Censored 55.

11. ledna 2018 v 13:07 | Ája + Vita |  Censored

Nová hra.


,,Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl," zašeptal mu Itachi s tváří skrytou v černých havraních vláscích. Jednou rukou ho objímal, druhou jen mírně trhl, aby Sasuke na svém zápěstí ucítil okovy, které je teď k sobě poutaly.
,,Začíná se mi to zamlouvat," ušklíbl se dlouhovlásek a natočil ruku tak, aby se dlaní dotkl té bratrovy a propletl s ním prsty.
,,Takže, až nám daj klíč, zahodíme ho do kanáku, hm?" Sasuke se škodolibě usmál, ale ve skutečnosti by nic podobného asi neudělal. Kdysilmožná, teď už se cítil na podobné lumpárny až moc vyzrálý, ačkoliv... Nebezpečná jiskřička v jeho ořích přeci jen zažehla, aby podpořila zlé myšlenky.
,,Mě se nezbavíš i kdybys pouta neměl," zavrněl Itachi a v úšklebku se kousl do rtu. Sasuke měl rozcuchané vlásky, lesklé rty, v očích doznívající vášeň a ďábelské jiskřičky... byl zkrátka překrásný.
Možná by se už pomalu měli vrátit, aby na ně ostatní nečekali, ale Itachi věřil, že oni by neměli problémy zabavit se v mezičase.
,,Ani bych nechtěl," opáčil Sasuke na oplátku, když se pokoušel natáhnout si kalhoty. Když se pro ně ohnul, musel se s pouty automaticky ohnout i Itachi.
,,Stejně jim to dojde," dodal, zatímco si zapínal sponu u pásku. ,,Ale jestli někdo jenom cekne, dostane koulí po hlavě... bowlingovou," řekl rychle, když viděl, jak se Itachi nadechuje, aby něco poznamenal.
Jeho starší bratr se tiše zasmál a využil příležitosti, aby se taky mohl doobléct.
,,Když je klíč výhra, co nám zbejvá, když prohrajeme?" Pozvedl jedno obočí a prsty odtáhl ty Sasukeho, aby mu sám mohl s pečlivostí jemu vlastní zapnout opasek. Neodolal, aby při tom bříšky prstů nepřejel po krásně plochém podbřišku nad lemem kalhot.
,,Myslím, že ponorková nemoc," zamyslel se mladší. S Itachim se sice dlouho neviděl a nejspíš by ta pouta ještě pár dní přežili, ale brzy by jeden druhému lezl na nervy, ať se mají rádi sebevíc. Oba si občas potřebují odpočinout od toho druhého, aby se pak na sebe o to víc mohli těšit.
,,A i kdyby si ty klíčky nechali, v železářství si s tím poraděj," dodal později.
,,O tom nepochybuju," zavrněl Itachi a konečně se od něj odtáhl, zvedl ruku v poutech a zachytil Sasukeho zápěstí, aby mohl své rty přitisknout na jeho dlaň. Pak už se pomalu vydal za ostatními, kde tabule oznamovala, že jsou na řadě a také sice zatím nevedou - Indra shodil stejné množství ale také na dva pokusy, ale jsou tedy na stejno a v popředí bodové tabulky.
,,Vykonat potřebu s takovejma poutama je asi složitý, co?" zeptal se Hidan se škodolibým úsměškem, když je viděl přicházet.
,,Vlastní zkušenost?" vrátil mu Sasuke okamžitě tu drzou poznámku.
,,Naštěstí ne," zavrtěl světlovlasý odmítavě hlavou, aniž by mu z tváře zmizel ten pobavený úsměv.
,,Taky to musí stát hodně sil," souhlasila Ino s pohledem na černovlasou dvojici. Skoro všem tu bylo jasné, co tam ti dva dělali, Sasuke měl vlasy rozčepýřenější než obvykle, ne všechno oblečení sedělo tak, jak mělo a i ve tvářích byly změny znát. Ani jeden z bratrů se to ale očividně zatlouct nesnažil. Itachi si těch komentářů a poznámek ani nevšímal, ani náhodou to nebylo horší jak veřejné přiznání k homosexualitě v tak kritické společnosti, v níž se ještě před necelými dvěma lety nacházel.
,,Spíš to dodá energii," namítl Sasuke, jakmile mu došlo, že všichni vědí o tom, co se dělo na záchodech. Nevadilo by mu se k tomu přiznat, ačkoliv by ty hloupé narážky nejradši někam odklidil. Když udělali takovou blbost s pouty, muselo jím dojít, že se něco podobného hodně rychle stane. Zvlášť s Itachiho sklony k sadismu a jeho k masochismu.
,,Nechte už těch keců a běžte hrát," kývl radši Hidan ke dráze, aby se to tu náhodou ještě víc nezvrhlo.
,,Vážně?" ušklíbl se Kiba směrem k Indrovi a ten mu se smíchem vlepil symbolický pohlavek. Itachi tentokrát přenechal první hod Sasukemu a se skousnutým rtem jen sledoval, jak si jeho mladší bratříček vybírá pohodlnou velikost a bere hrací kouli zkušeně do ruky.
,,Stejně sou sladký," zavrněla Ino, když je sledovala.
,,Seš vysazená na černovlasý, nebo si kompenzuješ tu peroxidovou hlavu?" zeptal se jí s nepříliš upřímným zájmem Indra.
,,Snad nežárlíš," spolčil se výjimečně Kiba s blondýnkou.
Sasuke se sice dobře rozmáchl, ale jakmile hodil kouli, letěla úplně mimo. Mladý černovlásek jen těžko zakrýval bolest ve tváři.
,,Promiň, ale... tohle asi budeš muset uhrát sám," zavrčel skuhravě, když se narovnával.
Jakmile Hidan spatřil jeho letmý pohled, dal se do smíchu.
,,Sex na záchodech je fakt nebezpečnej... a ne kvůli hygieně!" zavolal na ně posměšně.
Itachi se na něj přes rameno ohlédl a zmrazil ho tím typicky ledovým pohledem.
,,Tak si dej pozor, abych se nerozhodl vyřadit další hráče," doporučil mu, než se pootočil a vtiskl Sasukemu na rtíky polibek.
Kiba i Ino se rozesmáli, Indrovi na rtech hrál jen dobře znatelný úsměv. Sám za sebe Hidana tipoval spíš na dominanta, takže by se mu něco takového rozhodně nelíbilo, ačkoliv pochyboval o tom, že by Itachi byl schopen Sasukemu tímhle způsobem zahnout, i kdyby to mělo být míněné jako pomsta.
Sasuke mu polibek oplatil a po Hidanovi vrhl vražedným pohledem.
,,Neboj, já bych se tvým bratříčkem vyřadit nenechal," vyplázl na něj světlovlásek jazyk.
Když k němu kdysi přišli spolu do baru, nikdy by ho nenapadlo, že skončí až tak těsně spolu, už tehdy mu připadali jako dvě naprosto odlišné osoby, které se neshodnou ani na společném obědě, ale teď se mu zdálo, že k sobě docela i ladí.
Itachi se chopil dalšího hodu, ale i na něm se právě prožitý sex mírně podepsal, nesoustředil se tak jako před tím a po druhém vrhu se na něj výsměšně dívaly dvě kuželky, ještě k tomu každá na jiném kraji.
Večer pokračoval uvolněnou atmosférou, i přes vzájemné popichování se konverzace většinou udržovala v příjemných tématech a ke konci byl vítěz i přes občasné nesnáze jasný. Indra skončil na druhém místě, za ním Hidan a Kiba s Ino byli nastejno poslední. Při loučení už měli všichni mírně upito, Hidan jako jediný vypadal stejně střízlivě jako na začátku. Ino se překvapivě také docela držela, ale Kiba se opíral o Indru až opilecky mimo a ani nejstarší černovlásek neměl tak sebejisté pohyby. Itachi alkohol v těle cítil také, ale díky němu byl spíš uvolněnější a klidnější, proto mu ani nevadilo, že klíč za výhru tiskne ve dlani Sasuke a jejich ruce stále spojují okovy.
Sasuke sice nepatřil mezi notorické alkoholiky, ale i on se občas rád trochu víc napil. Dnes se však držel hlavně kvůli bratrovi, kdyby mu snad chtěl zabavit klíčky, tak aby se mohl nějak rozumně bránit.
,,Chce se mi spát..." zamumlal mu přesto opilecky do ouška ve snaze navodit tu správnou atmosféru. Přeci jen se blížila půlnoc, a i když jeho konečník stále trpěl, plamínek touhy nepřestal hořet.
Itachi jen propletl své prsty s těmi jeho, aniž by si pořádně všímal kovových pout a brzy dorazili domů. Procházka na čerstvém nočním vzduchu probrala i staršího tmavovláska.
Když odemykal dveře, už se cítil víceméně střízlivě, to ale neměnilo nic na tom, že se skutečně napil trochu víc než Sasuke. Když zevnitř zase zamykal, zamračil se na klíčky ve své ruce, pohledem střelil k okovům, bylo jasné, co mu došlo.
,,Sasu..?" Pozvedl významně obočí. Dokázali vyhrát i když byly oba k sobě spoutaní, ale teď už to přeci nedávalo žádný smysl.
,,Hm...?" Sasuke se líbezně usmál a zamával mu klíčkem před očima. ,,Snad se ode mě nechceš odloučit?" zeptal se trochu pohoršeně, načež klíčky zase schoval do kapsy. Nebo to alespoň vypadalo tak, že je tam dává...
Sice nebyl zrovna nejopilejší, ale pro "dobrou" náladu to bohatě stačilo. Znovu se v něm probralo to dítě, které se snažil Itachi dva roky zpátky celý měsíc utlumit.
,,Hej! Zase na všem co děláš se podílet nemusim," ušklíbl se Itachi a nehledě na pouta mu dlaněmi přejel po bocích, aby zjistil, že v kapsách ten prokletý klíček nemá. Ale vždyť přece sám dobře viděl, jak... že by byl až tak opilý?
Zamračil se a rukama sjel trochu níž, na stehna, pak se vrátil k bokům a palci přejel po linkách jeho třísel, zatímco ostatními prsty se snažil zjistit, jestli požadovaný předmět neschoval přeci jen do jiné kapsy.
,,Kam si to zašantročil," zavrčel, když prsty volné levačky zajel do kapsy na Sasukeho zadečku a varovně ho přes látku stiskl.
,,Tam jsem ho určitě nedal," ujistil ho mladší, přičemž si laškovně skousl ret mezi zuby.
Jak Itachi od sebe roztáhl jeho půlky, opět ucítil tu ostrou bolest, ale ani ta mu nesebrala touhu po bratrově těle, zvlášť při tak výjimečné situaci. Itachi zrovna nepatřil mezi ten typ milenců, který se nechá spoutat.
,,Co kdybychom si ještě chvíli hráli, než to dám dolů...?" Itachi ani nemohl tušit, že Sasuke plánuje něco mnohem... šílenějšího.
,,Hráli?" zopakoval po něm dlouhovlásek zaraženě, aniž by přestal v hledání klíčků. Dlaněmi mu přejel po hrudníku, jestli si ty zatracené klíčky nehodil za tričko nebo mikinu a až pak ruce s poraženeckým výdechem stáhl. Přivřel oči a podezíravě se na bratra zadíval skrz delší, černé vějířky řas.
,,Podle toho, jak to myslíš," pozvedl jedno obočí a ušklíbl se.
,,Uvidíš, zavři oči a zkus mi věřit..."
Když Sasuke viděl, že se k ničemu nemá, zeptal se ho uraženě: ,,Ty mi fakt nevěříš? Neublížil bych ti... ty mně jo, ale já tobě ne..." Dál už nic neříkal, jen čekal, až to Itachi vzdá a ty oči konečně zavře. Až pak ho odvedl do dovnitř do domu. Ještě se tu úplně nevyznal, ale do ložnice trefit dokázal.
Itachi měl oči skutečně poctivě zavřené, a proto jen tušil, že jsou v ložnici, podle koberce, který byl na zemi. Ale nemohl si být jistý, měl ho tu ve vícero pokojích a alkohol mu zabraňoval orientaci, navíc ve tmě a s úplně zavřenýma očima.
,,Nebuď tak tajemnej," vyčetl mu s úšklebkem.
,,Ty zase tak moc upjatej," oplatil mu mladší, zatímco se ohýbal k tašce, aby z ní něco vynadal. Kdysi podobnou hru hráli se Saiem, ale ne s pouty na rukou, což tu hru učinilo jen o kapku nebezpečnější a tím pádem pro Sasukeho i zábavnější. Kupodivu si ji ale obvykle užíval víc Sai než Sasuke, protože některé úkony byly dost šílené i na něj.
,,Všimnul jsem si, že je tu kousek rybník..." hodil pohledem ven z okna. ,,Neprojdeme se?" zeptal se úlisně.
,,Proboha co to plánuješ...?" zavrčel Itachi se zamračením, když jen cítil, že se Sasuke pro něco ohnul nebo něco sebral, jak trhl pouty na jejich rukou.
,,Můžu už alespoň otevřít oči, nebo mě hodláš vést až k rybníku poslepu?" ušklíbl se pak, zatímco se snažil vymyslet, co může Sasuke chtít u rybníka. Jediné, co ho napadalo, bylo koupat se, ale to přeci mohli i tady a v lepší dobu.
,,Můžeš," souhlasil mladší. Teď si mohl Itachi teprve všimnout, že Sasuke v ruce drží takovou menší krabici.
,,Budete se ti to líbit, uvidíš..." Jakmile to dořekl, už ho zase táhl ven směrem k tomu rybníku. Když to mají tak blízko, nejspíš tu hru budou přes léto hrát pořád. Nepochyboval o tom, že si ji Itachi zamiluje.
Hned, jak se ocitli za Itachiho výmluvných řečiček u rybníka, hodil Sasuke na trávu deku, kterou nesl přehozenou přes předloktí.
,,Už mlč, teď ti vysvětlím pravidla. Mám tu několik balíčku karet. Nejprve si vytáhni kartu z tohohle." Rozevřel před ním vějíř sytě rudých karet.
Itachi se ušklíbl.
,,Ale upozorňuju tě, že v kartách zrovna moc štěstí nemívám..." I tak ale rukou, kterou měl nejblíž ke kartám, protože ji musel držet kvůli okovům vedle té Sasukeho, vytáhl jednu ze středu vějířku a otočil k sobě. Pozvedl obočí a pak ukázal obrázek i Sasukemu, když na něj vytáhnutou kartu otočil.
,,Šátek... to jde," řekl Sasuke povzbudivě a vytáhl z krabice šátek stejné barvy, jakou měly karty. Těžko říct jestli šlo o nějakou po domácku vyrobenou nebo koupenou sadu.
Ještě než Sasuke nabídl Itachimu další balíček karet, sám si z toho jednoho vytáhl kartu pro sebe.
,,Řetěz... vždycky to tak dopadá," povzdechl si. ,,No... to nic... teď si vytáhni kartu z tohohle balíčku," podal mu sadu modrých karet.
Itachi pozvedl obočí. Sice zatím nechápal princip, ale představa Sasukeho s řetězem byla v každém případě víc než lákavá a roztomilá. Starší Uchiha jen děkoval, že je tak čisté nebe bez mráčků a měsíc tou bledou, stříbřitou září osvětloval louku u rybníka, na které se Sasukem seděli. Bylo teplo, ale ne horko, protože slunce se právě věnovalo druhé straně planety.
,,Tady," vybral černovlasý muž další modrou kartu, tentokrát z kraje.
,,Oči... tak to ti nezávidím, čumáčku," zašklebil se mladší. ,,Se šátkem mi vždycky vyjde nějaká končetina... naštěstí." Sasuke si najednou vybavoval spoustu hloupých kombinací, které si vylosoval, když hráli se Saiem. Teď když tahal kartičku s Itachim, tomu pochopitelně nebylo jinak. ,,Krk," pronesl trochu tíživě. Itachi tu hru neznal, takže teoreticky před ním mohl podvádět, ale rozhodl se, že bude hrát fér, když už ho sem táhne.
,,Takže, já ti teď uvážu šátek přes oči, sám si vezmu řetěz kolem krku. A věř mi, že mohly vyjít i horší věci... třeba takový nástroje, co maj dvakrát větší rozměry než tvoje nádobí... jednou mi vyšel i řetěz na oči. Bolí to víc, než se zdá. Zpět ale ke hře - normálně se obvykle s tím, co máš, jde do vody. Úkolem každýho hráče je sebrat tomu druhému tu věc, kterou si vytáhl. Takže já ti musím sebrat šátek, ty mně řetěz. Komu se to podaří jako prvnímu, vyhrál. Ten kdo prohrál si pak na souši vytáhne z třetího nebo čtvrtého balíčku kartu. Třetí je pro mě, čtvrtý pro tebe... pokud teda nechceš bejt dole, kdybys náhodou prohrál... Na těch kartách jsou pak většinou takový šílený úkoly, který musíš splnit výherci. Jednou jsem si třeba vytáhl celodenního sexuálního otroka, jindy jsem musel chodit celej den s roubíkem v puse... a tak dále. Tak co... budeme hrát?" zeptal se Sasuke vyzývavě, tón hlasu se mu při tom podle zvlnil.
Itachimu se za Sasukeho vysvětlování na tenkých rtech začal tvořit nebezpečný úsměv. Když skončil, musel mu vjet prsty do vlasů a přitáhnout si ho k sobě, aby si ještě na pár vteřin mohl přivlastnit tu rozkošnou tlamičku. Jestli se dneska při hře nezabijí, tak si budou smět pogratulovat. Pak se poodtáhl.
,,No počkej, tohle ale vůbec není vtipný, jak ti to mám sebrat a při tom tě neoběsit, když nic neuvidim..." zamračil se na krvavě rudý šátek, který měl mezi prsty. Každopádně se pokusí, nehodlá plnit nějaký úkol a už vůbec ne ten takhle podřízené.
,,No budeš se muset snažit. Taky to nemám lehký, ten řetěz je težkej jak kráva, budu rád když se neutopím," nahodil Sasuke otrávený výraz, když z krabice vyndával řetěz z oceli. Ten si následně omotal kolem krku. Tak, aby mohl dýchat, ale i tak to dost škrtilo, jak mu jednotlivé kroužky tahaly kůži.
,,Tak si vezmi ten šátek, než se udusím," snažil se brášku popohnat. Tu hru hrál snad stokrát, měl tak větší šanci na úspěch, přestože Itachi disponoval větší sílou.
Itachi se ušklíbl a na chvíli strhl Sasukeho ruku v poutech, když si v týle šátek zavazoval. Byla pravda, že řetěz by na očích asi nechtěl, ale taky se nemusel dobrovolně připravovat o zrak.
,,Dobře, ale musíš říct kdy," ušklíbl se, když se pomalu zvedal. Jestli se mají máchat, chtěl si sundat alespoň tričko, ale došlo mu, že s pouty to beztak nepůjde, takže se jen nechal vést Sasukem a před vodou si ještě vyzul boty. Na bosých nohou brzo ucítil příjemně chladivou vodu.
,,Já tam teda oblečenej nejdu, namítl mladší, když si přes hlavu přetáhl triko. V místě rukávu ho jen roztrhl, aby ho dostal přes pouta dolů. Sice ho už nebude moci nejspíš nosit, ale nepatřilo zrovna mezi jeho oblíbená.
Kalhoty a spodní prádlo dostal dolů už jednoduše. Jak se rozhodne Itachi, nechal jen čistě na něm.
Itachi chvíli váhal, pak se ale ušklíbl a kývl hlavou směrem, kde svého mladšího bratra tušil.
,,Víš co? Tak já to nechám na tobě. Jestli mě chceš nahýho, tak si mě musíš svlíknout," dodal vyzývavě s pozvednutým obočím, které ale nebylo přes šátek vidět.
,,Ale jistě... čumáčku," ušklíbl se mladší, když z něj triko strhl podobným způsobem jako ze sebe, jen trochu agresivnějším. Kalhoty se spodním prádlem z něj stáhl bez jakéhokoliv problému.
,,Můžeme?" zeptal se natěšeně. Celý se při tom chvěl, jak se nemohl dočkat. Ani nenechal bratra odpovědět a už ho táhl za pouta do vody. Přestože byla letní noc, tak voda takhle v podvečer docela studila. Sasuke se musel nadechnout a trochu si přivyknout. Drobné kamínky poblíž břehu ho až bolestivě řezaly do chodidel, našlapoval proto jen po špičkách.
,,Jo... tak to odstartuj, než tě uškrtim," ušklíbl se na něj Itachi, když se otočil tak, aby k mladému tmavovláskovi stál čelem, o čemž se ujistil dlaní na jeho hrudníku. Voda jim teď sahala nad pas, Sasukemu skoro po prsa a na dně ležel příjemný písek, žádné kameny, takže nehrozilo, že si rozseknou nohy. Itachiho šátek byl na dva uzle a s černýma dlouhýma vlasama mu slušel, ale Sasukeho úkol byl naopak ho z něj dostat. Itachi viděl, že si řetěz mladý Uchiha dvakrát omotal kolem krku, takže by se mu nemuselo podařit ho zaškrtit, když se bude snažit.
,,Tak jo... můžeme!" Jakmile dal Sasuke povel k útoku, sám se na něj vrhnul takovou silou, že ho málem do vody povalil. Minimálně mu ve vodě smočil polovinu hrudníku a většinu jeho dlouhých vlasů. Šel rovnou po šátku, zatímco dravými polibky takticky zahrnoval jeho bílý krk, který v té tmě skoro zářil.
Jak se Itachi snažil sám sobě zabránit v pádu na dno, stáhl tím podvědomě i Sasukeho ruku v poutech, ten tak sám neudržel stabilitu a spadl na něj. Ať byl Itachi silný jakkoliv, takovou váhu by ustát v tak složité poloze nedokázal.
Itachi stihl jen zalapat po dechu, než se ponořil pod vodu. Netušil, jestli s sebou strhl i Sasukeho, protože pořádně nic neviděl, vlastně vůbec nic, jen cítil, že voda látku mírně uvolnila, ale nestačilo to na to, aby látka sklouzla. Jak natáhl volnou ruku, chytil se... podle všeho Sasukeho boku, nebo v to alespoň doufal a pevně ho stiskl, když se pokusil zase najít nohama dno.
Sasuke mu to ale moc neusnadňoval, protože sám ještě nenašel rovnováhu. Až Když se zapřel rukama o dno, mohl se od něj odrazit a zase se narovnat. Takhle se sebou vytáhl i bratra.
Jakmile se dostal s hlavou nad hladinu, mocně zalapal po vzduchu, jenže ani teď nepřestal útočit po bratrově šátku. Na rozdíl od Itachi přesně viděl, kam musí sáhnout. Už se prsty skoro dotýkal uzle, zatímco druhou ruku se snažil schválně udržet pod vodou, aby ji nemohl využít ani Itachi.
Ten ale, snad čistě náhodou, Sasukeho ruku odrazil, jako by tušil přesně, kam má udeřit a pokusil se mírně odtáhnout, když mu však položil ruku na rameno, pod prsty ucítil těžký kovový řetěz. Instinktivně chtěl použít druhou ruku, aby zjistil, kde má přesně hlavu a mohl ho řetězu zbavit, ale tu mu Sasuke držel pod vodou.
Sasuke mu v ten moment přestal držet ruku pod vodou a naopak s ní vystřelil rychle k jeho šátku. Nerozvazoval mu ho, místo toho mu ho jednoduše přetáhl přes hlavu a vítězně sevřel ve své ruce.
,,Mám ho!" vykřikl. ,,I bez rozvázání," zašklebil se a Itachimu, který se ještě nestačil ani pořádně rozkoukat, vtiskl polibek na tvář. ,,Budeš si losovat, miláčku," upozornil ho se škodolibým podtónem.
Itachi vypadal chvíli zmateně, než se rozhořčeně zamračil.
,,Měl si výhodu, znáš to," zasyčel uraženě, ale nemohl se přestat usmívat, protože ten pohled na zmáčeného černovláska s řetězem kolem krku byl lákavý... víc než to. Chytil ho za boky a přitáhl směrem k sobě.
,,Budu, jestli se k těm kartám vůbec dostanu," zavrněl s přivřenýma očima a volnou rukou vjel Sasukemu do mokrých vlásků, aby mu za ně mohl pomalu zvrátit hlavu a hladově přejíždět jazykem po těch pootevřených rtíkách.
Sasuke bůhvíodkud z vrstvy oblečení vytáhl klíček od pout a osvobodil je, pak Itachiho přiložením ukazováčku na jeho rty jemně odstrčil.
,,Neboj se, v těch kartách nejsou jiný úkoly než... no je to prostě zvrhlá hra, tak tahej." Sasuke mu podal balíček černých karet, aby si z nich mohl vybrat, sám se zatím zbavil toho otravného řetězu, po kterém mu na krku zůstal červený pruh.
Itachi se zatvářil až moc kysele, ale oklepal si ruku, aby karty moc nezmáčel a jednu si vytáhl. Přivřel oči a katru zvedl trochu výš, aby si mohl přečíst, co tam stálo. V polovině se mu ale rozšířily zorničky, černou kartu Sasukemu podal se striktním "NE" a založil si ruce na hrudníku.
,,Nebuď, jak děcko," protočil Sasuke panenky ještě dřív, než si obsah kartičky přečetl. Jakmile se dal ale do čtení, hned po prvních pár slovech pochopil, o kterou kartu se jedná. Znal je naprosto všechny snad nazpaměť.
,,Bráško..." začal se smát, ,,mohlo to bejt i horší," snažil se ho uchlácholit. ,,Nebuď jak malej, ty přeci chceš, abych se tě dotýkal... hm?" zavrněl a přistoupil k němu blíž.
Itachi se zakousl do rtu a zpražil ho ne příliš nadšeným pohledem... jistě, nemohl čekat, že to bude něco, co by se mu moc zamlouvalo, ale chytal Sasukemu často ruce a nebyl zvyklý, aby ho někdo... až TAK osahával, navíc když se nemohl bránit... vlastně se jednalo na jisté propůjčení těla. Itachi měl Sasukeho rád, ale tohle bylo zlé, ovládat se taky dokázal, ale...
,,Deset minut," pronesl ledově. To byl i začínající limit, který stál na kartičce.
,,Neboj se, za deset minut tě k vrcholu přivedu. A pamatuj, nesmíš se mě jedinkrát dotknout, jediná hláska ti nesmí uniknout, jinak se to utrpení prodlouží. Za každý pípnutí nebo jen letmý dotyk o minutu. Abys neřekl, vyber si polohu, já se zatím... připravím." Sasuke se opět sehnul ke svému oblečení, aby z kapsy od kalhot vytáhl tubu s lubrikačním gelem. Rozhodně to bratrovi nehodlal ulehčovat, ale připravit se musel sám, protože on se dotknout nesmí.
,,Můžu třeba i polohu skrčence?" ušklíbl se Itachi, když se vracel k dece. To by Sasuke mohl maximálně tak na jeho záda a ramena, což by se mu asi moc nezamlouvalo. Možná že ani poloha na břiše by nebyla od věci, nemohl by tak na jeho klín. Jenže naschvály mu dělat nechtěl, vyhrál, tak by si to měl užít. Na chvíli se posadil, ale když viděl, že Sasuke si zase hodlá hrát sám se sebou, radši se odvrátil a lehl si na bok, ale když se k němu Sasuke přiblížil, přetočil se na záda.
,,Můžu se kousat do ruky?" dotázal se bratrovým směrem. Být zticha deset minut a nechat si všechno líbit... to by mohl vydržet.

,,Jen se kousej, stejně ti to nepomůže," zavrtěl Sasuke nevěřícně hlavou. Pak už vzal do ruky mobil, nastavil na něm časovač na deset minut a obkročmo se na bratra posadil. Stačilo ho promnout dvakrát v ruce, aby ho přiměl k erekci. Už jen ta samotná hra je oba vydráždila, to nemohl ani jeden popřít, natož zakrýt.
 


Komentáře

1 Yuuki Yuuki | 11. ledna 2018 v 21:31 | Reagovat

Super jsem ráda za další díl této super povídky. Vážně děkuji. Už se těším na další.

2 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 21:57 | Reagovat

Hmm...divně to nebezpečná hra, ale jen místy... těším se, jestli ještě něco budou losovat nebo hrát jiné hry

3 Káťa Káťa | E-mail | 11. ledna 2018 v 22:09 | Reagovat

Skvělý :) děkuju za další díl....hra je velice zajímavá :D do toho bych možná taky šla :D samozřejmě taky po potřebné dávce alkoholu :DD..

Teď k tomu odstavci co si přidala...moc mě to mrzí, ano, i já často píšu o povídky a z toho plyne, jak když tě naše komentáře obtěžují, je to skoro pořád to samé dokola, ale tím je vidět, že o povídky je zájem a promiň, ale na komentáře už bohužel neodpovídáš, tak nevím v čem je problém, že někdo napíše, jakou povídku by si přál.. natož když je to přednastavený..o nic nejde..ty víš, že každou povídku na tomto blogu mám moc ráda a opravdu nemám problém s tím, napsat komentář, je to jediná možnost, jak ti vyjádřit vděk..., ale tahle reakce mě zaskočila...

4 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 12. ledna 2018 v 20:11 | Reagovat

vôbec nic nestiham....
boooze hned na nich poznali ze co stvarali na zachodoch.hihihihihi.. su spolu neskutosny. zlatucky a sladky a krasny a rozkosny. cumackovia sladky. nooo ale ta hra vyzera naozaj veeeelmi zaujimavo a eeem nebezpecne. uz aby bol dalsi diel. som zvedava co bude dalej.. :-D  :-D

5 kabriolet76 kabriolet76 | 13. ledna 2018 v 10:24 | Reagovat

Děkuju moc za přidaný další dílek. Jsem vášnivá čtenářka již od 3 třídy. Kolikrát jsem nemohla zhasnout, abych mohla dočíst, nebo pokročit v odtajnění psaného příběhu. V únoru 2017 jsem objevila svět anime a mangy skrz svou dceru. Zalíbil se mi. Vaše povídky byly dalším zpestřením mého volného času. Odpočívám při nich a proto za ně děkuji. Zpočátku jsem neuměla vkládat komentáře, protože jsme byli neustále upomínáni, abychom po četbě komentovali, tak jsem začala komentovat. Sice nejsem spisovatel, ani umělecké střevo nemám, přesto jsem se snažila vyjádřit vděk a svůj zájem o vaši tvorbu. Nyní mě váš poslední příspěvek trošku zarazil. Nechci se vnucovat komentáři, které nikdo nechce, svůj vděk mohu vyjádřit klidně i pouhým anonymním přečtením automatického vložení další kapitoly.

Přeji úspěchy při studiu a v následném budování profesní kariéry.
Kdyby došlo i na tištěnou podobu vaší tvorby, ráda si ji koupím. :-)

6 Ája Ája | 13. ledna 2018 v 21:17 | Reagovat

[3]:[5]: Ani jednu z vás jsem nechtěla urazit, ani jsem ten příspěvek nemyslela zle.

Pouze jsem zareagovala na komentáře, ve kterých se objevují dotazy kdy bude ta a ta povídka a proč ta a ta povídka není, když očividně čas mám, protože přeci zveřejňuju. Přišlo mi i několik ne zrovna pěkných emailů a zpráv na facebooku. Přestože jsem na konci léta několikrát psala, jak to dál bude, zodpovídám stále stejné dotazy. A přijde mi to tak trochu pro dobrotu na žebrotu. Celý léto jsem nastavovala povídky na rok dopředu, pak mi chodí zprávy typu "skonči, když na to se*eš" nebo "slíbila si Zamilovanýho".

Málokdo si uvědomuje, že jsem taky jen člověk, a že skutečně z povídek mám jen ty komentáře a dost často i výhrůžné a vyloženě bezdůvodně urážející.

P. S.: Kdyby mě komentáře obtěžovaly, nepíšu, že mi zvednou náladu :). To jsem myslela a myslím naprosto vážně.

Pokud se vás to nějak dotklo, nebo jste nabyly dojmu, že mě komentáře obtěžují, nebylo to tak myšleno, komentovat vás nadále samozřejmě nutit nebudu. Je to na vás.
Jsem vděčná za každou reakci (mimo tedy těch výhrůžek a urážek, to mi přijde trochu přehnané, ale těch jsem se od vás pokud si vzpomínám, nedočkala).

Mrzí mě, pokud jste z toho textu v záhlaví nabyly nějakého špatného dojmu.

7 Ája Ája | 13. ledna 2018 v 21:27 | Reagovat

[1]: [2]: [4]: Děkuju za veškerou komentářovou podporu, abyste snad i vy nenabyly dojmu, že mě vaše komentáře obtěžují. To bych byla vážně nerada. Tak ne, jsem za ně opravdu moc ráda.

A zvláštní dík patří zvlášť Ivaně-chan, protože komentuje opravdu vše (tím nemyslím, aby ostatní komentovali to, co je jednoduše nezajímá) a je to jeden z mála (možná jediný) člověk, který se mě zeptá i na něco jiného než na povídky. Jsem zvyklá, že se mě na borelu ptají doma a kamarádi při setkání nebo když jsem tu před pár měsíci o tom napsala článek, ale že se mě někdo z blogu zeptá po tak dlouhé době, jak to se mnou vypadá, to mě opravdu hodně překvapilo. Vážím si toho, opravdu moc. Je to jeden z mála momentů, kdy jsem si tu opravdu připadala jako člověk a ne jako pouhý stroj na povídky.

Možná vypadám, že sbírám komentáře jen do sbírky nebo nekoukám, kdo co píše. Ale já si opravdu pamatuju - to dobrý i to špatný (kéž bych si tak dobře pamatovala ai věci do školy).

Aby zase nedošlo k nedorozumění, ani jeden komentář tady z těch nepovažuju za špatný. Jsem ráda, že se všichni vyjádřili, tak jak to cítí.

Snad se mi to povedlo aspoň malinko objasnit.

8 Káťa Káťa | E-mail | 14. ledna 2018 v 0:45 | Reagovat

[6]: Komentovat rozhodně nepřestanu, je to jediná možnost jak ti poděkovat ;).

Z mé strany opravdu nebyly žádné výhružky nebo nadávky o.O a popravdě mě až překvapuje, že je tohohle někdo schopnej...to mě nenapadlo, že může dojít i k takové odezvě.

Zamilovaný je úžasná povídka a moc se na další díl těším..to je jediný na co jsem chtěla svým dotazem poukázat..

Osobní život je nesrovnatelně důležitější, o tom není pochyb, tak si život užívej a ve škole ať se daří :)

9 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 14. ledna 2018 v 11:17 | Reagovat

[7]: milujem tvoj blog. je jeden z najuzasnejsich. tvoje/vase poviedky su dokonale. som velmi rada ze poviedky pridavas. i ked ich mas prednastavovane pol ci rok dopredu. rozumiem tomu, ze ako ti tak vita mate ine zaujmi a samozrejme velkym dôvodom je aj skola. skola je pre tvoju buducnost velmi dolezita a bude ta zivit... ako si uz sama pisala. kazdopadne je to velka skoda. boli ste s vitou dokolada dvojica. budem ale velmi rada keby sa ti podarilo dozverejnovat aspon tie styri ci pät poslednych poviedok. i ked chcela som ta poprosit ci by si nespisala este nejake bonusi k môj majetok nesahat a nevdacny sratok.proste namam rada otvorene konce no... a dokoncila provinili a mozno by poresilo par novych poviedok ale to uz zrejme nebude mozne... blogu bude ale velka skoda. ale ked sa ti podari este dozverejnovat posledne budem sa mat kde vraciat a co cita. pisas poste dokolale a poviedky citam stale dookola.
teraz ked si to spomenula?? pred par dnami ma napadlo ako to vlatne mas tou rukou.a ako ti to ide v skole??
dufam ze tento blog este nejaky cas vydrzi.. :-D  :-D

10 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 14. ledna 2018 v 17:51 | Reagovat

[7]: Tak toho dojmu ani nenabydu, neboj se, já nejsem tak vztahovačná, jinak bych si článek v záhlaví vzala jako narážku na sebe, kdy jsem se tě jen zeptala, jestli máš...ehh zas to jméno... jo zamilovanýho dopsaného či rozepsaného... bylo konec roku, já moc času a neměla jsem co číst, tak jsem si poradila jiank a četla starší tvorbu... a nevím čí, ale pořád je krásné spojení horské sperma ×D ... Já nekomentuju jenom něco s opravdovou naruto tematikou aneb ne nin nin styl mě už nudí... Co se týče tvé nemoci, přeřezané šlachy, chovu hada... vím o tom, ale vypadává mi to :D :D nebo když něco takového napíšeš, tak si spíše vzpomenu, jestli si dobře pojištěná, prootže za to by jsi mohla dostat tolik a tolik ×D defekt z práce bože!! ... ale to je jedno, tohle neřeším (omlouvám se, že to říkám tak škaredě) já řeším tvojí autorskou tvorbu a vyjadřuji se ke článku, nebo k celé povídce....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.