Ve tvém stínu 18.

9. září 2017 v 8:00 | Ája + Vita |  Ve tvém stínu

Sasuke se svěřuje Itachimu.



,,Jsi v pořádku?" zeptal se Sasuke s obavami, když viděl, jak Itachi strnul. Měl dobrý postřeh a všímal si mnoha detailů. Proto ho samotného udivovalo, že ještě neodhalil totožnost svého tajného neznámého milence. Pravda, moc času tomu nevěnoval, protože hned nastoupil k ANBU a po tom se rozhodl, že na něj nebude čekat, až mu na okno položí dopis nebo ho sledovat při odchodu ze zbrojnice. Hrál podle pravidel a tím se celá situace ztížila.
Navíc mu jeho neznámý zpočátku nedovoloval použít sharingan, aby zjistil přesněji povahu jeho chakry a potom už to Sasukeho ani nenapadlo, stačilo vědět, že muž je o dost silnější. Samozřejmě ji nesrovnával s bratrovou chakrou, protože jeho by nikdy ani nepodezíral. Ačkoliv tím si vlastně ani sám Itachi nebyl jist.
Doteď si pamatoval, jak mu Sasuke jakožto Hirovi svěřil, že by pro něj obětoval všechno a... z pro něj nepochopitelného důvodu se nahlas zamyslel nad tím, jaké by to bylo s ním spát, což Itachiho dost překvapilo.
Bolest zmizela okamžitě, takže Itachi jen kývl hlavou.
,,Nic se neděje," ujistil sourozence, když už s jistotou v pohybech jemu vlastní vzal i Sasukeho prázdný talíř a oba je odnesl do dřezu.
,,Půjdu si pro věci na trénink, jestli chceš jít se mnou, tak za hodinku vyrazíme." Sasuke vyběhl schody k sobě do pokoje, posbíral všechny věci a utíkal s nimi dolů, aby si je postavil ke dveřím. Měl rád vše připravené.
Když došlapoval na třetí schod, bolestně pod ním zakvílelo dřevo, jemu se mezi dvě prkna propadla noha a druhou, kterou už měl vykročeno na čtvrtý schod, nedokázal zabrzdit a přepadl dopředu. V pádu pustil všechny věci na zem, jen tak tak se stihl dlaněmi zapřít o další schody, aby si neporanil hlavu, ale jeho kotník takový manévr nezvládl a zlověstně v něm zapraskalo.
Starší Uchiha se u polo-ležícího bratra ocitl okamžitě a pozvolna si k němu klekl, aby ho rukama podepřel. To křupnutí slyšel hodně dobře, i když zrovna nebyl poblíž.
,,Co tě bolí?" zeptal se okamžitě a pohotově.
Sasuke neodpověděl, dokud se mu s jeho pomocí nepodařilo dostat zpět na nohy.
,,Noha..." zaskuhral pak, když ji nemohl vytáhnout z naprasklého schodu. Dřevo mu ji stisklo tak nešikovně, že nešla vyprostit ven. Neskutečně to bolelo, ale ani jedna osamělá slzička si nerazila cestu po jeho tváři.
Itachi se sklonil a když se mu podařilo odhadnout situaci, opatrně Sasukeho donutil si kleknout, aby ji tam neměl tolik vklíněnou a pomalým pohybem mu ji vyprostil. Všiml si, jak u toho jeho bratr zkřivil obličej bolestí. To je z toho, jak je zbrklý.
,,Nemám tě vzít do nemocnice?" zeptal se ještě, ačkoliv předem tušil odpověď. Byl to jeho bratr a on tam nehodlal jít i s čepelí v břiše, pochyboval, že by Sasuke souhlasil s hospitalizací, ale ošetřit by si to od nich mohl nechat, dostal by alespoň nějakou bandáž.
Sasuke, než odpověděl, udělal jen váhavý krok dopředu.
,,Bolí to, ale došlápnout můžu, bude stačit led," namítl. Do nemocnice opravdu stejně jako Itachi chodil jen v nejnutnějších a nejnaléhavějších případech, mezi které rozhodně kotník nepatřil. Kdyby si ho vyvrtl, asi by souhlasil, ale tak vážně to nevypadalo.
,,Dobře, tak to zbytečně nenamáhej," ospravedlnil svůj následující krok jeho starší sourozenec, když ho zvedl do náručí. Dobře, mohl si to odpustit a jednoduše ho podepřít, ale možná ho chtěl znovu k sobě něžně přivinout, aniž by se mu tentokrát mohl bránit, nebo ho oslovoval cizím jménem... Bez problémů se s ním v náručí vydal k pohovce v obývacím pokoji, aby mu tam pak mohl donést něco na zchlazení rány.
Sasuke se nebránil, sám uznal, že chodit by s tou nohou asi teď nezvládl. Chytil se bratra okolo krku a položil si hlavu na jeho rameno, aby udržel krční páteř v té nejméně bolestivé poloze. Mrzelo ho, že dnes nemůže na trénink, tím spíš, když už s Itachim mluví, ale nemohl si dovolit odrovnaný kotník, když za dva dny bude v ANBU zase vše při starém, jen s novým velitelem.
Itachi se jen lehce pousmál, když ucítil bratrovy ruce, které se spojily za jeho krkem. Teď se nemusel obávat, že by Sasuke si Sasuke všiml jeho dlouhých vlasů. Pak mu však došlo, že by si jeho dlouhé vlasy mohl spojit s těmi svého tajného milence.
Donesl ho k pohovce a raději ho ze sevření pustil. I tak si dal ale pozor na to, aby ho opatrně položil.
Sasuke se přetočil na břicho a zkříženýma rukama si podložil čelo. Bolelo to víc, než si původně připouštěl, ale stále trval na tom, že nejde o žárný výron ani zlomeninu.
,,Itachi? Vezmeš mi tam pro jistotu z lékárničky i něco na bolest?" zeptal se s jistou opatrností, aby ho Itachi nechtěl táhnout do nemocnice.
,,Samozřejmě," zaslechl ještě, když už Itachiho záda mizela v kuchyni.
Starší tmavovlásek se vrátil hned, jemně ho chytil a přetočil zpátky na záda. Musel, aby ho mohl ošetřit. Podal mu prášek se sklenicí, zatímco se s měkkým pytlíčkem s ledem ovázaným utěrkou přesunul k jeho kotníku.
Opatrně se míst prsty dotkl. Kůže skoro pálila a už se tam začínala objevovat nehezká podlitina, ale vypadalo to, že to skutečně není vyvrtnuté, jen velmi nešikovně ohnuté a zase vrácené do původní polohy. Na dva prsty nanesl léčivou, chladivou mast. Byla i proti bolesti, Itachi věděl, že tohle je mnohdy horší jak zlomenina. Chvíli nechal gel se vstřebat, pak na nohu opatrně přiložil led, podložený utěrkou.
Sasuke se o něco rychleji nadechl, když mu na rozpálenou kůži dopadly ledové kostky, ale s nimi postupně odezněla i bolest. Teprve po tom se přetočil zpět na záda a natáhl se ke stolku pro sklenici vody.
,,Jestli to do dvou dnů nepřejde, tak si s tím dojdu," řekl bratrovi pro uklidnění. V duchu zatím přemýšlel, jak se dnes umyje, nerad chodil spát do čistě povlečené postele špinavý. Itachiho se na pomoc rozhodně nezeptá, kdyby viděl všude po jeho těle ty červenomodré flíčky, nejspíš mu došlo, že se nejedná o jen tak ledajaké modřiny.
,,Jestli to nepřejde, tak asi nedojdeš," zkonstatoval kriticky Itachi, protože s tímhle by chodit rozhodně nemohl. Ale pravděpodobně se jeho myšlenky ubíraly jiným směrem, ačkoliv se mu nelíbily z úplně jiného důvodu, než za jakého odmítal žádat o pomoc Sasuke. Nebyl si jistý, jak bude snášet pohled na jeho nahé tělo.
,,Budeš se chtít osprchovat teď, nebo to necháme až na večer? Ale mohlo by se to rozležet..." upozornil ho krátce.
,,Umyju se sám," ujistil ho Sasuke pevně. ,,Stačí, když mi jen pomůžeš do schodů." Kdyby to Itachi viděl, určitě by se ptal, jestli má přítelkyni. Co by mu na to měl pak říct?
Lhát vlastnímu bratrovi se mu zrovna nechtělo, přestože věděl, že by Itachi jeho vztah, nebo spíš vztahy nepřijal, nebo by si minimálně neodpustil pár moralistických řečiček.
,,Stydíš se?" zeptal se ho jeho starší sourozenec přímo. Kdyby tak Sasuke jenom tušil, že s ním už ve sprše byl a dělal věci, za které by se nemusel stydět ani ostřílený milenec. Klekl si k němu a odhrnul mu vlásky z čela. ,,Co když spadneš a ublížíš si ještě víc? Jsi si vážně jistý, že to zvládneš?" Itachi ho chtěl navést k tomu, že se mu může svěřit nebo ukázal cokoliv a nebude překvapen.
,,O to nejde," namítl Sasuke, jako kdyby ho to zmáhalo. ,,Jen... na nic se mě neptej a nedělej unáhlený závěry, dobře?" pokusil se ho připravit na to, co uvidí. Vážně nevěděl, jak by to vysvětlil. Nebo - něco ho napadalo, ale pochyboval, že by tomu bratr uvěřil. Nechtěl mezi ně zavádět praktiku lhaní. Vždycky si mohli říct pravdu, od té doby, co spolu začali žít, si říkají pouze pravdu, i když může někdy bolet, pořád je to lepší než se opíjet lží.
,,Dobře," přikývl Itachi... buď vůbec nebyl překvapen, nebo to uměl dokonale maskovat.
,,Takže teď?" zeptal se ještě pro ujištění. Bylo teprve odpoledne, ale jestli počkají, možná ta noha bude už bolestivá i na dotyk a to by věci značně zkomplikovalo, jestli se vysprchuje teď, může s čistým svědomím polehávat klidně zbytek dne.
,,Asi jo," souhlasil mladší, protože i on chtěl mít sprchu co nejdříve z krku, jen ne kvůli noze, ale kvůli tomu vyptávání, které by mohlo následovat. Teď bratra předem upozornil, že na jeho těle uvidí něco, co by ho mohlo trochu vyvést z míry. Bez pochyb mu dojde, kde se mu to na kůži zvalo a asi i bude chtít znát jméno pachatele, jenže to nevěděl ani sám Sasuke. Většinu viditelných flíčků mu totiž způsobil Hiro. Jenže jméno, které mu uvedl, rozhodně nebylo jeho.
Itachi přikývl. I on to chtěl mít za sebou, nedokázal předpovědět, jak bude reagovat. Sice věděl, na rozdíl od Saskeho, co s ním prožil, jenže to bylo po tmě, neviděl mu do tváře, neviděl ani na jeho tělo, jen po něm přejížděl prsty.
S ohledem na jeho zranění ho vzal do náruče a vydal se směr koupelna.
,,Sprcha, nebo vana, marode?" Ušklíbl se. Ne že by byl za jeho zranění rád, ale takhle se o něj mohl alespoň starat.
,,Sprcha." Sasuke jednoznačně zvolil to, co bude rychlejší. Ve vaně by se musel dlouho plácat a Itachi by zatím přicházel na všechny možné teorie, z čeho ty fleky může mít. To se mu vážně moc nehodilo. Nakonec by určitě neudržel svou zvědavost a rodičovskou péči a zeptal by se, kdo mu to způsobil. Sasuke by pak přiznal, že ho zajímají kluci, Itachi by chtěl toho jeho vyvoleného poznat... Jak by je vůbec seznámil? Hiro ani není jeho přítel, spíš milenec, a i když má momentálně jen jeho, občas se určitě vyskytne i nějaký náhodný.
Ne, Itachi se to prostě nesmí dozvědět!
Starší Uchiha ale tušil, co na jeho bílé kůži uvidí. Nevěděl, kolik mu toho způsobil, ve tmě se těžko kontroloval a navíc trochu hrubý předminule být i chtěl.
Když ho posadil na skříňku vedle sprchy tak, aby nemusel pokládat nohu na zem, na sekundu od něj poodstoupil a uvažoval, jak to udělá. Upřímně neměl sto chutí si stahovat tričko a lézt tam a s ním, mokrá voda lepí oblečení na tělo a... Itachi upřímně nechtěl nic riskovat.
,,Takže?" Chtěl znát Sasukeho představu a té se podřídit, to bude asi nejlepší. Itachimu by samozřejmě nic z tohohle nevadilo... spíš naopak, ale to Sasuke také nemusel vědět.
Mladší mu ale neodpověděl, místo toho si přetáhl triko přes hlavu, potom si stáhl i kalhoty spolu se spodním prádlem a postavil se pouze na jednu nohu.
Zatím to šlo, sám by se však vysprchovat asi nedokázal, protože jakmile se kachličky namočí, už se jich nebude dát pevně držet. Jako opěrka poslouží v ten moment Itachi. Jenom z té představy bylo Sasukemu nějak divně.
,,Pomůžeš mi do sprchy?" zeptal se netrpělivě.
Itachi se kousl do rtu.
Tak to dopadlo hůř, než si myslel. Snažil se jeho tělo nesjíždět pohledem. Naštěstí mu k tomu dost pomohla hrozba, že si Sasuke bude myslet, že si prohlíží stopy svých vlastních rtů, proto se držel. Upřímně ale bylo poměrně vzrušující vidět ty značky lásky po jeho těle.
Už teď se Itachimu dělalo ze sebe zle... Sasuke ho nikdy neokukoval a on vždycky nosil župan. Jestli mu teď nic nedojde, je jednou nohou v bezpečné zóně. Krátce se nadechl, v prstech sevřel lem svého trička a přetáhl si ho přes hlavu.
,,Chceš se koupat se mnou?" zeptal se ho Sasuke s úsměškem, když viděl, jak si sundává triko. Samozřejmě mu došlo, proč ho dává dolů, ale tu drzou poznámku si nemohl zkrátka odpustit.
Zamyslel se při tom, jaké by to asi bylo, kdyby se spolu vážně koupali. Věděl, jak by to dopadlo s jiným klukem, jenže s vlastním bratrem?
Itachiho tělo rozhodně patřilo mezi výstavní kousky, o tom netřeba dále polemizovat. Tady však hrála roli krev. Vyspat se s vlastním sourozencem. Milovat se se svým bratrem. Mít sex se svým starším bratrem. Všechno to znělo tak úchylně a zvrhle. Sasuke se oklepal hrůzou už jen nad tím faktem, že na to vůbec pomyslel.
Itachi ho jen zpražil pohledem. Pak k němu došel, lehce ho chytil za pas a raději sledoval sprchový kout, kam ho vedl. Pomohl mu dovnitř, následně se natáhl ke kohoutku a jen nechal Sasukeho zalapat po dechu, když na něj schválně na oplátku cákl trochu ledové vody. Samozřejmě ji hned začal ředit s teplejší. Stále však stál venku a byl dovnitř pouze nakloněný.
Kdyby chtěl být Sasuke zákeřný, zatáhl by ho za lem kalhot k sobě do sprchového koutu, jenže on už s takových dětských blbinek vyrostl. Vlastně jimi asi ani neprošel. Vždycky se choval slušně a vzorně, tak jak si jeho otec přál. To on z něj vychoval perfekcionalistu a puntičkáře. Přestože se choval podle jeho pravidel, tak ho ale stejně nikdy nepřijal tolik jako Itachiho. Pořád ta vzpomínka píchala do jeho kuřího oka - i po tolika letech.
,,A to tě mám i mejt, nebo potřebuješ jenom stojan?" Itachimu to poslední slovo přišlo nevhodné, ale Sasuke pravděpodobně nic netušil.
Jen co ale zjistil, jak moc krkolomně by ho musel držet a že by víc vody skončilo spíš na zemi než na Sasukem, s tichým povzdechem vstoupil do sprchy a zatáhl plastové posuvné zástěny, aby nenacákali, když už se obětoval, že bude sušit kalhoty, nemusel ještě podlahu. Stoupl si za Sasukeho, dával si při tom dobrý pozor, aby to nebylo moc těsně a dlaně mu pozvolna položil na pas. Kdykoliv se mu byť jen maličkou sklouzla noha, tak ho zadržel a zároveň nemusel celou dobu Sasuke nést váhu na jedné noze, která by ho jinak už skutečně bolela podobně jako ta zraněná.
Ten s jeho přítomnosti nakonec neměl takový problém, jaký očekával. Bratr si ho moc neprohlížel, na nic se nevyptával a nic nekomentoval. Samotná nahota mu už na samém začátku tolik nevadila.
,,Jen tu stůj," odpověděl mu, jakmile si na ruce nanesl sprchovyýgel a přejel dlaněmi po svých ramenou a krku.
Chvílemi trochu vrávoral a tehdy padal dozadu na bratra. Vždy zaznamenal, jak se jeho starší sourozenec rychleji nadechuje. Může za to snad on? Nestydí se nakonec právě Itachi?
Ta skutečnost mu přišla úsměvná.
Starší Uchiha si dával dobrý pozor, aby Sasuke nepoznal pravý důvod jeho rozladěnosti, ale o oněch rychlejších nádeších se dozvědět musel, protože se opíral o bratrův hrudník. Tak neskutečně moc si Itachi přál sklonit se k tomu vodou se lesknoucímu bělostnému krku, že to málem uskutečnil, než si uvědomil, co se děje. Tohle nebyla zkouška, to bylo týrání. Doufal, že Sasuke brzo přestane, protože když si přejížděl dlaněmi po hebké, sametové kůži, jež nesla jeho stopy, začínal pociťovat sílící vzrušení a byl rád, že je k němu Sasuke otočen zády. Rukama na jeho pase si ho pozorně držel od těla, nebo alespoň od klína.
Sasuke nechápal, co jeho staršího bratra tak rozladilo, tu změnu zkrátka vycítil. Jako kdyby ho znervózňoval... nebo vzrušoval.
Takový nápad mladší rychle zaplašil. Moc dobře věděl, že Itachi spí se ženami. Kdoví, jak by reagoval, kdyby se dozvěděl o orientaci svého sourozence. Nejspíš by to přijal, ale asi by mu nějaký ten čas trvalo, než by to strávil.
,,Jen se opláchnu a vylezem, hm?" S těmi slovy sáhl po sprše, vytáhl ji z držáku a nastavil ji na jednotlivé části svého těla.
,,V pořádku," odtušil Itachi.
Proboha, tak po tomhle už v životě nic takového nepodstoupí. Sebeovládání měl dobré, ale ta představa, kdy by mu vyrazil sprchu z ruky, přitiskl ke stěně a prsty přejel po místech, která mu byla zakázána až do chvíle, kdy na sebe nevezme identitu Hira, byla neskutečně lákavá. Rukama ho chytil o něco výš, přičemž se řídil onou metodou - udělej opak toho, co bys chtěl.
Jakmile ze svého těla Sasuke smyl o poslední zbytky sprchového gelu, otočil se k Itachimu čelem.
,,Pomůžeš mi ven?" Teprve teď měl strach, aby neuklouzl. Kachličky na sobě měly nános vody, který v jeho případě vypadal skutečně hrozivě. Rozhodně v tom mokru odmítal skákat po jedné noze a doufat, že si nenarazí nic dalšího.
Itachi naštěstí nebyl úplně promočený, takže se mu kalhoty na tělo tolik nelepily, ale ani tak by se mu nehodilo, kdyby Sasuke sklopil pohled níž. Otočil ho bokem k sobě a jako by byl pírko ho vyzvedl do náručí. Pak s ním vylezl ven a opatrně ho postavil na měkký kobereček. Přes ramena mu přehodil osušku
,,Utřeš se už sám?" Zvedl jedno obočí a pochybovačně se na něj zahleděl. Měl by někam zmizet... a náležitě vyřešit svůj problém.
,,Jo jasně..." odpověděl Sasuke bez zjevných potíží, při tom hodil krátký pohled po bratrovi. Není ve své kůži. To by poznal každý. Sjel si ho zkoumavým pohledem od hlavy až po konečky palců a zastavil se někde uprostřed. Ta boule v kalhotách se nedala přehlédnout.
Sasuke ihned nenápadně odvrátil pohled a předstíral, že hledá osušku.
Co to proboha má znamenat?!
Itachi si v tu chvíli mohl poblahopřát, pitomý nápad. Ale něco takového... se přeci může stát. Možná, že kdyby se mu svěřit o své skutečné orientaci, třeba by to dokázal uhrát na to, že mu jednoho z jeho bývalých milenců připomněl. A asi by měl, protože Sasuke vypadal hodně rozhozeně.
,,To, co hledáš, máš přehozený přes ramena," upozornil ho a otočil se k němu raději zády, aby vypláchl sprchu.
,,No jo... jsem mimo," opáčil Sasuke s nervózním úsměvem.
Jeho bratr se ho dotýkal a při tom... Tak na tohle jen tak nezapomene. Jak se to mohlo stát?
Vždyť měl ještě nedávno přítelkyni. Nebo šlo jen o zástěrku? Zajímají ho snad muži a dívky, se kterými údajně chodí, slouží jen jako odlákání pozornosti? Nebo si jen něco blbě vydedukoval...?
Itachi si povzdychl. Bude mu muset něco říct, nebo už na sebe od něj Sasuke nenechá v životě sáhnout. Otočil se krátce na bratra a na sekundu uhnul pohledem, než se mu skutečně zadíval do očí.
,,Můžeme si promluvit?" Nechtěl mu lhát, ale existuje pravda, která se říct nesmí. A pro staršího Uchihu to byla tahle. Možná časem, ale teď ne. Samozřejmě, že nemyslel tady, proto se ptal. Koupelna není na rozebírání nečeho takového vhodná.
Takže si jeho pohledu všiml. Teď už asi nemá smysl předstírat, že nic neviděl.
,,Asi bychom měli... Jen se osuším." Sasuke ho neponižoval slovy typu "až se ale otočíš" nebo "nejdřív odejdi za dveře", nechápal sice, proč se to stalo a proč se mu to zrovna dělo v jeho přítomnosti, ale očekával od bratra rozumné vysvětlení.
Itachi přikývl. Trochu se obával jeho reakce, když ho už poněkolikáté bral do náruče, aby ho mohl odnést do jeho pokoje, během toho doufal, že i takový nechtěný incident nezpůsobí úplný pád jeho autority a Sasukeho respektu k němu.
Jakmile se mladší usadil na své posteli, naznačil bratrovi, aby se posadil vedle něj.
,,Já tě tu nechci zpovídat..." začal nejdřív opatrně sám. ,,Možná to nebylo kvůli mně, jen... občas se to děje, i když nemáš podnět... ne?" Jemu samotnému se to dělo maximálně tak ve spánku, Itachiho tělo však může fungovat úplně jinak. Upřímně si moc přál, aby to tak bylo. Jiná, zvrhlejší varianta ho dost zneklidňovala.
Itachi se krátce nadechl a s výdechem zakroutil hlavou. Jeho následující slova ale nebyla tak děsivá.
,,Někoho jsi mi připomněl," zašeptal ne příliš srozumitelně, přesto dostatečně nahlas, aby to Sasuke slyšel. ,,Ženy mě moc nezajímaly, ale já si myslel, že je to kvůli tomu, že mám úplně jiné starosti. Nad jinou možností jsem ani neuvažoval. A když jsem na to přišel, už jsem si nic takového nemohl jako hokage dovolit," vysvětlil.
Sasuke mu ukázal dlaně v sebeobraně, jako kdyby jeho slova už nechtěl dál poslouchat, tak to však nebylo.
,,Ne, nemusíš mi to vysvětlovat. Chápu to," ujistil ho. ,,Určitě je to pro tebe nepříjmený... a mně to nevadí, rozumím tomu," ujišťoval ho horlivě, až to vypadalo podezřele, jako kdyby před ním sám něco strašného tajil a bál se, že s tím teď bude muset ven.
Itachi zmlkl a chvíli se na něj díval. Pak převřel oči.
,,Sasuke...?" Nakonec to vypadá, že tahle konverzace nebude tak špatná. Dobří bratři si vždycky sedli a hodnotili holky. Itachi nevěřil, že by něco podobného hrozilo u nich, ale když si tohle navzájem řeknou... věděl to o Sasukem. Samozřejmě to věděl, sám to taky na vlastní kůži poznal - a ne že by to byla nějak veliká oběť - ale ačkoliv by to Sasukemu rád ulehčil, nemohl se prozradit.
Mladší Uchiha si promnul spánky, v kterých mu náhle začala bolestivě tepat krev.
,,No..." začal opatrně, potřeboval nějaký čas, aby si slova, která později řekne, srovnal v hlavě. ,,Řekněme, že... že já spím jenom s muži. Nemůžu nic z holkou mít, prostě to nejde... vůbec." S nikým nikdy o tak intimních věcech nemluvil a najednou měl problém se vyslovit. Jak nepřímo mluvit o neschopnosti erekce v přítomnosti ženy?

Sasuke svěsil hlavu dolů a ještě šeptem dodal: ,,Jestli tu někdy večer nebudu, tak jsem... s ním." Ano, zatím jen s tím jedním, na kterého má čas a energii. A chuť.


Jak myslíte, že bude Sasuke reagovat?
 


Komentáře

1 Ebby Ebby | 9. září 2017 v 14:22 | Reagovat

Super díl. Děkuji už se těšíme na další začíná se to vyvíjet.

2 Yuuki Yuuki | 9. září 2017 v 21:44 | Reagovat

Mocpekne napsane. Už se těším na další díl. Docela mě překvapuje jak to že sebe sasuke pomalu dostává. Ale je tak dál.

3 Misa Misa | E-mail | 10. září 2017 v 1:09 | Reagovat

Super díl těším se na dalsi

4 Ivana-chan Ivana-chan | E-mail | 10. září 2017 v 7:51 | Reagovat

Aaaaa nestiham.
Boooze keby len sasu vedel. Keby sa sasu nezranil mozno by sa o itachim ani nedozvedel. Je dobre ze uz o itachim vie. A skor mu mozno dojde ze hiro a itachi su jedno.... uz aby bol dalsi diel.

5 kabriolet kabriolet | 10. září 2017 v 12:03 | Reagovat

Děkuji moc za další díl. Čte se to tak moc dobře, že si kolikrát říkám, jestli nepíšeš i knihy, které jsou v tištěné podobě. Ráda bych takovou vlastnila.

6 Keiko Keiko | 11. září 2017 v 19:04 | Reagovat

Itachi sa nepatrne prezradil... som zvedava, ako dlho toto bude este trvat... Sasuke bude tazky oriesok a Itachi bude rad, ak ho pochopi :-) sice sa to medzi nimi ako bratmi ako-tak vyriesilo, ale co potom? Som zvedava aj ako to bude teraz vyzerat s ANBU :-)

7 Káťa Káťa | E-mail | 8. listopadu 2017 v 15:55 | Reagovat

Docela mě překvapilo, že povídka měla skoro roční odmlku, ani mi to tak dlouho nepřišlo. Ale po tom co jsem se do ní začetla, nechápu jak může mít podstatně menší odezvy než Zamilovaný a Censored...o to víc mě děsí, když už jsem skoro doběhla k poslednímu vydanému dílu :D..

Zase se budu opakovat, ale to jak si dokážete pohrát s postavami, přesněji s jejich osobnostmi, je famózní!

Myslím, že Sasuke přijde na to kdo je Hiro, ale před Itachim bude dělat že nic, dokud se mu sám nepřizná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.