Ve tvém stínu 27.

25. ledna 2018 v 17:49 | Ája + Vita |  Ve tvém stínu

Sasuke si něco ujasňuje a Itachi nakonec taky.



,,Přál jsem si celý život být tím nejlepším bratrem, ale jak... v tom můžu pokračovat, když můj bratr pro mě přestal znamenat sourozence? Pomalu přicházím jen na to, co nedělat. Ale nikdy jsem nevěděl, co dělat. A těch slepých uliček je strašně moc. Ztratil jsem se a v tom případě i přišel o schopnost a možnost vést tě. Aniž by sis to kdy uvědomil, tak už jsi mě porazil, i když se o to pořád snažíš. Jsi lepší člověk než já, Sasuke. Tuhle důvěru a vůli změnit se věnuj někomu, kdo ti ji bude schopen úspěšně oplatit. Už nejsi malý, svého staršího bratra bys už neměl následovat. Protože on už by tě neměl vést."
,,Víš, že tohle není pravda líp než já. Mně na nikom nezáleží, jenom na tobě. Když nebudu mít tebe, nemám důvod sloužit téhle vesnici, těmto lidem, nazývat ty povědomé tváře přáteli, protože ty už tu nebudeš. Nerozumím cti, věrnosti ani lásce, ale ty ano. To dělá lepším člověkem. Možná si zklamal mě, ale všichni ostatní by za tvé názory položili život. Kdybych já veřejně řekl, jak se dívám na světě a na ostatní, tak mě ukamenují. To už o něčem svědčí... Nejsem dobrý člověk a tím pádem nemůžu být lepší než ty." Sasuke se k němu zase otočil čelem. ,,Nevadí mi, co ke mně cítíš, ale jak to dáváš najevo. Nemluví láska i o... důvěře?" zeptal se, jako kdyby si přesně nebyl jistý významem toho slova.
,,Je smutné že ostatním lidem se na mně nezdá nic špatného, když se tak děje u jediného člověka, u kterého bych si to přál. Zklamat tebe a ostatní, víš co bych si vybral, kdybych měl možnost volby. A důvěra... je krásná věc, ale zároveň něco, co jsem dlouho neznal a doposud nedokážu. Celý svůj život jsem lhal. Nejen ostatním, ale i sám sobě. Ale tentokráte jsem nemusel a stejně... mrzí mě to," vydechl tiše. Tenhle seberozbor ho vyčerpával, neuměl o sobě ani o Sasukem mluvit. Nikdy mu nechtěl ublížit, nikdy ho nechtěl ztratit. A beztak se mu to dařilo víc než jakékoliv jiné cíle, které si stanovil.
,,Jestli ti na mně tolik záleží, tak to zkus." Sasuke vložil svou ruku do jeho a položil si k němu hlavu do klína. ,,Já od tebe nechci odcházet a nechci, abys odešel ty ode mě, jen jestli mám být já jiný kvůli tobě, budeš muset být i ty kvůli mně. To zní fér, ne?" Podíval se na něj zespodu, jako kdyby čekal na souhlas, pak ale mluvil dál. ,,Asi ani jeden nikdy nebudeme schopen milovat někoho dalšího, protože mezi nás už zkrátka nikdo nepatří, ale jestli nemáme svůj život strávit v bezvýznamných vztazích, co obsahují jen sex, tak mi budeš muset začít trochu věřit a přestat lhát a zapírat," naznačil mu.
Itachi mu ruku mlčky stiskl. Nechtěl, aby byl kvůli němu jiný, jeho city k němu to nijak neovlivňovalo. Byl by tu pro něj, i kdyby se ze Sasukeho stal ten nejzkaženější člověk celé lidské existence. Obyčejně věci jako důvěra a upřímnost se vztahem přišly samy, ale oni dva byli vždycky speciální případ.
,,Tohle neříkej, ty se dokážeš zamilovat do někoho jiného a oba to víme," upozornil ho. Ano, pořád tu byl onen neznámý Hiro, kterému Sasuke nakonec i slovně přiznal něco, čeho se skutečně bál a odmítal si to připustit.
,,Zase to děláš," povzdechl si mladší. ,,Já už vím, co cítím, ale na tom nezáleží, protože pak přijdeš ty a řekneš, že je to jinak." Zavřel oči, aby se na něj nemusel dívat. ,,Ty přeci nejlíp víš, nad čím jsem přemýšlel každou tu noc v posledních dvou týdnech, ty přeci nejlíp víš, jestli jsem dal přednost tobě nebo Hirovi, ty přeci nejlíp víš, co řeknu, ještě než to vyslovím. Proč my dva vůbec vedeme nějaký dialog? Ty mě k němu nepotřebuješ, umíš odpovědět i za mě." Opět se od něj odtáhl, tak, aby se ho nedotýkal jedinou částí svého těla. Už dlouho neměl důvod, proč se snažit urovnat nějakou hádku nebo spor, protože mu na nikom nezáleželo, ale teď... udělal, co mohl a za nic to nestálo. Utvrdilo ho to v tom, že mezilidské vztahy jsou starost navíc a tím pádem dost zbytečná věc, kterou si klidně může příště odpustit.
Starší černovlásek se sklonil a s bezmocným povzdechem skryl svou tvář ve dlaních.
,,Já prostě nejsem nadčlověk, Sasuke," zasténal tiše. ,,Já nedokážu jako mávnutím kouzelného proutku přestat dělat chybu, na kterou jsi mě upozornil. Říkáš zkus to a pak se ke mně otočíš zády, protože se mi to prostě nepovede. Říkal jsem ti, že to nikdy nedokážu, alespoň ne sám. Ne, já chápu, že se mnou už asi nemáš trpělivost, ale proč se ode mě odvracíš hned po tom, cos mě vybídl k tomu, abych zkusil zlepšit se? Já vím, že jsem beznadějný, nemusíš mi to takhle ještě dokazovat," zašeptal zničeně. Dnes už toho na oba bylo dost a Itachi si sám nebyl jistý, jestli se spolu dokážou ještě smysluplně o něčem bavit, protože sám se cítil skutečně vysílený. A tušil, že i Sasuke.
Mladší se pomalu zvedl do sedu, posadil se naproti němu a s očima upřenýma mezi jeho klíční kosti řekl: ,,Přesně tak, chtěl jsem, abys to zkusil, a ty jsi to snad udělal? Místo toho, abys o tom alespoň minutu přemýšlel, tak si byl hned se vším hotový. Všemu věnuješ tolik času, nic neděláš bez rozmyslu, ale já ti nestojím ani za tu jednu minutu?" Vpil se svýma očima do jeho stejně hlubokých černých tůněk a poslední slova už pronášel s nadhledem. ,,Zkus to znovu, já tě přeci nezavrhl. Udělal jsem sám dost zlých věcí a ty si ve mně neztratil důvěru, pak nemůžu ani já v tebe. Jen... jestli spolu máme dál žít, jestli ti mám odpustit, dej mi důvod a zkus brát moje slova jako fakt a ne jen jako plané řeči a nesmysly, které je potřeba mi vyvrátit."
Itachi pootevřel rty, aby mu mohl odpovědět, ale pak je zase pevně stiskl a jen přikývl. Zase by řekl hloupost. Bylo to těžké, tak strašně moc... a přitom myslel na Sasukeho neustále. Jenomže kdy poznat tu hranici, kdy myslí na něj a kdy myslí na sebe skrz něj?
Tohle nikdy dělat nemusel a nebyl si jistý, jestli to vůbec dokáže. Znovu se opřel zády o pelest Sasukeho postele, aniž by se přestal dívat na cosi neidentifikovatelného na parketách. Nezvládne to. Tohle prostě nedokáže, zklame ho jako vždycky.
Sasuke se pousmál, když viděl ten jeho vnitřní boj, který se projevoval i navenek.
,,Dobře a teď..." Klekl si na všechny čtyři, přilezl k němu na dotek rtů, přivřel oči a bez zdráhání ho políbil. Věděl, že nikoho jiného mimo něj milovat nedokáže, ne protože je jeho bratrem a on je mu zavázán za to, co pro něj udělal, ale protože je to zkrátka on. Zamiloval si ho i jako Hira. Nezáleželo na tom, čí jméno na sebe vzal, pořád ho miloval, i když si to nechtěl zprvu přiznat.
Ačkoliv mu Itachi okamžitě automaticky pootevřel rty a dovolil polibek uskutečnit, ještě hodnou chvíli zůstával úplně nehybný. Tohle skutečně vůbec nečekal... ne po tom, co se stalo dnes a... vlastně vůbec nikdy v případě, že by se Sasuke skutečně dozvěděl jeho pravou identitu. Bylo něco jiného brát si ho ve tmě, kdy Sasuke vůbec netušil, kdo je... a tohle teď. Takhle o sobě věděli všechno, nebyla tu ta překážka nevědomosti a přes to... to staršího černovláska šokovalo. Nevěděl, jestli to je správné, protože s jejich nočními schůzkami mohli kdykoliv jednoduše přestat... tohle už by byl regulérně vztah... no pravděpodobně ne úplně regulérní, ale vztah na milenecké úrovni rozhodně. V ten moment měl skutečně chuť se praštit za to, na co teď zrovna myslí, i když to trvalo jen pár sekund. Než se Sasuke stihl odtáhnout, aby zjistil, proč se chová jako socha, sevřely ho kolem pasu bratrovy pevné ruce a strhly pod sebe na postel, zatímco jeho rty i jazyk převzaly pomocí pár výraznějších gest a drobných kousanců nadvládu.
Sasuke schválně nechával své oči zavřené, potřeboval se nejprve ujistit, že je skutečně s Hirem. Poslepu to tělo, ech a polibky poznával snáze, až pak si dovolil otevřít oči a přesvědčit se, že Hiro je zároveň Itachi. Teď už nedokázal uhlídat oči pod víčky, musel se na něj dívat, ačkoliv pro polibek samotný byly zavřené oči přirozenější.
Natáhl k němu své ruce, dotkl se jeho tváře a objížděl bříšky prstů všechny ty rysy, které znal z té tmavé místnosti ve zbrojnici. Poznával je, každičký detail ještě víc vynikl, když ho mohl prozkoumat i zrakem.
Pro jeho staršího sourozence to sice nebylo poprvé, co ho směl vidět, ale i tak byl znovu překvapen faktem, že je jeho bratr tak... krásný a přitažlivý. Nemohl se na něj nikdy tak dívat ve strachu, aby si něčeho Sasuke nevšiml. Nesměl se ho příliš dotýkat, aby nebyl prozrazen. Měl pravdu... na upřímnosti je skutečně něco kouzelného. Konečně mohl nechat jeho prsty na svém obličeji, nemusel trnout strachy, že zjistí délku jeho havraních vlasů. Přivřel onyxové oči, když se ty zvídavé dlaně dotkly jeho tváře a svými prsty, kterými jen jemně přejížděl po jeho krku, se přemístil níž, aby mohl ruku pozvolna vsunout za spodní lem jeho trička a dotknout se té odhalené sametové kůže na břiše a hrudníku.
Sasuke mu na oplátku rovnou rozepl zip u kalhot. Připadal si u toho divně a úchylně, přeci jen prováděli něco morálně nepřípustného. Cítil se zvláštně, i když spal prvně s klukem, ale sex s vlastním sourozencem stál ještě o jednu příčku výš. Názoru společnosti a tradičním hodnotám však nepřikládal žádnou důležitost. Snad ho jen trochu omezovala výchova, láska k bratrovi ale byla silnější.
Pořád se ho musel dotýkat a při tom to místo sledovat. Konečně znal barvu Hirovy kůže, jeho očí i vlasů... Najednou chápal, jak to že o něm vše věděl, co se skrývalo za těmi slovy v jeho básničkách i co jimi chtěl říct.
Itachi se jemně ošil pod tak zvídavými pohledy. Nebyly mu nepříjemné, ale... zkrátka mu na Sasukeho názoru záleželo, možná proto se necítil ve své kůži, když mu tělo i tvář zkoumaly ty vševědoucí antracitové duhovky. Po chvíli se stáhl trochu níž, prsty vyhrnul Sasukemu tričko a aniž by se mu přestal dívat do očí, něžně přitiskl rty k jeho podbřišku. Pak oči zavřel a polibky se pozvolna dostal až k jeho hrudníku, obloučky prsních svalů pozvolna obkreslil špičkou jazyka a pak se rtíky otřel o jamku mezi klíčními kostmi. Sasukeho temné a přece tak krásné a pro Itachiho navždy nevinné oči dodávaly jeho tváři úplně jiný nádech.
Sasuke sledoval každičký jeho pohyb a pořád nevycházel z údivu, že je to skutečně on. Jeho milovaný Hiro a ještě milovanější Itachi. Postupně si uvědomoval, jaké má vlastně štěstí. Už se nemusel trápit tím, kdo si jeho lásku víc zaslouží. Mohl ji dát oběma a zároveň jen jednomu.
Jakmile se toho pohledu dosyta nabažil, konečně zavřel či a poslepu, jak už to dobře znal, vjel Itachimu prsty do vlasů.
Ten ho tentokrát nemusel vůbec zastavovat, což si uvědomil hned po Sasukeho činu. Na sekundu se zvedl do kleku, přetáhl Sasukemu tričko přes hlavu a pak se znovu sklonil, přivřel oči a dýchl mu na krk. Dlaní přejel po jeho boku až ke kolenu, za které mu nohu pokrčil a zároveň natiskl ke svému pasu. Jeho horké rty pak zašeptaly pár slov tak, že se o jeho bělostnou kůži při každém písmenku otřely, buď právě rty nebo špička jazyka, ale při tom ta krátká a stručná slůvka neztrácela srozumitelnost. ,,Děkuju, bráško..."
Sasuke se chtě ohradit, že to nedělá jen pro něj, ale i pro sebe, místo toho však mlčel a jen ho políbil ze strany na tvář. Během toho jeho ruce zajely bratrovy zezadu pod kalhoty, dlaněmi přejel ze stran po jeho hýždích, než vklouzl do klína. Už ho několikrát držel v rukou, přesto to pro něj bylo lehce zvláštní, protože už přesně věděl, koho se tak dotýká. Naštěstí zabránil svým tvářím pokrýt se rudým povlakem. Aby svůj stu úplně rozptýlil, znovu se vrhl na ty červené rty, které mu připomínaly chuť prvních letních jahod.
Itachi tu výzvu ke hře okamžitě přijal a začal mu odpovídat. Poznal, že to pro Sasukeho je ještě nezvyk, ale bylo také vidět, že se tím nehodlá nechat zastavit. Starší Uchiha se nakonec přetočil vedle něj tak, aby oba ležely vedle sebe na boku a Itachi se na Sasukeho trochu silněji natiskl. Mezi rty pak něžně pečoval o jeho ouško, zatímco nechával Sasukeho sledovat jen jeho ruce. Prsty jedné něžně přejížděl po vyrýsovaných svalech a druhou chvíli přejížděl po podbřišku, než vklouzl za lem jeho kalhot a prsty pozvolna obtočil kolem jeho vzrušení. Očividně to pro něj nebylo tak nepřirozené, aby ho nedokázaly Itachiho doteky vzrušit.
Sasuke mu ten dotek okamžitě oplatil, následně sebou trhl, jak ho Itachiho dech a sliny šimraly na uchu. Na jeho mléčné kůži hned naskočila na první pohled patrná husí kůže. Nejen kvůli tomu Itachiho provokacím, ale faktu, že se ho dotýká v tak soukromých partiích. Připadal si trapně a po dlouhé době se ve svém životě prvně zastyděl. Vždycky si přál, aby ho bratr bral vážně a viděl ho jako sobě rovného, teď se ale bál, co Itachi řekne na jeho tělo. Ačkoliv ho nahého už viděl, tak Sasuke nevěděl, jak se při tom tvářil, jestli byl s tím, co před ním leželo, spokojený nebo by ho raději vyměnil. Byl si jistý tím, že pro jiné je ztělesněním tělesné dokonalosti, ale na jejich názoru mu nezáleželo, to jen bratrův pro něj představoval jediný a nejvyšší stupeň důležitosti.
Starší Uchiha krátce vydechl a na sekundu se pousmál, když si Sasukeho rozpaků povšiml. Zavřel oči a svou tváří se na sekundu otřel něžně o tu jeho.
,,Už tolikrát jsme... a ty pořád..." zašeptal podmanivě, ale částečně i překvapeně a naschvál nedopověděl, jen poslední slůvka zblízka zašeptal do jeho ouška. Pak vsál mezi rty jeho lalůček, který pak něžně kousl a znovu ošetřil jazykem. Ačkoliv jeho vlastní tělo vypadalo ještě o trošku pevněji a silněji než to Sasukeho, mladší Uchiha pro Itachiho nikdy nebyl jen objektem zájmu v tomhle specifickém smyslu jen kvůli charakteru. Samozřejmě v tom hrál velkou roli vzhled a toho si starší černovlásek cenil natolik, že bral téměř jako privilegium možnost se ho tak dotýkat. Ruku ale přeci jen stáhl, jenže pouze pro to, aby mu mohl pomalu rozepnout kalhoty. Potřeboval trochu místa... on i Sasuke.
,,O nic nejde..." zamumlal Sasuke na půl pusy a natočil hlavu do strany, aby se nemusel na bratra dívat. Nevadilo mu, když se ho dotýkal Hiro ani že ho viděl nahého, ale Itachi mu pořád připadal jako jiná osoba. Jako někdo, před kým musí vypadat naprosto dokonale. Cítil se zženštile, přestože chtěl Itachimu dát jen to nejlepší.
Aby se trochu rozptýlil, sám mu začal pozvolna stahovat kalhoty. Ačkoliv už ho držel v rukou, dokonce ho měl i v puse, tak ho ještě nikdy neviděl v celé své kráse.
Vzhledem k jejich poloze to byl od Sasukeho poměrně akrobatický krok, ale zvládl ho bravurně. Nemusel se ani otáčet, aby sám nepocítil, že je Itachi vzrušený. Ten mu mezitím z poněkud výhodnější pozice stáhl kalhoty, a zatímco pod jeho tělem podvlékl ruku, aby si ho dlaní na hrudníku mohl k sobě natisknout ještě víc a nedovoloval se mu otočit, přejel druhou dlaní po látce jeho spodního prádla v klíně přesně tam, kde se Sasukeho chlouba dožadovala pozornosti.
Sasuke se trhaně nadechl, když byl donucen se vrátit zpět do své původní pozice. Nelíbilo se mu, že na něj nevidí, ale dobře si pamatoval, jak se k němu Hiro vždycky v posteli choval, kdykoliv si nějakou polohu umanul, většinou ji také dostal. A jemu nikdy nezbylo nic jiného než se podřídit. Uklidňoval se myšlenkou, že příště mu při tom do tváře uvidí. Momentálně už se ani na nic jiného soustředit nedokázal, protože Itachiho ruka v jeho klíně mu způsoboval přes všechen stud nepopsatelnou slast.
Pro Itachiho ta poloha byla výhodná z několika důvodů. Prozatím neznervózňoval svého mladšího bratříčka pohledy, kterými by rozhodně zkoumal jeho tělo, kdyby byli otočeni čelem k sobě, zároveň s tím měl svými rty perfektní přístup k celému jeho krku a oušku a také mohl rukou pracovat mnohem zkušenějším způsobem, protože z tohohle úhlu to přeci jen znal nejlépe. Pozvolna se mu prsty vkradl za lem jeho spodního prádla a to také spolu s tím pohybem stáhl. Pak ukazováčkem prozkoumal citlivou sametovou špičku a pomalu obtočil kolem jeho chlouby i další prsty.
Sasuke se zakousl do látky polštáře, aby nemusel ještě sténat a hlavně, aby se mohl soustředit na něco jiného než krev, která se mu hrnula do tváří a přirození. Vůbec nevěděl, jak se chovat nebo co dělat, aby se neztrapnil. Ať se snažil sebevíc, bratr pro něj vždycky představoval autoritu a vzor, před svým vzorem se netoužil znemožnit. A poprvé ve svém životě se držel pravidla "kdo nic nedělá, nic nezkazí".
Itachi ale poznal, kdy jeho společník uplatňuje pasivitu kvůli tomu, že se zdráhá a na rozdíl od toho pak z důvodu, že se mu dané počínání příčí... právě proto, že měl možnost zažít se Sasukem obojí.
,,Jsi krásný, ale to určitě sám dobře víš..." zašeptal tiše, než mu po oušku přejel jazykem a hned na to ho do lalůčku provokativně kousl. Místečku pak věnoval pár polibků, kterými se dostal až k jamce za uchem, u které své rty přisál k měkké hebké kůži. Spolu s tím pomalu udělal několik prvních pohybů a pak se zastavil, aby dvěma prsty podráždil uzdičku.
,,Hi... Itachi..." Sasuke natočil hlavu do strany, aby se setkal s jeho rty. Cítil, jak ho jeho vlasy šimrají na tváři, stejně jako ty Hirovy. Mělo ho to napadnout už dávno, navíc ta specifická vůně... Jak mohl být tak slepý?
Chytil ho za jednu ruku a propletl své prsty s jeho. Nepamatoval si, jestli Hirovi vůbec tak důvěrné gesto dopřál z té aktivní stránky, ale u Itachiho to šlo naprosto přirozeně.
Jmenovaný přivřel oči a jak stisk ruky, tak polibek mu oplatil. Bylo tak... nezvyklé slyšet poprvé při něčem takovém jeho rty vyslovovat jméno, které mu bylo rozhodně bližší než to smyšlené. Mírně se nadzvedl a povolil tak Sasukemu, aby se pod ním přetočil na záda, aniž by přerušili to opojné spojení horkých vášnivých rtů. Rukou se už odvážil k pomalejším, ale dobře provedeným pohybům zatímco ruce s propletenými prsty Itachi tiskl k matraci vedle Sasukeho hlavy.
Sasuke mu konečně mohl jeho laskavost oplatit, když mu opět zabloudil volnou rukou do klína. Sevřel ho u kořene a odtud pokračoval až k žaludu a zase zpět. Nezdržoval se prvotním laskáním jednotlivých částí, protože už byl sám dost vzrušený a chtěl, aby si to Itachi užil na stejné úrovni. Jestli má sténat on, tak musí sténat oba. Dokonce i jeho polibky nabývaly na agresivitě, podobně, jako když spolu spali naposled.
Itachi se ve chvíli, kdy mu Sasuke jeho péči začal oplácet, musel odtrhnout a zalapat po vzduchu. Když se k němu znovu sklonil, místo polibků ho začal s výrazem rozkošnicky zkaženým kousat do měkkých hebkých rtíků a škádlit je chvilkami hbitým jazykem, zatímco stisk ruky, v níž držel tu Sasukeho, mírně zesílil. Očividně i on už své hlasivky musel od sténání zdržovat. Choval se agresivně, ale tak, aby mladému černovláskovi nezpůsobil žádné větší zranění... skoro jako hrající si kotě.
Sasuke ale nedával nijak najevo, že by mu jeho zuřivější chování vadilo. Jako vždy ho naopak ještě víc pobízel k hrubšímu zacházení tím, že na něj sám podobně útočil. Téměř samovolně mu obtáčel nohy nedočkavě okolo těch jeho.
,,Bráško..." zašeptal podbízivě a kousl ho při tom od ucha o něco silněji, než původně zamýšlel, ale rozhodně se za to neomlouval.
Itachi se jen prudce trhaně nadechl a vyznělo to téměř jako zasténání. Ruku musel chtě nechtě rozpojit, aby mu mohl dlaněmi přejet po bocích těla, až na pas kde mu do bílé kůže zlehka zaryl nehty, přičemž stisk postupně stupňoval. Ještě jednou se vrátil k jeho rtům, aby se jich mohl chtivě zmocnit a přivřenýma očima sledoval tu překrásnou andělskou tvářičku s mírně růžovým nádechem, v níž se jako perly třpytily dva černé onyxy.
,,Máš tu někde..." zavrněl tiše. Mohl by se takovou pomůcku pokusit najít sám, ale tímhle zároveň Sasukemu dával najevo, kam až hodlá zajít a vlastně ho svým způsobem i upozorňoval.
,,Ty si nepamatuješ...?" podivil se mladší. ,,Třetí šuplík," navedl ho.
Jakmile uviděl Itachi se k zásuvce natahoval, zašimraly ho v břiše křídla drobných poletujících motýlků. Už to párkrát zažil z Hirem, ale s Itachim to bylo o dost intenzivnější. Aniž by si to uvědomoval, zase se červenal. Na chvíli musel zavřít oči, pohled na Itachiho ho značně znervózňoval, ne snad proto, že by se bál, ale protože by se na něj jinak musel neustále dívat. Každý jeho pohyb potřeboval do detailů prozkoumat a propojit si ho s těmi předešlými, kdy si ho ještě bral jako Hiro.
Starší Uchiha si nádechu jeho tváří nemohl nevšimnout, když k nim tolikrát zvedal zrak. Tentokrát jen položil dlaň na tu hořící tvář a znovu ho políbil. Byl to dotek něžný a přece dravý... stejně jako v něm byla touha, tak i ten hluboký lidský cit. Rukou pomalu sjel na zátylek a chvíli si ho přidržoval u svých rtů, když se polibky stávaly opět pomalu zase vášnivějšími a pak se ty dlouhé bílé prsty vpletly do Sasukeho vlasů a mírně mu zaklonily hlavu, když do něj Itachi dvěma prsty druhé ruky znenadání pronikl.
Sasuke hlavu zaklonil sám a dobrovolně, aby si s Itachim vzájemně neviděli do obličeje. Myslel si, že to zvládne, ale při každém pohyby, mu v hlavě pískal maják "právě ti to dělá tvůj vlastní bratr". Ten bratr, kterého vždy obdivoval, před kterým se bál jakéhokoliv znemožnění a po otci ten první, kterému se chtěl nejvíc zalíbit. Na Hirově názoru mu zprvu vůbec nezáleželo, ale na Itachi ano. Chtěl se mu líbit a chtěl ho uspokojit - po všech stránkách.
,,Itachi, já..." zasténal a konečně k němu zdvihl tvář, aby ho mohl opět políbit.
Ten mu vyhověl.
,,Ššššt, jsem tady..." zašeptal tlumeně. Nebyla to jen ona utěšující fráze, byl to fakt, který sám o sobě znamenal mnohem víc než slova. Itachi s ním byl už tolikrát, dokonce měl tu možnost ho jednou vidět... a pořád tu byl, neustále tiskl své rty na jeho, přejížděl prsty po tom těle s tak dokonalými tvary a nijak se netajil tím, že je šťastný, že smí. Nepřestal mu pomalu pronikat mezi jeho rty jazykem, kterým provokoval ten jeho k pokusům o převzetí vedení, ačkoliv si ho nenechával vzít na dlouho.

Sasuke vycházel vstříc jeho prstům i rtům. Chvílemi se snažil být něžný, ale vzápětí ho zase kousl buď do jazyka nebo do rtu. Už se ani nesnažil držet steny za zuby. Kdykoliv se Itachi konečky prstů dotkl prostaty, dal mu o tom nahlas vědět. Pořád mu to připadalo, jako kdyby spal tehdy a dnes s úplně jiným člověkem. Jako kdyby Hiro a Itachi nemohli být jeden a přece si byl jistý, že jsou. Protože oba dva miloval.



Čekáte už jen na šťastný konec nebo se ještě něco přihodí?
 


Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 25. ledna 2018 v 20:39 | Reagovat

haaa takze predcalen ani jeden nevie byt bez toho druheho. booze som rada ze su opät spolu. sasu bol sladky ked si spajal co maju hiro a ity spolocne. a ako je mozne ze si to skôr nevsimol. ale su spolu nadherny, dokonaly a zlaty a krasny a sladky a rozkosny. rada by som ´verila ze sa uz nic nestane. ale eem ci to tak bude? booze snad to nakoniec dobre dopadne a bracekovia bude spolu.. :-D  :-D  :-D  :-D

2 Káťa Káťa | E-mail | 26. ledna 2018 v 13:41 | Reagovat

Tak já jsem asi překvapenější víc než Itachimu :D tohle bych od Sasukeho nečekala, třeba by postupně ustupoval, ale že hned udělá sám takový krok...
Nicméně si nemyslím, že je už konec :D nevím...přišlo by mi to takový useknutý, unáhlený :D

3 Kabriolet76 Kabriolet76 | 26. ledna 2018 v 23:28 | Reagovat

Vasen je ovladla. Je to lidsky. Jeste je ceka cesta ke spolecnemu souziti, jako partneri.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.