Censored 57.

8. března 2018 v 13:16 | Ája + Vita |  Censored

Už se blížíme ke konci.



Jakmile si Sasuke připadal dostatečně čistý, převlékl se do čistého pyžama, které se skládalo z volných tepláků a většího černého trika.
,,Tak co chceš hrát teď?" zeptal se bratra, zatímco si sušil ručníkem vlasy.
Itachi se zasmál a proklouzl kolem něj do koupelny.
,,Teď je řada na mně a ne, nemohli jsme se sprchovat spolu, oba víme, jak by to dopadlo," zvedl významně obočí.
,,V kuchyni je ještě něco k večeři, tak do sebe něco dostaň, jestli máš hlad, já sem hned u tebe," ušklíbl se a zavřel za sebou. ne že by se sám sprchovat potřeboval, ale celkově i pro jeho vlastní pocit pohodlí to zkrátka udělat chtěl.
,,Abych nesežral tebe," zamumlal mladší z bratrů. Do kuchyně však i tak došel. Vzal si jen jablko. Na noc toho nikdy moc nejedl, protože se pak ráno budil s bolestmi žaludku, jak to těžko ve spánku trávil.
I s jablkem pak došel do ložnice, aby tam mohl počkat na svého zákeřného bratříčka.
,,Takže." Ten příjemně tichý, ale zároveň nebezpečný hlas upoutal Sasukeho pozornost ke dveřím. Itachi měl jenom tepláky, které mu seděly poměrně nízko na bocích a ruce založené na odhaleném hrudníku. K tomu smyslně pozvednuté obočí a tajemný úsměv na rtech.
,,Nebudu toho po tobě chtít moc. Nechci, abys sebou házel a abys mi to, co budu dělat nijak stěžoval. Nechceme tě přeci svazovat, že..."
,,Jestli chceš zase zkoušet, co se do mě vejde, tak tě asi kousnu, už jsem si dal mastičku," ukázal mladší na tubu s léčivým chladivým gelem, která teď ležela na nočním stolku.
Tušil, že Itachi ho znovu navštíví z mínus několika centimetrů, ale i tak si ta zranění musel už ošetřit, aby ráno mohl stát. Teď se zvedl z postele, došel ke svému bratrovi, klekl si před něj a tváří se mu otřel o stehno.
,,Tak co po mně chcete, pane?" zeptal se podřízeně.
Starší Uchiha přivřel oči a zadíval se na klečícího chlapce. Chtěl na něj teď být hodný, ale jak ho zlobil, zase se ho zmocňovala chuť si ho tvrdě vzít. To ale dnes navečer v plánu neměl. Prstem mu ukázal, aby vstal, jakmile Sasuke uposlechl, kývl směrem k posteli.
,,Lehni si na záda, ruce podél těla," instruoval ho klidně a tiše. Sice jeho vystupování působilo nebezpečně, ale nepřipravoval pro něj skutečně nic bolestivého. Spíš takový... zákusek. Sám pro sebe a nejspíš i pro mladšího Uchihu.
Sasuke se na moment zarazil, ale nakonec přeci jen k posteli došel, položil se na ni a ruce natáhl podél těla. Teď už jen chyběly okovy, těch si ale nikde naštěstí nevšiml.
Nechápal, na co taková poloha bratrovi bude... Sliboval přeci, že to nebude bolet. Což Sasukeho možná i na jednu stranu mrzelo. Slast pro něj bez bolesti nebyla už slastí. Ačkoliv Itachi někdy uměl doopravdy ublížit i bez kombinace s tou příjemnou částí. Možná je dobře, že mu teď ublížit nechce.
Dlouhovlasý muž pomalu došel k Sasukemu, chvíli to dobrovolně znehybněné a krásné tělo pozoroval, než se krátce ušklíbl a pro něco se sehnul. Pak se zvedl a Sasukemu před očima pečlivě složil onen rudý šátek, nakonec mu ho přiložil na oči a jednou rukou nadzvedl hlavu, aby mohl látku uvázat na temeni. Potom se zvedl a na chvíli odešel. Nemusel Sasukeho upozorňovat, aby s nehýbal, nebo nedělal něco dalšího, mladší Uchiha moc dobře věděl, jak se má chovat.
Dlouhovlasý muž pomalu došel k Sasukemu, chvíli to dobrovolně znehybněné a krásné tělo pozoroval, než se krátce ušklíbl a pro něco se sehnul. Pak se zvedl a Sasukemu před očima pečlivě složil onen rudý šátek, nakonec mu ho přiložil na oči a jednou rukou nadzvedl hlavu, aby mohl látku uvázat na temeni. Pak se zvedl a na chvíli odešel. Nemusel Sasukeho upozorňovat, aby s nehýbal, nebo nedělal něco dalšího, mladší Uchiha moc dobře věděl, jak se má chovat. Mladý Uchiha jen ucítil, že se jeho starší bratr posadil vedle něj, pak jeho dva prsty, kterými mu za bradu mírně zaklonil hlavu a palcem hruběji přejel po jeho rtech. Viděl na něm, že je z té nevědomosti nervózní a taky že Sasukeho tělo citlivě reaguje na každý jeho dotek.
"Tohle sundáme, ne?" Zavrněl Itachi tiše a v prstech stiskl lem jeho trička. Nechal ho zvednout ruce nad hlavu a stáhl mu ho. Pak ho nechal vrátit se do původní polohy. Chvíli se ho nedotýkal a Sasuke musel tušit, že si ho prohlíží.
Sasuke ani nedutal, jen trpělivě čekal, až přijde to, na co si ho Itachi tak připravil. Pořád to jen v hlavě nedokázal sloučit s něčím bezbolestným. Chce si ho snad ozdobit šlehačkou s jahodami?
To by možná tak bylo příjemné Itachimu, ale jemu rozhodně ne. Nesnášel to, jak cukr se smetanou lepí.
"Překrásnej, bráško…" zamumlal Itachi hlubším, sladkým hlasem a prsty až zkoumavě přejel po odhaleném podbřišku. Kolem ukazováčku si obmotal šňůrky jeho tepláků a zlehka za ně zatahal. V tu chvíli sledoval snad všechno… každý rychlejší nádech, každé zachvění.
"Ale tohle budeme taky potřebovat," broukl tlumeně, jakmile jeho prsty za tkanice lem kalhot odtáhly, aby za něj mohl zajet druhou rukou a stisknout ho pevně v dlani. Cítil tak perfektně, jak na Sasukeho tělo takhle péče působí. Když byl spokojený, ruku zase stáhl a prsty přejel po plochém bříšku přes hrudník a krk až na bradu, aby ho jemným poklepáním na ni upozornil, že zase trochu sklonil hlavu.
"Tak dobře, andílku. Nechci, abys mluvil. Navlhči si rty jazykem a nech je pootevřený," přikázal mu klidně, zatímco se pro něco natahoval k nočnímu stolku.
Navlhčení rtů obvykle znamená, že mezi ně přijde něco suchého, to první proběhlo Sasukemu hlavou. Dokázal si toho představit dost, co by mohl Itachi v takové pozici dělat, ale on řekl, že to nebude bolet, čímž ho dost zmátl.
Nícméně, přejel si jazykem po rtech a nechal je mírně pootevřené, tak akorát, aby mezi ne vklouzl na nejvýš bratrův prst.
"Pořádně," napomenul ho, když se k němu znovu naklonil.
"Dobře, stačí." Itachi ho zastavil a s přivřenýma očima si prohlédl ty lákavé, lesknoucí se polštářky. Krátce se nadechl a polkl, držel se, aby se na ně rovnou nevrhl. V jeho hlase ale takovéhle pochybnosti neprosákly, pečlivě je kryl.
"Tak bráško…" zavrněl spokojeně, když viděl, že už je všechno připraveno a tak, jak by být mělo.
"Ty nemáš rád sladký, co? Jenže já mám. Což je logické, vzhledem k tomu, že ty jsi takový moje cukrátko. Ale co tě udělat ještě sladší…" ušklíbl se podmanivě a Sasuke na svých rtech ucítil jemné doteky. Nebyly to ale ani Itachiho prsty, ani jeho rty. Když mu trocha prášku pootevřenými rtíky dopadla jako sníh do úst na jazyk, poznal, že jde o jemný cukr. Snad moučkový.
"Ne…" zarazil ho Itachi, když dvěma prsty stiskl pevně jeho spodní čelist, aby mu zabránil v instinktivním olíznutí si rtů.
"Koukej držet a nezlob," upozornil ho a jemně na ty lákavé rtíky nanesl ještě trochu cukru. Pak Sasuke ucítil něco vlhkého a oblého, co mu bylo vklíněno mezi rty.
"Zkousni, ale ne úplně," zněl jeho příkaz. Blíž k jednomu koutku teď v pocukrovaných rtících tiskl čerstvou, rudou jahůdku.
Sasukeho tváří se mihl výraz odporu. Nesnášel cukr v běžném jídle, natož aby ho pak jedl samotný. Přestože ho neslízával, tak cítil, jak se mu roztéká na zvlhčených rtech. Tohle nebylo příjemné... ani náhodou. Najednou začínal o Itachiho přdešlých slovech pochybovat. Možná se mu to nebude líbit tak, jak si jeho bratr myslí... Když mu řekl, že nemá rád sladké, myslel to naprosto vážně a odpor k němu nezmenší ani ta jahoda.
Jenže Itachi ani zdaleka nekončil. Jeho prsty pomalu cestovaly po Sasukeho krku, klíčních kostech až po liniích prsních svalů.
"Nikdy jsem si nevyhrál s tvým tělem… poznamenával jsem si ho, to je pravda, ale nikdy jsem si s ním nemohl pořádně hrát… a teď, když tak krásně držíš…" Itachi spokojeně zavrněl.
"Teď se nelekej, tu jahodu nesmíš prokousnout." Stanovil neústupně své stanovisko. Pak Sasuke na jedné bradavce ucítil cosi horkého.
"Ne," zamlaskal nespokojeně Itachi a dlaní přitisknutou na hrudníku ho donutil ke klidu, aby utlumil přirozenou reakci jeho těla.
Sasuke to zatím spíš vnímal jako nějaký trest za prohřešek, který si nepamatoval.
Cukr se mu brzy na rtech rozpustil úplně a zůstala po něm jen ta odporná nahořklá chuť, která ho vždy nutila pít. Jenže teď kdyby se zvedl, tak ho nejspíš Itachi opravdu potrestá tím přímým surovým způsobem, který se na jednu stranu Sasukemu líbil možná víc než tahle podivná hra. Zatím na ní neshledával nic zázračného. Itachi ho jen nutil k sebekontrole. Jeho oblíbená mučící technika.
"Není to vosk, broučku." Rty se starší Uchiha otřel o jeho ouško. Jednalo se o roztavenou čokoládu. Pro Sasukeho štěstí nebyla už tak vařící, protože Itachi nechtěl, aby mu z těla stekla, a aby ho spálila. Vzápětí následovala i druhá, citlivá bradavka. Znovu však dokázal odhadnout přesně takovou teplotu, aby to působilo onu sladkou a mírně bolestnou slast. Pak se s úsměvem odtáhl.
"Abych dořekl, co jsem chtěl… jsi neskutečně krásnej a toho si chci užít… doslova dosyta. Nemůžu za to, jak moc sladkej jsi…" zašeptal s úsměvem a ukazováčkem obkroužil pupík, dlaní pak pohladil to krásně ploché, vypracované bříško.
"Zastudí to," varoval ho, aby se znovu nelekl, když Sasuke vzápětí ucítil, jak se mu v drobné rýze na bříšku k pupíku rozlévá chladná tekutina.
"Dýchej pravidelně a pomalu," začínaly mu přibývat instrukce, ale bez nich by se onen alkohol či co to bylo, vylil a smáčel jejich deky.
Sasuke ucítil ve vzduchu zápach ethanolu. Pro něj to spíš byla vůně, rozhodně krásnější než z té čokolády. Pamatoval si, jak moc Itachi miluje sladké, ale to ještě neznamenalo, že z něj musí udělat živou kremroli.
Držel ještě pár minut, než tu otravnou jahodu rozkousal, spolkl a zvedl se do sedu.
,,Co kdybych si tě třeba namočil v absinthu, a pak tě taky takhle trápil?" zašeptal bratrovi podmanivě do ouška, zatímco se snažil hřbetem ruky setřít ten hnus ze svého těla.
Itachi mu chytil pevně zápěstí a srazil ho znovu na postel, když se sklonil a mezi zuby hrubě, ale pořád ne tak, aby to bylo nesnesitelné, zkousl jednu jeho bradavku, pak ji pustil a na chvíli poškádlil jazykem, než ji znovu uvěznil ve stisku svých zubů.
,,To bys neudělal, protože bych tě přepral," zavrčel se stále stisknutými zuby. Natáhl se k Sasukeho rtům.
,,Jako vždycky," poukázal ještě trochu škodolibě na přebytek fyzické zdatnosti, než mu sladké rtíky začal pomalu a pečlivě olizovat, špičkou jazyka zajížděl i mírně dovnitř, ale jakmile se Sasuke pokusil zapojit, hodně tvrdý kousanec do neposlušného jazyka mu v tom zabránil.
Sasuke se jen na moment stáhl, než se vzpamatoval a začal Itachiho jazyk ze svých úst aktivně vytlačovat. Nevadilo mu, když Itachi jedl sladké, a pak ho políbil, dokonce mu chutnalo jeho mírně nasládlé sperma, ale nesnášel takové odporné naschvály. Jeho bratr moc dobře ví, jak nesnáší cukr, přesto mu ho nutí mezi rty. Nová metoda mučení? Nejprve svou oběť přesvědčit ke spolupráci za pomoci lží a následně ji namazat něčím, z čeho by dostal cukrovkář záchvat?
Jakmile mladší Uchiha pochopil, že prostě staršího nepřepere - jako vždycky - trochu se uklidnil, nebo se spíš přestal bránit, ale ani nespolupracoval. Jasně svým chováním dával bratrovi najevo, že takový druh hrátek se mu moc nelíbí.
Se vší ochotou by se nechal namočit snad do jakéhokoliv druhu alkoholu, ale cukr odmítal.
Právě tím ale svého trýznitele potěšil, protože ten jeho spolupráci teď nepotřeboval. Jen se jazykem pečlivě dotýkal všech míst, kde ještě cukr zůstal a pomalu ho té chutě zbavoval, nešlo tedy o polibky v pravém slova smyslu, spíš jeho rty jen sál a olizoval. Po chvíli se od nich odtáhl a ještě se věnoval Sasukeho hrudníku, aby pečlivě tu bílou hebkou kůži zbavil sladkých stop, ale snad ze zvyku, snad naschvál ho u toho kousal, ačkoliv místa pak jazykem nebo rty vzápětí ošetřoval.
Sasuke mlčky sledoval strop, jen místy mu unikl tichý sten. Itachiho dotyky ho nikdy nenechaly úplně chladným, přestože se mu některé jeho metody opravdu moc nezamlouvaly. Tím spíš ty sladké. Začínal si myslet, že je to možná odplata za tu hru. Itachi zrovna nepatřil mezi ten typ lidí, který umí snášet prohru.
Itachi se po chvíli odtáhl, dlaně mu položil vedle hlavy a přivřel oči. Jazykem si sám přejel po svých rtech. Cítil na nich ještě cukr, snad už víc než na těch bráškových. Nic neříkal, jen se nad ním držel na rukou a tu uraženou tvářičku sledoval. Někdy šlápne vedle, ale i tak ho to bavilo. Stiskl k sobě ještě lesknoucí se rty a jeden koutek úst pozvedl do letmého a skoro neznatelného úsměvu.
Sasuke pod ním stále ležel, aniž by se o cokoliv snažil, to dětská uraženost na něm byla pořád znát. Jako když se dítěti slíbí hračka a místo ní nakonec dostane výprask. Přesně tak se teď mladičký Uchiha cítil. Podvedený.
Rád se mazlil, jen radši bez čokolády a s vlastním zapojením. Stejně jako ho rád líbal Itachi, zkoumal jazykem každý záhyb kůže, tak moc to miloval i Sasuke. Možná ještě víc. S tou největší něhou a odevzdaností opečovával tělo svého milence, bez toho aby si dovolil něco hrubšího. Nevadilo mu setrvat v podřízené roli, mučilo ho, když se nesměl svého milence ani prstíčkem dotknout. Při tom on bratrovo tělo tolik miluje, vydržel by ho laskat hodiny.
Itachi se ušklíbl a svalil se vdlee jeho těla na záda. Tiše se rozesmál a volnou rukou mu rozcuchal vlasy.
,,Běž si vykloktat miláčku, já si zatim du udělat kafe... mám na něj chuť," dodal s přivřenýma očima a přesně tím podmanivě hlubším hlasem, kterým mu několikrát šeptal, jak moc chce jeho tělo. Ale svých slov dostál, na rozdíl od Sasukeho měl stále kalhoty. Z misky vedle postele sebral jednu jahodu, strčil si ji skrz rty do pusy a sladce se usmál.
Sasuke ho beze slova sledoval, jako kdyby snad ještě na něco čekal. Brzy však pochopil, že už Itachi nejspíš skončil, zvedl se tedy z postele a poslušně odešel do koupelny. Tam si rovnou vyčistil zuby, znovu si umyl tělo a vrátil se zpět do ložnice. Nejprve na sebe natáhl kalhoty, pak následovalo triko.
Chtěl ještě Itachimu popřát dobrou noc, snažil se proto udržet vzhůru, než se vrátí s kafem.
Itachi ho naštěstí dlouho čekat nenechal, brzy se vrátil do příjemně zařízené ložnice s šálkem v ruce, posadil se na postel a nohy schoval pod měkkou deku. Sasuke vypadal celkově hodně unaveně, nemělo nejspíš smysl ho víc trápit. Navíc už si dneska užili rozhodně víc než dost, mladší Uchiha bude rád, když se zítra bude schopný posadit.
Sasuke sice bratrovi popřál dobrou noc a zavřel oči, ale ve skutečnosti nespal. Trpělivě čekal, až Itachi dopije kafe, vyčistí si zuby a sám usne. Několikrát si během té dlouhé doby myslel, že už to nevydrží vzdá to a všechno zaspí. Vidina Iachiho bezvládného těla ho však až moc lákala.
Proto když jeho bratříček zaspal, vyhoupl se nad něj a začal to tělo pod sebou bezostyšně líbat. Nekousal, neškrábal, jen svými rty pečoval o tu hebkou pokožku pod sebou. Ta hra s cukrem ho sice dvakrát nepotěšila, ale rozhodně ho vydráždila, musel se tak uspokojit sám, po tom, co na něj Itachi zapomněl.
Starší Uchiha něco tiše zamumlal, nadechl se a pak se pod Sasukem přetočil na bok. Většinou míval tvrdé spaní, ale teď balancoval někde mezi bděním a sněním, jenže protože ho ty rty neznepokojovaly a naopak byly příjemné, nijak se jim nebránil a jeho tělo se očividně cítilo dostatečně v bezpečí, než aby se ho snažilo vjemy smyslů probrat.
Sasuke si s každou vteřinou, se kterou se Itachi neprobíral, troufal víc a víc. Nezáleželo na tom, jak se pod ním Itachi překulil, Sasuke si okamžitě zamiloval každou část jeho těla.
Každý by řekl, že po tak dlouhé době musí Sasuke jeho tělo znát nazpaměť, možná tomu tak částečně bylo, ale jedním smyslem, kterým ho kdy stihl tak dobře poznat, tvořil zrak. Při tom on preferoval hmat. Slepý, hluchý... jen ne bez prstů.
Sasuke se nad ním snížil na předloktí a rty začal olizovat místečko za ouškem, kde tak nádherně sálalo teplo.
Itachimu se z tenkých rtů prodralo tlumené zasténání. Když o sobě nevěděl, nemohl se ani kontrolovat, protože jeho ego před těmi činy zavřelo oči spolu se starším černovláskem. Po tom co se ho ale mladší dotkl na tváři, odehnal ho Itachi jako nějaký otravný hmyz. Pravděpodobně šlo jen o reflex, protože hned na to pootevřel rty, zamračil se a krátce vydechl. Téměř se nehýbal, držel jako kotě, které se chce nechat mazlit.
,,Brá... ško..." vyklouzlo mu samovolně z úst.
Sasuke se líbezně usmál. Musel se hodně ovládat, aby se k němu nepřitulil a nezačal divoce líbat ty rty, které mu tak krásně šeptaly.
,,Miluju tě," pronesl pouze do tmy, načež ho políbil na to citlivé místečko. Jednou rukou následně zabloudil pod vršek jeho pyžama, aby si mohl pohladit ty pevné svaly. Tolik ho mrzelo, že se ho jinak nemůže skoro dotknout. Málokdy Itachi povolil a nechal na sebe sáhnout. Sasuke netušil čím je to způsobeno, ale hodlal si ho užít, dokud může. Místo za ouškem na chviličku zase opustil, aby se mohl věnovat přechodu mezi krkem a čelistí.
,,Nhhmmm..." Itachi se přetočil pod Sasukem na záda a hlavu naklonil ke straně Pořád klidně oddechoval, ale i tak by se při světle v jeho tváři dala rozpoznat drobná změna barvy. A když Sasuke zavadil o jeho klín, podařilo se mu dokonce staršího sourozence vzrušit. Ta úctyhodná chlouba, kterou ho příroda obdařila, teď tlačila na jemnou látku spodního prádla.
Po tom, co Sasuke přejel po jizvě, kterou na Itachiho těle zanechal, starší zavzdychal a mírně se prohnul. To místo se od té "nehody" stalo jedním z nejcitlivějších.
Sasuke se sice vzmohl ve vztahu i na dominantní roli, jenže Itachi ji u něj striktně odmítal, proto tak skvělé příležitosti k výměně pozic nevyužil. Naopak se stále stavěl do té podřízené. Pečoval o tělo pod sebou s takovou něhou, jako kdyby byl jeho majitel vzhůru a měla ho od něj za takovou starostlivost čekat odměna.
Sasuke se svezl na místo vedle něj, nechal se jím obejmout a rukou mu zajel do klína. Netiskl ho, jen hladil, zatímco rty kreslil neurčité vzorce na vláčné kůži jeho krku.
Itachiho tělo se lehce zachvělo a rty znovu zašeptaly bratrovo jméno.
Když Sasuke sjel prsty ke kořeni, kolem zápěstí ucítil pevné sevření a až s tím si uvědomil, že nádechy, které poslouchá jsou mělké a nepravidelné.
,,Co´s tu...?" Tmavovlasý mu zalapal po dechu, přičemž se snažil ve tmě rozeznat Sasukeho tvář.
Před chvílí se začal probouzet, ještě teď cítil ti horké rty na své kůži a... zatraceně, vždyť on ho vzrušil!
Sasuke úplně ztuhl, jak se lekl.
,,Já... promiň..." začal se rychle omlouvat a okamžitě ho pustil. ,,Já taky spal a... to asi nějak ze spaní," snažil se mu namluvit, jenže byl špatný lhář a na jeho tváři se to dalo snadno poznat. Nevadilo by mu se přiznat, kdyby věděl, že ho za to nečeká žádný trest a to si u Itachiho nemohl jinak pojistit.
Itachi krátce vydechl a mírně sklonil hlavu, aby svému bratrovi viděl do očí, zatímco se mu choulil v náručí. Ostatními prsty mu za bradu zvedl tvářičku ke své a palcem obkreslil spodní měkký ret.
,,Náměsíčnej?" broukl tiše a bříškem prstu přejel po mezírce těch zlobivých úst.
Sasuke uhnul pohledem, přestože do Itachiho očí kvůli syté černotě pomalu ani neviděl, ale i tak jeho pohled na sobě cítil.
,,Asi..." zamumlal do tmy. Doufal, že tomu bratr uvěří, to se přeci může stát každému. Nevadilo by mu, kdyby mu kvůli tomu Itachi roztáhl nohy, jen si nepřál ztratit kontakt svých prstů a rtů s jeho tělem. Když mu neviděl do tváře nebo se ho nesměl dotknout, dostal prostor pro jiné myšlenky, které se netýkaly přímo toho, co se aktuálně dělo. Myslel i na zlé věci, na ty z dětství, ty vždy doprovázela bolest. Stačilo se však podívat bratrových očí, dotknout se ho a bolest se měnila ve zvrhlou slast.
,,Určitě," zacukaly Itachimu jemně koutky úst a prsty z jeho rtů stáhl, místo toho jimi pokračoval po spodní čelisti k oušku, za než mu z tváře odstranil pramínek černých vlasů, pak ho dlaní najednou chytil v týle za černé, kratší vlasy a přitáhl si ho těsně ke své tváři, aby cítil jeho dech a konečně viděl do těch lesknoucích se výmluvných očí onyxových barev.
,,Lháři," sykl a pronikl mu jazykem mezi rty.
,,Já... nelžu..." zamumlal Sasuke v námitce, ale do polibku se zapojil. Spící Itachi byl na jednu stranu moc roztomilý, ale ani na toho probuzeného si momentálně nemohl stěžovat - dokud mu nechytá ruce za hlavou a nesnaží se ho přetočit na břicho.
,,Nešlo to... seš... krásnej," přiznal se nakonec, když se od něj bratr na moment odtáhl pro kyslík.
Z bratrových rtů se ozvalo jen pobavené zasmání, potom si ho přitáhl těsněji k sobě.
,,Tak my máme mazlivou náladu, hmm?" zašeptal s jemným úšklebkem, pro Sasukeho neštěstí mladý Uchiha znovu ucítil ty dlouhé prsty, které se mu snad instinktivně obtočily kolem jeho zápěstí a stiskly je. Sasukemu ale skrz rty ani nestihl uniknout zklamaný výdech, protože mu Itachi jednu ruku navedl pod své tričko na pevný hrudník a druhou si dlaní přitiskl ke své tváři. Spolu s tím přivřel oči, posunul svou dlaň tak, aby jí překrýval bratrovu ruku a lehce stiskl.
Sasuke vydechl a prudce se zase nadechl. Když Itachi chytal jeho zápěstí, čekal, že ho za něj otočí pod sebe na břicho. Takové důvěrnější gesto mu přišlo mnohem milejší. Líbilo se mu, když se ho ho sám Itachi navedl, kde chce, aby se ho dotýkal. Nezáleželo mu na části těla, miloval každý milimetr jeho kůže. Opět nedokázal odolat, musel ten krk zahrnout polibky, tvář pohladit a bříšky prstů druhé ruky přejet podél žeber.
Itachi přivřel oči a tiše zavrněl.
,,Jsi neskutečně roztomilej, když se takhle mazlíš..." zašeptal a dlaněmi mu přejel pod tričkem po odhalených bocích až na záda, pak si ho natiskl na své tělo. Rty mu vtiskl polibek do vlasů. Kdysi by si ani nepomyslel, že by se dokázal chovat i nenásilně, ale najednou mu bylo dobře jen kvůli těm drobným, nepatrným dotekům, které mu rozechvívaly každý nerv v těle.
Sasuke na to nic neřekl, jen obě dvě ruce přesnul na jeho trup a bříšky prstů přejel po každém svalu. Přestože byl mírně vzrušený, tak se nesnažil dostat se mu do kalhot, stačila mu jen jeho blízkost, možnost ochutnat do báječné tělo. Dokonce i jeho klín nechal na pokoji, ačkoliv čekal, že se brzy Itachi přihlásí o pozornost i tam. Přeci jen ho musel tím předchozím počínáním trochu rozdráždit.
Itachi mu prsty vjel do černých vlásků, nadechl se a už to nevydržel... přetočil ho pod sebe, ruku v těch černých vláscích sevřel v pěst a opřel se čelem o to jeho. Na svých rtech, které se téměř otíraly o ty bráškovy, cítil jeho horký dech. Dlaň položil na jeho bok a chvíli ho po hebké kůži jen hladil, než ho začal mírně tisknout. Konečně se přiblížil a přitiskl rty na ty jeho. Chtěl se o ně jen otírat, ale za chvíli se sám přistihl, jak mu jazykem dráždivě přejíždí po jeho spodním rtíku v němé výzvě a žádosti o povolení proniknout do těch horkých sladkých úst.
Sasuke ještě vteřinku laškovně vzdoroval, než ho pustil dovnitř.
Oba měli vždycky vysokou výdrž, ale ty dlouhé měsíce, které se neviděli, si vyžádaly tučnou náhradu.
Chvílemi, kdy se Sasuke přímo nesoustředil na bratra, vzpomínal na Saie. Připadal si jako hajzlík. On jim plánoval společnou budoucnost a za odměnu zůstal sám. Jenže jinak to nešlo, to věděl i sám Sai. I kdyby ho sám za Itachim neposlal, tak Sasuke jednou odejde i bez jeho souhlasu. Ta představa, že už má bratra minimálně v jednom státě... neudržel by se.
Itachi ale i přes ten hlubší polibek nepokračoval, stáhl si ho k sobě do náruče a se zavřenýma očima jen poslouchal, jak se nadechuje.
,,Nevím, co bych bez tebe dělal," zamumlal tlumeně, jako by se za tu větu snad styděl, jako by mu vadila takhle slabost, ale přece ta slova vyslovil nahlas. Protože to byla pravda, Sasuke mu už dvakrát dal novou šanci, měl možnost se na něj vykašlat a žít si jinak a jinde... a s někým jiným. A on se i přesto zase a znovu vracel.
,,To nepotřebuješ vědět," namítl Sasuke přerývaně, vzápětí se přisál rty k jeho krku. ,,Miluju tě... tak moc..." Věděl, že to, co se mu snaží říct, nikdy slovy přesně vyjádřit nedokáže. Místy se bál, že mu na to nebudou stačit ani doteky. Chtěl pod ním ležet už navždy, bez toho, aby musel kamkoliv chodit, něco jíst a pít. Něco jako ponorková nemoc v tu chvíli nepřipadalo v úvahu. Na ničem nezáleželo, jen na nich dvou.
,,To... i já... tebe," vydechl Itachi se zavřenýma očima, když pomalu zakláněl hlavu, aby nechal ty měkké rty pečovat o kůži na krku. Prsty ho chvíli vískal ve vláscích, pak mu sjel na krk a obkresloval klíční kosti. Bylo mu s ním vážně krásně, nečekal, že by se to kdy mohlo stát... a už vůbec že by to mohl být jeho bratr, bráška, kterého tak dlouho postrádal, a který mu po svém návratu obrátil život doslova vzhůru nohama.
,,Sasu...? Co budeš teď dělat, když si... dostudoval?" Mladý Uchiha měl pořád slušné jmění, totéž ale i Itachi, i přes to to ale ani jeden na sobě nedávali znát.
,,Asi budu malovat pokoje," odpověděl mladší zcela vážně, pak se ale ironicky zasmál. ,,Já nevím... asi to co před tím, než jsem odjel," pokrčil lhostejně rameny. Jeho ambice se moc vysoko neposunuly. Umělci se vždycky těžko prosazují, zvlášť po škole. Naštěstí Sasuke měl díky otci o život na několik let postaráno, přestože už značnou část majetku investoval do charit, jak si už na začátku slíbil.
Itachi se ušklíbl.
,,Mohl bych tě s pár lidmi seznámit. Mají v Japonsku docela jméno, někteří i ve světě." Starší Uchiha mu prsty přejel po té bílé, krásné tvářičce andílka a ukazováčkem mu obkreslil skoro neznatelné srdíčko na horním rtu.
,,Taky bys mi mohl pomoct při organizaci dalších vernisáží," odpověděl s pohledem upřeným na ty hebké rty.
,,Netušil jsem, že se zabejváš i něčím takovým," opáčil Sasuke překvapeně, jako kdyby zapomněl, se kterým Itachim to teď mluví. ,,Ne že bych si tvé pomoci necenil, ale pravý umělec za sebe nechá radši mluvit svou práci než... vlivné příbuzné." Položil mu prsty na pootevřené rty a políbil ho na čelo. Některé věci se zkrátka nikdy nezmění. Sasuke se rozhodně do vyšší společnosti zařadit neplánoval.
Itachi ho do prstu kousl a pustil ho.
,,Jenže já je neznám kvůli penězům." Samozřejmě, tohle by Sasuke nikdy nepřijal, jenomže tihle významní lidé se s Itachim nekamarádíčkovali kvůli penězům. Pokud si s některým z nich sedl, byla to známost upřímná, nekonvenční a neformální. Starší černovlásek jen zakroutil hlavou.
,,Práva na firmu jsem prodal," vtiskl mu krátký polibek na rty.
,,Proč jinak myslíš, že bych tu s tebou tady celou tu dobu byl, aniž by jedinkrát zazvonil telefon, nebo bych mluvil o svém denním plánu?" povzdychl si při vzpomínce na svůj minulý styl života. Sice měl pořád co dělat, ale neuměl vůbec relaxovat a... ne, už by to nikdy nechtěl vrátit.
,,Vlastním teď pár známých galerií, proto se s těma umělcema tak dobře znám. Ale tvoje znalosti budu potřebovat na místě odborného poradce," zavrněl, na rtech se mu objevil ten úsměv dravce a znovu se nad něj vyhoupl, prsty mu pomalu přejížděl po ramenech, přes paže, ale u zápěstí se nezastavil, přitiskl mu své dlaně na ty jeho a prsty nechal vzájemně proplést.
,,Tak co, bráško... budeš pro mě... pracovat?" přivřel oči a špičkou jazyka mu přejel po odhaleném, bílém krku.
Přestože by Itachiho nabídka zněla víc než lákavě všem uším různých umělců, tak Sasuke se moc nadšeně netvářil.
,,To je to samý, bráško..." bránil se. ,,Já si vážně cením toho, co pro mě děláš, ale o protekci nestojím. Kdybys někde viděl moje dílo a neznal mě, nenapadlo by tě nabídnout mi takovou práci. Jsem těsně po škole, z toho, co jsem namaloval ve Francii, jsi neviděl zatím nic mimo toho, co jsem ti asi rok zpátky ukazoval přes skype... Nepotřebuju vodit za ručičku, nikdy jsem to nepotřeboval. Najdu si nějakou práci i bez protekce. Nemusíš se o mě starat, mně stačí, že jsi se mnou, víc nechci," ujistil ho.
,,Seš stejně tvrdohlavej jako před odjezdem," zašeptal, než se sklonil a přitiskl své rty na jeho. Nepřemlouval ho, nevyvracel mu jeho rozhodnutí, jen mu jazykem pronikal mezi ty měkké růžové rtíky a prsty přejížděl po jeho těle, aby si ho znovu a znovu mohl kdykoliv vybavit každý centimetr té hebké, bílé kůže. Na mazlení nikdy nebyl, ale teď mu to nevadilo... spíš naopak.
Sasuke tak rychlou rezignaci nečekal a mile ho překvapila. O tomhle se s Itachim nechtěl dohadovat. Možná tu nabídku jednou přijme, až si Itachi skutečně prohlédne jeho dílo a uzná ho jako schopného zastávat takovou pozici. Prozatím si najde něco podřadnějšího. Ostatně jako vždycky. Nevadilo mu to. Stále patřil mezi začátečníky a začátky bývají složité.

Teď se soustředil jen na bratra. Nic lepšího už ho v životě potkat nemohlo. Všechno bylo tak dokonalé, až to mladšího děsilo.
 


Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 8. března 2018 v 20:23 | Reagovat

Popravdě ani se Sasukemu nedivím, že to nemá rád, sice já narozdíl od něho sladké miluji a v podstatě i dost potřebuji, tak mít to na těle je opravdu hnus..lepí to, patlá se to atak... no jsem zvědavá jak se to celé zakončí...

2 Káťa Káťa | E-mail | 8. března 2018 v 21:02 | Reagovat

Itachi se pořád snaží Sasukemu něco dát, ulehčit život....a to ví, že on by na to nikdy nepřistoupil :D....
Hry pobavily :D...víc se mi líbila ta Itachiho :D ačkoliv mám ke sladkému odpor :D, přišla mi citlivější, romantičtější *.*

3 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 8. března 2018 v 22:02 | Reagovat

booze su spolu neskutocne sladky a krasny a zlaty a rozkosny a a a. su spolu dokonaly..booze len dufam ze po tom vsetkom to skonci happy endom. snad nakoniec vsetko dobre dopadne a bracekovia  ostanu spolu..

4 kabriolet76 kabriolet76 | 9. března 2018 v 10:06 | Reagovat

Jsem moc ráda, že se Itachi vyjádřil ve svých citech tak spontánně, jako by to z něj vyvěralo a nemohl to zadržet, jako povzdech.

To, že nabídl Sasukemu práci ve své galerii vidím jako chuť, trávit s ním společný čas po celý den. Přesto si myslím, že ve vztahu dvou zamilovaných lidí, je moc dobré, když se na sebe mohou těšit, mít svůj vlastní prostor. Přináší to do vztahu napětí a touhu objevovat.

Díky moc, za další dílek. :-)

5 El El | E-mail | 19. března 2018 v 23:49 | Reagovat

Vrátila jsem se po dlouhé době k vám na blog, potřebovala jsem silnou dávku geniálních ItaSasu povídek a kde jinde hledat než tady. <3 Dříve jsem nijak extra nekomentovala, ale to teď hodlám napravit! Každopádně každý kousek který vytvoříte je unikát a vhání mi slzy do očí ať už smíchem nebo dojetím. Děkuju moc...

A teď už k povídce... Oni jsou tak dokonalý! <3 Doufám, že už se mezi nimi nic nepokazí... Itachi nepřestává překvapovat se změnami, jsem zvědavá co se ještě dozvíme o jeho novém já. Těším se na pokračování! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.