Zamilovaný 36.

8. července 2017 v 23:04 | Ája |  Zamilovaný


Tak tu máte další díl, z 99% díky Vendy... jedna věc je, když slibujete povídku internetovými fanouškovi, druhá věc, když to slíbíte kamarádce, kterou znáte osobně, vídáte se s ní a... no a o to horší je takového člověka zklamat :D.



Nechal jsem strejdu Izunu strejdou Izunou a běžel dovnitř. To objetí na můj vkus trvalo až moc dlouho. Kdo ví, co to Shisui hraje za hru. S mým přítelem ji ale hrát nebude.
"Nešahej na něj!" Zakřičel jsem na Shisuie, ještě než jsem vůbec stihl otevřít dveře od kuchyně.
Jenže to už v objetí nestáli. I tak jsem si Itachiho pro jistotu stáhl k sobě.
"V klidu, Sasuke, jen jsme se usmiřovali."
"Usmiřování se obejde i bez dotyků. Vůbec na něj nešahej… už nikdy," doporučil jsem mu důrazně. Takhle se přeci dva neznámí lidé neusmiřují. Divím se vůbec, že na to Itachi přistoupil. Zrovna on. A zrovna s ním.
"Jsi jako malej, Sasuke… doslova jako malej. Žárlivost není pěkná vlastnost." Co tím ten zmetek chce jako říct? Proč to 'doslova'? Ten chlap se mi líbí čím dál míň. Nechci ho ve svojí rodině ani ve svém životě.
"Prostě mi na Itachiho nešahej, rozumíš?!" Nevěřím mu. Ať zkouší cokoliv, určitě to nemyslí dobře.
"Ššššt, Sasuke, jsem jenom tvůj." Cítil jsem, jak mi Itachi chytá ruku a pokládá si ji sobě na hrudník. Jen jsem mu mezi prsty sevřel košili, a ještě si ho pojistil druhou rukou v pase.
"Fajn. Jsem rád, že jste se nezabili, ale ještě radši budu, když už se nikdy neuvidíte. Takže, Shisui, Madarovi jsi snad donesl to, co si chtěl, tak se můžeš jít se svým tatínkem hrabat v křoví. My tu máme s Itachim ještě co na práci." Nutně jsem to potřeboval dodělat, a hlavně se vysprchovat.
"Jak králíci, si na tu prdel zítra nesedneš." Nemám nic proti přímočarosti, jen jsou oblasti, ve kterých by neuškodila trocha taktu.
"Vypadni," zavrčel jsem na něj na moje poměry ještě docela s klidem. Naštěstí neměl Shisui zřejmě potřebu v tom provokování dál pokračovat, protože se rozešel k zadním dveřím do zahrady. Parchant. "A ty mi dlužíš vysvětlení," obořil jsem se na Itachiho, hned jak za mým idiotským bratránkem klaply dveře.
"A co přesně chceš vysvětlit? Měl jsem za to, že chceš spíš něco dokončit," sjel mu rukou z pasu na zadek. Jestli si myslí, že to jen tak zamluví, tak se to se sakra plete.
"Proč si ho jako objímal? Ještě jsem tě s nikým v takový interakci neviděl. Co ti vůbec říkal?"
"Všechno to zbytečně dramatizuješ. Jenom jsme si vyříkali moji minulost, pochopil, že mi na tobě vážně záleží, a pak mě objal. Bylo to docela dojemný, podlehnul jsem okamžiku." Jo, jasně. To určitě. To vážně čeká, že mu to sežeru?
"A to ti mám věřit? Si myslíš, že jsem tak blbej?" Konečně asi pochopil situaci, protože ze mě stáhl svoje ruce a v ofenzivním gestu si je založil na hrudníku.
"A co ty si vlastně myslíš? Že jsem se s ním chtěl vyspat? Nebo co chceš slyšet, Sasuke?" Dobrá otázka. Co čekám, že mi na to řekne?
"Nech to bejt, už o tom nechci mluvit. Jdu se radši umejt." Prošel jsem kolem něj bez dalších zbytečných dotazů. Stejně mi neřekne pravdu a já si ani snad nemyslím, že by v tom objetí mohlo být něco sexuální povahy, ale i tak člověk cizího člověka po takovém sporu, jaký mezi sebou kvůli mně vedli Shisui a Itachi, jen tak neobejme. Ačkoliv… pokud spolu nespali, může mi to být fuk.
V koupelně jsem ze sebe stáhl všechno oblečení a rovnou ho hodil do pračky, možná jsem si měl nejdřív ve skříni vzít něco čistého na převlečení, no při nejhorším tady mám pořád župan. Kdybych vyšel z koupelny jen v ručníku přímo Itachimu na oči, mohl bych se jít znovu sprchovat.
Možná bych si měl taky zamknout, ještě před pár minutami jsem mu naznačoval, že bych to rád dodělal, jenže mě po tom všem nějak přešla chuť a nechci, aby mi sem lezl, protože bych ho ze sebe asi tak snadno nesetřásl.
Pod proudem teplé vody jsem strávil snad půl hodiny, abych ze sebe dostal veškeré zbytky všech našich tělních tekutin. Ne že by se ty sliny daly tak snadno opomenout, ale sperma rozhodně vedlo na plné čáře. Snad nikdy jsem se necítil po žádné sprše tak čistý jako po téhle. Ještě pár minut a vážně bych to nevydržel.
"Sasuke…?" Ozvalo se klepání. Divím se, že nezkusil nejdřív vzít za kliku. Tolik zdvořilosti bych v takovém perverzákovi nečekal.
"No?"
"Seš v pořádku?"
"Jo, neměl bych bejt?" Radši jsem mu odemkl.
"Ty ses zamknul? Přede mnou?" Zeptal se mě a překvapený vešel.
"Ne před tebou, jen síla zvyku," zalhal jsem. Nestojím o další hádku, když to před příchodem mojí famílie vypadalo tak nadějně.
"Myslel jsem, že si před sprchou chtěl ještě něco dokončit," připomněl mi. To jsem si vážně myslel, že by na to mohl zapomenout? Jsi tak naivní, Sasuke.
"Možná večer, radši bych teď dal nějakej film, nevadí?"
"Jestli to nevadí tobě, tak mně určitě ne." Zvláštní, jemu by to mělo vadit v každém případě. I když to, co chtěl, už dostal. Na rozdíl ode mě.
"Podáš mi prosím tě ručník?" Když už tu stojí, může být trochu užitečný.
"Jistě," odpověděl sice, ale žádnou ruku s ručníkem jsem nezaznamenal. Když jsem se po něm ohlédl, stál tam s rozevřenýma rukama, přičemž v nich držel můj veliký modrý ručník. "Tak pojď." Zase se tak podivně usmál, jak to umí jen on, když má v plánu něco zákeřného. Výjimečně jsem potlačil své přirozené obavy z jeho chování a bez výmluv se k němu přivinul. Nejdřív jsem věřil, že se skutečně o nic nepokusí, dokud mě ovšem do toho ručníku nezabalil bez toho, aby mě na konci pustil. Jednou rukou mi ručník jistila druhou si přidržel za bradu moje rty u svých. "Na co se chceš dívat?" Zeptal se mě tím svým podmanivým šepotem. Vím, o co mu jde, ale já bych se nerad šel znovu koupat.
"Nevím, něco vymysli, já zatím uklidim Madarovu ložnici." Vyprostil jsem se z jeho sevření a místo ručníku si vzal z věšáku župan. Ještě než jsem se pustil do strýcovi ložnice, podíval jsem se z okna před dům, jestli už Izuna se Shisuem odjeli. Žádné auto už tam na ulici nestálo, tak předpokládám, že ano. Konečně trocha soukromí. Madara se určitě neočekávaně nevrátí.
S jeho ložnicí jsem si poradil do hodiny, nevím, jak přesně vypadala předtím, ale pcoybuju, že si něčeho všimne. Při cestě k pračce, jsem nakoukl k sobě do pokoje, co dělá Itachi. No, filmem se očividně moc nezabýval. Seděl na mojí posteli v tureckém sedu s notebookem v klíně a několika papíry vedle. Ani nevím, že si tohle všechno sebou bral.
"Itachi?"
"V for Vendetta?"
"Co?" O čem to zas mluví? Nějaký právnický termín?
"No ten film." Aha. Ten vážně stíhá všechno.
"Jestli musíš pracovat, nemusíme se na nic dívat." Nechci ho od ničeho zdržovat.
"Víš, že seš jedinej, kdo mi ještě neodevzdal tu seminární práci?" Co? Jaká zase práce?
"Na začátku semestru jsem vám dával na výběr z témat, deadline je za tři dny. Mám na mailu práce ode všech, jen ne od tebe." Matně si vzpomínám, o co šlo. To je určitě ta práce, ke které jsem místo svého jména napsal, jestli se mnou bude chodit. Důkaz, že romantické vztahy rapidně snižují šance na úspěch ve studiu.
"A řekneš mi, co mám za téma?"
"Rád bych, ale seznam mám ve škole."
"No snad to mám někde napsaný. Tak sorry, dneska už nic nebude, musím psát nějakou debilní práci, kterou nám zadal náš ještě debilnější, ale sexy učitel," ušklíbl jsem se, jenže Itachi se moc nesmál. "Co je?"
"Že bys sebou měl hodit, nejpozději za," podíval se na hodinky, "osmdesát tři hodin to chci mít v mailu." To nemůže myslet vážně…
"Děláš si srandu, že jo? Jak to mám za tak krátkej čas napsat?!"
"Víš o tom stejně dlouho jako ostatní. Nebudu tě omlouvat jen proto, že spolu spíme." Aha, my spolu spíme.
"Myslel jsem, že spolu chodíme." I když jsem měl chuť prásknout dveřmi, zůstal jsem v klidu.
"Promiň, takhle jsem to říct nechtěl. Jen mi nepřijde fér ti dávat výhody… Ačkoliv je pravda, že kdybys neměl vztah zrovna se mnou, asi bys to odevzdal včas…?" To se mě ptá?
"No, asi jo… tak co mám dělat?"
"Kdyby se někdo ptal, tak jsem ti to uznal, ale tu práci stejně napíšeš. V pondělí ti řeknu to téma." Ani jsem nepočítal s tím, že bych ji nemusel vůbec psát. Nestojím o nějaké zvláštní výhody, jenže v ostatních předmětech takové problémy doopravdy nemám, takže na tom Itachi má svůj podíl viny. Rozptyluje.
"A teď si jen koukal na ty seminárky?" Chtěl jsem se ujistit.
"Jo, zbytek víkendu patří jenom tobě."

Zbytek Itachiho víkendu sice patřil skutečně jen mně, jenže to samé se nedalo říct o pondělku. Na přednášce mě okázale ignoroval, nebo si mě spíš nevšímal víc než jiných. Mistr přetvářky. Nikdo by na něm vůbec nic nepoznal, za to já z něj nespustil oči. Ani jsem nemusel, studenti přirozeně sledují své přitažlivé učitele.
"Jestli nemáte žádný dotaz, tak ode mě by to bylo pro dnešek vše," skončil přednášku. Obvykle se nikdo na nic moc neptal, ale u něj vždycky, jen aby ho zdrželi. Hlavně holky.
Já odešel s Kimimarem o chvilku dřív, aby mu nebylo podezřelé, že tam zůstávám i po skončení přednášky.
"Co si vůbec dělal o víkendu?"
"Učil se, brzo budou zkoušky." Doopravdy bych se měl učit, sice mám dobrou paměť, ale ne všechno se dá jen papouškovat.
"Já se trochu seznámil s tvým spolubydlícím." Cože? Kimimaro a Naruto?
"Proč?" Ti dva nemají absolutně nic společného.
"Proč ne? Moc lidí tady přes víkend nezůstalo." Ani jsem netušil, že tu Naruto zůstává, nebo jsem na to možná jen zapomněl. "Jak ti vůbec dopadla ta práce?" Zeptal se mě trochu rozmrzele.
"V pohodě, uznaná."
"Jo? Tak to seš jeden z mála. Skoro všem to vrátil. Nemůžeš mi to dneska poslat? Vůbec nevim, jak to chce." A sakra.
"Mám to doma na flashce, měl si mi to včera napsat." Za dnešek tu práci určitě nenapíšu do takové formy, aby ji Itachi přijal.
"Posílal si mu to mailem, ne? To tam budeš mít uložený." Aha, budu to muset za dnešek stihnout.
"Jo, tak mi to večer připomeň." Kousek od maléru, výborně, Sasuke.
"Připomenu, dík."
"Hele, já si ještě skočím do univerzitní knihovny." Itachi tam určitě na mě nebude čekat dlouho.
"Ok, budu ti držet místo." Uf, nechce jít se mnou.
Nejdřív jsem opatrně nakoukl do auly, jestli tam ještě někdo s Itachim nezůstal. Naštěstí tam seděl sám a hrabal se ve složce s papíry.
"Máš ten seznam?"
"Jo, tady. Přečti si téma, já ti zatím k tomu něco najdu." S takovými výsadami jsem snad ani nepočítal.
Ještě než jsem vůbec stačil do toho papíru nahlédnout, chytil mě Itachi za rameno a posadil na židli k počítači. "Takže tady najdeš informace do úvodu, stačí když přežbleptáš, co tam píšou. Pak mi na dvě až tři stránky napiš úhly pohledu a do závěru, k čemu se přikláníš, hlavně si to dobře odůvodni." To nevypadá tak složitě. Jenže na mě zbylo to nejhorší téma, ostatní měli lehčí a Itachi jim to stejně neuznal.
"Ale pane doktore, já bych to potřeboval napsat do dnešního večera…" začal jsem pozvolna, přičemž jsem využil jeho pozice, kdy se nade mnou nakláněl, a zvrátil jsem hlavu dozadu, abych ho mohl políbil na spodní čelist.
"Cože? To ty nemůžeš napsat ani kdyby ses rozkrájel." To znělo trochu urážlivě, i když to tak asi nemyslel.
"No kdybyste mi s tím pomohl…" začal jsem si hrát s jeho kravatou jako nějaká poblázněná lehká patnáctka.
"Proč to musíš stihnout do večera?"
"Protože jste to jaksi skoro nikomu neuznal a na vaše doporučení jsem řekl, že mně jo a teď to po mně spolužáci chtěj." Může si za to sám.
"A co chceš po mně? To to mám za tebe snad napsat?!"
"Ne, jen mi s tím třeba pomoct, protože jinak jsem v hajzlu, a když já, tak ty taky."
Slyšel jsem, jak se Itachi tíživě nadechl, pak se narovnal a chvíli mlčel. Radši jsem se taky zvedl, abych na něj viděl. Sám to určitě do večera nenapíšu a žádnou výmluvu, proč to Kimimarovi nemůžu poslat, si taky nevymyslím. To by vypadalo dost podezřele. Asi by to spíš ukazovalo na to, že se ze mě stává prvotřídní svině, která nepomůže ani kamarádovi, než na učitelského milence, ale já nechci ani jedno z toho. Rád bych si zachoval svou tvář.
"Napíšu ti to." Páni, tak to jsem fakt nečekal, když už o víkendu kolem toho tolik nadělal. Nevadí mu spát se svým studentem, ale nedej bože, jak by někdo chtěl podvádět.
"Pardon, jen jsem si tu zapomněl mobil…" ozvalo se najednou ode dveří. Nedokážu popsat ten pocit, co mě v tu chvíli zachvátil. Možná by se to dalo přirovnat k ochrnutí. Nedokázal jsem se ani nadechnout. Vzpomněl jsem si na jeden dokument o jedovatých hadech, říkali tam, že jed jakéhosi australského hada úplně paralyzuje svoji oběť. Kimimaro stojící u vstupních dveří do auly mi teď připomínal prvotřídního plaza. Snažil jsem se donutit aspoň k jednomu kroku, ale v ten moment mi tělem proběhla četa mravenců a zanechávala za sebou příšerný horko. Jakmile to horko došlo od konečků prstů až do hlavy, ztratil jsem vědomí. Věděl jsem, že se to stane, nezažívám to poprvé…
"Itachi…" stihl jsem ještě zašeptat.
Nevím, jak dlouho to trvalo, než se mi povedlo otevřít oči, vnímal jsem jen tu hroznou bolest hlavy…
"Sasuke…? Co se stalo? Chceš vodu?" Slyšel jsem za sebou Itachiho hlas a cítil jeho ruce kolem svého těla. Seděl se mnou na zemi, přičemž mě hladil ve vlasech.
"Má nízkej tlak, voda mu moc nepomůže," teď jsem nad sebou zaslechl i přicházejícího Kimimara. V ruce držel plastový kelímek z automatu, podle té nepříjemné hořké vůně v něm má kafe.
"Děkuju," převzal jsem si o něj ten hnus. Ani ta vysoká dávka cukru nedokázala těm blitkám změnit vůni. Zato tu dávivou chuť dokonale dorazila. Díval jsem se na tu špinavě černou hladinu kávy a modlil se, aby jeden z těch dvou začal řešit to, co se tu primárně stalo. Pokud jim teda můj aktuální stav nepřipadá primárnější… Abych jim dokázal, že se nic nestalo, zkusil jsem se zvednout, jenže Itachi mě hned stáhl zpátky.
"Co blázníš? Seď, ještě ti budu volat záchranku." To mi volali, jen když se to stalo poprvé.
Fajn, asi budu muset začít mluvit já. "Kimimaro, co mám udělat, abys o tomhle mlčel?"
"Co? To si myslíš, že jsem celej žhavej to jít někomu vykládat? Tohle tě žere?! Vůbec nic si mi neřekl!" Uražená kamarádská hrdost, celý Kimimaro.
"To jsem ti měl říct, že spím… chodím s našim učitelem?" Musí vědět, že tu nejde jen o sex za výhody.
"No mohl si třeba začít tím, že seš na chlapy," zavrčel na mě dost podrážděně. Jako kdyby se tohle říkalo snadno.
"To se snadnějc řekne, než udělá. Promiň, že jsem ti to neřekl, jen se s tím prostě zrovna nechlubím," vrátil jsem mu stejným tónem hlasu.
"Tak dost, nechte toho. Tohle si můžete vyříkat, až oba trochu vychladnete. Tu práci napíšete oba dva, všichni na to máte čas do konce zápočtovýho týdne. V dalším už vás mít nebudu, takže tu nebude takový konflikt zájmů. A tebe teď vezmu do nemocnice."
"Co?!" Já nechci do nemocnice, bych se z ní nevyhrabal, kdybych tam měl pořád chodit.
"Není normální, abys takhle omdlíval kvůli tlaku, na tohle by ti měli něco napsat. Co budeš dělat, až se ti to stane někde na přechodu?" Asi mám novou mamču. I Kimimaro se začal ušklíbat.
"A nemůžeme to nechat na zítra? Už jsem kvůli tobě vynechal školu víc než dost, virózo," připomněl jsem mu, jak mě tehdy nakazil.
Itachi zase těžce vydechl, pak se i se mnou zvedl a otočil se na Kimimara. "Dejte na něj pozor."
"V klidu, u jeho omdlívaček jsem byl už tolikrát."
S Kimimarem jsme šli do učebny pomaleji než obvykle, jednak výuka začíná za necelou hodinu a asi přemýšlel, co mi na to všechno řekne nebo spíš na co všechno se mě zeptá. Tak jako tak jsem čekal hlavně výčitky.
"Nikdy si nechtěj, abych ti našel holku… už to dává smysl," pronesl úplně mimo. Kéž by to bylo proto, že jsem homosexuál.
"Když už jsme teda upřímní, tak jsem na chlapy stejně jako na holky, jen nepotřebuju, abys mi někoho dohazoval." Musíme si ujasnit situaci. Chápu, proč mě má za homosexuála, ale takovou představu v něm živit nechci a asi ani nepotřebuju. Možná udělám nejlíp, když mu řeknu všechno. Jestli mě pak zradí, o důvod víc proč se ho zbavit. Každým dalším rokem mi z něj tečou nervy o pár procent víc stejně jako ledovce s horšícím se globálním oteplováním.
"Stejně si mi to mohl říct. To ses jako bál, že tě odsoudím?" To možná trochu taky, jenže…
"Nevěřil jsem, že to jako opilej neprokecneš a taky jsem se trochu bál, že o to víc mi ty holky budeš dohazovat." To bych vážně už nepřežil.
"Nic z toho dělat nebudu a uráží mě, že sis to vůbec mohl myslet. To si jako celou tu dobu mluvil o něm? To od něj máš tohle?" Ukázal na můj krk. "Jak sis s ním vůbec začal? Jestli si dobře pamatuju, tak si s ním měl na začátku dost problémy, polils ho kafem a řval na něj… tak jak… sakra jak?!" Docela chápu, že je zmatený, já sám to doteď pořádně nechápu.
"Je to složitější. V prvý řadě on vyjel po mně, on mě uháněl, já o něj nestál…" Podrobnosti jsem mu říkal opravdu nechtěl. Udělal bych ze sebe jen ubožáka. Když si vzpomenu, co všechno mi Itachi prováděl. Často to hraničilo až se znásilněním. K tomu bych se v životě nepřiznal. Byla by to větší potupa pro mě než pro něj, on by si asi jen zničil kariéru… no jen…
"Tak proč s ním seš, když s ním bejt nechceš? Můžeš ho nahlásit na katedře a vlastně asi i na policii, ne?" To bych mohl, kdyby mě ten parchant nedostal a kdyby to nebylo tak ponižující.
"Jsem s ním, protože chci. Je to strašnej zmetek, ale věřím, že svým divným zvráceným způsobem mě fakt miluje." A já miluju taky… asi. Zatím ho zkrátka opustit nechci, přes to všechno s ním trávím čas rád.
"Jo to zní hodně dobře, hned mám chuť si najít někoho podobnýho," opáčil Kimimaro sarkasticky, až jsem dostal neuvěřitelnou chuť mu tu tlamu něčím zacpat.
"Nechápeš to a ani nemůžeš." Víc se mi k tomu říkat nechtělo. Nemělo smysl hájit Itachi nebo sebe. Nebo náš vztah. I kdybych mu vyprávěl všechno, jak k tomu došlo, nepobral by to, protože pro normální člověka to pochopitelné zkrátka není. Náš vztah s Itachim není poživatelný pro obyčejného smrtelníka. Tak jak se k sobě chováme a co spolu děláme, spolu jiné páry nedělají. A pokud ano, tak je ostatní nechápu stejně jako by nepochopili nás.
"Tak mi to zkus vysvětlit. Proč s ním seš? Co tě na něm táhne. Krom toho, že je to asi kus vzhledem k tomu, jak po něm holky slintaj. To sis řekl, že jim ho přebereš?" Skoro to od něj znělo jako výsměch a on se diví, že jsem mu něco neřekl už dřív.
"Už chápeš, proč jsem se ti nepřiznal?" Odvětil jsem stejným tónem a kelímek se zbytky kávy vyhodil do nejbližšího koše.
"Promiň, prostě mi chvíli potrvá, než to zpracuju. Nebudu se na nic ptát, řekni mi to, co chceš, ale něco řekni." Samozřejmě bych mu nejradši neřekl už vůbec nic, jenže takhle se ho nezbavím.
"Jsi v pořadí čtvrtá osoba… no možná i pátá nebo šestá, která o nás ví, takže se asi budem muset líp maskovat." Tohle mu s klidným svědomím klidně řeknu.
"Tolik?! To vás tolik lidí vidělo?!" No to přímo ne…
"Ne, strejdovi Izunovi jsem se přiznal sám a Naruto si to vydedukoval. Pak jsem se prokecl před bratránkem a o zbytek se postaral Itachi, to už vědět nemusíš." Pokud si dobře vzpomínám, tak o nás ještě ví Hidan a Sasori. A ta jeho sousedka vlastně. Uf trochu těsno.
"Naruto si to vydedukoval? Ten blbeček na to přišel sám?" Nevím proč, ale nějak vnitřně se mě dotklo, že se o něm Kimimaro vyjádřil jako o blbečkovi. Tohle můžu dělat jen já.
"Jo, Itachi ho doučuje, zná se s jeho otcem. Všiml si nějakejch náznaků a hlavně toho, že jsme od stejný chvíle oba měli kousance, škrábance a tak podobně." Do téhle části našeho vztahu jsem možná zajíždět nemusel.
"To jako místo sexu do sebe koušete?" Zase jsem cítil ten výsměch, pro tentokrát jsme to ale ještě přešel.
"Ne místo, ale při. Začal si s tím on, já si to jen nechci nechat líbit a dál tuhle sekci nechci probírat. O sexu s ním s tebou prostě mluvit nebudu." Nemluvil jsem s ním ani o sexu s dívkami, natož s mužem.
"Fajn, fajn. A to nemáš strach, že můžete být příbuzný? Máte stejný příjmení… by asi v rodině nebyli rádi, ne?" Popravdě jsem z toho trochu obavy měl, ale Itachi mi je nakonec bezpečně vyvrátil.

"Nejsme příbuzní, to už mám ověřený." Konečně jsme došli k učebně, před ostatními si na mě vyzvídat snad už netroufne.
 


Komentáře

1 Keiko Keiko | 9. července 2017 v 0:05 | Reagovat

Super, tesim sa za tuto kapitolu :)  Sasuke je trosku ziarlivy, ale osobne si myslim, ze to k tomu patri :-)
Tesim sa na pokracovanie :-) osobne si pockam, urcite sa to oplati :-)

2 Káťa Káťa | E-mail | 9. července 2017 v 0:57 | Reagovat

Další dílek *.*, a nevěřím že se ti už nechce, když tu máme tak pěkný design..i když mi nějaký starší dost připomíná..

Sasánek nám žárlí víc a víc :D stejně nevím, o čem se ti dva bavili...

Že je načape zrovna Kimimaro :D..to je prostě smůla....i když možná štěstí, někdo cizí by to spíš vykecal, ale ani Kimimarovi moc v tomhle nevěřím, jak říkal Sasan, víc se napije a půjde to z něj samo...

3 Ája Ája | Web | 9. července 2017 v 8:16 | Reagovat

[1]: Myslím, že Itachi tu žárlí mnohem víc :D.

[2]: No já kdysi říkala, že neubudu už dělat nové designy, jen měnit podle ročního období ty staré a občas na nich vyměnim cosplay fotky, což jsem udělala i teď :D. Občas se mi chce a občas ne... asi jsem měla teď světlejší chvilku :D.
Uvidíme, jestli Kimimaro něco práskne :P.

4 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 9. července 2017 v 9:51 | Reagovat

sasu bol proste sladky, ked ziarlil a privlastnoval si itiho. su spolu neskutocne sladky a rozkosny a a a. uz aby bolo pokracko. takisto ma napada ci kimi nieco nepovie.....

5 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 9. července 2017 v 10:40 | Reagovat

Sasukeho žárlivost je tak roztomilá x3

6 Ebby Ebby | 9. července 2017 v 16:28 | Reagovat

Krásný díl moc děkuji!😊 Nemůžu se dočkat dalších dílů, jak se to nakonec vyvine 😉

7 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 9. července 2017 v 22:05 | Reagovat

Peckovní :D :D to, že je pak odhalí Kimimaro jsem nečekala, ale to že Sasuke omdlívá je  nenormální... Sasuke jak žárlí je roztomilý,je majetnickej :3 ale teď mě opravdu zajímá, jak se to vivine dál :D :D možná něco práskne :D :D a možná i Deidarovi??? Ten to myslím neví.... Jaj a to že nejsou rodina :D :D :D no nechci si ani už představovat tu reakci jestli se to dozví :)

8 Yuuki Yuuki | 13. července 2017 v 12:11 | Reagovat

Paráda, už se těším na další určitě si počkám.

9 Miska Miska | E-mail | 29. července 2017 v 17:52 | Reagovat

Těším se na pokračování :) :3

10 Rukis Rukis | 3. srpna 2017 v 15:17 | Reagovat

Pěkně :) a tešim se na další dil. Takovy zvrat jsem nečekala.

11 jana jana | E-mail | Web | 10. srpna 2017 v 19:36 | Reagovat

:) už aby bol ďalší diel... Som zvedavá kedy sa Sasuke dozvie, že sú bratia... :-)

12 kabriolet kabriolet | 1. září 2017 v 9:32 | Reagovat

Moc hezky pribeh. Dekuji, moc se tesim na dalsi pribeh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.