Smrtelná touha 6.

17. prosince 2017 v 4:00 | Ája a Vita |  Smrtelná touha




Na rtech jeho černovlasého neznámého hrál jemný, skoro neznatelný úsměv.
Když se vrátil, byl podroben znovu tomu pohledu pronikavě černých, nekonečně temných očí. Jakmile Sasuke došel trochu blíž k posteli, chytil ho černovlasý muž za pas a přitáhl si ho k sobě. Stáhl ho pod sebe na záda a vyhrnul mu tričko. Jazykem obkresloval linku na kůži těšně nad lemem jeho kalhot, pokračoval trochu výš přes symetrické a krásně vyrýsované břišní svaly a prsty mezitím přejížděl po jeho stehnech až na boky a pak zase ke kolenům, s každým pohybem se víc a víc dostával na vnitřní strany. Jeho chování bylo teď až mazlivé, nejspíš dokázal odhadnout, v jakém stavu se Sasuke nachází, a to nejen nemoc, ale i ony modřinky z auta.

Na moment jsem si dovolil zavřít oči a nechat se jen laskat. Jeho teď jemnější přístup mi byl v takovém stavu o něco milejší.
Po chvíli jsem si triko stáhl a odhodil ho někam k jeho saku. Pak, přes všechnu tu bolest každé části těla, kterou se sebou viróza přinášela, jsem se ho pokusil povalit pod sebe. Rozhodně se musel nechat, protože já si připadal slabší než bezmocný hmyz. Jen jsem se na něj položil a polibky zahrnul jeho hrudník i krk. Nelíbal jsem ho na rty, protože tak by si mohl být téměř stoprocentně jistý, že stačí trochu oslabená imunita a bylo by mu brzy stejně mizerně jako mně.
Černovlasý muž na sekundu zaklonil hlavu a tiše se nadechl. Jak se Sasukeho rty pomaličku posunovaly níž, pokrčil nohu tak, aby se mladý černovlásek klínem otíral o jeho stehno tím intenzivněji, čím níž se sám snažil dostat. Pod rty mohl poznat, že ačkoliv se ty doteky tolik neprojevovaly na té andělsky krásné, ale neměnné tváři, zrychlil se mu dech. Až teď, když měli prostor a jistý klid mohl mladý lékař spatřit a poznat, že to tělo pod ním reagovalo na jeho doteky se stejnou intenzitou, jako to černovláskovo na doteky neznámého. Pokud po něm šílel, byla to šílenost oboustranná, jen z jedné strany více zapíraná a skrývaná.

Když jsem se nacházel téměř nad lemem jeho kalhot, už jsem měl sám problémy s dechem, jak jeho stehno tlačilo na můj klín. Až po chvíli mi došlo, kam takové chování směřuje, a že toho v takovém stavu nejspíš nebudu schopen. Rýma u mě ještě nepropukla, ale i tak jsem si nebyl jistý, jestli bych to udýchal. Přesto mi bylo líto to jen tak ukončit a vrátit se o úroveň výš, takže jsem už brzy mezi rty ochutnával špičku jeho vzrušení.
Nedíval jsem se mu při tom do očí, ty své jsem nechal zavřené a jen se soustředil na ty nadprůměrné rozměry. Nechutnal špatně a já cítil, jak mě moje vlastní počínání vzrušuje.
Muž sebou mírně trhl, pravděpodobně nečekal, že se k tomu Sasuke odhodlá a se skousnutým spodním rtem zasténal. Taková iniciativa ho skutečně překvapila.
Prsty jedné ruky něžně přejel po Sasukeho mléčně bílé tváři, jako by se jednalo o zakázaný dotek, přesto mu pak i zajel do havraních vlásků a tím mu je odstranil z čela.

Uvelebil jsem se mezi jeho stehny a dál pohlcoval tu nezvyklou délku. Můj dech byl zřetelnější než obvykle, ale jinak se moje nemoc v rámci našich hrátek neprojevovala. Pokud tedy nebudu počítat mou ukrutnou bolest celého těla a horečku.
Využil jsem toho, že ho mám teď částečně ve své moci a rovnou mu i stáhl kalhoty. Brzy je následovaly i moje vlastní, to už jsem ho ale pouštěl z úst, nalehl na něj celou váhou svého těla a natáhl se k nočnímu stolku pro lubrikační gel. Ten jsem mu s důvěrou vložil do ruky.
Jeho černovlasý společník ho přetočil pod své tělo na záda. Klečel nad ním, rty ho přinutil natočit hlavu ke straně a jazykem pomaličku začínal laskat jeho krk, zvolna se přibližoval k jeho oušku a pak zase vzdaloval, nakonec vsál jeho lalůček mezi rty a něžně, bezbolestně ho promnul v zubech. Prsty jedné ruky se zatím obtočily kolem jeho vzrušení, bříškem ukazováčku několikrát obkreslil korunku a pak pomalu přejel od uzdičky až ke kořeni. Druhou rukou zkoumal jeho hrudník, nakonec špičkou jednoho prstu zavadil o jeho bradavku, jemně ji stiskl a promnul, když se jeho horké rty a zkoumavý jazyk konečně dostaly na ono místečko za Sasukeho ouškem.

Mělo mě napadnout, že když mu prozradím své citlivé místo, bude na něj pak už vždy útočit.
Zvrátil jsem hlavu dozadu a zasténal. Moje nohy brzy na to téměř automaticky objaly jeho pas a natiskly tak naše klíny k sobě. Podíval jsem se mu do očí a nepatrně se proti němu pohnul.
Přes horečku, která teď ještě o něco stoupla, jsem po něm toužil pořád stejně a reakce mého těla to jen potvrzovaly. Nezáleželo na tom, v jakém se nacházím stavu, chtěl jsem ho v té samé míře jako včera.
Tentokrát to byl on, kdo po své vlastní chloubě přejel prsty s gelem tak, aby mu neublížil. Naschvál do něj tentokrát nepronikal prsty, ale rovnou zatlačil špičkou svého vzrušení na vstup do jeho těla a díky zvláštní uvolněnosti, ke které dokázal Sasukeho přimět, do něj vklouzl skoro celý, i přes to, jakou délkou se mohl chlubit.
Dotkl se jeho rtů těmi svými. Nechvátal, moc dobře musel vědět, že se vystavuje nebezpečí nákazy tou virózou, ale i přes to vědomě vjel jazykem mezi ty tenké rtíky a s přivřenýma očima polibek neustále prohluboval.

Objal jsem ho kolem ramen a do úst mu tiše zavzdychal. Nedržel jsem se ho tak pevně, jako jsem mohl včera, všechny moje svaly ochably, ale i tak to stačilo na to, abych mu dokázal, jak moc si vážím toho, že se ke mně vrátil.
Myslel jsem, že je konec, že budu roky bolestivě zapomínat na někoho, koho jsem stejně neznal, a i tak stačil v mojí mysli zachovat dlouho a vlastně příjemnou vzpomínku.
Moje nohy brzy z jeho pasu sklouzly, protože jsem je tam zkrátka nedokázal udržet, tak jsem je od sebe alespoň víc roztáhl pro jeho lepší pohodlí.
Na Sasukem se ale jeho stav podepsal v tom, že se k vrcholu slasti blížil skutečně rychle a nejspíš to tak chtěl i jeho neznámý, protože ho provokoval neustále a opětovně na těch nejcitlivějších místech jeho těla.
Když Sasuke strnul v té neskutečně slastné křeči, ucítil ještě pár jeho přírazů, než dosáhl orgasmu i on. Tentokrát na něj nespadl, zůstal na rukou vzepřený nad ním a tiše se nadechoval. Po chvíli, která oběma stačila na vzpamatování, se od něj odtáhl, posadil se a pozvolna, neuspěchaně se oblékl, aniž by se na Sasukeho jedinkrát otočil. Měl na sobě už spodní prádlo i kalhoty, ale sako si neoblékl, jen ho položil přes opěradlo blízkého křesla a pomalu se vrátil k mladému tmavovláskovi. Posadil se k němu a hodnou dobu ho jen mlčky sledoval, než si ho přitáhl k sobě a položil se vedle něj.

Už zase mi to dělal, zase chtěl odejít.
Sám jsem ho pevně objal a přehodil přes nás deku. Beztak už to musel ode mě chytit, a pokud nemá silnou imunitu, tak ho odchod nezachrání. Zachoval jsem se proto trošku sobecky, když jsem ho pořád držel tak silně, jen aby nemohl odejít. Jenže moje svaly začaly rychle povolovat. Nedokázal jsem se ho držet ani při sexu, ani teď. Snad ze zoufalosti jsem ho povalil pod sebe a položil si hlavu na jeho hrudník v marné naději, že ho to přiměje zůstat až do rána.
Jediná odpověď na jeho až roztomile neúčinnou snahu byl tichý, frustrovaný povzdech, když se muž s klidem, bez jakýchkoliv potíží zvedal z postele. Věděl, že Sasuke nebude mít dostatek sil ho ani pohledem požádat, aby zůstal. Zmizel ve dveřích, a když se Sasuke v místnosti ocitl sám, pohled mu padl na sako, které tu nechal. Nemusel čekat ani pět minut, než zaslechl tlumené kroky. Jeho černovlasý anděl se mu zase vrátil, pořád do pasu nahý, v ruce s hrnkem čaje a mezi prsty té druhé držel dva prášky. Posadil se a oba mu vnutil mezi rty, pak mu mlčky podal hrnek vlažného čaje a pomohl mu posadit se, aby je mohl zapít.
Sasuke podle chutí poznal acylpyrin. Srazit teplotu už skutečně potřeboval. Cítil se minimálně na třicet devět stupňů, jeho tělo se s tím pere, což je dobré znamení, ale nechat si zaživa spálit enzymy a hormony nepovažoval za nejlepší nápad.

Vypil jsem najednou celý hrnek vychladlého čaje a zase se položil zpět. Držel jsem ho při tom za ruku, aby ho náhodou nenapadlo teď odejít. Dokázal bych se o sebe postarat, to jsme možná tušili oba dva, já ho nemohl nechat odejít z úplně jiného důvodu...
Jeho společník ale nevypadal, že by se chystal k odchodu. Hrneček mu vzal a odložil na noční stolek, pak si k němu lehl a pečlivě se ujistil, že je pořádně přikryt dekou. Jednu ruku mu obtočil kolem pasu a přitáhl si ho k sobě, vtiskl mu polibek do vlasů a zůstal tak.
Bylo to šílené, nepřirozené... ležel už po několikáté s mužem, který mohl být nejen blázen, ale i vrah, a přesto měl zvláštní způsob, jak ho přimět, aby mu důvěřoval.

Vůně jeho těla mi dovolila rychle usnout. Ta úzkost byla pryč a mimo nemoci mě nic netrýznilo. Jeho přítomnost mě dostávala až do nadšené euforie, usínal jsem s úsměvem na rtech, jako kdybych si místo acylpyrinu vzal morfium.
Ráno po jeho boku bylo o to příjemnější. Věděl jsem, že ještě neodešel, cítil jsem jeho teplo. Pootevřel jsem oči a políbil ho na špičku nosu. Ještě jsem ho nebudil, jen se potichu zvedl z postele a šel mu připravit snídani. Já se na ni ještě pořád necítil. Pyrogeny pořádně zamávaly i s mým trávením.
Yuki seděl na jedné ze židlí a rozčileně mlátil ocasem do nohy u stolu. Granulí se ani nedotkl, nejspíš se cítil uražený. Využil ale příležitosti, když jsem chystal svému démonovi jídlo a šel si ho prověřit.
Už na něj nesyčel, jen kolem něj našlapoval a nedůvěřivě si ho očichával. Nejspíš zjistil, že mu nehrozí nebezpečí, a tak se po chvíli schoulil do klubíčka na mém místě vedle něj.
Já si jen sedl na okraj postele a sledoval, jak spí. Černé dlouhé lesklé vlasy, pod zavřenými víčky oči stejné barvy, vypracovaná postava, bledá pokožka... Vůbec můj typ, přesto mi při pohledu na něj srdce bušilo jako při závodě, na který jsem vsadil všechny své úspory.
I v tak obyčejných situacích nějak dokázal to, že vypadal neobyčejně. Jako by cítil Sasukeho pohled, jemně se ve spánku ošil. Ležel na boku, jednou rukou si podpíral hlavu, druhou měl volně položenou na polštáři. Jeho dech byl pravidelný a vyrovnaný. Skoro těžko uvěřit, že skutečně zůstal až do rána, že celou noc spal vedle něj.

Trochu mě teď štvalo, že mi Yuki zalehl místo, ale nevystrkoval jsem ho. Vím, že by pak žárlil, kdybych se začal lísat ke svému neznámému. Lehl jsem si proto mezi ně a jen pozvolna se rty blížil k těm jeho. Slyšel jsem, jak se za mými zády Yuki postavil na nohy, aby zjistil, co to dělám. Ignoroval jsem ho a něžně se rty otřel o ty naproti mně. Moje ruka mezitím zabloudila pod peřinu a pohladila ho po odhaleném boku. Já sám měl na sobě jen župan, doopravdy se mi nechtělo oblékat, navíc jsem to nepovažoval za nutné.
Yuki už mi zvědavě pokládal tlapky na stehno, aby lépe viděl, ale ani teď jsem ho nesetřásl, soustředil jsem se jen na svého padlého anděla, když jsem se odtáhl od jeho rtů a s náhlou prudkostí zaútočil na jeho krk, abych vnesl ještě trochu barvy do i bez toho vybarveného cucfleku. Uvědomoval jsem si, že mu mojí vinou teď prskají všemožné drobné vlásečnice a krev se vylévá do podkoží, odkud se bude nějaký ten den vstřebávat zpět do těla, ale nešlo odolat.
Muž sebou pod ním mírně škubl a otevřel ty překrásně třpytivé oči, v nichž se mu ranní světlo odráželo v inkoustově modrých odstínech. Nejdřív skutečně vypadaly mírně zmateně, jen pouhou sekundu, kdy si musel utřídit, kde je a kdo se ho dotýká. Oči znovu přivřel a hlavu zaklonil, zatímco se mezi pootevřenými rty zhluboka nadechl a jednu ruku mu obtočil kolem pasu.

Když jsem si všiml, že je vzhůru, s ještě navlhlými rty jsem se odtáhl a dotkl se jimi těch jeho. Dnes jsem se vážně cítil o mnoho lépe, ne kvůli lékům, ale díky jeho přítomnosti.
Nenechal jsem ho proniknout mi do úst jazykem, místo toho jsem vstal a donesl mu talíř se sladkým pečivem a v druhé ruce kafe. Doufal jsem, že nepatří k tomu typu člověk, který si radši dá čaj. Odhadoval jsem ho spíš na kancelářský typ, takoví lidé většinou pijí po ránu kafe. Doufám, že jsem se nespletl.
Znovu ten jemný, upřímný úsměv. Slušel mu, rozhodně to byla i příjemná změna v tak ledové tváři. Zvedl se do tureckého sedu a oboje si od něj převzal, neodmítl. Bylo skutečně zvláštní, že ani jeden nemluvil, ale slova by jejich společné chvíle zvláštně rušila. Nebo alespoň takový pocit jejich společně vytvořená atmosféra vytvářela.
Zatímco v jedné ruce držel šálek s vonícím nápojem, druhou nechal volně položenou na dece tak, že se konečky prstů proplétaly s prvními články těch Sasukeho.

Natáhl jsem se k němu a políbil ho do vlasů, současně s tím jsem za ním ze stolku vzal teploměr a hrnek s čajem. Normálně bych si dal taky kafe, ale dnes do práce nejdu a ničit si tělo zbytečně kofeinem jsem tak nemusel. Beztak dehydratuje, což by mému tělu po tak vysoké horečce moc neprospělo. Naopak jsem potřeboval doplnit tekutiny.
Yuki ke mně přiběhl, aby zjistil, co s teploměrem hodlám dělat a jestli náhodou není k jídlu. Jakmile si ho očichal, uraženě odkráčel a lehl si těsně vedle postele na koberec.
Já s klidem zjistil, že moje aktuální teplota se pohybuje kolem třiceti sedmi stupňů. Pro jistotu jsem sáhl na čelo svému démonovi, jestli se u něj náhodou neprojevily přes noc první příznaky, ale vypadal v pořádku.
Když stahoval ruku, vysloužil si pobavené cuknuté koutku těch tenkých rtů. Vypadal víc než zdravě, pořád naprosto dokonale. A i takhle v sedě s hrnkem kávy v ruce, havraními rozpuštěnými vlasy, které mu padaly do očí a do půli těla nahý vypadal neskutečně smyslně a přitažlivě. Špičkou jazyka obkreslil linku těch měkkých polštářků, když hrnek pokládal na teď už prázdný talířek od pečiva, naklonil se k němu a opřel se rukama o matraci, takže v tu chvíli byl v podstatě na čtyřech, aby se mohl opřít čelem o to Sasukeho a jemně přivřít oči.

Vzal jsem jeho hlavu do svých dlaní, naklonil ji ke straně a vpil se do jeho rtů. Stačil jediný dotek a já cítil, jak je můj klín zase v pozoru. Skoro až zmučeně jsem vydechl, zabloudil jednou rukou k pásku u županu a rozvázal ho.
Netušil jsem, jestli můj neznámý někam pospíchá, pět minut však bude stačit. Připadal jsem si jako nadržený patnáctiletý kluk, který čeká na svou první zkušenost, ale nešlo si tak lehce říct "stop" a prostě toho nechat. Myslím, že kdybych se o to pokusil, tak asi zešílím.
Ty něžné a jen mírně škádlivě štípavé polibky se pozvolna prohlubovaly, jako by jeden bez toho druhého jednoduše nemohl existovat.
Sasuke ucítil, jak mu jeho černovlasý muž chytil jemnou látku županu v místě klíčních kostí a stáhl si ho k sobě, když už se polibky a jejich naléhavost nedala vydržet. Byl slyšet jen cinkot, pak tříštění střepů, shodili na zem jak talířek, tak hrneček. Mužovy polibky ale neustávaly, kousal ho do rtů, pronikal mu mezi ně jazykem a tiskl si ho k sobě, zatímco oběma rukama přejížděl po tom krásném, nahém těle mladého lékaře Pod tak lehkým županem se dostal snadno všude, stejně se ale jeho doteky nakonec omezily jen na Sasukeho boky. Dlaněmi mu přejel po zadečku a přitáhl si ho ke svému klínu.

Trhaně jsem se nadechl, v prstech sevřel deku pod sebou a žádostivě od sebe roztáhl nohy. Netušil jsem, kde se teď nachází gel, ale věřil jsem, že on to ví, protože já znovu hořel, ale viry v tom byly tentokrát nevinně.
Druhou rukou jsem mu rozepl zatím zip u kalhot i knoflíček a ten kus látky mu stáhl spolu se spodním prádlem. Stačilo jen jedním prstem zavadit o jeho erekci a musel sténat. Nezáleželo na tom, kolikrát jsme to dělali, kdykoliv jsem ho viděl, moje tělo ho chtělo znovu.
To, že jeho neznámý měl dokonalý přehled o věcech i v jeho vlastní ložnici, poznal Sasuke, až když ucítil jeho tři prsty, kterými do něj naráz pronikl. Ze včerejšího večera byl pořád dostatečně uvolněný, takže to šlo poměrně snadno. Ve stejnou chvíli se ale muž sklonil a téměř mazlivě se rty otřel o citlivou špičku jeho vzrušení. Vsál ji do horkých úst a tam poškádlil jazykem.

Musel jsem si rukou zakrýt ústa, abych nevykřikl. Kolena se mi sama přitiskla k sobě a já je musel pozvolna zase od sebe oddalovat.
Kdybych znal jeho jméno, už ho teď šeptám a nechávám nasáknout slastí, kterou mi působil.
Položil jsem svou ruku na tu jeho, která se momentálně starala o můj otvor, abych mu naznačil, že může ještě hlouběji. Druhou rukou jsem opět svíral deku pod námi, abych se zdržel výraznějších hlasových projevů.
Ve stejnou chvíli, co do něj prsty pronikl ještě hlouběji, ho i vzal do úst a sklonil se, aby si Sasukeho chloubu nechal vklouznout dál do. Věděl, co dělá. Pozvolna se od kořene vracel ke špičce, zatímco v ústech vytvářel podtlak, jazykem škádlil uzdičku a pak si jeho vzrušení nechával znovu pronikat hluboko mezi rty. Jen místy Sasuke zachytil pohled jeho očí, v nichž hořela touha po něm. Jenom po něm, o tom v takovou chvíli nebylo pochyb.
Zakryl jsem si oběma rukama obličej a tlumeně zasténal. Oplývám velikou trpělivosti, ale teď už jsem skoro šílel. Nešlo se jen tak zdržet zpět... Zvedl jsem se do sedu, donutil si sednout i jeho a bez ohledu na to, jak moc mě připravil nebo nepřipravil, se můj otvor zcela odevzdal jeho chloubě.
Dosednutí trvalo sotva půl minuty, přesto ho doprovázely v mé tváři bolestné křeče. Jakmile se ale ocitl zcela uvnitř, zapřel jsem se vzadu rukama o matraci a spokojeně vydechl. Až pak se moje oči otevřely, jen lehce, aby mu ukázaly, jak moc po něm toužím.
Jeho černovlásek si ho přitáhl tak těsně k sobě, že se Sasuke opíral svým hrudníkem o ten jeho a otřel se rty o jeho ouško, pak se vpil do těch lákavých rtů. Jakmile se Sasuke jen mírně zavrtěl na jeho klíně, muž mu do rtů na jeho měřítka hlasitě zavzdychal, vjel mu rukou do vlasů a donutil zaklonit hlavu, aby mohl ochutnat tu bílou kůži na jeho krku.

Další znamínko už by mi v práci neprominuli. Šeptala by si o tom polovina oddělení, ale teď mě to netrápilo. O to se budu starat až nastoupím.
Zapřel jsem se mu rukama o stehna a trochu se nad ním nadzdvihl, abych zase mohl tvrdě dosednout. Cítil jsem ho dost hluboko, lehce to bolelo, ale právě to mě na tom vzrušovalo. Kdybych se tomu poddal dřív, nemusel jsem se tak moc zabývat detailním výběrem partnera.
Moje vlastní pokusy o přírazy se stávaly postupně rychlejší, dokonalejší a přesnější, s každým dosednutím jsem zasténal a zároveň v podtónu slabě zasyčel. Poslouchal jsem při tom i jeho vzrušené steny, tišší než ty moje, ale přesto tak lahodné.
Po chvíli se už ani on neudržel, aby nesjel po Sasukeho bocích na jeho zadeček a napomáhal mu dosedávat tvrději a v rychlejším tempu. Když cítil, že by měl znovu oba přivést k vrcholu, jeho rty a jazyk podle zaútočily na to citlivé místečko za Sasukeho ouškem, jako už tolikrát. Shodil ho na záda pod sebe a těch několik tvrdých, prudkých a hlubokých přírazů učinil sám. Prsty mu při tom bezděčně zatínal do boků, aniž by si to uvědomoval. Bylo poznat, že si přestává držet odstup, na rozdíl od jejich prvního setkání.

Můj orgasmus se opět potkal s tím jeho. Tiskl jsem si ho pevně k sobě a nechal ho, ať mě naplní.
Ani pak jsem se neuměl odtáhnout, pořád jsem se ho držel a zahrnoval jeho tělo polibky. Místy jsem možná někde nechal slabý flíček, ale tentokrát jsem si ho neznačkoval. Já už spíš nevěděl, co mám dělat, abych ze sebe tu touhu po něm dostal.
Pořád jsem ho držel v sobě, pohladil ho po tváři a omluvně se na něj zadíval, když jsem se proti němu pokusil znovu pohnout. Moje tělo bylo stále po horečce zesláblé a orgasmus ho jen vyčerpal, i tak jsem v krvi cítil notnou dávku hormonů, kterou mohla vyčerpat jen jediná věc... Políbil jsem ho na rty a opět se proti němu pohnul. Snažil jsem se vzepřít na rukou, abych dodal přírazům na důrazu a síle, ale v loktech se mi okamžitě podlomily.
V těch černých démantech noci se zatřpytilo překvapení, stejně jako ho ten samý pocit donutil pootevřít rty. Na pár sekund zavřel oči, ani se nepohnul. Chtěl ho, to bylo na jeho těle poznat, jenom z nějakého důvodu jednoduše váhal.
Pak mírně trhaně vydechl, chytil ho jednou rukou za pas, aby si ho přitiskl těsněji k sobě a sklonil se. Rty mu doslova zaútočil na ty jeho, zatímco si ho dalšími a dalšími přírazy hrubě bral. Do těch měkkých polštářků ho kousal, přivlastňoval si je a nutil si přístup do jeho horkých úst.

Jen jsem mu vycházel pánví vstříc, ale ani to nebylo nutné, pod jeho agresivními přírazy začala moje postel zoufale skřípat a já sténat nehledě na své sousedy. Stejně se jednalo o mladší lidi a já je musel poslouchat častěji než oni mě.
Svá ústa jsem mu nechal bezbranně otevřená a dovolil mu vklouznout jazykem, jakkoliv hluboko a do jakéhokoliv zákoutí jen chtěl. Moje rty mírně opuchaly pod takovým útokem, já přesto jenom sténal a užíval si, že ho můžu cítit tak hluboko v sobě. Třísla i kyčle mě z celého těla bolely snad nejvíc, jak do nich tvrdě narážel, tušil jsem, že až skončí, budou bolet ještě víc.
Když mi nervy polechtala první vlna orgasmu, chytil jsem se ho kolem krku a cosi nesrozumitelného vykřikl. Zase jsem se ho pustil, ale naši těsnou blízkost to nenarušilo, protože on sám si mě držel u sebe tak pevně, že jsem nemohl pomalu ani dýchat.
O krátkou chvíli později leželi oba vedle sebe, tiše lapali po dechu a pokoušeli se uklidnit ten zběsilý tep srdce.
Když se černovlasý neznámý pozvolna posadil, musel Sasuke jednoduše tušit, že tentokrát už skutečně půjde. Spodní kusy oblečení neměl stažené úplně, takže si je mohl jen natáhnout a zapnout. Pomalu přešel i ke křeslu a vzal si na sebe předtím odložené sako.
Když jeho bílé, šikovné prsty s přesností stroje zavazovaly kravatu kolem krku, jeho černé oči sledovaly cosi za Sasukem, zkrátka se vyhýbal očnímu kontaktu.

Já se ani neoblíkal, jen jsem se zvedl z postele, nahý k němu došel a políbil ho na krk. Neodolal jsem, a ještě na moment přejel pod sakem po jeho nahém těle.
Až odejde, určitě zase tvrdě usnu, ale teď jsem si ho chtěl ještě užít, než odejde. Uvidíme se, určitě to nepotrvá dlouho a znovu se uvidíme, přesto se mi stýskalo už teď. Vlastně mi takový vztah pomalu přestával vadit, nikomu to neubližuje, pokud vím, nic zlého se neděje... Nemá cenu moralizovat.

Muž přivřel oči a spustil ruce z perfektně uvázané kravaty. Prsty pomalu přejel po hřbetě Sasukeho ruky, pak se sklonil a mladší už pootevíral rty, ale polibek neznámý směroval na jeho čelo. Otočil se a zmizel dřív, než ho mohl Sasuke jakkoliv zastavit. To ticho bylo stejné jako celý minulý večer a ráno, ale přeci jeho přítomnost tvořila obrovský rozdíl, propast.
 


Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 17. prosince 2017 v 14:06 | Reagovat

Neee :D už mě to deptá :D nečekala jsem ani slovo od Itachiho, ale že promluví Sasuke...

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 17. prosince 2017 v 22:16 | Reagovat

booze to bolo prekrasne. aj ked vôbec nehovoria su spolu v dokonalom sulade. su spolu krasny, sladky, dokonaly a zlaty a rozkosny. booze uz aby bol dalsi diel. :-D

3 Yuuki Yuuki | 18. prosince 2017 v 9:55 | Reagovat

Moc pěkný ale docela mi vadí že spolu nemluví i kdyz si takhle asi vyhovují ale já potřebuju  nějakou konverzaci 😃 už se těším na další díl.

4 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 19. prosince 2017 v 14:17 | Reagovat

Jak by řekl můj známy, jak puboši v říjí a to už jim táhne na 50 :D :D sice naším hrdinům na 50 netáhne, ale i tak to bylo super.... Já sama ještě čekala bonusové kolo, kdy si ho animálně vezme ze zadu, ale dobře necháme to na jindy, kdy na něj dostane chuť třeba v kuchyni nebo by ho mohl taky navštívit v práci a rozdat si to v kumbálku.... hmmm ta fantazie ale běží, až hrůza, jak si mi ji rozvířila... těším se na další díl.... a jen tak btw otázka, kterou neber jako nátlak či něco tomu divného (poslední dobou mě lidi špatně chápou) ty máš tu povídku s tím učitelem hotovou, vypadl mi teď název... áááá... psaná v ich formě, ti dva snad neví že jsou bratři....sprznili madarovu ložnici.... ááá jak se jmenuje.... nééé vypadlo to.... no ale ty určitě víš...takže máš ji hotovou nebo rozepsanou??

5 Ája Ája | 26. prosince 2017 v 16:49 | Reagovat

[4]: Asi myslíš "Zamilovaný", i když chvíli jsem vážně tápala, o čem mluvíš :D. Mám ji pořád rozepsanou, snad bude čas ji dopsat, ale musím slíbila jsem to jedné mojí velmi drahé kamarádce, takže budu muset :'D.

6 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 26. prosince 2017 v 17:54 | Reagovat

[5]: Jojo to je přesně ono :D :D nějak jsem si to nemohla vybavit(nemluvě že sis Shiki drahá spojila panu učiteli z láskou a něco z rozmazlencem dohoromady a myslela si, že to je ono ×D).... To je super... fakt se na to těším, pokud to teda vydáš... já se teď zabavuji starýma povídkama na tvém blogu a jako pecka perličky tam nacházím jako Horské sperma nebo jsem chytala včera zachváty u nevinné praxy při Sasukeho otázce proč dělá Itachi porno režiséra a jeho seriozní odpoveď ,,rád pracuji s lidmi" ×D nevím proč mě to tak roesmálo :D :D

7 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 26. prosince 2017 v 17:56 | Reagovat

[6]: a ještě mě baví ten spisovatelský vývoj, například u starých povídek byli třeba divné časové nebo prostorové skoky, později se to tam tak nevyskytuje :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.