prilis vela nahod. obaja su tym druhym posadnuty. moozno medzi nimi ide iba o poblaznenie ich vzajomnymi schopnostami. ale mooozno a to si iba myslim, ze su do seba navzajom zamilovany. iti si sasukeho vsimol a az potom ho zmanipuloval. som zvedava ako toto nakoniec dopadne. obaja sa tomu snazia branit. ale laska ich oboch chytila a iba tak ich nepusti. ako sa bratska tak milenecka. som napnuta co bude dalej. som napnuta ako toto nakoniec cele dopadne... :-D

3 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 19:26 | Reagovat

Ono je to docela creepy, že mu to obměňovali, jako by Sasuke byl jen tak někde na koleji a jednou za čas přijel domů...Itachiho reakci jsem čekala, oba budou hodně tvrdohlaví, ale samozřejmě Itachi víc, jakožto ten starší a mozdřejší.... Sasuke to bude bez tak nějak akceptovat, ale hlboko v sobě ho bude milovat... a popravdě čekám nějakou nehodu se Sasukeho schopností...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.