Zamilovaný 37.

23. ledna 2018 v 21:42 | Ája |  Zamilovaný


Ne, nemám čas, jsem uprostřed zkouškovýho... no dobře, jsem totálně nezvladatelnej šprt a skoro všechno jsem stihla v předtermínu a ještě s celkem slušnýma výsledkama (ano, Ájo, pochlub se, protože to všechny strašně zajímá). Ačkoliv co by vás mohlo zajímat - zkoušela jsem mamince odebrat krev (má opravdu boží žíly) a ani jí neudělala moncla :3. Chtěla jsem ji vzít i sestře, ale skoro na mě vzala česnek a stříbrnou kulku, tak třeba někdy jindy... Táty se radši ptát ani nebudu, jednak bych za ním musela do Anglie, druhak k němu se člověk nemůže přiblížit ani s jehlou na šití, aby ho nepostihl záchvat paniky.

A no... chybí mi psaní a fakt se mi moc chtělo něco malýho napsat. Ale berte to spíš jako zázrak, asi se to zase dlouho opakovat nebude :D.





Cestou zpět na kolej do mě Kimimaro pořád něco hustil. Jelikož nám ujel poslední autobus, měl na to opravdu hodně času.

"A plánuješ s tím vůbec někdy vyjít na veřejnost?" Blbeček. Dělá, jako kdyby vůbec neznal moji rodinu.

"To nezáleží jen na mně. Nejdřív nesmí být Itachi na stejný škole a já nesmím být zavislej na strejdovi, do tý doby zeď mlčení, je ti to jasný?" S každou další osobou, která o nás ví, riskujeme větší prozrazení.

"Takže to s ním myslíš vážně? Ty? S ním?" Nedivím se, že ho to překvapuje, já nejsem překvapený o nic méně.

"Já nevím, ale jsem s ním rád a rodinu neplánuju." I přes jeho neuvěřitelně otravnou a vyčerpávající osobnost jsem s ním opravdu rád.

Když jsme přišli na kolej, čekal jsem, že se Kimimaro ode mě oddělí, jenže ten hajzlík šel se mnou až na pokoj. Prý pozdravit Naruta. To určitě.

Ta blonďatá katastrofa tam naštěstí zrovna nevydýchávala kyslík. Na stole mi nechal vzkaz "mám rande, dneska mě nečekej". Snad ne s tou potrhlou Sakurou, ta holka mi doteď nevysvětlila, kdo po ní vůbec chtěl, aby mě takhle vyděsila.

"Kde máš kolegu?" Zajímal se Kimimaro podezřele, až moc se s Narutem v poslední době sblížili. Beztak na něm chce vyzvídat informace o mně a o Itachim.

"Má rande," ukázal jsem mu vzkaz, "a teď padej, chci napsat tu práci pro Itachiho a ty bys měl taky." Rozhodně se na to dneska nevrhnu, ale taky tu nechci zůstávat s tím vlezlounem. Kimimaro určitě nikdy neměl nic s klukem, skoro jistě vím, že ani mít nechce, jenže je až moc fascinován vším neobvyklým. A já jsem pro něj hotový Bermudský trojúhelník.

"A ty nemáš?" Zeptal se mě podezíravě s tím pohledem, za který mám vždycky chuť mu poupravit ksicht.

"Ne. Ta práce, vzpomínáš?" Možná bych měl jet za Itachim, tam by za mnou Kimimaro nešel.

"Kašli na to, zachlastáme a ty mi řekneš víc o tom vašem… heh vztahu." Heh vztahu? O žádným heh vztahu mu vyprávět nebudu.

"Anebo víš co? Mám rande," vytáhl jsem z kapsy mobil a trochu bez rozmyslu vytočil Itachiho číslo.

"Sasuke?" Zní dost unaveně. Možná bych ho neměl otravovat. No… na druhou stranu, on by neváhal, klidně by mě kousal do zadku i kdybych umíral.

"Chceš, abych dneska psal tu práci nebo ti dělal společnost?"

"Piš tu práci, ať to máš z krku, kdybys něco potřeboval, tak dej vědět, poradím ti." Co? To myslí vážně? Má snad speciální radar na nesprávnou odpověď.

"No vlastně bych potřeboval pomoct, ale to se po telefonu dost blbě rozebírá…" Prosím tě, nenechávej mě tady s Kimimarem.

"Miláčku, já mám ale dneska návštěvu, můžem to nechat na zítra?" Nesnáším, když mi říká miláčku, zní to tak arogantně a zároveň tak… až sprostě lítostivě, jako kdybych byl králík a měl zraněnou packu.

"Jo, můžeme," tak počkat… on má návštěvu? "Jakou návštěvu máš?"

"Ty seš ale stíhačka," začal se mi Kimimaro smát, to byl taky nápad volat před ním.

"Jen kolegu, jde o dost vážný případ, potřebujeme na to klid." Jen kdybych já potřeboval klid, určitě by taky na mě nebral ohledy.

"Tak dobře, chápu." Neřekl jsem to nijak uraženě ani chladně, a pak jednoduše zavěsil. Nechci, aby se na mě zlobil, ale dnes večer za ním určitě přijdu. Taky nerespektuje moje hranice, neustále mě přepadával a přepadává, tak to jednou udělám já.

"Takže máš čas?" Vyvodil si Kimimaro z toho krátkého hovoru. Teoreticky čas mám, prakticky můj čas žere moje žárlivost. Nikdy bych tohle nikomu nepřiznal, vlastně mám i problém přiznat to jen sám sobě, jenže čím dřív se smířím s realitou, tím dřív ji můžu pozměnit k obrazu svému. Nebo spíš pozměnit okolí, myšleno Itachiho, k tomu, aby moje realita žárlit nemusela.

Doopravdy by mě zajímalo, jak by reagoval on, kdyby se se mnou chtěl vidět a já mu řekl, že dělám něco důležitého do školy s někým, o kom jsem se mu nikdy nezmínil. Vždyť to on na mě tuhle neurózu přenesl!

"Ne, nemám čas, jdu za Itachim." Na jednu stranu možná dobře, že to Kimimaro ví, už mě vážně přestávalo bavit si pořád vymýšlet.

"Sice jsem slyšel jen to, co si říkal ty, ale neznělo to, že by tě chtěl dneska ohnout." Kdybych teď neměl plnou hlavu toho satana, tak tenhle rozhovor skončí pěstmi místo slovy. Provokuje. A dělá to záměrně. To se fakt diví, že jsem mu nic neřekl už dřív?!

"Tohle je přesně ten důvod, proč nemám nejmenší chuť ti cokoliv říkat. Chováš se jako pubertální blbeček," odvětil jsem naprosto s klidem. Proč se rozčilovat, když se budu za chvíli vztekat s Itachim.

"Ty zase jako manžel po padesáti letech. Bojíš se, že ti zahejbá s mladším? Tohle si nikdy nedělal, Sasuke. Vůbec tě nepoznávám… už delší dobu. Čekal jsem cokoliv, ale tohle ne." Zase si hraje na psychologa. Tak mě někdo nepoznává, lidi se zkrátka mění. Konečně mi na někom a na něčem doopravdy záleží a fakt mě nedojímá, když to někdo nechápe.

"A co? Mám snad sedět a čekat, až mi s někým zahne, jako si to udělal ty s Tayuyou?" Nenechám do sebe věčně rýt. Jestli si to máme vyříkat hezky od plic, tak prosím.

"A ty si jako myslíš, že kdybych ji kontroloval, že by mi nezahla? Když někdo chce, tak ti prostě zahne, smiř se s tím. A hlavně se prosimtě nezamiluj, jestli se musíš bát, že zrovna šoustá někoho jinýho." Přestože má pravdu, tak prostě sedět nezůstanu. Tím taky nic nevyřeším.

"Jdu za ním, protože ho chci vidět, chybí mi." Víc jsem mu k tomu už neřekl. Stejně už není co. Měl bych spíš najít tu jedinou červenou košili kterou mám, vím, jak moc Itachi tu barvu miluje. Na to bych se měl soustředit. V takových maličkostech se skrývá veliká síla. Jedna z mála užitečných věcí, které jsem posbíral ve svých předchozích naprosto nefungujících vztazích.

Jindy chodím pěšky rád, ale Itachi bydlí dost daleko na to, abych si to mohl dovolit, takže jsem si před kolejemi počkal na nejbližší autobus. V podobně nevlídném počasí jsem kdysi potkal Sakuru. Nechápu, proč na ni zase myslím, už se mi na ten incident pomalu dařilo zapomenout. Pořád mi to nedává smysl, kdo by po ní mohl chtít takovou blbost?

Během cesty mě ty myšlenky na ni zase opustily, víc mě trápila spíš ta Itachiho záhadná návštěva. Nevím proč, ale nevěřím mu. Určitě tam nemá kolegu. S ním by snad seděl někde v kanceláři, ne u sebe doma. Tohle se prostě nedělá.

Ani jsem u jeho dveří nezvonil, mám přeci klíče. Vlastně mě teď i mrzelo, že jsem mu předtím volal, mohl jsem mu udělat přepadovku tak jako tak, navíc by ji nemusel považovat za výplod žárlivosti, protože bych o tom jeho údajném kolegovi nevěděl. Občas bych si mohl všechno dvakrát promyslet, než něco udělám. Jinak mě asi zářná kariéra právníka nečeká.

Odemkl jsem si vstupní dveře a šel po schodech, abych si promyslel, co mu vlastně řeknu. Vím, že bych neměl, protože každá lež rozežírá vztah, jenže já teď neměl moc na výběr. Itachi mu určitě taky nikdy neříká celou pravdu, to člověk pozná.

Takže buď jsem se pohádal s Madarou nebo Kimimarem. No, spíš si bude chtít promluvit s Kimimarem než s Madarou… Nasadil jsem ten nejzoufalejší výraz, jaký se mi podařil a odemkl si i dveře od bytu. Tiše. Možná mě neuslyší a nebudu muset nic říkat, jen si ho zkontroluju a zase hezky bez povšimnutí odejdu.

Plán to byl sice sympatický, jen tak úplně nevyšel. Itachi stál za dveřmi se založenýma rukama. Netvářil se zrovna přívětivě.

"Viděl jsem tě z okna, když jsem vařil kafe. Nevěříš mi?" Očividně si čteme myšlenky. Pár jak vyšitý.

"Ne, o to nejde," hlesl jsem. "Mluvil jsem s Madarou."

"O čem?" Pořád se tvářil dost nepřístupně, ale ne tak příšerně jako na začátku.

"Chce, abych šel studovat do Ameriky. Nic neřekl, ale myslím, že mě chce oddělit od tebe, aby mu vyšel ten plán s Hinatou." Ani bych se nedivil, kdyby to doopravdy Madara udělal.

"Nevadí. Buď půjdu taky, nic mě tu tak zásadně nedrží anebo i kdybych za tebou měl lítat každý víkend, klidně." Cože?! Buď mi nevěří nebo… ne takhle moc mě milovat nemůže.

"To bys udělal? Kvůli mně?" Nedokázal jsem skrýt překvapení.

"Pochopitelně. Neopustím tě, nemusíš se ničeho bát." Moc jsem mu to nevěřil, ale i přes to ho pevně objal. Abych přes něj viděl do obýváku, koho tam má za návštěvu. Jenže ten zmetek se se mnou otočil. "To není hezký, Sasuke," zašeptal mi do ucha. "Žárlíš úplně bezdůvodně. Měl bych se zlobit, ale asi ti to odpustím. Doufám, že máš sebou aspoň notebook." Co?

"Co?" Asi nemá smysl zapírat. Zapíral bych, kdyby se zlobil, takhle mu to asi přiznám. Jen co ten notebook?

"Jdeš psát tu práci." Ach bože, na to mám fakt teď náladu. Stejně se sebou nic nemám.

"Nemám ho tady, běžně si ho k tobě neberu."

"Dobře, buď běž ke mně do pracovny nebo do ložnice, přinesu ti záložní. A jestli nenapíšeš ani stránku, tak se teprve zlobit budu. Když máš čas na tyhle herecký výstupy, tak můžeš dělat i věci do školy." Co?! Je horší jak Madara. Jen kdyby to udělal on mně!

"Jasně, protože ty vůbec nežárlíš, že ne? Protože ty mi soukromí vůbec nenarušuješ!" I když jsem na něj křičel, díval jsem se jinam, protože si mimo toho přepadení na chatě nemůžu vybavit, co mi naposled provedl. Pohled mi při tom spadl na věšák. Tu bundu znám. A Itachimu rozhodně nepatří.

"Ty tady máš Shisuie?!" Podíval jsem se zpět na něj. Šokem mu mírně povylítlo obočí, tohle nečekal. Takže zásah. "Cože?! Proč jeho? To není tvůj kolega!" Odstrčil jsem ho a podíval se do obýváku. Seděl tam a dvěma prsty si mnul kořen nosu.

"Ne tak doslova, Sasuke, ale máme společný případ," odpověděl mi můj čerstvě objevený bratránek. No výborně, asi si řekl, že jednoho z nás prostě musí dostat.

"Jo, to vám tak žeru. Jdu zpátky na kolej a ani jeden mi nelezte na oči." Snad nečeká, že mu tohle sežeru?!

"Tak se vrať," popadl mě Itachi za ruku. Dost pevně, ale i tak jsem se bránil.

"Nic nechci slyšet!"

"Taky nic neuslyšíš, sleduj," strčil mi před nos několik papírů, co se válely po stole. Vypadalo to jako nějaký policejní spis. Chtěl jsem se začíst, ale on mi s tím hned cuknul před očima. "Ve vlastním zájmu bys to číst neměl. Obhajuju někoho, koho chci potopit. Bude to můj první prohranej případ v historii, musím to udělat věrohodně, rozumíš?" Nechtěl jsem, jenže jsem opravdu rozuměl.

"Koho chceš potopit?" Hlas mi zase klesl na ten vyhýbavý a opatrný.

"Hidana." Jakmile to vyslovil, cítil jsem, že mi dolní čelist sjíždí sama od sebe z kloubů. "V posledním roce zabil čtyři další lidi, Sasuke. Vím, že to udělal a vím, že to nedostal rozkazem." Cože? Pamatuju si, co mi říkal Itachi o Hidanovi, jen se mi s tím pořád nedařilo vyrovnat. Nevím, jak dlouho jsem mlčel a jen na něj zíral, ale probral mě až Shisuiho hlas: "Itachi, já půjdu, dořešíme to zítra. Buď teď se Sasukem." Slyšel jsem, jak sbírá ze stolu papíry a zaklapává notebook. Itachi zatím držel mou ruku.

"Už chápeš, proč tu byl Shisui?" Jasně, je to policajt…

"Přísahej… přísahej na můj život, že mi o Hidanovi říkáš pravdu." Chci se jen ujistit.

"Přísahám na tvůj život, že ti říkám o Hidanovi pravdu." Zvedl mi za špičku brady hlavu a vtiskl mi mezi rty letmý polibek. Nechápu proč, ale vzpomněl jsem si, jak mě takhle líbal Hidan. A jak to ve skutečnosti mělo být.

"Nechci teď psát tu práci," vzpomněl jsem si, co mi Itachi nařídil. Po tomhle bych se jen těžko soustředil.

"Já vím. Napíšem ji zítra spolu." Tohle znělo mnohem líp.


Večer jsem zůstal u Itachiho. Usnul rychle, ale mně se to nedařilo. Proč se najednou rozhodl Hidana potopit? Měl jsem za to, že se od celé té party snaží distancovat. Takhle se k nim zpět připoutá, i když trochu jiným způsobem. Navíc ho to může ohrozit na životě. Co když se někdo z nich dozví, co má v plánu?

Otočil jsem se na něj a pohladil ho po tváři. Vzpomněl jsem si, jak mi vyprávěl, kdy se do mě zamiloval. Kdo ví, jestli je to vůbec pravda. Určitě mě poprvé neviděl až na univerzitě, to mu věřím, jen nevím, jak bych ho mohl očarovat jen z pouhého pozorování. Něco tak laciného mi k němu tak luxusnímu nesedí.

"Itachi, spíš?" Vím, že má někdy zavřené oči, ale stejně nespí.

"Skoro…" zašeptal rozespale ani neotevřel oči.

"Jak ses do mě zamiloval?"

"To už jsem ti říkal."

"Chci pravdu." Ta sladká pohádka mi přestala stačit.

"Je to pravda. Byl jsi jiný už tehdy a hned na pohled. A já tě opravdu moc chtěl." Tak mi možná říká pravdu.

"Mohl jsi za mnou přijít a něco mi říct."

"Nemohl, dokončil jsem zrovna práva a měl spoustu starostí, do kterých jsem tě nechtěl tahat. Teď se jich zbavuju, tak tě konečně můžu mít." Jako kdybych byl nějaká odměna. Zrovna já…

"Itachi?"

"No?" Zeptal se se zívnutím na konci.

"Už jsme to dlouho nedělali." Naposled nás ten idiot Shisui vyrušil.

"A to mi říkáš, protože to chceš teď dělat nebo proto, že máš obavy, abych se nezlobil, že jsme to dlouho nedělali?" Blbeček, jako kdyby správnou odpověď neznal.

"Chci to dělat," odpověděl jsem mu bez zbytečných průtahů.

"Tak mě ráno vzbuď o chvilku dřív, pokud ti teda bude stačit rychlovka." Ještě tak dva týdny zpátky bych se urazil, ale teď je mi jasný, že se jedná jen o jeden z jeho dalších hloupých vtípků. Jak chce, budu tu hru hrát s ním.

"Dobře, kdybych zaspal, tak to doděláme ve škole," zívnul jsem si na konci, jako on před chvílí, pak jsem si zavřel i oči, ale netrpělivě při tom čekal, kdy zaútočí.

Minutu se nic nedělo, pak ani dvě, ani tři… To už jsem se na něj otočil. Měl povolená víčka a mírně pootevřené rty. On snad doopravdy spí.

"Itachi?" Oslovil jsem ho opatrně.

"Chm? Tak už spi…"

"Ty seš fakt vůl…" Čekal jsem, že mi na to něco řekne, jenže on zůstal mlčet. Možná ho jen dnešek dost utahal. Nevadí, když to budeme dělat zítra, možná by mi to nevadilo ani ve škole. Na to, jak dlouho spolu chodíme, jsme to tam vlastně snad ještě nikdy nedělali.

Sice jsem se na něj zase tolik nezlobil, ale i tak mě ten jeho přístup trošku naštval. Chodit s někým v menším věkovém rozdílu, určitě by se nerozpakoval a už bychom teď byli uprostřed aktu. Itachi už se radši prospí. Dává přednost kvalitnímu spánku místo rychlému účelnému sexu. Tak nadrženě se choval jen tehdy, když mě nemohl mít, tehdy by nepropásl jedinou možnost mít se mnou sex. A teď? Počká si do rána, protože mu přeci už neřeknu ne, už bych si to nemohl rozmyslet.

I přes ty nepříjemné pocity ale i na mě doléhal spánek. Dnešek mi dal taky dost zabrat.

Zdálo se mi něco o Madarovi, když mě probudilo vlhko za krkem. Nejdřív jsem se jen podvědomě odtáhl, jenže když ten vlhký dotek nezmizel, leknutím jsem sebou trhl. Ani jsem nedostal příležitost zjistit původ toho doteku, protože se mi okamžitě zepředu na hrdlo přisály Itachiho rty.

Chtěl jsem něco říct, dožadovat se snad i nějakého vysvětlení… ačkoliv k Itachiho chování nikdy logické vysvětlení vlastně neexistovalo, namísto toho mi ale jen ze rtů uniklo tiché zalapání po dechu. V ten moment mě Itachi do krku trochu silněji kousl. Pak sklouzl rukou k mým kalhotám, jen mi je trochu stáhl, oddálil mi od sebe nohy a bez nejmenší přípravy a kapky lubrikantu se do mě zkusil dostat.

Přestože jsem se cítil ještě pořád trochu rozespale, tak ten okamžik mě dost silně vyburcoval. Vyburcoval k panice.

"N-ne! Takhle ne…! Itachi!" Chytil jsem se jeho ramen a zkusil ho od sebe dostat.

"Pšt," zašeptal tiše, ale dost direktivním způsobem, načež mě drze kousl do rtu.

Chtěl jsem znovu něco namítat, ale na konečníku jsem ucítil povědomé vlhko. Fajn, tak se natřel lubrikantem, ale to nemění nic na tom, že si mě vůbec nepřipravil. Kdyby jo, tak bych se přeci vzbudil.

"Itachi…" zasyčel jsem varovně. "Zkus to a poperem se." Pořád zapomíná, že nespí s holkou.

"Uklidni se, nebude to bolet." To mu tak věřím… Moje bolest je ta část mě, kterou ze všech nejradši šuká a dráždí.

"Jo? Jak to zrovna ty můžeš vědět? Nikdy ses ojet nenechal," opáčil jsem pořád tím rozladěným tónem.

"Za to jsem jich ale dost ojel…" odvětil mi naprosto v klidu a mírně do mě přirazil. Zatím to moc nebolelo, ale věděl jsem, že jakmile se pokusí dostat ještě o kus dál, bolet to začne.

Jenže on taky nepokračoval, místo toho se odtáhl a zase přirazil do stejné hloubky. Ten samý pohyb ještě několikrát zopakoval, než se odvážil zajet dál.

"Nhh… tak dobře," souhlasil jsem nakonec, zaklonil hlavu a jen ho nechal mě udělat. Vlastně bylo docela příjemný se mu jednou úplně poddat. Ani jsem se ho nedřel, rozhodil jsem ruce na polštář vedle svojí hlavy a ponechal to plně v jeho režii.

Očividně se mu ta moje náhlá pasivita zalíbila, protože pár vteřin na to propletl svoje prsty s mými a silně mi přitlačil ruce k polštáři.

Ani tehdy jsem se nebránil, jen zavřel oči a soustředil se na svoje steny a jeho zrychlený dech. Podle rychlosti jeho nádechů mi došlo, že nejdřív chce přivést k vrcholu mě, protože kdykoliv se začal sám častěji lapat po dechu, zpomalil, aby se hned neudělal.

Já tomu neměl chuť ani potřebu vzdorovat. Jen jsem od sebe ještě víc roztáhl nohy a se vší slastí si užíval každý příraz. Jak se do mě dostával bez přípravy, myslím, že jsme oba dva silně cítili, že obepínám mnohem silněji. Asi to mělo přivodit slast hlavně jemu, jenže já si to taky užíval o něco víc než předtím.

Užuž jsem skoro byl a Itachi to musel cítit, ale neudělal pro to nic. Musel přeci vědět, že teď by se hodilo ještě trochu přidat na tempu, jenže on si držel to své stálé, takže můj vrchol byl slabší než kdybych si to dělal sám.

"Ahh… Itachi," zavrčel jsem naštvaně. Ať mi ten odborník ani nezkouší tvrdit, že to nebylo schválně.

Neřekl na to nic, a hlavně vůbec nezpomalil ani nezrychlil. "Pomalejc už to nešlo?" dodal jsem podrážděně.

Ani teď mi na to nic neřekl, naproti tomu jsem ale začal cítit, jak zrychluje tempo. Myslel jsem, že teď se bude soustředit na svůj orgasmus, jenže podle jeho dechů jsem opět poznal, jak se zase hlídá. Nevadilo mi to, za tak odbytou práci jsem si ještě jeden vrchol zasloužil.

Tentokrát přirážel mnohem rychleji, taky se to na mém orgasmus odrazilo. Tohle bylo mnohem lepší. Navíc to na konci umocnil ještě tím, když mě sevřel v ruce. Většinou jsem od něj ještě ruční stimul nepotřeboval, ale bylo to mnohem intenzivnější, když ty své šikovné ruce zapojil.

Teď už jsem skutečně čekal, že se postará o svůj orgasmus, taky už jsem na něj byl dobře roztažený, ale ne… Tentokrát jsem to nepoznal podle jeho dechu, ale podle toho, že mě pořád nepouštěl a stále do mě přirážel. Tentokrát opravdu v dost agresivním tempu, až místy slast prostoupilo štiplavé pálení v konečníku. A naopak jsem podle jeho dechu poznal, že se chce udělat společně se mnou.

Necítil jsem se na třetí orgasmus tak rychle po sobě. Nebo možná i cítil, ale budu potřeboval delší dobu.

"Vy-vykašli se… na… to," odsekal jsem mu mezi nádechy.

Nic mi na to neřekl, jenom mi svůj jazyk narval do pusy a ještě přidal. Nedostatek kyslíku zvedl moje vzrušení na maximum. Erekce mě teď skoro až bolela, jak se mi dolů hrnula krev.

Itachi už mě nehonil, jen do mě přirážel a v jedné ruce mnul můj žalud. Těsně před jeho vyvrcholením jsem se mu do ruky i udělal. Tak na další kolo budu zásoby asi vyrábět hodně dlouho. A nejspíš i Itachi, protože jsem cítil, že toho do mě nastříkal víc než jindy. Takový oddalování orgasmu snad ani nemůže bejt zdravý.

Ležel jsem pod ním a sotva popadal dech. Co teprve Itachi, ten dýchal tak mocně, až jsem slyšel, jak se mu námahou snaží roztáhnout žebra, aby plíce pojaly víc kyslíku.

"Nezapomeň mě teda ráno vzbudit nebo si pro tebe ve škole přijdu," zašeptal mu do ucha, když se vedle mě svalil na postel.

"Jestli si vůbec zítra sednu…" namítl jsem a přitáhl si k sobě peřinu. Sakra, potřeboval bych sprchu, ale fakt se mi do ní teď nechtělo. Tohle bude zítra ráno hodně lepit.

"Nesedneš," opáčil Itachi striktně, pak mi položil ruku na pas, zavřel oči a snad do vteřiny usnul. Ještě chviličku jsem se vydýchával, než jsem to taky zalomil.
 


Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 23. ledna 2018 v 23:09 | Reagovat

nooo sasu je teda poriadna stihacka. ako sa hovori dôveruj ale preveruj. ked ziarlis tak milujes. krasny dôkaz lasky. itachy bol nabruseny ale sasukeho miluje a je len dobre ked mu ciastocne vysvetlil o co vlastne ide. cela itachiho minulost je zahalena tajomstvom(eem teda ked som vsetko spravne pochopila). rano bude pre sasukeho zaujimave. su spolu neskutocny. dokonaly, krasny a sladky a rozkosny. som zvedava uz teraz co bude dalej. ako len toto nakoniec skonci.
noo tak to ti k skuskam gratulujem. a dalej drzim palce. si velmi sikovna ked si ten ober zvladla bez modriny. u nas akoby sestry a doktori nikdy ihlu nedrzali( cest vynimkam). hlavne ti drzim palce nech ti ta skola vyjde a nech sa ti hlavne dari. uz som sa na to pytala sice minula ( a mozno na to nechces odpovedat...) ale ako to mas s rukou. nemas uz problemy?? som rada ze si si opät aspon trochu popisala. :-D

2 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 23. ledna 2018 v 23:53 | Reagovat

Oooo a teraz ma napada ked si pisala ze hladas spoluautora napadla ma ivanitko... s nou si uz raz pisala. Neviem mooozno ta to uz napadlo a mooozno by z toho nieco bolo😇😙

3 Káťa Káťa | E-mail | 24. ledna 2018 v 0:03 | Reagovat

Moc děkuju za napsání dalšího dílu :).
Ke zkouškám moc gratuluji, ani si nedokážu představit, kolik toho učení máš a co všechno musíš umět..., ale krev bych si taky nenechala vzít :D to je vždycky moje smrt :D...nebo vlastně spíš těch sestřiček :D to mě vždycky musí minimálně dvě držet a třetí nabírá :D.

K povídce...já Itachimu nevěřím.., to že s papíry hned ucuknul, že se s Shisuim najednou tak kamarádí..a chápu Sasukeho, že žárlí, někdo tak sexy, úspěšný, s charismem, na koho si ukáže, toho má....je to těžký :D

A s tím sexem mi to taky přišlo divný :D pořad ho přepadával, měl narážky atd. a teď, když se mu sám tak nabídne, tak se mu nechce? Z čeho byl výjimečně tak unavený :D

4 kabriolet76 kabriolet76 | 25. ledna 2018 v 12:28 | Reagovat

Děkuji moc za další díl.

Gratuluji k úspěšně zvládnutým zkouškám!

K příběhu mám jednu otázku (nečekám odpověď, pouze vypouštím myšlenku) Itachi byl sexuálně hodně náruživý a projevoval majetnické sklony, proč Sasukemu nevyhoví, hm...jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat.

5 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 14:33 | Reagovat

Popravdě.... na to že jsem se o tuhle povídku zajímala, tak jsem si musela přečíst přdchozí díl, aby se dostala tak torchu do obrazu...btw gz šprte :D :D nazvala ses tak sama :D :D ne dobře, jsi šikovná, gratuluji ti a s odběry nemám problém... jehly to je moje *Shiki zníš jak feťák* :D :D od malička mě tahali po doktorech a prostě jsem si na to zvykla... jen jsem si vypěstovala menší fobii na mužské doktory, ale to se dá překonat :D :D .... k povídce...počkej přerušila mě práce... o čem byla.... jo už vím... tak Itachi chce potopit Hidana jo? To jsem zvědavá jak... Sasuke je trochu hodně žárlivý, ale ok, ok... já už bych ho poslala oknem, ale to i Itachiho :D :D a jako nabrat energii potřebuje každej, taky bych se raději prospala před takovou práci ×D....  těším se, jestli si spolu pohrají ve škole :D mohlo by to být hooodně zajimavé :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.