Censored 49.

8. dubna 2017 v 19:06 | Ája + Vita |  Censored

Heh... konečně jarni design, brzy, co? Opravdu doufám, že o prázdninách to bude s časem lepší, protože aktulně chodím spát mezi 2 - 3 ranní a vstávám nejdýl v 7, protože mimo školy řeším ještě cosplaye na AFko. Taky jsem se dozvěděla, že během AFka máme povinnou akci v/na (doteď jsem na to nepřišla) Lednici (Morava). Tak jsem to usmlouvala, že dorazim až v neděli (ta akce začíná v sobotu a končí ve středu). Takže místo toho, abych se jela z AFka domů vyspat, budu v neděli vstávat v 6, abych dojela do Břeslavi a odtud někam kamsi na/do Lednici. Ouuuu happy dayyyy...s

Sasuke si potřebuje uklidit v hlavě...




Když se Sasuke probouzel, Sai seděl vedle něj a něco si četl.
,,Kolik je hodin?" Zeptal se Uchiha, zatímco se pomalu zvedal do sedu.
,,Bude osm. Jak je ti?" podíval se na něj Sai dost pochybovačně, jako kdyby čekal nějakou milosrdnou lež.
,,Nevím," odpověděl Sasuke nad všechna jeho očekávání neutrálně. ,,Kam si vůbec šel?" Pokusil se převést téma jinam.
,,Miluješ ho?" Ignoroval Sai jeho otázku, pak odložil knížku stranou a podíval se mu do očí tím vševědoucím pohledem, který jasně říkal, že odpověď už dávno zná.
,,Ne," hlesl Sasuke. ,,Miluju přeci tebe." Položil se zpět do postele, aby se na něj nemusel dívat.
,,Takže brečel jsi proč...? Protože už ho nemiluješ?" trval si Sai na svém.
,,Je to můj bratr, Sai, je normální, že mě to prostě mrzí, to hned neznamená, že ho miluju. Fakt se o tom teď nechci bavit." Sasuke se radši otočil na druhou stranu. Tohle téma chtěl pro dnešek uzavřít.
,,Nechci bejt ten, co ti zkazil život nebo tě připravil o... bratra. Jestli tě to k němu furt táhne, tak za ním jdi. Já tu budu do rána, když do desíti nepřijdeš, budu to brát jako konec. Okey?" Chytil ho za rameno a otočil si ho zase zpět k sobě. ,,A vezmi si deštník, strašně tam leje," doporučil mu.
,,Já nikam nejdu, budu tady s tebou, protože..." Sai ho umlčel ukazováčkem přiloženým k jeho rtu.
,,Mlč, nemel nesmysly a jdi. Když si i po jeho návštěvě budeš myslet, že mě miluješ, tak se prostě vrátíš sem. Hlavně si promluvte, tahle hra na schovávanou je pěkná blbost. Vždycky si říkal, že on je ten rozumnější, no evidentně není, tak teď udělej správnou věc a běž za ním, když na to on nemá koule."
Sasuke na něj ještě chvíli nejistě hleděl, než se konečně začal sbírat z postele a převlékat do něčeho trochu teplejšího. Letní bouřky sice bývaly teplé, ale nastydnout se z nich taky dalo. Přes triko si vzal aspoň mikinu.
,,Zapomněl sis tady ten deštník..." upozornil ho Sai, jenže to už jeho přítel za sebou zavíral dveře, chodbou se okamžitě rozezněly rychlé kroky.

Pes se mu propletl pod nohama a Itachi tiše zasyčel.
,,Tohle si nemusel," zavrčel, když si prohlížel dlouhou, hekticky vyrytou a nerovnou čáru přes jinak naprosto dokonalý nákres. Se zavrčením zmuchlal pokaženou práci do papírové kuličky a hodil ji směrem ke dveřím. Aron se pro ni okamžitě vrhl.
,,No bezva," povzdychl si Itachi s rezignovaným pohledem na zvíře, co před ním s rozjasněnýma očima sedělo a nabízelo mu zmuchlaný črt, který drželo v tlamě.

Sasuke první hodinu bojoval s dopravou. Netušil, jak se od toho hotelu má dostat k Itachiho domu a vlastně pořád nebyl tak úplně přesvědčen, že tam chce. Jenže Saiovy argumenty měly něco do sebe. Když si promluví, můžou to pak oba konečně hodit za hlavu.
Přestože se mu povedlo přeci jen vyhledat správný spoj metra, tekla z něj voda, jako kdyby se koupal v oblečení. Všude okolo něj se motali prozíraví lidé s deštníkem, jen on měl tu slabou bavlněnou kapuci, kterou stejně musel sundat, protože už dávno neplnila svůj účel.
Mohl být promočený sebevíc, i tak se na něj lidi v metru lepili. Nikde ani kousek prostoru, myslel, že se snad udusí, proto tak rád chodil pěšky. V tom dešti by to však byla sebevražda nebo pořádné nachlazení.
Přes tu hordu lidí pomalu ani nevystoupil, kdyby nevystupoval ten chlap za ním, co měl tak třikrát víc tělesné hmoty, nejspíš by se sám neprotlačil. Takhle už se ocitl na známém místě. Odtud k bratrovi trefil. Až na to, že ho čekal tak kilometr a půl cesty. Představa cesty v dešti se mu po tom zážitku zdála nějak milejší než jízda autobusem.
Jen přidal trochu do kroku, promočený byl už dost a čím delší pobyt v tom lijáku, tím větší šance na prochladnutí.
Kopeček k Itachiho vile rovnou vyběhl, cítil, jak se mu stahuje žaludek a chěl to mít co nejdříve z krku. Netušil, co mu řekne, jen věděl, že tam musí. Zhluboka se nadechl, vydechl a stiskl zvonek.
Otevřela mu mladá dívčinka ve flanelovém, růžovém župánku a trochu vyjeveně si ho prohlížela.
,,Dobrý večer... přejete si?"
,,Dobrej... já hledám Uchihu Itachiho." To snad ne... Přeci se nepřestěhoval, nebo že by si najal nové služebnictvo, nebo nová holka pro zastírání? Možná měl Sai pravdu a Itachi mu jen lhal.
Ženě se vyjasnilo čelo a konečně se trochu lítostivě pousmála.
,,Ale ten už tu nebydlí, vydržte, napíšu vám novou adresu," mrkla na něj a zmizela v domě, ale brzy se vrátila s cedulkou a tužkou na ni něco čárala.
,,Je to nutné?" Zeptala se v polovině, když vzhlédla a viděla, že kdyby tam stál ještě trochu déle, utvoří se pod ním jezero.
,,Je," odpověděl Sasuke pevně. ,,Normálně nemoknu rád, takže kdyby to nebylo důležitý, tak tu ani nejsem," zavrčel trochu nepříjemně.
Žena se usmála, podala mu lístek, a když se otočila, možná v tu chvíli svého nepřátelského přístupu Sasuke litoval.
,,Broučku? Mohl bys hodit tady mladýho pána za panem Uchihou?"
Za chvíli se objevil velký, poněkud silnější, ale očividně přátelský a usměvavý chlapík a sjel Sasukeho od hlavy až k patě. Pak se hlasitě a trochu nakřáple, ale příjemně zasmál.
,,No, budem muset dát do auta igelit. Ale vezmu vás tam, očividně auto nemáte a je to až na druhý straně města. Tak mi dejte minutku, jenom si vezmu něco na sebe," kývl na něj s mrknutím a zmizel zase v domě.
Žena se pousmála a mírně se k němu naklonila.
,,Tak ho od nás pozdravujte, on už bude vědět." Pak se otočila zpátky do domu, když se zase objevil ten chlapík v bundě.
,,Díky miláčku," zašeptala žena, když kolem ní procházel a vtiskla mu pusu na tvář. Muž ji jenom v domáckém a příjemném gestu pohladil po paži a vydal se k Sasukemu.
,,Ne, ne, díky, neobtěžujte se. Já si poradím," ujistil muže Sasuke. ,,Vážně moc děkuju za tu adresu, najdu si ho..." Dřív, než vůbec stihli manželé něco namítnout, vydal se Sasuke po té povědomé písčité cestičce pryč. Samozřejmě nehodlal jít pěšky nebo snad jet metrem, další takovou cestu by nemusel přežít. Namísto takového nepohodlného způsobu cestování zvolil tentokrát taxík. Řidiči stačila jen ta adresa na lístečku, aby věděl, kam jet. Očividně měl město zmapované do posledního puntíčku. Mohlo mu být tak přes padesát, určitě jezdí už dlouho a musí znát každé zákoutí.
Cesta trvala skoro hodinu a půl, ale ani za tu dobu nestihl mladičký Uchiha uschnout. Vlasy se mu lepily ke tváři a oblečení ke kůži, v botách už si pěstoval menší rybníček.
,,Tak jsme tady, mladý pane." Taxikář zastavil před nevelikým domem ohraničeným živým plotem z ulice, nejspíš, aby tam nebylo vidět.
Sasuke zaplatil muži za cestu a nejistým krokem vykročil k domu. Zase se musel zhluboka nadechnout, než dokázal stisknout zvonek.
Po chvíli se rozsvítilo v chodbě a za poloskleněnými dveřmi. Obyčejně by bylo touhle dobou ještě trochu šero, ale mraky skryly i měsíc a bouřka, i když vzdálená, o sobě neustále dunivě dávala vědět, jako tichá předzvěst dalšího běsnění. Vítr hnal velké dešťové kapky proti Sasukemu a jejich bušení se zdálo tak hlasité, že by mohlo konkurovat hromům.
Itachi otevřel a zarazil se ve dveřích. Měl na sobě světle modré, úzké džíny a černou mikinu s kapucí, jejíž dlouhé rukávy si vyhrnul po lokty a na jednom zápěstí byl připnutý širší, kožený náramek. Vlasy volně svázané, jako vždy a byly přehozené přes rameno. Mírně se zamračil, když si skutečně uvědomil, že je to on. A zmoklý jako slepice. Šlo poznat, že neví, co má dělat, neviděli se tak dlouho, ale ani jeden se neměl k něčemu, jako objetí nebo alespoň potřesení rukou.
Sasuke hleděl do těch černých přísných očí, jako kdyby to bylo včera, když se loučili na letišti. Itachi se vůbec nezměnil. Minimálně ne po vzhledové stránce.
Teď byl Sasuke doopravdy za ten déšť vděčný, protože skryl to, co prozrazovala jen třesoucí se ramena.
Celou cestu taxíkem přemýšlel, jak ho pozdraví, co na úvod řekne, nebo jak to vysvětlí, a i když měl všechno už pečlivě promyšlené, zareagoval naprosto spontánně - vrhl se mu kolem krku, div, že ho nestrhl na zem.
Itachi jenom zalapal po dechu a trochu poděšeně vytřeštil oči před sebe, do provazců deště, když musel kvůli tomu náletu udělat dva kroky vzad, aby našel ztracenou rovnováhu. Mlčel, nevěděl, co mu má říct, netušil, proč tohle všechno dělá, jen cítil, jak se voda z jeho vlasů a oblečení pomalu vpíjí do toho jeho, suchého. Nekonečné vteřiny tam jen stál, díval se do deště, a když už to vypadalo, že hodlá takhle zůstat, dokud se ho Sasuke nepustí, zvedl ruce a pomalu je obtočil černovláskovi kolem hrudníku.
Až teď se od něj Sasuke trochu poodtáhl, ale jen proto, aby se mu mohl rty otřít o tvář. Nejednal podle toho, co si rozmyslel dopředu, ani podle toho, co mu připadalo správné, jednal zase tak jako vždycky - spontánně a bez rozmyslu.
Jak moc mu chyběl, všechny ty doteky, jeho hlas, pohled... Už to nemohl víc oddalovat - své rty přitiskl na ty jeho. Nejprve ochutnával spodní ret, nevydrželo mu to však ani vteřinu a už se mu dral jazykem do úst.
Itachiho zorničky se tím překvapením snad ještě rozšířily. Chytil černovláska za boky, aniž by uvolnil stisk zubů a přitiskl ho ke stěně chodby hned vedle dveří, aby se od něj mohl odtáhnout a prsty ho chytit jemně, ale důrazně za spodní čelist, jak se snažil od těch rtů dostat, a zvedl mu tvář ke své.
,,Nedělej to," zašeptal mírně udýchaně. ,,Neubližuj mu kvůli mně."
,,Jsem tu kvůli němu..." vydechl Sasuke, ,,to on mě sem poslal a... a buď se prej za ním vrátím nebo ne a já..." Sasuke už nemohl dál pokračovat, přišlo opět to krátké vystřízlivění. Takhle se přeci zachovat neměl. Sám se sebou si to domluvil úplně jinak.
Teď ani nebyl schopen dalších slov, jen tam stál, zmateně sledoval ještě zmatenější obličej svého staršího sourozence.
Itachi vidouc že jeho mladší bratr prozatím s výpovědí končí, si tiše povzdychl, ale věnoval mu krátký, možná maličko smutný, ale upřímný úsměv. Pak se otočil a došel dveře zavřít. Hned co zmizel ten studený vítr z venku, obklopilo Sasukeho příjemné, domácí a hřejivé teplo a světlo.
,,Zaplaval sis dobře?" Kývl k vodě, která se pod mladým černovláskem v kapkách slévajících se do loužiček sdružovala na dlaždičkách chodby.
Sasuke se jen kysele zatvářil a založil ruce na třesoucím se hrudníku. Takhle dlouho na dešti snad nikdy nestál. Místo toho, aby to ten blbeček ocenil, tak si z něj dělá srandu. Něco se nejspíš nikdy nezmění.
,,Nevěděl jsem, že ses přestěhoval..." odbočil trochu od tématu, zatímco si prohlížel z chodby vnitřek jeho domu. Působil mnohem útulněji. ,,Co se stalo s Kibou?" uvědomil si, že mu přišel otevřít sám Itachi.
Itachi zakroutil hlavou.
,,Potom, jinak nastydneš." Došel k němu, chytil ho a zvedl do náručí. Už když chtěl Sasuke protestovat umlčel ho jediným, důrazným pohledem.
,,Až se usušíš a převlečeš, radši bych se věnoval tobě, než dešťový vodě na koberci," pozvedl obočí a vydal se ke schodišti. Bylo to jen pár kroků, než se ocitli v koupelně. Rozhodně vypadala menší, ale celá byla ze dřeva. Jak velká vana, tak podstavce na umyvadlo a háčky na osušky. Jako v sauně, nebylo tu horko, jen příjemné teplo.
Sasuke tam zůstal jen tak stát, běžně sebou nenosil suché oblečení v igelitovém pytli. Tu promočenou mikinu ale dát dolů mohl. Vlastně... mohl všechno, s Itachim už před sebou nazí stáli tolikrát, nejenom stáli. Přesto se k tomu nějak neměl, raději si zbytek oblečení nechal na sobě.
,,Osprchni se teplou vodou, jestli neni moc pozdě, zaženeš alespoň rýmu a kašel. Nemusí to bejt teplá voda, ale rozhodně ne studená. Tady," ukázal mu, jak se točí s kohoutky, které fungovaly trochu na jiném principu, než klasické.
,,Osušku máš tady, oblečení ti hned donesu." Na dřevěnou světlou lavici vedle vany položil měkký, bílý a velký ručník. Pak se ještě pootočil a mírně zamračil.
,,Mám... vzít i spodní prádlo? Jak moc jsi promokl?"
,,Jsem totálně mokrej a teplou vodu nesnáším... pamatuješ?" pokusil se mu Sasuke připomenout jejich minulé zážitky. ,,Nepotřebuju se umejt, Itachi, to vážně ne..." snažil se mu naznačit, že si přišel spíš promluvit, než se sprchovat. Bohatě mu postačí ručník na vlasy a suché oblečení, bez teplé vody se obejde.
Starší Uchiha si tiše povzdychl, ale neměl právo mu říkat, co by měl, je to už dospělý muž a je sám za sebe zodpovědný.
,,Vim, Sasu, tak dlouho jsi pryč nebyl. Dobře, udělám ti alespoň čaj," přikývl a zmizel. Brzy se vrátil s volnějšími džínsy a černým tričkem, taky ne zrovna upnutým. Mezi těmi vrstvami byly i jedny černé boxerky.
,,Díky." Sasuke si od něj oblečení převzal, ještě počka,l až odejde, pak se celý svlékl usušil a navlékl do bratrova oblečení. Rozhodně mu vyhovovalo víc než ty košile a nažehlené kalhoty, do kterých ho kdysi nutil.
Jakmile mu z vlasů přestala kapat voda, vydal se najít bratra v tom novém domě. Ten starý si pamatoval, ale tady se neměl jak orientovat.
Tenhle ale byl podstatně menší a celkově... lidštější. Zvuky pomohly Itachiho najít v obývacím pokoji, kde naléval čaj do šálků a u nohou mu seděl větší, černý pes s úzkým čumákem, bílým límcem z chloupků kolem krku a krásnýma, zlatavýma očima. Ta scéna vypadala až domácky, pohodlně, ve své tichosti přehlušovala sílící nečas venku.
Sasuke se ušklíbl.
,,Připravuješ se na život starýho mládence?" Když už do něj rýpal bratr, nemohl si to ani on odpustit. Přeci jen vnímal ten rozdíl mezi Indrovým domem a Itachiho. Každý v sobě nesl kus osobnosti jeho majitele, ale Itachiho styl na něj působil uklidňujícím způsobem babiček, ačkoliv si ani jednu nepamatoval, tak si představoval, že tak nějak by to mělo vypadat.
Obývací pokoj nebyl nijak velký, spíš to tak působilo díky dobře využitému prostoru. Zem byla vykládána velkými čtvercovitými dlaždicemi, jejichž povrch připomínal černé sklo, při stoupnutí se však nedaly teplotně odlišt od běžných dřevěných parket. Ve středu místnosti na podlaze ležel měkký, červený koberec, na němž mimo stolku z černého dřeva se na jedné straně válely polštáře. Černé a bílé, jako kdyby přímo vyzývaly ke spánku a pohodě. Na jedné straně měl Itachi umístěnou bílou pohovku ani na ní nechybělo pár černých polštářků. Na druhé straně stál ve zdi zabudovaný krb. Nad ním velká obrazovka. U oken se nacházely dva stojany s knihami, mezi nimi pytle ve tvaru rajčete na sezení. Pokoj působil moderně, ale příjemně osobně
,,Ne, Sasuke, já už ho žiju. Posaď se," dodal Itachi přátelsky.
Sasuke se ještě vteřinku rozhlížel, než se konečně posadil vedle něj.
,,Nejsi tak starej a někoho si určitě najdeš," ubezpečil ho. ,,Asi bych to neměl zbytečně protahovat, co? Bude to tak lepší pro oba. Já na jednu stranu chápu, proč si to udělal, na druhou tomu vůbec nerozumím, ale dopadlo to, jak to dopadlo... Předpokládám, že Indra ti stihl všechno vyřídit, ale... byl jsem překvapenej a naštvanej. A jako o bratra o tebe přijít nechci," ujistil svého staršího sourozence. ,,Jen asi budu potřebovat čas, teda my oba... myslím," podíval se mu váhavě do očí. Znovu ta náhlá chuť ho políbit, ale tentokrát se udržel. Musí se zdržet zpět, nelze vždy jednat spontánně, bez použití rozumu.
Itachi se mírně zamračil, pohledem neucukl ani na vteřinu.
,,Proto ses trmácel deštěm bůhví odkud, abys mě ujistil, že si někoho najdu a řekl mi, že mě chceš jako bratra, i když by ses mnou nejradší nechal strhnout na tenhle koberec a..." Starší tmavovlásek se nadechl a přivřel oči. Oba věděli, že říká pravdu. ,,Bráško, já ti očividně jenom ubližuju. Nikdy to nemyslím zle, přesto to vždycky špatně dopadne, i když bych ti tak rád udělal radost. Já ti ubližovat nechci, nikdy jsem nechtěl, jenže z toho tak vždycky vyjdu," poznamenal snad trochu bolestivě. ,,Možná jsem zbabělec, když jsem ti to nešel říct sám... a možná jsem ti jen nechtěl plíst hlavu, protože podívej se na tvoji první reakci... Možná na tebe působím jako naivka, ale já tohle nikdy nedělal, nikdy jsem nic takovýho necítil. A asi jsem neohrabanější, než si dokážu přiznat, ale já se snažil, přisahám."
Sasuke si povzechl.
,,Já vím, kdybych byl přesvědčenej o opaku, tak mě sem Sai nedostane. Tak mi teda řekni, co dál? Protože já to nevím. Nejsem si jistej, co cítím, nebo spíš co mám cejtit. Oba asi víme, že to furt mezi náma je a jen tak to nezmizí, teda když se neuvidíme, možná dokážeme zapomenout. Tak mi řekni, co mám udělat? Zůstat nebo odejit s tím, že už se možná nikdy víc nevrátím?" Sasuke si skutečně uvědomoval, že ten polibek byl trochu zbrklejší a nedal se považovat za výplod rozumu, jenže to láska nikdy. Ať už ale k Itachimu cítil cokoliv, byl připravený na to definitivně zapomenout a vrátit se k tomu klukovi, který tam teď sedí s tou malou krabičkou a přemýšlí, jestli ještě svého přítele uvidí.
Nejradši by nezranil ani jednoho, bohužel tak život nefunguje. Zvlášť takové trojúhelníky, jeden vždycky utrpí ránu. Sasuke jich posledních pár let začal sázet nějak moc, ačkoliv neúmyslně. Teď dostal na výběr mezi vlastním bratrem, tím, ke komu se vždycky jeho srdce vracelo a mezi Saiem, klukem, co si ho chce vzít. Každý romantik by odpověď znal, jenže Sasuke pomalu přestával znát sám sebe...
Itachi se bezradně zasmál.
,,Co ode mě čekáš, Sasuke? Já neznám odpověď, stejně jako ty. Já tě nechal rozhodnout se, tohle je jenom tvoje dilema a nikdo ti s ním nemůže pomoct," povzdychl si a stiskl kořen nosu. ,,Nevím, jak si to pochopil, ale proto jsem se tam neukázal, když si přiletěl, přestože jsem tě chtěl tak moc vidět. Vím, jak tě moje přítomnost ovlivňuje, proto jsem to nechal čistě na tobě. Nechtěl si mě už nikdy vidět a podívej se... skočíš mi po krku a málem mě přiměješ tě znásilnit ještě ve dveřích. Máš v tom zmatek a já to chápu." Itachi zavřel oči, aby se m uto lépe říkalo. ,,Jsme bráchové a přece ne. Jako když příteli, co se mu líbíš, řekneš, že budete jen kamarádi, jako když žíznivému dáš chleba... chci... chci, abys na to Saiovi kejvnul a odjel daleko pryč," zasykl tíživě.
Sasuke z jeho odpovědi nebyl moc nadšený. V tuhle chvíli chtěl slyšet jasné ano nebo ne, jednoznačnou odpověď. To rozhodnutí přeci neleželo jen na jeho hrudi, ačkoliv z Itachiho slov pochopil, že o něj pořád stojí. Kdyby ne, tak... by tu asi ani neseděl.
,,Já už nevím vůbec nic, Itachi," řekl popravdě. ,,Mám Saie rád, někdy jsem s ním dokonce dokázal zapomenout na tebe, znova žít... jenže pak vidím tebe a všechno je v hajzlu. Vzpomenu si na všechno, co jsme prožili, na ty tvoje povýšený kecy a chyběj mi... chybíš mi... To, že tě neuvidím, nic nevyřeší, možná mi to pomůže k šťastnýmu životu se Saiem, ale tebe mám pořád hluboko pod kůží. Lhal bych sobě i jemu... Asi to teď bude znít hrozně sobecky, jenže já nevidím jiný řešení. Nezůstanu ani s jedním. Saiovi bych jen lhal a to není můj styl a tebe..." Sasuke se začal zvedat z pohovky, ,,tebe miluju, ale ani já, ani ty nechceme ublížit Saiovi, už jsem zranil Indru... Zmizím ze života vás všech," přešel pomalu ke dveřím. ,,Nikdy na tebe nezapomenu, ale jedinej důvod, proč bys mě kdy hledal, ať jsou obě nefunkční ledviny nebo potřeba kostní dřeně. Oblečení ti pošlu, jakmile... budu moct." Sasuke se na něj naposledy otočil. ,,Sbohem, bráško, někdy... vzpomeň si." Zase se mu tak podivně chvěl hlas, dřív než však stačil Itachi zjistit proč, zmizel ze dveří, v dešti, stejně jako přišel, tak i odcházel.
Onen černovlasý muž tam ve dveřích nehnutě stál a sledoval, jak tmavovláska pohltil dravý déšť. V tu chvíli viděl i kapky odskakující od jeho rukou a třištící se na spoustu dalších menších. A opět tu bylo to hrozivé nikdy. Nikdy už se neuvidí, nikdy už se ho nedotkne, ale nikdy nezapomene. Tohle je konec, rozloučí se tady a teď v místě, kde měli žít spolu.


Nakonec to skončil Itachi nehledě na Sasukeho city, čekali jste to?
 


Komentáře

1 Ebby Ebby | 8. dubna 2017 v 19:34 | Reagovat

Já chci další díl Prosím! ! A chci aby byli spolu, Sai to rozdýchá 😉

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 8. dubna 2017 v 20:16 | Reagovat

preboha. preboha. preboha. preboha. tak toto nie. booze nech sa nieco stane a nech su opät spolu. prosim prosim prosim po tom vsetkom cim si presli??? O_O  [:tired:]

3 yuuki yuuki | 8. dubna 2017 v 22:42 | Reagovat

No tak sem prekvapena... dost..Ale ze to tak nebude.. musi byt spolu..sasu ho miluje a itachi uz neni takovy jako byl.. mela sem takovyho itachiho moc rada. A co se tyce Saie.. uz to prezije.. jinak by mu to nenabizel..Takze sasu a itachi spolu musi proste byt..
Jinak jsem rada ze jsi v poradku uz sem se bala. A dekuji moc za dalsi dilek. =) A drz se at ti to vsechno vyjde a hlavne odpocivej.. =) nebo se slozis.

4 Káťa Káťa | E-mail | 9. dubna 2017 v 1:06 | Reagovat

Nemám ráda zelenou barvu :D, ale design je živější díky barevným fotkám :).

...Co se týče dílu... Já se z nich zblázním :D oba vědí, že jeden druhého miluje, ale nedokáží spolu být :D.. Teď. Sasuke řekne Saiovi jak se rozhodl...Nebude s nikým...Kdo je teda dá dohromady? Že by Indra na ně něco ušije? :)

Prosím co nejdříve další díl :) i Zamilovaného :)

5 abcdefgh abcdefgh | 9. dubna 2017 v 19:51 | Reagovat

Oceňujem nerozprávkový koniec. Toto sa vám naozaj vydarilo - radosť čítať.

6 Vittani Virentem Vittani Virentem | 10. dubna 2017 v 2:49 | Reagovat

Drž se, "Ájo".
Povídka fajn, hn, zamotává se. Uvidíme. Ale stejně bude happyend... Očekávám ho. Takže skončí s Itachim... Ale škoda změny prostředí, nah, můj vkus byl v tý luxusní vile. :D

7 Keiko Keiko | 10. dubna 2017 v 12:52 | Reagovat

Toto nie, nie, nie.... ze Itachi za nim vybehne, najde ho a urovna to medzi nimi? Alebo nieco obdobne, kde skoncia spolu? Takto sa len trapia.....
Boze, pokracovanie!!!!!

8 Ash Ash | E-mail | 24. dubna 2017 v 9:09 | Reagovat

Tak jo, už tenhle  komentář píšu po druhé, jelikož se mi to smazalo, debilni ntb. -_-
Přeji ti hodně štěstí a držím palce, určitě to zvládneš, věř si bude to ještě lepší. =)
Teď pár slov k povídce a kpitole.
O tom, že tohle je opravdu úžasná povídka není pochyb, opravdu se vám povedla, máte to propracované a děj se mi opravdu líbí.
Je mi líto Sasukeho, že je pod tak silným vlivem z Itachiho strany a trochu mi je líto i Saie, ale jestli to k sobě brášky pořád táhne, tak se s tím nedá nic dělat, samozřejmě jim to přeji. Je vidět, že se Itachi fakt změnil. Když vezmu kdo to byl na začátku a kdo je to teď, docela velká změna. A to je dobré.

9 Rukis Rukis | 24. dubna 2017 v 11:11 | Reagovat

Me je hrozne lito Itachiho myslel to v dobrem a dopadlo to špatně. A je mi lito i Sasukeho. Ale věrim ze spolu budou.

10 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. dubna 2017 v 19:21 | Reagovat

Takže, přečetla jsem zbyvající díly censored, které mi chyběli, ale komentář zanechám u posledního... Popravdě, ty dopisy byli zajimavé, ale divné zároveň, další věc, jak se tam objevilo jakože ItachixIndra moje reakce byla jo bude trojka :D :D :D, ale pak jsem začala přemýšlet, že se mi ani jeden moc na Neko nehodí a popravdě ani u SaixSasu ani jeden se mi moc nehodí na Taichi :D :D ... teď nějak k tomuhle dění, čekala jsem spíš, že se nakonec Sasuke se Saiem vezmou, ale pak se znova Sasuke potká s Itachim a nějak pochopí, že žil celou dobu jen v iluzi a ani si neuvědomoval, že si se Saiem ubližujou, protože ten by zase začal děvkařit.... ale je to prostě Sasuke a ten vyhledává vždy ty nejsložitější cesty... doufám tedy, že to ještě nějaké pokračování mít bude, třeba po nějakém větším time skipu nebo aspoň doslov s "happyendem" ... uvidíme no... já ti děkuji a jdu na další resty :3

11 Lussy Lussy | 4. května 2017 v 13:17 | Reagovat

Už mám přečtený i následující díl, takže tady nebudu dělat napnutou jakože nevím, co se příště stane. :D Nicméně musím říct, že mě překvapilo, jak se Sai zachoval. Ano, je to od něj hezké, že nechal Sasukeho se rozhodnout podle sebe s tím, že se buď za ním vrátí nebo ne. Už předem ale musel vědět, jak to dopadne. A nechat ho jen tak jít, když si ho chtěl vzít? To ho musel opravdu hodně milovat, když už ho chtěl požádat o ruku a tím pádem s ním strávit zbytek života. Proto mi to nesedí. Ano, zase na druhou stranu jestli ho opravdu tak miluje, tak chápe, že bude šťastnější s Itachim, ale takhle se vzdát bez boje? Zvláštní, ale nemyslím si, že jsme ho na scéně viděli naposledy. :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.