Censored 58. KONEC

17. dubna 2018 v 13:20 | Ája + Vita |  Censored

Konec.




Itachi byl ráno první, který otevřel oči. A vzápětí za to vážně děkoval, protože pohled, který se mu naskytl, byl tak neskutečně roztomilý, že snad v tu chvíli i litoval, že se Sasuke probudí. Jeho bráška ležel na druhé straně postele na břiše, hlavu otočenou od něj ke straně, aby mohl dýchat, po obličejíku rozházené vlásky a jednu ruku podél těla, zatímco ta druhá visela přes okraj matrace. Starší Uchiha se velmi opatrně zvedl a na chvíli odešel do kuchyně a koupelny, ale pak se zase vrátil do ložnice, kde s potěšením shledal, že Sasuke pořád klidně oddechuje. Vklouzl zpátky pod deku, otočil se na bok, zatímco si pokrčenou rukou podepřel hlavu a s úsměvem na rtech to rozkošné stvořeníčko sledoval.
Sasuke na sobě snad jeho pohled i ve spánku cítil, protože se zavrtal hlouběji pod peřinu, jako kdyby chtěl tomu zvědavému páru očí uniknout. Ne dlouho na to se i on probudil.
,,Jsi vzhůru...?" zeptal se udiveně, ačkoliv se to dalo spíš přirovnat k překvapenému konstatování. ,,Jak ses vyspal?" zeptal se vzápětí s něžným úsměvem na rtech, přičemž se k bratrovi přitulil. Jednu nohu si přehodil přes ty jeho a bez toho, aby čekal na odpověď se vrhl na ta vlhká, horká ústa.
,,Uhmmmmn..." zamumlal mu docela překvapeně starší Uchiha do rtů a mírně se od něj odtáhl.
,,Teda, tvoje energie je nevyčerpatelná," ušklíbl se a pořádně ho jako zlobivé děcko rozcuchal.
,,Dneska máme plnej program, takže bychom sebou měli hodit," oznámil mu jednoduše a prostě, se zákeřným úsměvem.
,,Už zase?" zeptal se mladší otráveně. ,,I moje energie má jistý meze," zavrčel, když se přetáčel na bok, aby si ještě trochu pospal. ,,Nikde se mi lítat nechce, ani hrát bowling, ani se válet i rybníka," stěžoval si. Dnes by se dal tak maximálně přemluvit ke společnému jídlu a válení v posteli, možná menšímu mazlení.
,,Ale noták," zamlaskal Itachi, přesunul se k němu, objal ho kolem pasu a zezadu se na něj natiskl. Rty přitiskl na páteř v úrovni jeho lopatek.
,,Chci tě vzít nakupovat," rozesmál se mu za zády a o něco pevněji si ho k sobě přitiskl. Znovu se mu vybavovaly jejich začátky, jak ho tenkrát naložil do auta a odvezl koupit oblek. A pak si ho bezostyšně přivlastnil přímo v převlékací kabince.
,,Znova ne..." zaúpěl mladší, evidentně si i on na ten den vzpomínal. ,,Nejsem holka, abys mě bral na nákupy, vybrat si oblečení dokážu i bez tebe, miláčku." Přetočil se pod ním na záda a objal ho kolem krku. ,,Teď buď hodnej kluk a nech mě spát," zavřel oči, aniž by je už znovu otevřel nebo říkal cokoliv dalšího.
,,Ne, takový, co bych na tobě příležitostně chtěl vidět," zavrněl Itachi vtíravě a podepřel se lokty, aby mu zblízka viděl do té vyrovnané, andělské tvářičky. Když mu mladší bráška neodpovídal, cukly mu koutky úst v úsměv a sklonil se k němu. Jeho spodní čelist začal zasypávat motýlými polibky, pak se dostal k oušku, které několikrát podráždil špičkou jazyka a nakonec i mezi rty vsál.
,,Itachi, nezlob..." snažil se ho od sebe Sasuke odstrčit, když ale na jeho ouško stále dorážel, neodolal a políbil ho na krk. ,,No tak jo, ale nebudu tam trávit víc než hodinu," varoval ho dopředu. ,,A s nějakým latexem se dopředu rozluč," upozornil ho. To by si na sebe nevzal ani kdyby se chystal na maškarní. Všechno tak těsně upnuté a laciné.
,,Ale samozřejmě," broukl jeho starší bratr mazlivě a schoval mu tvář mezi rameno a krk, ale jenom aby mohl tu bílou kůži, ke které si teď tak dobře zajistil přístup, pomalu vsát mezi rty a laskat jazykem. Sasuke ho teď mohl odstrkovat, jak chtěl, ale nemohlo se mu podařit se od těch horkých rtů vzdálit ani na pár centimetrů.
,,Jestli mě ale nenecháš se oblíknout, tak nikam nepůjdem," zašeptal mu Sasuke láskyplně do ouška. Ve skutečnosti by vážně jeradši zůstal, ale jestli si ho přeje mít Itachi oblečeného v něčem speciálním, mohl by mu vyhovět. Protože jednou po svém bratříčkovi bude možná na oplátku požadovat něco podobného, pak se mu tahle blbina bude hodit.
Starší Uchiha mu ještě naposledy vtiskl polibek na ten lákavý krček, než se od něj odtáhl.
,,Dojdu ještě nakrmit tu potvoru," ušklíbl se, když se zvedal z postele. Chudák pes, pořádně ho zanedbával, když se vrátil Sasuke, ale nemohl si pomoct. Nepochyboval však, že si ho nakonec oblíbí i mladý Uchiha. Zmizel ze dveří a Sasuke byl zase na chvíli sám. Což se zatím od doby, co sem za Itachim přišel, mockrát nestalo.
Tomu to naštěstí vůbec nevadilo. Dopřál si sprchu, vyčistil si zuby a převlékl do něčeho pohodlného. Tušil, že ať jedou s Itachim nakupovat cokoliv, moc pohodlně se v tom cítit nebude.
Před zrcadlem si ještě upravil trochu vlasy. Překvapivě se s krátkými pracovalo hůře než by jeden řekl. Kdykoliv mu nějaký vlásek trčel, musel ho namočit, aby o něm zase bratr neřekl, že má vrabčí hnízdo a nechtěl ho brát ke kadeřnici. I na ten moment si dobře vzpomínal.
,,Skoro jako když sme tu byli prvně, co?" rozvzpomněl se Itachi, když parkoval na střeše velkého nákupního centra. Bylo už k poledni a tak našel vhodné místo se stínem, jinak by se uvařili, až by se pak vrátili. Itachi si odepnul pás a vytáhl klíčky ze zapalování.
,,Bude vadit, když se tu naobědváme? Ne že by se mi nechtělo vařit, ale chtěl jsem s tebou dělat večeři, a tak by se něco rychlýho tady hodilo," navrhl, když vystupoval z auta.
,,Jestli nebudu muset jíst v tom, co se mnou hodláš nakupovat, tak je mi to jedno," odsouhlasil mu v podstatě Sasuke jeho návrh.
Možná by se teď radši válel i někde u toho rybníka než v posteli. A nejméně by pochodoval po obchodním domě. Oblečení měl dostatek a nevěděl o ničem, v čem by bratrovi mohl připadat přitažlivější, než v košili.
Itachi se jenom ušklíbl, ale zavrtěl hlavou, chytil ho za ruku a táhl k eskalátorům. Obchodní dům měl naštěstí všechny prostory dobře klimatizovány, jinak by to nebylo nejpříjemnější. Několik lidí se po nich otáčelo, ale Itachiho tvář vypadala, jako by si to spíš užíval, než se styděl. Bylo mu zkrátka jedno, kdo a jak se na ně bude dívat, těšil se z toho, že ho sem dostal.
,,Dobře, takže... já ti něco přinesu do kabinky a ty si to musíš zkusit. Až to splníš, mžeš mi vybrat ty. A pak zase naopak... to zní fér, ne?" Ušklíbl se na něj, když ho strkal za černou záclonku jedné z kabinek.
Itachi se jenom pousmál, ale zavrtěl hlavou, chytil ho za ruku a táhl k eskalátorům. Obchodní dům měl naštěstí všechny prostory dobře klimatizováné, jinak by to nebylo nejpříjemnější. Několik lidí se po nich otáčelo, ale Itachiho tvář vypadala, jako by si to spíš užíval, než se styděl. Bylo mu zkrátka jedno, kdo a jak se na ně bude dívat, těšil se z toho, že ho sem dostal.
,,Dobře, takže... já ti něco přinesu do kabinky a ty si to musíš zkusit. Až to splníš, můžeš mi vybrat ty. A pak zase naopak... to zní fér, ne?" nabídl mu, když ho strkal za černou záclonku jedné z kabinek.
,,No tak fajn... ale mně se líbíš i takhle," odpověděl Sasuke s povzdechem. Ani se pořádně nepodíval, do jakého z obchodů to zalezli, Itachi mu pro to stejně nedal prostor. Skoro to vypadalo, že jde vážně pro jednu velice konkrétní věc. Jestli se mu přes noc urodilo v hlavě něco šíleného, tak se na tom snad ani raději nechce podílet.
,,Tak kde s tím jseš?" volal na něj zpoza závěsu, když se dlouho nevracel.
,,Nějakej natěšenej," zavrněl Itachi, když poodkryl závěs a podal mu dva kusy oblečení.
,,Chci tě v tom prostě vidět, nejde o to, že bychom to museli kupovat," zasmál se tiše, když viděl Sasukeho pohled. Jednalo se o černou, volnější mikinu s poměrně děsivou tváří na zádech a pak černé kalhoty s horou zipů, ostnů a řetězů.
,,Budu vypadal, jako kdybych vykradnul železářství," bránil se mladší a už už nafukoval tváře. Nikdy si nemyslel, že se Itachimu líbí zrovna takový styl. Nicméně si jen povzdechl a začal se do toho soukat.
,,Je to nepohodlný," mrmlal. ,,Vážně chce, abych v tomhle chodil?" udělal na něj štěněčí pohled. Rád by se mu líbil, ale ne za cenu vlastního pohodlí.
Itachi se rozesmál, když Sasuke prostrčil nohu jedním řetězem, kterým neměl.
,,Nechci, abys v tom chodil, ale musel sem tě v tom vidět, ty alternativní umělče," kousal se Itachi do rtu, když bratra sledoval. Byl neskutečně roztomilý, ale jakmile se oblékl, vypadal docela nebezpečně.
,,Teď by se tě malý děti bály," zkonstatoval starší Uchiha s nepohasínajícím úšklebkem, když sledoval, jak se na sebe Sasuke kriticky dívá do zrcadla.
,,Fajn, můžeš to sundat, jsi na řadě," přivřel vyzývavě oči.
Sasukeho tváří se mihl úlisný pošklebek.
,,To si vyžereš..." řekl ještě, než už v normálním oblečení zmizel z kabinky. Nemusel mezi regály bloudit dlouho, aby našel, to co chtěl. Při procházení poznal, že tu snad mají od každého stylu něco, v životě takový obchod neviděl.
K bratrovi se vrátil s lolitkovskými šatami a síťovanými punčoškami.
,,No tak, bráško... udělej mi radost," zavrněl.
Itachi vytřeštil oči a v překvapení pootevřel rty.
,,Ty hajzle," zakroutil skoro nevěřícně hlavou. To je teda mrcha... starší Uchiha by mu za tohle možná kdysi napařil několik hodin valčíku s Ino navíc, teď ale jenom přivřel zlostně oči.
,,Já tě přerazim..." ukázal na něj, aby svá vážně pronesená slova zdůraznil, než mu ty příšerně růžové hadry z ruky vzal a před nosem mu zatáhl závěs. Pitomec, tohle mu vážně nedaruje.
,,No dobře, můžeš," zavrčel po několika minutách.
Sasuke se smál už když vcházel dovnitř.
,,No wow... čičí," našpulil rty a jednou rukou mu přejel po stehni. ,,Mladá dámo, neměla byste po ulicích chodit večer sama, mohlo by se vám něco nemilého přihodit," bavil se jeho bezmocí. Hrozně se chtěl smát, ale tušil, že to už by ho asi Itachi zabil. ,,V životě jsem neviděl... tak mužnou lolitku." Jakmile to dořekl, už smích nedokázal zastavit, musel si z toho až kleknout na zem před jeho nohy. ,,Prosííím... že to budeš nosit?" stíral si z tváří slzičky.
Itachi stiskl pevně rty k sobě, až vytvořily přímku a založil si ruce na prsou. Chvíli bratra v křečích smíchu sledoval, pak se musel ušklíbnout a nakonec se neudržel, přitiskl si dlaň na čelo a rozesmál se taky. V obchodě se museli pravděpodobně dost divit, protože oba byli poměrně hlasití, ale to jim teď bylo jedno. Jediné Itachiho přání bylo, aby to měl ze sebe co nejdřív dole, jenže jak se smál, nedokázal se ani k ničemu přimět. Tohle si vypije, do dna.
Až když Sasuke nemohl popadnout dech, tak se konečně přestal smát.
,,Okey... jdem radši na ten oběd a domů..." vydechl, zatímco si stíral z tváří slzičky. Pochyboval, že po takovém zážitku tu chce Itachi ještě zůstávat. Nejprve si myslel, že ho sem bere z nějakých vážnějších důvodů, ale tenhle přijal s větším nadšením. Konečně si ten kdysi vážený snob našel čas i pro srandu.
Itachi se tiše rozesmál.
,,Ale ale, že by ses bál pomsty? Takhle lehce z toho neunikneš, bratříčku," zavrčel, když se pokoušel stáhnout si ty příšerné síťované punčošky, aniž by je roztrhl. Nechápal, jak to někdo může nosit. I z šatů měl problém se dostat, protože byly pořádně úzké a hlavně se nepočítalo při jejich výrobě s V hrudníkem a širšími rameny.
,,No jestli chceš ještě hrát..." Sasuke se posadil v kabince na stoličku a čekal , až se bratr vysvleče.
,,Vážně mě překvapuješ, tohle bych do tebe nikdy neřekl," ocenil ten nápad. Ze začátku mu to připadalo jako pitomost, ale teď se perfektně bavil. Konečně se jeho bratr dokázal trochu uvolnit. To si zaslouží odměnu.
,,Brzo se ti to moc líbit nebude," slíbil mu s vážnou tváří, když se mohl konečně pořádně nadechnout. Pak se zase převlékl a u závěsu ušklíbl.
,,Ale měníme krám," tentokrát se mu mezi rty zaleskly i dvě řádky bílých zubů. Pohledů lidí, když tam ten převleček lolitky odnášel, raději ignoroval, pak se vrátil ke kabince, chytil Sasukeho za ruku a táhl ven z obchodu. Vůbec nevypadal uraženě, jen pobaveně a momentálně nebezpečně, jako vždy, když měl něco v plánu.
,,Mě od tebe už absolutně nic nepřekvapí," namítl Sasuke. ,,Šaty, dámský plavky, cukr, peří... vážně nic, bráško... ani převleky na maškarní." Itachi vypadal dost umanutě, když ho tak táhl, ale Sasuke dost pochyboval, že přijde s něčím natolik originálním, aby ho tím dokázal překvapit. Ani kdyby se z něj rozhodl udělat osminohou chobotnici, asi by na něj jen divně koukal, ale udiveného výrazu by se bratr nedočkal.
,,Ale no tak, broučku, neber mi naděje," mrkl na něj starší Uchiha, než zabočil do další uličky a doslova ho vstrčil do jednoho z obchodů. Sasukemu chvíli trvalo, než se v té bílé rozkoukal. Poměrně prostorný, ale pohodlný obchod... na zemi tmavé dlaždičky, uprostřed koberec a sedací souprava a všude... šaty. Bílé, svatební šaty.
,,Tohle už je trochu moc... ne?" sykl mladší. ,,No i když... vybírat pohřební oděv by asi bylo horší..." Sasuke se díval po všech těch bílých krajkách a bílých látkách. Svatba. Něco, čeho se on nikdy nedočká. Srdce mu to zrovna nervalo, ale lehce ho mrzelo, že jejich společnost by něco takového nikdy nepovolila.
Vlastně na tom až tolik nezáleželo, protože pochyboval, že by si vůbec kdy před ním Itachi kleknul s prstenem. Milují se. To ano. O tom asi ani jeden z nich nepochybuje, ale Itachi už mu cosi ohledně takových závazků naznačil.
,,Dobrý den, přejete si?" oslovila je dáma v elegantním kostýmku u pultu.
Itachi ji pozdravil, čapnul Sasukeho za zápěstí a přitáhl ho k prodavačce.
,,Tady přítel potřebuje něco pořádnýho, cenově tak...." Itachi vzal papírek a tužku, které byly na pultu volně k dispozici, a pak ho k dámě otočil. S klidným výrazem sledoval, jak zalapala po dechu.
,,N... no, dobře," vypravila ze sebe, když zase našla hlas.
,,Začněme barvou, jakou barvu obleku byste si přál?" Podívala se na Sasukeho, ale Itachi rázně zakroutil hlavou.
,,Promiňte, asi jste mi nerozuměla. On je můj přítel. To já mám oblek a že jich je dost. Šaty."
Žena na Sasukeho vytřeštila oči. Bylo znát, jak se snaží vše profesionálně skrýt, ale moc se jí to nedařilo.
,,A... jaké šaty byste si představovali?" pípla trochu nejistě. Na rozdíl od ní působil Itachi suverénně a sebejistě, jako vždy.
,,No tak každopádně něco se sníženým pasem... a zakrytým dekoltem, taky by to mohlo mít krajky."
Sasuke se jen zhluboka nadechl a vydechl. On ho chce vážně cpát do svatebních šatů?
Jestli si pak nějaké nevezmou, tak se ta prodavačka určitě naštve. A Sasuke žádné šaty rozhodně nechtěl! Jednak by je neunosil, protože není ani zasnoubený, a hlavně se necítil být ženského pohlaví.
,,Itachi, neblbni..." pokoušel se mu to ještě vymluvit.
Itachi se ušklíbl a mírně se k němu naklonil, aby se rty mohl otřít o jeho ouško.
,,Přeci jen nás přešel smích, andílku? Neboj, budeš krásná princezna," slíbil mu, než skoro vyprskl smíchy a na poslední chvíli se odtáhl, se stisknutými rty a úsměvem na tváři, který co chvíli může přerůst v nezadržitelný záchvat.
,,Co tohle?" ukázala slečna na jedny moc pěkné, krajkové šaty. ,,Velikost..." přivřela oči a přeměřila si Sasukeho od hlavy k patě. Očividně se rozhodla pro profesionální přístup... aby taky ne, když to, co Itachi napsal na papírek, mělo tolik cifer.
Sasuke zamumlal cosi v odpověď, že mu skoro ani nebylo rozumět. Jednou ho Itachi opravdu uvedl do rozpaků.
,,Tohle nejsou princeznovský šaty, ale svatební... a já se nevdávám," zavrčel pak na bratra, když si bral šaty do kabinky. ,,Tohle ti nedaruju," zasyčel, když za sebou naštvaně zahrnul závěs. Ani nevěděl, jak se do něčeho takového leze, aniž by to nezničil.
Itachi se zatím pohodlně usadil na pohovku a flegmaticky se opřel. Tohle se mu povedlo, Sasukeho tvářičky nabraly znovu tu rozkošnou, červenou barvičku, kterou tolik miloval. Ještě si vytáhl telefon, aby měl Sasuke památku, hned jak se v těch šatech dostane ven.
,,Miláčku, k těmhle je ještě závoj," zabroukal mu sladce, když vedle závěsu protáhl ruku s bílým, krajkovaným závojem na čelence.
Sasukemu se nějakým záhadným způsobem povedlo zapnout zip. Závoj už jen ledabyle přehodil přes hlavu a naštvaně trhl závěsem.
,,Tohle je fakt hloupý," zavrčel. ,,Jedna věc je hrabat se mezi oblečením sám, ale nutit někoho, aby skákal podle výběru někoho, kdo si neplánuje nic koupit... je hnusný," začal moralizovat. Kdysi by s té nebohé ženy měl srandu, ale ona vypadala, že se snaží jen dělat svoji práci, pak přijdou oni dva a... ,,Tak jo... necháme už toho?" zeptal se znovu.
Itachi ho v těch šatičkách ještě vyfotil, pak beze slova vstal a pomalu se k němu o pár kroku přiblížil.
,,Není to sladký?" zavrněl, když si černovláska prohlížel, pak ho chytil za pas a přitáhl si ho k sobě.
,,Ale ale, ty máš útlounkej pas, ty šaty byly korzetový?" věnoval mu přeslazený úsměv a přehrával překvapení. ,,Ups, to jsem nevěděl..." šeptal mu pobaveně dál.
Žena stála opodál a na rtech jí hrál veselý úsměv. Bůhvíco jí Itachi namluvil.
,,Itachi, tohle je fakt hloupý... kdybych se vdával a byl ženská, určitě si ty šaty vyberu," odpověděl rezignovaně. Potom se snažil vzadu nahmatat zip, aby ten kus hadru dostal dolů.
Ne, ty šaty vypadaly vážně nádherně. Jako umělec je dokázal ocenit, ale jako obyčejný muž je neuměl ohodnotit a využít stejně jako nějaká žena. Na to by potřeboval snubní prsten a poněkud ženštější tvary.
Jeho starší bratr se ale nedokázal neusmívat, ani když ho zatlačil zpět do kabinky, ani když mu pomáhal dostat se z těch šatů, ani když už ho v normálním oblečení vedl za ruku ven.
,,Jak jsem říkal, jenom sázka. Tady," vtiskl ženě do ruky několik bankovek. Ta se na něj usmála a ještě jim popřála krásný zbytek dne. Až tam si Itachi svého brášku vtáhl do náruče, zabořil hlavu do jeho vlásků a znvu se rozesmál. Tohle už Sasuke netrumfne, to věděli oba.
,,Sasuke, miluju tě, i když už na sobě nemáš ty okouzlující šaty," zašeptal mu do ouška, aniž by ho pouštěl z objetí.
,,Já tebe taky... i když mě momentálně dost sereš," upřesnil mladší, ale nesnažil se dostat z jeho objetí. Dokonce přijal i tu prohru. Nevypadalo to totiž, že by se hrnul do dalšího obchodu. Tohle mu bohatě stačilo.
,,Chce se mi spát," zamumlal najednou a opřel se mu čelem o rameno. Za poslední dvě noci toho moc nenaspali, protože si minimálně jejich těla tak moc chyběla, že zkrátka vedle sebe jen tak nečinně ležet nedokázali.
Itachi mu vjel něžně prsty do vlásků. Vážně mu teď bylo jedno, kolik kolemjdoucích s nákupními taškami je sleduje. Byl za tu svoji lhostejnost tak nějak rád. Osvobozovalo to.
,,Vidíš? Nakupování je únavný. Tak co kdybychom si jen vzali domů čínu a další si na spánek jako děti ve škole?" navrhl mladšímu sourozenci.
,,Souhlas," odvětil Sasuke spokojeně. Pak se od Itachiho odtáhl a ruku v ruce s ním došel až do nejbližší čínské restaurace. Vybral si kuřecí s chilli a rajčaty, nechal ještě objednat si Itachiho a aniž by se jeho ruky jedinkrát pustil, vydal se s ním domů.
Přestože Sasuke mráz zrovna dvakrát nemiloval, tak ani ta horka mu nedělala příliš dobře, protože jeho bledá pokožka neznala téměř žádný pigment a lehce přišla k úhoně.
Itachi ho ale rychle odvedl k autu a zanedlouho oba seděli na pohovce a jedli z papírových krabic.
Itachi se na chvíli podíval kamsi do neznáma, pak se zamračil, jako kdyby si na něco nepříjemného vzpomněl.
,,Vydržíš minutku...?" Nejednalo se o otázku, spíš o konstatování.
Když se vrátil, držel v rukou krabici, nijak velkou, zabalenou v červeném papíru.
,,Chtěl jsem ti to dát, když si přijel, ale úplně jsem na to zapomněl," omluvil se bráškovi a krabici mu předal. Kývl při tom na něj, aby krabici rozbalil.
Ten krabici chvíli převaloval v rukou, než z ní začal opatrně strhávat papír, jako kdyby mu záleželo na tom, aby se nepoškodil. Netušil, co v takové krabici může být, snad nějaké fotky, něco, co souvisí s jejich dětstvím....?
V krabici leželo cosi zeleného, chlupatého a měkkého. Hned jak to Sasuke vytáhl, zjistil, že je to přesně takový plyšák, jakého kdysi míval, jen už nevypadal jako kdyby ho sežvejkala kráva.
Na ne příliš výrazném krku měl černý obojek se stříbrnou známku a na ní symbol pro sourozence.
,,Ten bys možná mohl nosit i ty," poznamenal Itachi zamyšleně.
Blázínku," zavrtěl mladší nevěřícně hlavou. Plyšák se mu líbil, ale pohled na bratra byl přeci jen krásnější.
Jakmile dojedl, odložil krabici na stůl i s hůlkami a uvelebil se Itachimu na klíně.
,,Teď ten spánek..." zamumlal spokojeně. Plyšáka sice svíral v náručí, víc se však tulil k Itachimu. Cítil, že každou minutku usne, všechno ho tak strašně bolelo. Už z cesty letadlem byl unavený a od té doby si ještě pořádně neodpočinul.
Starší Uchiha se pousmál, stál si mladšího brášku na sebe a spolu s ním se položil na prostornou pohovku.
,,Tak co kdybych ti řekl příběh o jednom exotovi, co přišel a přeměnil jednoho slušnýho člověka v podobnýho exota? A překvapivě je mu za to ten slušňák vděčnej."
,,Povídej, co chceš, čumáčku, protože já stejně asi hned usnu..." Sasuke se ještě pořádně uvelebil, jednou rukou se chytil cípu Itachiho košile a zavřel oči. Neodolal a rty se aspoň natiskl ze strany na jeho krk. Pořád se musel ujišťovat, že ho má vážně při sobě a všechno se mu to jen nezdá. Ty poslední měsíce bez něj, bez možnosti návratu zpět do jeho náruče pro něj byla muka. Žádný rozchod nesnášel zrovna s nadšením, přestože sám některé uspíšil, ale ten s Itachim ho zasáhl nejvíc. Možná proto, že nikdy neměl lásku a bratra v jednom.
Itachiho rty se zvlnily ve spokojený úsměv a přitáhl si ho k sobě. Ještě se zvláštně starostlivě díval, jak usíná... nebyl si pořád jistý, možná se unáhlil. Jenže na druhou stranu... o něj už nepřijde, nemá co ztratit. A když mu Sasuke v polospánku tiše zavrněl v náručí, byl přesvědčen.
Mladý Uchiha se probral právě když do moderního obývacího pokoje dopadaly rudé a narůžovělé paprsky zapadajícího slunce. Itachi vedle něj tentokrát neležel a celý dům byl tichý.
Sasukeho to nějak zvlášť nepřekvapilo. Byl zvyklý se probouzet sám, už před dvěma roky, kdy si s Itachim začal.
,,Itachi...?" zavolal přesto do ztichlého domu. Na odpověď ale nečekal, rovnou se šel podívat před dům, jestli se tam nehraje se psem, nebo se nezačal věnovat jiné aktivitě, kterou u něj Sasuke ještě neviděl.
Jeho starší bratr ale nebyl nikde k nalezení, jeho krátkosrstá border kolie obcházela jako významný strážník plot a pozorně sledovala kolemjdoucí.
,,No tak tady asi ne..." řekl si mladší sám pro sebe a vrátil se sám do domu. Ještě se šel podívat do ložnice, když však ani tam bratra nenalezl, odklidil se do kuchyně, aby jim oběma přichystal něco k večeři. Zatím si starosti nedělal, Itachi mu nikdy vzkazy nenechával a vlastně je daleko opatrnější než jeho mladší sourozenec. Jemu se jen tak něco nestane.
Na kuchyňském stole ale přeci jen jistý vzkaz byl. Ve váze s květinami, která tam před tím už stála - Itachi vyloženě nenáviděl ty plastové - byl teď mezi květy položený lístek s prostou a zdánlivě nelogickou otázkou: Líbil se ti dnešní a včerejší den?
Vedle vázy pak stály další dva dárky tvaru kvádru, asi třicet centimetrů dlouhé a deset široké, obě v červenobílém papíru. Na té vlevo ležely na papíře černou napsány odpovědi ani ne, docela ano, nebylo to špatný. Za to na druhé krabičce stálo prosté ano. Bez dodatků, bez podrobností.
,,Jako kdybys nevěděl..." řekl si Sasuke sám pro sebe a sáhl po jednom s balíčků, na který Itachi přiložil lísteček s tou prostou jednoduchou odpovědí. Radši s tím moc netřískal, kdyby do toho náhodou dal něco křehkého.
Víčko krabice šlo velmi snadno odklopit, aby Sasuke nemusel s obsahem moc třást.
Když krabičku otevřel, naskytl se mu pohled na dva předměty. Jedním z nich byl štětec... měl černé štětinky perfektně zastřihnuté do špičky, následovala stříbrná kratší část a po tom pravděpodobně leštěné dřevo, ale pod oním lakem se zdobným písmem objevila slova. Celá rukojeť štětce jimi byla pokryta, jednalo se o slůvka jako: důvěra, jistota, bratrství, dětství, létání, malířství a spousta dalších, každé v sobě obsahovalo část jejich vztahu.
Druhý předmět - stříbrno černé plnící pero se stejnými stříbrnými nápisy se se štětcem křížilo. Jednalo se o věci, které každý z bratrů nejčastěji v životě svírali v prstech, a které z části znamenaly jejich život.
A až když se Sasuke trochu rozkoukal, zjistil, že v místě, kde se obě originální psací potřeby křížily, je spojoval tenký, zlatý prsten. Na jedné straně měl vyrytý jistý motiv listové žílkoviny, jediná ozdoba. Jednoduchý a krásný.
V tu chvíli za sebou Sasuke zaslechl kroky, pak zezadu Itachiho dlaně, jak se mu položily na jeho boky a jemně je stiskly.
,,Mám si kleknout...?" zašeptal Itachi s jemně přivřenýma očima, když přes Sasukeho rameno sledoval, jakou krabičku si vybral.
Sasuke si mlčky prohlížel tu nádheru.
Oni dva se nikdy nevezmou, i kdyby oba moc chtěli. Jenže Sasuke nepotřeboval potvrzený svazek před zmocněnou institucí. Jemu stačil ten drobný důkaz nekonečné lásky, který mu Itachi právě teď podal. On však nedoufal ani v to. Ať se Itachi změnil jakkoliv, nechuť se vázat už ani tolik nesouvisí s životním stylem jako spíš osobním přesvědčením.
Aniž by bratrovi odpověděl, sesunul se před ním sám na kolena a obličej mu zabořil do stehen. Jeho tělo se mírně chvělo, jako kdyby něco přemáhal...
Itachi ho ale následoval, zvolna si před něj klekl.
,,Poď ke mně," zašeptal, když si ho něžně stáhl do náruče. I on věděl, co jim zákon povoluje a nepovoluje, ale zároveň poznal, že jeho mladší černovlásek pochopil, co tímhle zamýšlel. Chtěl s ním být, napořád. Nedokázal si bez něj představit svoji budoucnost, a tak si jednoduše přál, aby se stal Sasuke její součástí. Oba dávno věděli, že ten vztah není jenom obyčejným vztahem, ačkoliv spolu tolik času nestrávili.
Sasuke se vrhl na jeho rty, nehledě na slzičky, které se teď mísily s jejich slinami.
I on si uvědomoval, že pro tak závažný krok by obyčejně bylo potřeba víc času na poznávání, více dní bez sexu jen s držením za ruce. Jenže možná právě proto si to mohli oba dovolit, oboum došlo, že bez vzájemných doteků nevydrží a to je k sobě vedle citů poutalo snad stejnou silou. Nezáleželo snad ani na tom, proč chtějí být spolu, důležité bylo, že chtějí.

Itachi se musel alespoň usmát, když si ho k sobě přitáhl a na žádostivé polibky mu začal odpovídat. Sám zavřel oči, ale Sasuke ucítil, jak mu onen zlatý kroužek slibů a symbolických významů sklouzl na prsteníček. Pak se jejich prsty propletly. Starší Uchiha se mu tiskl na ty měkké, žádostivé rtíky a pomalu si začínal uvědomovat, že se právě rozhodl svůj život strávit s člověkem, kterého celé dětství toužil poznat, ten kdo mu ukázal správnou cestu
 


Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 19:31 | Reagovat

Happy endo .... krásné...možná až moc sladké, ale pořád fajn... :-)  :-)

2 Káťa Káťa | E-mail | 17. dubna 2018 v 19:58 | Reagovat

Ach jo....to kdybych věděla, tak sem dneska ani nelezu...ale ne :D, k povídce jsem se dostala, když už byla rozjetá, ale byla opravdu úžasná, možná i nejlepší, co jsem kdy četla :)
Vývoj postav a děje, různá přirovnání, která používáte a i počet dílů :)
Za toto dílo skláním poklonu ;-)

3 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 17. dubna 2018 v 21:30 | Reagovat

booze toto bolo dokonale. nadherny koniec. bolo to neskutocne krasne a sledke a dokonale a rozkosne a romanticke a sladucke.. po vsetkom cim si presli si takyto koniec zasluzili. obaja sa zmenili a to k lepsiemu. DOKONALE... dakujem za dokonali koniec dokonalej poviedky.

4 kabriolet76 kabriolet76 | 23. dubna 2018 v 14:48 | Reagovat

Tato povídka byla rozsáhlá i na dějství. Četla jsem jí jedním dechem...těšila se na další díly, hlavně v době studia mladšího z bratrů v cizině. Bylo zřejmé, že bude nějaký konec, tento byl sladký. Nádherný byl návrat Sasukeho z ciziny a do náruče bratra...to jsem vnímala jako sladkou tečku za příběhem. Nyní to už vnímám jako takový povzdech....sladký. Děkuji za vaši fantazii, kterou dovedete přenést do písmenek, která se tak lehce čtou. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.