Censored 48.

12. března 2017 v 20:38 | Ája + Vita |  Censored

Sasuke se dozvídá krutou a bolestivou pravdu.



,,Takže, Sasu. Nechci, aby sis dělal předčasný úsudky, chci jenom, abys mě teď tu hodinku poslouchal." Prolistoval stoh papírů. Mírně se zamračil a prohledal ho ještě jednou, než si povzdychl, pak se zadíval na zeď za Sasukem, kde byl vystavený denní tisk ke čtení. Jedny noviny sebral.
,,První věc, co potřebuješ vědět," položil noviny na stůl, kde byly na titulní stránce fotografie obou mužů a nad tím velký, zpopularizovaný název: Proti očekávání po dlouhé době ukončili vztah!
V Sasukem hrklo, když si to přečetl.
,,Co se stalo? Byli jste spolu... rok? To je pro Itachiho hodně a... Co ten idiot udělal?" Podepřel si Sasuke jednou rukou čelo, aby se nemusel dívat Indrovi do očí, skoro jako kdyby se za bratra styděl. ,,On se umí chovat jako blbeček... teda ty ho musíš znát líp než já, byl jsem s ním jen ten měsíc, ale určitě víš, že spoustu věcí občas nedomyslí. Prosím, dej mu ještě šanci. Jedině s tebou dokáže být sám sebou, to vím moc dobře... na to tě znám." Konečně k němu vzhlédl s tím úpěnlivým pohledem.
Starší černovlásek se ušklíbl, upil z šálku s čajem a mírně se k němu naklonil. Úplně ignoroval jeho slova.
,,Tak dobře, snaž se tohle přežít, aniž bys mi odtud zdrhnul nebo omdlel. A taky konečně pochopíš, proč jsem o tom chtěl mluvit jenom s tebou. Nechtěl jsem, respektive Itachi si nepřál, aby to nějak ovlivnilo váš vztah se Saiem. Je na tobě, co mu řekneš a co si necháš pro sebe. To si musíš rozhodnout sám." Indra se krátce nadechl, jako kdyby se připravoval na dlouhý monolog.
,,Dobře. Nebudu tě zdržovat ani napínat dlouho. My spolu s Itachim nikdy nechodili, Sasuke. Jak jsem říkal, mám tě rád a on taky. Po tom, co nakopal zadek tomu zmetkovi na tý večeři, jsem si řekl, že možná ještě není tak ztracenej a dal jsem mu nabídku. Že mu pomůžu se změnit, tak jako on učil tebe našim zvykům. Že se ho pro tebe pokusím naučit žít. Začali jsme jeho coming-outem. Bylo to pro něj těžký přiznat to veřejně a unést všechnu tu kritiku, to mi věř. Proto jsem mu nabídl, že to ponesu s ním. Aby v tom nebyl sám a taky aby nebylo zvláštní, že s ním trávím tolik času. I ta pusa... všechno jenom krmení pro média. Nikdy jsme spolu neměli ani nechtěli mít něco víc. Všechno to byly jenom opičárny pro média. On se chtěl změnit, kvůli tobě. A povedlo se mu to. Když jsem ho naučil všechno, co jsem chtěl a mohl, veřejně jsme ohlásili rozchod, aby měl zelenou. Náš vztah je čistě přátelský. Někdy dokonce tvrdil, že mě nesnáší, ale ve skutečnosti tím maximálně myslel, že mě nemá rád," povzdychl si Indra a na konci věty se ušklíbl. Oni dva skutečně nepasovali dohromady. ,,Zkrátka jsme nepočítali s tím, že i ty si někoho najdeš a předstíraný to nebude. Nechtěli jsme ti to říkat, jednak kvůli odposlechům, který se dějou i přes naši opatrnost, to by byl vážně průšvih, kdyby se to provalilo a druhak to taky bylo Itachiho přání. Chtěl tě překvapit." Další hluboký povzdech. ,,Hlavně se nesnaž omlouvat, ty za to nemůžeš. Nemohl jsi to vědět. My ti to ani říkat nechtěli, že jsme 'spolu', aby ses netrápil, ale bohužel se zprávy asi dneska šíří dost rychle. Měl si ho vidět, když se dozvěděl, že někoho máš," přivřel smutně oči, ,,zrovna se učil krájet steaky, dopis četl u toho a... řízl se do ruky, jak mu po ní sjel nůž. Ještě teď má jizvu. Ale i pro tebe to muselo bejt strašný, mrzí mě, že sis to musel protrpět. My tě chtěli jen překvapit, teda spíš Itachi. Proto se rozhodl nepřijít, aby ses mohl svobodně rozhodnout. Promiň za ten únos, ale tohle jsem Saiovi říct opravdu nemohl. Každopádně tady..." podal mu DVD v obalu, ,,kdybys nevěřil, je tam všechno zdokumentovaný. Poznáš, že jsme spolu nic neměli. Budu rád, když si to pustíš."
Sasuke na něj zůstal hledět, jako kdyby se zastavil čas. Nic v ten moment neexistovalo, jen vstřebávání faktů.
,,Ty hajzle..." dostal ze sebe první namáhavá slova po necelých přesto nekonečných deseti minutách ticha bez dechu. ,,Já a omlouvat se?! Nemám za co! Co sis myslel? Co jste si oba mysleli? Že je pro mě důležitější změněnej Itachi než jeho láska? Takovej nejsem, to víte oba. Radši bych měl toho pokrytce, co mě miluje, než toho... co mě opustil, protože si myslel, že pro mě není dost dobrej. Pochopil bych, kdyby s někým spal, když jsem tu nebyl, ale po tom, co jsem viděl ten titulek v časopisu... bylo mi jasný, že spolu víc než spíte. Já se na to fakt nemohl nijak připravit... Od smrti mojí matky to bylo to nejhorší, co mě potkalo. Ne Itachiho pokrytectví, ale to, že se zamiloval do jinýho... tenkrát se mi prvně chtělo doopravdy umřít. Oba jsem vás v tu chvíli upřímně nenáviděl... proto ten dopis přišel tak pozdě, stálo mě dost sil se s tím vyrovnat. Nevím, co bych si počal, kdyby... kdybych neměl Saie. Znám ho vlastně líp než Itachiho, chodím s ním dýl, než jsem chodil s ním... Já už Itachiho nemiluju a po tomhle ho nechci už nikdy vidět! Když viděl, že jde do tuhýho, mohl se mi přiznat. Báli jste se mi to říct kvůli médiím... no ano, jistě. Znáš to, ne? Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Itachi si těch důvodů proč našel miliardu, jednodušší než hledat způsob. Chápu. Hlavně, že jste se ani jeden nebál novinářů, co by mohli vyšťourat tohle DVDíčko..." hodil mu ho Sasuke zpět. ,,Nechci se na to dívat. Nezajímá mě to, je to už minulost. Skončilo to, klidně to bráškovi vyřiď. Možná ti připadám jako necitlivej, protože to všechno přeci dělal pro mě, ale ve skutečnosti mi strašně ublížil! Já ho měl rád i jako pokrytce, vždyť jsem kvůli němu opustil i tebe, bez toho, aby splnil moje podmínky... nebo se ti snad omluvil za ty záchody? Víš co? Nezajímá mě to. Třeba se dejte dohromady, jeden chytřejší než druhej. Přeju hodně štěstí." Sasuke se zvedl od stolu, třesoucí se rukou vytáhl mobil z kapsy, aby zavolal Saiovi a domluvil se s ním na odchodu.
Netrvalo to ani pár minut, když se ten až papírově bledý kluk objevil vedle kavárny. Hned se k Sasukemu naklonil a vzal své ruce do jeho, poznal, že se něco stalo.
Uchiha jen odmítavě zavrtěl hlavu, chytil se pevně jeho ruky a vydal se s ním k východu.
Indra zavřel oči a mlčky si dvěma prsty stiskl kořen nosu, když si dlouze povzdychl. Musel uznat, že v některých bodech měl ten kluk pravdu, ačkoliv neznal úplně všechna fakta a v jiných šlápl trošku mimo. Ještě hodnou chvíli tam zůstal, než se pozvolna zvedl a došel zaplatit účet.
Sasuke se mlčky držel Saiovi ruky, hlavu sklopenou dolů a obličej plný emocí.
,,Řekneš mi to, Sasuke?" Zeptal se Sai trpělivě.
,,Tady ne."
,,Víš, co? Za mojí mámou můžeme jet i zítra, zavolám jí a dneska zůstaneme jen my dva spolu, na hotelu, hm?" Sai se na chvíli zastavil, aby dal Sasukemu prostor pro vstřebání všech slov.
,,Jo, to bude lepší," souhlasil Uchiha.
Sai nejprve zavolal svojí mámě, překvapivě jí dlouho nemusel vysvětlovat, že tu mají menší komplikace. Vzápětí jim dokonce rezervoval pokoj v nejbližším hotelu. Očividně to tu dobře znal, i když tolik let strávil ve Francii.
Sasuke nejprve odložil všechny zavazadla na zem, pak se postavil k oknu a o skleněnou výplň se opřel čelem. V tak parném létě dobře chladilo jeho horkou hlavu.
,,Jdu se vysprchovat a převlíknout, zatím si rozmysli, co mi řekneš," informoval ho Sai, načež zmizel v koupelně.
Sasuke ale nedokázal myslet na nic jiného, než na to, co mu řekl před chvílí Indra. Nemohl tomu uvěřit. Jen to hráli? To je opravdu nenapadlo, že si najde někoho jiného? Kdo takhle hloupě může jen uvažovat?

,,Takže... pro něj už, nic neznamenám," shrnul Indrův popis překvapivě vyrovnaně dlouhovlasý Uchiha, když v lehce zvolněném tempu vybíhali po asfaltové silnici, která se vinula za městem a v drobných zatáčkách se zvedala do zalesněných kopců.
,,Ne, to bych neřekl. Kdybys pro něj nic neznamenal, tak by se... tak by se kvůli tomu tak nerozčiloval," nadechl se v polovině věty a pomalu začínal zrychlovat, když oba muži bok po boku z asfaltu odbočili na polní cestu. ,,Minimálně mu na tobě záleží."
,,Jo, to nevim. Netušil jsem, že ho to tak sebere... podle toho... dopisu to vypadalo... že to vzal v klidu, kdybych... kdybych věděl, jak se kvůli tomu cítil... rozhodně bych mu to napsal..." Itachi se musel v průběhu věty při běhu nadechovat.
,,'Kdybych' už vám nepomůže," vydechl Indra, když oba synchronizovaně zvyšovali tempo.
,,Neměl se to vůbec dozvědět," zalapal po dechu Itachi a sehnul se před jednou s převislých větví nad cestou, aniž by zpomalil.
Indra přikývl.
,,Myslel jsem, že do Evropy se moc japonskejch zpráv nedostane... bulvár už vůbec ne..."
Itachi nesouhlasně zavrtěl hlavou a dlouze se nadechl, než odpověděl.
,,Ne, já myslim teď... tady o tom všem. Měli... jsme skončit... u informace, že už spolu nejsme. On je s tim... s tim klukem skoro před uzavřením... registrovanýho... partnerství, nechci aby... kvůli mně a minulosti váhal," odmlčel se Itachi, a aniž by si dali jakékoliv znamení, oba muži přeřadili do sprintu po upravené polní cestě, aby se posledních sto metrů donutili k nejvyššímu výkonu. U starého, širokého kaštanu pak oba pozastavili a dotkli se ho dlaní. Nešlo o závod, ale spíš o tradici. Oba ještě pomalu popocházeli kolem, aby se jejich dech i tep uklidnil.
,,Neřikej mi... že to po takový... době hodláš vzdát," vydechl konečně Indra opřený rukou o kmen stromu.
Itachi se předklonil a zapřel se o vlastní stehna. S odpovědí si dával na čas.
,,Jo. Hodlám," vydechl nakonec a pomalu se narovnal, aby si protáhl záda.
,,Já nechci nic jinýho, než ty," trhnul hlavou k Indrovi a na pár sekund zavřel oči a zaklonil se. ,,A on je s nim šťastnej, nebudu mu lízt do života."
,,Jo, tak to nebudeš moc moc těžký, on tě totiž vidět nechce," ušklíbl se trpce Indra.
,,Jo, ale třeba mu někdy budu moct přijít na oči jako bratr, i když pochybuju. A stejně by mě nenašel..."
,,Heleď, já nechci bejt hnusnej, vim, že tě to mrzí, ale mám pocit, že ten tě ani nemá chuť hledat," zapochyboval starší.
Itachi se žalostně zasmál a přikývl.
,,Jo, to je pravda," povzdychl si s posledním hlubokým nádechem, když se mu tep vracel do normálu.
,,Kde máš dneska vůbec chlupáče?" Změnil Indra téma a posadil se do sluncem vysušené trávy na stráni.
Itachi se k němu po chvíli přidal.
,,Doma, nechtělo se mu," ušklíbl se s pohledem upřeným do lesů před sebou.
,,Bude tlustej, když ho nedonutíš sportovat."
,,Asi jako já?" Pozvedl Itachi obočí a mírně se pootočil, aby na Indru viděl. Ten trhnul rameny.
,,Ne, na tebe nemá."
Itachi si pohrdavě odfrkl v odpověď a zadíval se zase před sebe.
,,Nesnášim tě."
,,Jo, já vim."
,,Přetrhnul mi v parku vodítko a bez něj sem ho nechtěl brát," prozradil Uchiha nakonec a zaklonil se, aby se mohl na louku položit. Rukou si zaclonil oči, pak si na ně ale hřbet přitiskl.
,,Jsem idiot, vážně," zasténal tiše.
Indra mlčel, věděl, o čem Itachi mluví a taky na tom nesl vinu, ale starší Uchiha ho vůbec neobviňoval, což ho na jednu stranu z férové stránky mrzelo, na druhou těšilo, protože poznal, že se mu alespoň trochu zvedly morální hodnoty.
,,Proč od sebe neustále odhánim lidi, na kterejch mi záleží...?" zašeptal se zavřenýma očima.
Indra si povzdychl, nemohl mu pomoct, ne tím, že by tu s ním rozebíral všechny možné i nemožné aspekty jeho chování.
,,No... já tu pořád jsem," pozvedl obočí.
Tmavovlasý Uchiha se ušklíbl.
,,Jo? Kdy jsem tvrdil, že tě mám rád?"
Indra na něj udělal nehezký obličej.
,,Máš pravdu," odvětil, po chvíli mlčení.
,,Vážně? V čem?"
,,Jsi idiot," přikývl souhlasně Indra a vysloužil si bolestivé dloubnutí do žeber.
,,Ready na běh zpátky?" Zvedl se pak ze země a upravil si vysoký, černý culík. Itachi přikývl a zvedl se na nohy.

Sasuke stál pořád u okna, i když se už Sai vrátil z koupelny. Ten k němu opatrně přistoupil a zezadu ho objal.
,,Řekneš mi už, co se stalo?" mírně na něj naléhal. Naposledy ho takhle viděl zdrceného, když se dozvěděl, že si jeho přítel našel jiného. Tehdy se mu také přiznal, že je to zároveň i jeho bratr.
,,Lhali mi," rozmluvil se konečně Uchiha a otočil se k němu čelem, aby se mu mohl hlavou opřít o rameno. ,,Itachi... nikdy s ním nechodil, prej se chtěl kvůli mně změnit, přiznat, jak na tom je..." vysvětlil mu stručně, co s Indrou probírali v té kavárně.
,,No... páni. Není tvůj bratr trochu idiot?" Zeptal se mladšího s úšklebkem. ,,Teda, ne že by to bylo k smíchu, ale koho by taková kravina napadla? Muselo mu bejt jasný, že tě ztratí. A kdoví, jestli je to pravda, mohl se ti přece přiznat už dřív." Sai zanořil nos do jeho vlasů, přičemž mu sjel s rukama na zadek.
,,Nevěděl, jak mi to říct, aby se to nedozvěděli v médiích," zopakoval Sasuke po Indrovi, ,,jenže on si se mnou povídal přes dopisy o věcech, který zrovna taky vědět nemuseli, podle nich by všem okamžitě došlo, že nejsme jen bratři. A to se nebál mi posílat." Sasuke ho od sebe odstrčil, aby se mohl jít posadit na postel.
,,Myslím, že ti lže. Buď se s ním ten jeho rozešel, nebo si uvědomil, že to bez tebe asi nedá... nebo je to fakt idiot. To neříkám jen proto, že je pro defacto konkurence." Sai se posadil vedle něj a sevřel jeho ruku ve své. ,,Sasuke, já ti nechci radit ani tě od něčeho zrazovat, ale kdyby tě měl tak moc rád, nenechal by místo sebe přijít jeho. Pamatuješ si, jak si z toho byl hotovej, když se to stalo? Fakt jsem se bál, že jednou přijdu do bytu a najdu tě houpat se na provaze." Sai ho tlakem na jeho záda donutil, aby se mu položil do klína. ,,Víš, že tě miluju, ale jestli tě to víc táhne k němu, nebo pochybuješ, tak běž... aspoň si s ním otevřeně promluvit, když on na to nenašel odvahu."
,,On asi odvahu měl, nepřišel kvůli mně, bál se, jak bych to unesl od něj. Ale máš pravdu, je to takovej... idiot a hňup. Sice jsem tvrdil, jak moc mi vadí ta jeho majetnickost a pokrytectví, jenže jsem kvůli němu opustil člověka, co měl všechny vlastnosti, na kterých mi záleží, už jenom z toho mu mohlo dojít, jak moc jsem ho miloval i... i s tou jeho povahou." Sasuke si schoval obličej do dlaní a jednou rukou se chytil Saiova stehna. ,,Už o tom nechci mluvit. Stalo se, možná jednou zapomenu a vrátím se k němu jako k bratrovi, ale teď ho fakt nechci ani vidět..."
,,Co kdybychom šli na večeři? Pak si tě posadím tady do rohu na stoličku a namaluju si ten tvůj obličejík... teda s úsměvem, abys měl návod, jak se tvářit a nemusel myslet na to, co se stalo, hm?" podal mu Sai návrh, zatímco mu prsty vjel do vlasů, aby ho v nich vískal.
,,Promiň, ale nechci mezi lidi, radši budu tady. Klidně jdi spát, já už dneska jíst nebudu..." Sasuke se od něj znovu od táhl, pak si šel lehnout na druhou stranou postele, ke svému příteli zády.
Ten ho jen políbil na tvář, přikývl a odešel pryč z pokoje, pochopil, že chce být teď sám. Na to už ho nějaký ten pátek znal.

Že už tě nikdy nechce vidět a prý tě nemiluje… že nás oba v tu chvíli upřímně nenáviděl.
Praštil pěstí do orosené stěny sprchového koutu. Tak to nechtěl, vždyť nemyslel na nic špatného, tak proč si to tak vždycky přebere? Proč se zatraceně zlobí, když má Saie a už mu to může být jedno?
Zavřel oči a soustředil se jen na vlažné provazce vody, které mu dopadaly na ramena, máčely mu vlasy a po nahém těle.
Při běhání se dokázal trochu odreagovat a byl rád, že ho nakonec Indra přemluvil, aby zase šel, ale po těch informacích chtěl být sám, speciálně teď, když mu to všechno konečně pořádně docházelo. Ale oni jsou sourozenci. Sice jako dva cizí lidi, ani to o sobě před tím dlouho nevěděli, jenže pořád to tak je. Ty dva roky školy byly nutné, aby si každý ujasnil, co chce. Kdyby se to tehdy nedozvěděl, tak by tu teď stál s ním. Mohl by mu dokázat, že nechce věčně pracovat, že už si umí svůj čas mnohem lépe uspořádat i bez Kibových tabulek, že by ho teď mohl věnovat jemu.
Cítil, že se mu zase zrychluje dech, i když už dávno doběhl. Pevně zavřel oči a zhluboka nabral vlhký vzduch do plic. Když ten náhlý, nepříjemný tlak v hrudníku a krku překonal, zaklonil hlavu a nechal své prsty věnovat se těm dlouhým, černým vlasům. Co teď?
Má nový život a paradoxně ten, kvůli kterému o něj usiloval, už do něj nepatří. Měl by se pokusit začít hledat někoho jiného, kdo by ho alespoň po psychické stránce rozptýlil, jen si to nedokázal prakticky představit. Ale nebude přeci vadit, když si dá chvíli od všeho a všech přestávku. Nechtěl držet smutek, ne, to ne. Zkrátka neměl chuť se bavit s lidmi, ač mu to většinou potěšení přinášelo. Ještě opláchl ze svých vlasů poslední zbytky pěny příjemně vonící po citrusech a skořici a vypnul vodu. Sáhl si pro osušku, a pak se převlékl do čistých kalhot a tílka.

Sasuke na dlouhé hodiny osaměl, ale nevadilo mu to, měl dost času na utřídění myšlenek. Jenže, i když se rozhodl bratra minimálně na nějaký ten čas vymazat z hlavy, tak to nedokázal považovat za vyřešené. Nemohl se jen tak zvednout a věnovat se něčemu jinému, jako kdyby se nic nestalo. Dál ležel na posteli zapomenutý v čase, sledoval pomalu se zatahující oblohu. Najednou se ozvala hrozná rána, nebe ještě víc ztmavlo, lidi z ulic začali mizet a nebe propustilo na rozpálený chodník několik prvních velkých kapek, které se brzy proměnily v neprůhlednou mokrou clonu.
Když se Sai vracel na pokoj, Sasuke k jeho nezměrnému údivu spal. Přistoupil, k němu blíž, aby se přesvědčil. Oddechoval poměrně pravidelně, ale tváře měl vlhké a mírně zarudlé. Sai ukazovákem přejel po jeho obličeji, a pak ho olízl. Slané.
S povzdechem se od něj vzdálil ke své tašce. Z jejího dna vytáhl malou tmavě modrou krabičku. Otevřel ji, zase zavřel a vrátil zpět do tašky. Teprve po tom se převlékl do suchého oblečení.

Itachi tou dobou došel k zadním dveřím do zahrady a otevřel dveře, dva prsty si vložil mezi rty a zapískal. Ani ne dvě sekundy na to se před něj přiřítil volaný a nedočkavě se - vida že dveře Itachi za sebou nechal otevřené - prosmýkl kolem jeho nohou a vnikl do domu. Tam se zastavil, otočil se na svého pána a velkýma oříškovýma očima ho sledoval. Věděl, že to obyčejně nesmí, a proto čekal, že ho pán zase vyžene, ale ten nechal dveře otevřené a pomalu se vydal k obývacímu pokoji. Aron potěšen zavrtěl ocasem a jako střela vyrazil ke dveřím. Itachi byl ale rychlejší, pohotově mu zastoupil cestu a zakroutil hlavou.
"To víš, že jo, hrabal ses venku někde v hovnech a do toho koberce si to čistit ani omylem nebudeš… do koupeny," přikázal a rukou ukázal k jedněm dveřím naproti schodišti. Pes se zastavil a nerozhodně přešlápl, s pohledem neviňátka dlouhovláska sledoval. Ale když zopakoval jeho pán příkaz, uposlechl. Itachi mu omyl a osušil ťapky a až pak ho propustil. Aron obyčejně dovnitř nesměl, ale výjimečně si ho tam Uchiha bral a teď zkrátka cítil, že potřebuje společnost.
Brzy se usadil v tureckém sedu na své pohovce s miskou rýže, Aronovou hlavou na klíně a laptopem před sebou na nízkém dřevěném stolku. Jestliže chtěl nějakou dobu volno od práce, musel to všem zodpovědným částem jeho firmy oznámit. A taky bylo důležité ten e-mail slušně formulovat, na ty lidi se spolehnout mohl a chtěl s nimi jednat slušně. Při důvodu se krátce zarazil, ale nakonec napsal staré dobré osobní důvody. Vzhledem k tomu, jak si tisk zamiloval rozebírání jeho a Indry, by si klidně mohli myslet, že se dává dohromady po rozchodu. A vlastně by nebyli tak daleko od pravdy.
Nejdřív se mu nechtělo uvěřit, že by si Sasuke někoho našel a snad i na chviličku věřil, že si z něj dělá legraci, tolik toho kluka přeci nesnášel… ale pravda, že ani mezi nimi to na začátku moc nejiskřilo, spíš šlehaly plameny. Mírně se tomu přirovnání pousmál. Po zprávě s prstýnkem se rozhodl, že bratra nechá tak, jak mu bylo. Od té doby se nějak rozhodl s tím, že už je pozdě něco brát zpátky a že až se Sasuke vrátí, zkrátka mu jenom řeknou pravdu a nechají ho se Saiem na pokoji, ale rozhodně od něj nečekal tak bouřlivou reakci, která ho rozhodila snad ještě víc než jeho dopis. Věděl, že Indra líčí upřímně a bez zamlčování, i když nepřesně interpretoval, jinak to samozřejmě nešlo, pár vět ho hodně překvapilo. Cítil se podvedený, to Itachi chápal. Ale byl to důvod k tomu, aby ho už nikdy nechtěl vidět?

Tiše si povzdychl a jeho krátkosrstá kolie jen zvedla oči, aby ho zkontrolovala. To slůvko 'nikdy' ho děsilo. Ale on to hodlal dodržet, už teď se necítil dobře i přes to všechno se nedokázal zbavit tenkého hlásku bezpráví, co mu volal v hlavě, že přece pro něj nic špatného nechtěl, dělal to jen a čistě pro Sasukeho a pak ustoupil, když se našel někdo jiný. Ovšemže cítil vinu, ale do té informace o Saiovi na sobě pracoval a možná jen chtěl maličko, malinko uznání. Zatřásl hlavou, aby se zase probral a hůlkami si do úst dal kousek z vařené rýže. Původně chtěl dělat sushi, ale nakonec ztratil chuť a samotná rýže mu chutnala taky. Znovu se naklonil k nedopsanému e-mailu, aby mohl pokračovat.



Je tohle konec...? Dokáže Sasuke Itachimu ještě odpustit a odkopnout dalšího kluka, co ho miluje?
 


Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 12. března 2017 v 21:39 | Reagovat

paneboze, paneboze panebooooze. mala som tusenie ze to iba hraju... boooze som rada ze to tak bolo.. ale je mi ich luto. itachi to nemyslel zle ale nakoniec to dopadlo uuuplne inak. a sasu sa citi opravnene dotknuti. boooze pevne verim ze sa daju opät dokopi. preboha ved po tom vsetkom nemôzu nebyt spolu. pevne verim ze budu spolu. prosim rychlo rychlo dalsi diel...ooo a dakujem za dnesny :-D  :-D

2 Keiko Keiko | 13. března 2017 v 3:05 | Reagovat

Jedna z mojich myslienkovych variant o 2 kapitoly spat bola o kamuflazi.... a vyslo to 😃
som zvedava, ako to chce Itachi Sasukemu vysvetlit...
neviem ci mu Sasuke bez osobneho kontaktu odpusti, ale pokial sa stretnu, tak je to velmi pravdepodobne...
netvrdim, ze nema Saia rad, ale podla mna je to len laska a urcity druh naviazania
, ale pri Itachim sa jedna o slovo Milovať.... a predsa od nenavisti a zloby je k laske kusok... urcite vo vnutri seba ho stale miluje, ale skryl tie city v sebe...
no som velmi zvedava, ako to dopadne dalej ☺
tesim sa na pokracovanie ☺😊

3 Káťa Káťa | E-mail | 13. března 2017 v 17:18 | Reagovat

Nevěřím, že se povídka pomalu blíží ke konci...Bude třeba ještě hodně času, aby našli cestu jeden k druhému, ale věřím, že jí najdou.

Sasuke časem pochopí, že Sai je pro něj něco jako Indra... Všechno je takový ideální, ve všem si rozumí..A dopadne to jako s ním...Nakonec stejně Indra skončí se Saiem :D a ona páry se budou navštěvovat atd :D teď jen otázka jak k tomu všemu dojde

4 Ebby Ebby | 13. března 2017 v 17:36 | Reagovat

........ (grafické znázornění mého tepu ) Nesouhlasím, sice jsou se Saiem hezký pár,  ale ne ! Věřím ze budou s Itachim zase spolu  😍 Děkuji těším se na další díl.

5 Rellem Rellem | 14. března 2017 v 0:12 | Reagovat

Nemám ráda lámání srdce. Přestaňte jim tam lámat srdce, lámete tím i to moje...

6 Stravaganza Stravaganza | Web | 17. března 2017 v 1:22 | Reagovat

Musím osobně říct, že yaoi příliš neholduju, ale tvůj blog mě moc zaujal, tak jsem si to zkusila přečíst a musím uznat, že teda píšeš vážně báječně :D díky za nevšední zážitek :-D

7 Ter-hime Ter-hime | 17. března 2017 v 17:40 | Reagovat

Sasuke musí byt s Itachim :D to jinak přece nejde...Itachi se nesmí trápit :( oni se prostě dají dohromady :D ale asi mi pak bude trošku lito Saie :(

8 Vittani Virentem Vittani Virentem | 17. března 2017 v 20:59 | Reagovat

SOCka, seminarka, hromada blbosti okolo a já vůbec nestíhám. Každopádně komentář, ať až bude čas, mám co číst. Bohužel bezpředmětný, nečetla jsem ani kousek... Ale věřím, že díl je skvělý. Tak pokračuj hlavně a nevzdávej to. Hodně štěstí.

9 Lussy Lussy | 18. března 2017 v 16:28 | Reagovat

Volné odpoledne, rovná se čas na přečtení další kapitoly. :) Potěšilo mě, že jsem zde po zavítání našla něco nového na čtení. :) Vývojem událostí jsem ale hodně překvapená,a nutno podotknout, že ne moc mile. Takovou bouřlivou reakci jsem od Sasukeho ani nečekala. Chápu, že když se dozvěděl, že jsou ti dva jakože spolu, hodně ho to bolelo a dlouho se s tím smiřoval. A je hezké, že byl vždycky schopný Itachiho milovat i s tou jeho povahou a špatnými vlastnostmi. Každopádně by se na to mohl podívat i z Itachiho stránky. Jeho reakce je pro mě spíše nepochopitelná, než pochopitelná. Když nebudeme brát v potaz, že tím zamlčováním pravdy Sasukemu ublížil, tak to všechno přeci jen dělal pro něj. Sasuke mu dal několikrát najevo, co se mu na něm nelíbí a v jejich vztahu z toho bylo hodně problémů. A ačkoliv po něm změnu nikdy nechtěl, Itachi se pro něj chtěl změnit. A to mi od něj přijde jako nejvstřícnější krok, který kdy pro jejich vztah udělal. Čistě můj názor samozřejmě, jen myslím, že až se to Sasukemu v hlavě rozleží, uzná, že reagoval trochu přehnaně.
Moc se těším na další část a tak stejně i na pokračování Zamilovaného, ale ráda si na to počkám. :) ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.