Zamilovaný 34.

23. března 2017 v 20:20 | Ája |  Zamilovaný

Sasuke a Itachi si hrají :3. (ne, pořád nestíhám, aktuálně se topím v milionech stránkách ._.)




Itachi už sice pro mě jednou jel pomalu až domů, ale i tak jsem se divil, že si cestu do té díra pamatuje bez pomoci navigace.
"Doufám, že nemáš růžový zdi a povlečení." Pitomec, jako kdybych někdy měl něco té barvy. Mimo zvýrazňovače.
"Neboj, moje stěny jsou čistě bílý a povlečení jsem měl naposled… no heh myslím, že červený." Moc často teď doma nebývám, takže není ani potřeba ho bůhvíjak často měnit, navíc od doby, co se o mě nestará chůva, si ho měním o to méně. Pořád ale v rámci řádné hygieny, na rozdíl od Naruta.
"Červenou mám rád." Jo, to nejde přehlédnout.
"Já vím." Pamatuju si, když jsem u něj byl poprvé, jedinou z teplejších barev jsem zaznamenal právě červenou. Normálně si barev zase tolik nevšímám, jenže u Itachiho to nešlo jen tak přehlédnout. Ta sladěnost spolu s černou a bílou přímo bila do očí, nebo spíš tak příjemně uklidňovala moji pořádkumilnou duši se smyslem pro řád.
"Asi bych to neměl teď vytahovat, ale domluvil jsem si tu schůzku se Shisuim. Jen… chci, abys o tom věděl s předstihem." Domluvil? Jak domluvil?
"Kde si vzal číslo?" Nepamatuju se, že bych mu ho dával.
"To jako vážně?" Pravda, špičkový právník jako on vyšťourá číslo na kohokoliv, asi jako si běžný člověk zaváže tkaničku.
"Nic jsem neřekl. Kdy se máte sejít?" Chci se s ním hned vidět, hned jak spolu skončí. Kdoví o čem vůbec budou mluvit.
"Tuhle středu." Nějak brzy. No, nakonec čím dřív, tím líp. Chci ten podivný trojúhelník mít co nejdřív z krku. Pořád nemůžu uvěřit, že jsem Shisuie políbil, ačkoliv pořád věřím víc tomu, než tomu, co všechno jsem kvůli zachování našeho vztahu s Itachim z toho udělal. Itachi mě hodně změnil, nejsem vůči sobě zase tak slepý, jen to nutně nechci vidět jako zlo. Neměním se přeci já, mění se jen můj vztah k němu. Konečně mi na někom záleží. Děsí mě to, fakt moc mě to děsí, jenže ještě víc mě děsí představa, že by tu Itachi najednou nebyl. Můj krásný, úchylný a hlavně šílený právník.
"Tak se pak můžeme sejít a probrat to," navrhl jsem mu s klidem.
"Jo, to bychom asi měli." Nechce se mu do toho, to nejde nevidět, ale jinak to neuzavřeme, to určitě sám musí vidět.
Zmínka o Shisuim mezi nás vehnala podivné ticho. Ani jeden jsme to téma nechtěli znovu rozebírat, jakmile už ho jeden z nás načal, těžko se přes něj přenášelo. Vlastně jsme spolu ani od té události nespali. Pokud teda vynechám ten jeho příšerný trest. Kdybych chtěl fňukat, klasifikuju to skoro jako znásilnění. V podstatě se mi nelíbila ani ta předchozí číslo, doopravdy mi to něco dalo jen poprvé. Všechna další kola si Itachi spíš vynutil.
Na jednu stranu se mu nedivím, muži chtějí sex pořád, sám o tom vím své, ale z pozice muže, co spí s druhým mužem, navíc ještě k tomu z pozice toho dole to zase tak horké nebývá. A taky z pozice toho, koho nikdo předtím pod sebe nedostal.
Náš vztah nemá fakt nic. Ani kvalitní sex. Nic, co by ho mohlo držet pohromadě. Přesto se jeden druhého nedokážeme vzdát? Proč? Proč mě tak hrozně děsí představa života bez něj? Vím, je jinačí než ti před tím, ale to člověku, tím spíš mně, normálně nestačí. Ach jo, Itachi, Itachi…
"Nad čím přemýšlíš?"
"Nad sexem." A nad mnoha dalšími věcmi, které nutně vědět nemusí.
"V jakým slova smyslu?" Mohl jsem mu teď říct pravdu, přičemž bych riskoval jen další hádku, takže jsem se po dlouhé době zachoval opravdu rozumně a položil mu ruku na stehno. "Vážně?" Podíval se na mě překvapeně.
"Vždyť víš, nikdy jsem to s nikým nedělal ani ve svým pokoji… natož ve strejdově ložnici."
"Jako fakt?"
"To tě to překvapuje? Říkal jsem ti přeci, že jsem si nemohl vodit návštěvy na noc."
"Ne ne, o tom nemluvím, mluvím o tom, co si mi právě naznačil."
"Co jako?"
"Fakt to chceš dělat ve strejdově ložnici?"
"Snad se nebojíš?" Z Francie se Madara nečekaně určitě nevrátí. Jenom samotná cesta mu dá časově dost zabrat.
"Ne, to ne, jenom mě občas opravdu překvapuješ." Nejenom jeho. Někdy se divím i sám sobě. Poslední dobou víc a víc. S nikým jiným mě sex v Madarově ložnici nelákal. Možná mě nelákal ani teď, jen jsem chtěl zase nastartovat náš vztah s Itachim, a jako vedlejší produkt se z té hříšné představy i trochu… trochu víc vzrušil. Tak je to správně, přesně to bych měl cítit.
"Doufám, že někdy i příjemně." Au, to jsem si mohl odpustit, proč to sakra říkám? Jen další debilní narážka na Shisuie. Musím víc přemýšlet, než tu pusu otevřu.
"Nemluvme už o tom, hm?"
"Promiň, nechtěl jsem."
"Já vím, Sasuke. Zase se nemusíš hned cítit provinile." Tentokrát jsem měl na stehnu jeho ruku já. Kdoví, jestli by tak něžně reagoval, kdyby nevěděl, co s ním chci po příjezdu dělat. Ne, to je jedno, nezáleží na tom, prostě tak zareagoval, nemusím hned přemýšlet nad tím proč.
Domů jsme přijeli ještě před obědem. Madara má sice někoho, kdo za něj nakupuje potraviny, ale na vaření zatím nikoho nesplašil. Proč taky, když jí většinou mimo dům. Navíc dovoz jídla funguje i v tomhle zapadákově. Takže si buď uvaříme sami, nebo si něco objednáme.
"Co by sis dal k obědu?" Zeptal jsem se Itachiho, ještě než jsme vystoupili z auta.
"Něco sladkýho." Zvláštní, čekal, jsem, že mě. Asi nemyslí jen na sex. Opravdu bych o něm měl smýšlet i jinak, než jako o nenapravitelném nadrženci.
"Včera jsme měli palačinky, fakt chceš něco sladkýho i teď?" Fuj. Dvě sladká jídla po sobě mě asi položí. No, kdo vlastně říká, že si nemůžu objednat něco s masem?
"Mám rád sladký." Jo, toho si nejde nevšimnout.
"Tak já nám něco objednám." Vařit se mi fakt nechce.
Z tašky se svými věcmi jsem vytáhl jen klíče, vyprat můžu i zítra, teď si chci v klidu domova vychutnat svého přítele.
Čekal jsem, že se Itachi hned bude zajímat, kde má Madara ložnici, ale to jsem se trochu spletl. Pomalu si zul boty a sundal kabát, jako kdyby ten rozhovor v autě o strýcově ložnici vůbec neproběhl. Tohle se mu nepodobá, dřív by se na mě lepil snad i dřív, než by za námi zaklaply dveře.
Ach bože, zase to moc hrotím. Tak se prostě jen snaží jako já. Prostě mi vyjít vstříc. Jeden kvůli druhému se ovládáme, to je přeci dobré znamení. Nebudu a nechci za tím hledat nic jiného.
"Líbí se mi vkus tvýho strýce," probral mě Itachi z mých mučivých myšlenek.
"Jo, je stejnej jako tvůj. Chladnej a neosobní." Nemáme tu na zdi ani jedinou rodinnou fotku. Ačkoliv ani jemu, ani mně to nevadí.
"Chtěl bys vřelejší a rodinnější prostředí? Stačí říct, můžeme si ke mně do ložnice dát společnou fotku." Náhoda, oběma nám přijde, že fotka zosobňuje prostředí.
"Asi ani ne, ty mi v tý ložnici bohatě stačíš." Znovu jsem si vybavil tu naši první společnou noc. Ten úchylák…
"Kde máš pokoj?" Aha, asi chce nejdřív znesvětit mé posvátné místo. Tušil jsem, že to moc dlouho nevydrží. Snaha se ale cení.
"Po schodech doleva, hned ty první dveře." Nechal jsem ho jít samotného, ať se může sám nejdřív pokochat, zatímco jsem se já vydal objednat jídlo. Hned první sladké jídlo, jaké se mi povedlo najít v nejnovějším menu blízké restaurace, jsem objednal Itachimu, sobě klasicky kuřecí s rajčatovou omáčkou. Během objednávky jsem si zatím stihl rozepnout všechny knoflíčky na košili. To určitě Itachiho dostane už ve dveřích.
Schody jsem vyšel hezky pomalu, aby se mi miláček co nejvíc nažhavil.
"Máš tu hezčí výhled než já ve městě," promluvil ke mně otočený zády. Škoda.
"To sice jo, ale když tady chceš k doktorovi, trvá ti to minimálně dvacet minut. Nejsem si úplně jistej, jestli to za ten výhled stojí." Madara by mi asi odpověděl hned a dost jasně, ale až ho chytne třeba slepák, bude mluvit taky jinak.
"Řekl bych, že jo. Kdybych mohl, bydlím spíš někde na vesnici nebo podobným maloměstě." Jo, ti by si s Madarou rozuměli. Teda kdyby strejdovi Itachi nešukal synovce, který je pro něj spíš synem.
"Nechceš se spíš otočit…" Ta moje nahota pomalu ztrácela význam.
"Broučku, já tě vidím v tý okenní tabuli," totálně mě uzemnil, ale přeci jen se otočil.
"No tak si trhni," zavrčel jsem na něj uraženě. Já se tu snažím a on si zase ze mě jen utahuje.
"Jsi ještě rozkošnější, když se urážíš. Vždycky se chováš tak dospěle, ale přede mnou jsi jako malý dítě." Normálně bych po tomhle odešel s hlasitým prásknutím dveří, jenže dle jeho výrazu to nemyslel jako urážku.
"Ups… bych se měl asi oblíknout, přece tě tu nebudu svádět k pedofilním neřestem." Když hra, tak hra.
"Jsem nejlepší právník ve městě, já se z toho vysekám." No páni, jemu ego fakt nechybí. Stejně jako mně. Nakonec se k sobě doopravdy hodíme. "Pojď ke mně." Natáhl ke mně ruku. Hm, něžný přístup před popravou.
Teda aspoň to jsem si myslel, než jsem přijal jeho ruku, kterou překvapivě zlehka sevřel, aby si mě za ni mohl přitáhnout blíž k sobě. Nechoval se nijak agresivně, dokonce mi ani hned nehyzdil krk, přestože poslední modřina už docela ztrácela na barvě.
"Všude tě tu cítím," zašeptal mi tím omamně hlubokým hlasem do ucha, až se mi nedočkavosti zježil snad každý chlup na těle.
"Chci, aby to tu bylo cítit po tobě." Sice tu moc často nespím, ale když už, chci mít pocit, jako kdybych tu usínal s ním.
"Sasuke…" Jeho rty se jemně otřely o ty moje. Pořád jsem čekal nějaký zubatý útok, proto mě tak překvapilo, když pořád nepřicházel. Neustále jsem měl tendenci sebou při jeho každém dotyku cukat. "Neboj se mě tolik." Aha. Musel to vycítit.
"Nemůžeš se mi divit, normálně seš dost agresivní," připomněl jsem mu, kdyby snad zapomněl na své bolestivě sadistické sklony.
"Pššt, dneska nebudu." Zvláštní. My se snad vedle sebe opravdu naučíme fungovat. Přivřel jsem oči a konečně bez obav pootevřel rty, aby mohl jazykem dovnitř. Itachi skutečně držel slovo, zuby téměř nezapojoval, rozhodně ne s úmyslem se do mě zakousnout.
Připadalo mi to skoro jako naše poprvé, nové prostředí, nový přístup. Dokonce i Itachiho rty mi přišly jiné. Tak měkké a hřejivé. Nikdy nebývají chladné nebo snad tvrdé, jen jsem ještě nedostal prostor si je tak dobře vychutnat, protože veškerá naše intimita se podobala boji divoké zvěře. Normálně bych se s ním o vůdčí pozici aspoň v tom polibku porval, jenže on se tak snažil, až jsem v jeho náruči úplně roztával. Musel jsem natočit hlavu do strany, aby se jazykem dostal ještě o něco dál, nebo spíš já chtěl, aby se dostal ještě dál. Přestože si po snídani čistil zuby, cítil jsem z něj kávu, kterou tolik nesnáším. Z jeho úst ale chutnala úplně jinak. Jak si mísila spolu s přirozenou chutí Itachiho slin, nezdála se mi tak odporná, jako kdybych ji pil z hrnku.
Vůně, písnička, chuť, předměty… to všechno máme tendenci spojovat s lidmi, většinu těch vjemů spojených s Itachim bytostně nesnáším a přesně to na něm tak miluju. Tak moc jsem ho teď potřeboval cítit, dotýkat se ho a milovat ho.
Vjel jsem mu zepředu oběma rukama do vlasů, aniž bych se od jeho rtů vzdaloval, a prsty mu projel vlasy až dozadu, přičemž mu stáhl i gumičku. Touhle cestou to šlo trochu ztuha, takže jsem ho nakonec nepřímo donutil zaklonit hlavu. Naše rty se chtě nechtě od sebe odtrhly. Jeho krk se mi přímo vybízel, já ale věděl, že nesmím, takže jsem k němu jen přitiskl své rty a špičkou jazyka přejel po vystouplém ohryzku.
"Sasuke…" Moje jméno z jeho úst znělo vždycky líp než z kterýchkoliv jiných, když tomu ještě přidal ten slastný podtón, myslel jsem, že vyletím z kůže. Trochu mě děsila představa dalšího sexu po tom, jak si mě naposled vzal, ale očividně se to na mně zase tak nepodepsalo. Nikdy jsem nepatřil zrovna mezi citlivé typy.
"Itachi…" zašeptal jsem na oplátku a pomalu se ho pustil, abych se mohl posadit na svou postel. Kdyby se Madara vrátil dřív, tak mě určitě zabije.
"Fakt se cejtim trochu jako pedofil."
"Proč?" Neubránil jsem se smíchu. Nemám to přeci nikde vystavený hračky.
"Je to tvůj dětskej pokojíček, vyrůstal jsi tu, hrál sis tu…" Ten má teda dobrou představivost.
"Byl to můj dětskej pokoj, teď je to moje víkendový sídlo, tak si pospěš, nebo si půjdu hrát s plyšákama." Asi bych ho neměl tak dráždit, vypadal malinko rozhozeně a já jsem fakt nadrženej, ale nemohl jsem si pomoct. Aby mi tu úplně nevychladl, zahákl jsem mu dva prsty za vrchní lem kalhot a přitáhl si ho za něj k sobě.
"Chtěl bych tě vidět hrát si…" pronesl s úsměvem a mírně zakloněnou hlavou. Bože, vypadal tak zatraceně dobře, že jsem ho za to musel odměnit.
Rozepl jsem mu kalhoty, stáhl mu je sotva do půl stehen a bez zdržování nebo dalších provokací ho vzal do pusy. Nečekal to. To jsem okamžitě poznal z toho, jak se hned narovnal, spíš pomalu až předklonil. Tentokrát jsem měl jeho ruku ve svých vlasech já. Netahal mě za ně, jen trochu drsnějším způsobem hladil. Moje vlasy se mu zadrhávaly mezi prsty i nehty, ať to dělal schválně nebo ne, nevadilo mi to tak jako tak.
Nechtěl jsem ho takhle udělat, tak jsem si s ním jen trošku pohrával. Ani jsem se nesnažil v ústech vytvořit podtlak pro umocnění vzrušení, stačilo ho jen sem tam olíznout, abych z něj vyloudil o něco hlasitější sten.
"Budu si hrát… s tebou," zašeptal jsem, po tom, co mi sám vyklouzl z úst. Zřejmě po takovém konci netoužil ani on.
"Kdepak, to já si pohraju s tebou. Jen mi něco musíš říct…"
"Co?"
"Je něco, co si vždycky chtěl v posteli zkusit?" Vážně? Chce mi splnit má tajná sexuální přání? No, nevím, jestli to dokáže. Sám určitě ne…
"Chtěl jsem zkusit trojku." Párkrát jsem k tomu neměl daleko, ale holky - jedna nakonec začne žárlit, takže z toho vždycky sešlo. A čistě s kluky bych do toho teda nešel. "Ale to už je pasé," ujistil jsem ho, aby snad nedošlo k další nesmyslné hádce.
"Škoda."
"Co?" Nevěřím, že tohle říká.
"Ty, já… hračka, případně ještě jedna hračka, kdyby ses rozhodl i pro čtyřku." Blbeček. No jistě.
"Tak na to zapomeň, nic takovýho mi nikam strkat nebudeš. Buď rád, že jsem tam vůbec pustil tebe," připomněl jsem mu dost důrazně naše počáteční problémy.
"Jsi tak roztomilej, když se vztekáš." Tak přesně za tuhle větu bych ho nejradši uškrtil, kdybych nebyl tak nadrženej.
"Ale nii-san, já jsem roztomilej pořád," vrátil jsem mu stejnou mincí. Nezapomněl jsem ani zjemnit si hlas a cudně si přiložit prst ke rtům. Větší lákadlo pro pedofily už ze sebe fakt udělat nemůžu. Natočit mě teď někdo, mohl bych tu fotku klidně rozesílat do věznic těm úchylným psychopatům na přilepšenou.
Čekal jsem od Itachiho podobnou provokaci, protože on veškeré moje rýpání vrací v dvakrát tak veliké míře. Jenže ničeho podobného jsem se nedočkal. Jenom se na mě zaraženě díval. Tak moc jsem přeci přestřelit nemohl.
"Itachi…? Promiň, necháme radši toho, jo? Je mi jedno, jak mi to uděláš, prostě tě chci," natáhl jsem k němu svoje ruce a stáhl ho na sebe na postel. Aspoň už vím, čím ho určitě nikdy nevzruším.
"Ne… špatně sis to vyložil, tohle bylo fakt roztomilý," zašeptal konečně po chvíli ticha.
Tak teď jsem opravdu nevěděl, jak si to vyložit. Přitahovala ta cudnost nebo… incest? No, podle všeho nevyrůstal se svou rodinou, možná se ten nedostatek citu přelil do sexuální podoby. Dokud nebude pátrat po nějakém členovi rodiny na ukojení svých zvrhlých tužeb, tak to asi vydýchám. S ním zkrátka nikdy nic nemůže proběhnout normálně.
"Tak už mě nenechávej čekat, bráško," zašeptal jsem na oplátku. Připadalo mi to ještě o level zvrhlejší než naše předchozí hrátky, ale naštěstí nemám bratra, takže to zkousnu, kdybych mu měl hrát synovce, tak bych se asi zeblil.
"Sasuke…" skoro ani nedýchal, když vyslovoval moje jméno. Jeho ruce jsem vzápětí cítil na svém břichu. Dlouho se tam teda nezdržel, hned sjel prsty k zipu od mých kalhot. Nadzdvihl jsem se mu v pánvi, aby mi je rovnou mohl i stáhnout. Snažil se ovládat, přesto z něj ta touha po mně přímo sálala.
Košili jsem si radši stáhl sám, protože tohle bude nakonec stejně divoké jako ta předchozí kola. Možná jen něžnější, ale na předehru se Itachi teda moc netvářil. Ještě než mě stačil zbavit i spodního prádla, pomohl jsem s košilí i jemu.
"Můžeme přibrzdit, jestli chceš," nabídl mi šeptem, přičemž mi špičkou jazyka olízl ucho. Tak po tomhle teda brzdit nechci ani náhodou. Tělem mi projela tak silná elektrická vlna, až jsem myslel, že se udělám jen z toho pouhého dotyku.
"Nechci," odbyl jsem ho a roztáhl od sebe nohy. Dřív by mi taková lascivní poloha silně vadila, ale pohled na vzrušeného Itachiho mě nutil zapomínat na všechno, co mi kdysi bývalo nepříjemné. "Chci tě, Itachi, jenom tebe…"
"Tak buď teď hodnej a pokus se vydržet, hm?" Na chvilku jsem se lekl, že se chce do mě dostat bez jakékoliv přípravy, když mě však vzápětí políbil na vnitřní stranu stehna, zase jsem s klidem zavřel oči. I po slepu jsem dokázal nahmatat šuplík u svého nočního stolku. Vždycky tam po tmě hledám papírové kapesníky, teď jsem odtamtud vytahoval lubrikační gel. Ani jsem ho nemusel Itachimu podávat, hned mi ho vzal z ruky. Vteřinu na to jsem slyšel cvaknutí víčka u tuby. Normálně začíná s mými nebo svými slinami, to ho na takovou úroveň vydráždilo vážně jenom to oslovení?
Jako odpověď mi postačil uvnitř mě jeho studený vlhky prst. Aspoň začal jen s jedním. Čekal jsem, že to zprvu půjde malinko ztuha, on se do mě ale dostal téměř okamžitě. Rozhodně to šlo o dost snáz než poprvé. Asi si začínám pomalu zvykat. Na něco si ale zvykat nechci…
"Itachi…?"
"Hm?"
"Políbíš mě?" Na slovní odpověď jsem nečekat ani teď, jen jsem pootevřel rty, aby se na ně mohl natisknout.
Jak se naklonil, tak do mě jeho prst zajel o to dál, slabě jsem mu zasykl do úst, protože tohle už trochu bolelo, pořád však ne tolik jako dřív.
"Pššt…" zamumlal mi konejšivě do rtů. Vážně - co se to s ním děje? "Miláčku, přesunu se teď sem, chci tě slyšet," zase ten něžný hlas. Sotva se jeho jazyk dotkl toho mého, už se přemisťoval za moje ucho. Ne, tam ne… Tohle místo mě poslední dobou dostává. Stačilo, aby na něj jemně dýchl, a už jsem lapal po vzduchu, jak mnou cloumalo vzrušení. V ten moment jsem v sobě ucítil i jeho další prst. Sakra, učí se znát moje erotogenní zóny. To mu musím vrátit…
"Brá-ško," oslovil jsem ho rozechvělým tónem hlasu, "hlouběji… prosím hlouběji." Cítil jsem, že konečky jeho prstů nejsou daleko od prostaty… "Ááá-h…!" On… tak teď se mi vážně zatmělo před očima. Nejen, že se těmi prsty posunul snad o celý centimetr dál, on mi ještě jazykem přejel po okraji ucha.
"Víc, Sasuke, víc, chci tě slyšet víc." Ani jsem se nestačil nadechnout, když se mě prsty znovu dotkl na tom místě. Teď jsem pomalu až vyjekl. Ne… tohle dlouho nevydržím…
"Itachi, já… možná bys… možná už bys měl jít dovnitř…" Svoje srdce jsem cítil snad až v krku. Musíme to fakt dělat častěji, jinak budu vždycky takhle šílet.
"Ještě vydrž, miláčku, pořád seš na mě moc staženej." Ne, tak přesně tohle jsem slyšet nechtěl.
"Já už víc nevydržím, nii-san." Proboha, mám teď fakt mocnou zbraň.
"Dobře, ale pamatuj, že jsem tě varoval." Teď bych třeba přijal i zodpovědnost za celosvětovou hospodářskou krizi, jen kdyby to mělo znamenat, že mě Itachi konečně ojede.
"Tak zatni zuby," doporučil mi, než konečně přiložil špičku svojí erekce na můj vstup. Asi jsem ho měl víc poslouchat, protože když do mě poprvé přirazil, docela to zabolelo. Díky dostatečnému zvlhčení se to ale dalo snést. Vlastně jsem tu bolest i uvítal, jelikož mi aspoň o půl stupně srazila moji vlastní erekci, kterou já už nezvládal udýchat.
"Rychle a bolestivě nebo pomalu a něžnějc?"
"Něco mezi," odpověděl jsem mu po vteřině rozmýšlení.
Šel na mě docela rychle, naštěstí ne ale tak, abych tu kvílel bolestí. Kvílel jsem maximálně tak slastí, protože zhruba v polovině zásunu vzal do ruky můj penis. Sice to odlákalo moji pozornost od toho, jak se tlačil dovnitř, jenže já nutně potřeboval víc. Natáhl jsem tak svoji ruku k té jeho, která mě momentálně svírala, abych ji trochu popohnal.
"Ale, ale, nějaký nedočkavý," odstrčil mě Itachi s pobaveným úšklebkem.
"Itachi… já se cejtim jak tenkrát po těch prášcích," připomněl jsem mu pro přiblížení, jak moc jsem teď asi vzrušený.
"Já se snažím, miláčku, ale nerad bych ti pak volal doktora." To určitě, sice nepatři zrovna k nejmenším, ale roztrhnout by mě snad nedokázal. To snad jedině s nulovou přípravou… "Né, Itachi!" Co to sakra…?! On… S uslzenýma očima jsem jen sledoval, jak svírá můj žalud mezi svými rty. Kdybych byl obyčejný divák, asi bych se obdivoval té ohebnosti, teď jsem se jen snažil vstřebat tu přemíru vzrušení.
"Seš doopravdy tak neuvěřitelně roztomilej, když se nedokážeš ovládat." Ještě mě jazykem obkroužil, než jsem konečně ucítil plesknout jeho koule o moje pozadí. Pak se zase nade mě naklonil.
"Můžeme začít?" Jako kdyby se musel ptát.
"Ano, můžeme…" vydechl jsem s dalším zatměním. Ještě než jsem zase zavřel oči, spatřil jsem jeho tajemný úsměv, potom sevřel v jedné svojí ruce tu moji a přitiskl mi ji vedle hlavy k polštáři, v druhé pořád držel můj penis. Honil mě ve stejném rytmu, v jakém mě šukal. V zatraceně pomalým!
"Víc, nii-san! Víc!" Roztahoval jsem nohy od sebe jako poslední šlapka, jen aby se mohl rychleji pohybovat.
"Proboha, Sasuke…!" Skoro mě až mým jménem okřikl. Zřejmě už to oslovení nemohl snést, protože jsem měl vzápětí jeho jazyk ve své puse. Zároveň s tím nasadil k mojí převeliké úlevě rychlejší tempo. Aspoň takové, že jeho žalud v častějších intervalech narážel na moji prostatu. Pár vteřin na to jsem cítil, jak jeho ruka po moji erekci skoro až klouže. Ještě než jsem si stihl uvědomit, co se děje, vyždímal ze mě ještě pár dalších kapek jako odpověď.
Naštěstí to Itachi nikterak nekomentoval, jenom zase trochu zvolnil. Na můj frustrovaný výdech do jeho úst reagoval jen poodtáhnutím a slabším kousnutím do mého spodního rtu.
"Můžu to teď během chvilky skončit… to oba víme… takže… takže to udělám, ale nepočítej s tím, že tě hned pustím… souhlasíš?" Jen jsem horlivě přikývl. Klidně to s ním budu dělat bez přestávky až do dalšího dne, jen když mě teď co nejrychleji udělá.
Teď pustil moji erekci a sevřel ve své ruce i druhou moji, asi pro lepší stabilitu. Pak už se nedržel zpátky. Ani náhodou…
"Bráško! Ano, ano… Prosím, tam… tam…!" Křičel jsem na oplátku, když každým přírazem zasáhl snad celou plochu mojí prostaty, jakou jen zasáhnout mohl.
"Sasu…" zašeptal mi přiškrceně do ucha. Možná šeptal ještě něco dalšího, ale já ho přes vlastní křik neslyšel.
"Ano, prosím, ano! Bráško! Bráško!" To oslovení v takové chvíli začalo připadat úplně přirozené. "Já už… já… brá-ško…!" Naposledy jsem vykřikl a konečně se úplně udělal. Dopadlo mi toho na břicho tolik, jako kdybych to snad nedělal měsíce.
"Sasuke…" Oči se mu leskly skoro až ďábelským chtíčem. Na rozdíl ode mě na konci vrcholu nekřičel, jen chvějícím se hlasem šeptal moje jméno. "Sasuke…" Nedal jsem mu ani prostor pro zaváhání a rovnou jsem ho oběma nohama sevřel kolem pasu, aby se do mě udělal.
Když mě zalilo to lepkavé teplo, uteklo i mě ještě pár kapek. Asi jsem našel svoji novou úchylku… my oba.



Je mi jasný, o čem přemýšlíte - přijede nečekaně Madara? 3:D


 


Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 23. března 2017 v 20:57 | Reagovat

Ááájuško :D děkuji moc za přidání dalšího dílu a ještě k tomu tak žhavého 3:D. Sice bych byla ráda kdyby povídky vycházely častěji, ale tím se netrap :).

Přijde mi vtipný jak Sasuke oslovuje Itachiho :D schválně jestli se tím bude taky tak bavit, až zjistí, že je to pravda :DD.

S tím Madarou...tak nabízelo by se to, že jo :D, ale já myslím, že ne, právě proto že je to tak předvídatelný :D, ale zvrat by to byl asi slušný :D

Taky jsem zvědavá na schůzku Shisuiho s Itachim......ať budou řešit cokoliv, stejně se od Itachiho dozvíme jen to co se bude jemu hodit do karet :D.

Ještě jednou děkuji moc za přidání dílu :)).

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 23. března 2017 v 21:56 | Reagovat

booze ty dvaja su spolu neskutocne rozkosny, zlaty, sladky a a a ... su spolu proste uuuzasny. je zaujimave ze sasu tak z nenadanja a uuplne spontalne oslovil itachiho bracek. som zvedava ci a ako a kedy zistia ze su surodenci....som napnuta na to stretnutie itachiho a shisuiho. zaujimalko by ma o com sa oni môzu bavit...hmmm sasu. a to ci pride madara nepaci sa mi to ale mam tusenie ze peŕide...v lepsom pripade nie madara ale izuna??? ci niekto....
nooo veeelmi sa tesim na dalsi diel som zvedava ako to bude dalej..
netrpezlivo cakam uz teraz na nove dieli consored a zamilovany... dakujem za dnesny sprijemneny vecer :-D

3 Ebby Ebby | 23. března 2017 v 22:11 | Reagovat

Krásný díl.  Těším se na další. Děkuji

4 Yuuki Yuuki | 25. března 2017 v 7:01 | Reagovat

Ty dva sou spolu tak úžasný. Těším se co bude dál ale nemyslím si že madara přijede jsem tak. Uvidíme no. :-D

5 Keiko Keiko | 25. března 2017 v 22:43 | Reagovat

Toto sa mi paci.... 3:D toto teda ano B-) krasne sa doplnuju a poznavaju... pacil sa mi ich den :-) :-D
Myslim, ze Itachi uplne dostalo to oslovenie... skoda, ze Sasuke nevie, ze to je pravda... kedy sa to asi tak dozvie? kebyze pride Madara, bonzne Itachiho?
a hlavne to ani Sasukemu nevadi.. taka ich osobna uchylka.. len ich dvoch... cute o (∩ ω ∩) o o (∩ ω ∩) o
perfektne a tesim sa na pokracovanie :-) :-)

6 Rellem Rellem | 27. března 2017 v 9:58 | Reagovat

Oukej, to oslovení začínám žrát i já.
A mohl by přijet. Proč ne >:3

7 Ally Ally | 1. dubna 2017 v 20:14 | Reagovat

Ja dúfam, že nepríde, nech im nekazí peknú chvílku. aj keď bola by sranda, hlavne kebyže sa Madara pozná s Itachim :-D  :-D

8 Rem Rem | 24. dubna 2017 v 6:37 | Reagovat

Ja doufam ze přijede spoustu by se toho objasnilo.

9 Rukis Rukis | 24. dubna 2017 v 6:40 | Reagovat

Super dil.
Nechci aby přijel Madara myslím si že ale přijede. Jinak se těšim az se potká Itachi s Shisuim.
Prosim pokračování

10 Zuzicz Zuzicz | 24. dubna 2017 v 11:04 | Reagovat

Budu rada když nepřijede.
Budu se těšit na další dil.

11 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. dubna 2017 v 21:36 | Reagovat

Popravdě já ani nečekám Madaru jako spíš chůvu nebo Shisuie...a pořád pátrám nad tím, jestli to Itachoí ví nebo ne a jestli až se to dozví to Sasukemu příjde úchylný.... Madaru bych čekala třeba až druhý den, nebo spíše ve chvíli kdy mu budou znesvěcovat ložnici... a upřímně ještě že nemá Madara stáleho/ou partnera/ku, jelikož dát to do našeho světa já bch nemohla s někým spát na mátine posteli, když navíc jsem slyšela co tam dělaji (jep pokoj hned vedle a postel nahoře, zvuk se lépe přenášel) a taky nedokážu s maželem spát na gauči bo zase vím co tam dělala tchýně (brrrr) ... ale zpátky k povídce, opravdu mě teď trošku více zajímá co ví Shisui a nějak tuším, že to bude ohledně Itachiho, ale jelikož to píšeš z pohledu Sasukeho, tak se asi nedozvíme o čem si povídali... No nevadí, stejně se momentálně těším na další perverznosti :D :D :D sex sell oh gospel truth...

12 Lussy Lussy | 4. května 2017 v 13:09 | Reagovat

Uff uff, tak jsem se opět po dlouhé době dostala ke čtení. :D Všechno jsem dohnala, tak už jen zpětně okomentuji. :D Koukám ale, že ty na tom s časem taky nejsi zrovna slavně. Není se čemu divit, kombinace vysoké a osobního života není sranda, takže ti moc času už asi nezbývá. Jak ale vidíš, jsem na tom s časem stejně mizerně. :D Jak dlouho jsem tady zase nebyla? Přes měsíc to bude určitě. :D A to je díky bohu zrovna období maturit, které se mě zatím ještě netýká, tak jsem si řekla, že to musím využít a dohnat resty. :D  
Itachi mě překvapil s tím, že se Sasukem nakonec opravdu jel, ještě jsem čekala nějaké vykroucení, ale jsem ráda, že se nic takového neuskutečnilo. Líbilo se mi, jak Sasuke pořád Itachiho podezříval a čekal, kdy se na něj vrhne. :D Taky jsem si popravdě říkala, že je Itachiho chování nějaké zvláštní ... takové podezřele normální? :D Kdyby tak Sasuke věděl, že s tím oslovením nii-san není až tak daleko od pravdy. :D Bude v tom pokračovat i potom, co se to dozví? Celkově už by mě zajímalo, co se stane, až to vyjde na povrch. Itachi to ale ví na 120%, protože to oslovení ho nenechalo vůbec klidným. :D
Ráda jsem si zase přečetla další díl, na pokračování si počkám, stejně bůhví, kdy se k tomu zase dostanu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.