Zamilovaný 33.

20. února 2017 v 7:30 | Ája |  Zamilovaný

Já vím, pořád to bude to samé - nestíhám a mim zkoušky mi přibyly další starosti, ale to nechci rozebírat. Omlouvám se, snad se to zlepší. Jen bohužel někdy přijde čas, kdy už na blog není čas...



Itachi spal jako zabitý, snad ani jednou se v noci nevzbudil, dokonce i kbelík zůstal do rána prázdný. Nechal jsem svého miláčka spát, kyblík uklidil zpět do koupelny a šel se vypořádat s tím sushi. Tak tomu se říká vydatná snídaně. Itachimu jsem radši udělal česnekovou polévku, to ho určitě probere, navíc pořád lepší čuchat z něj česnek než ethanol.
Vstával až kolem poledne a nevypadal o moc líp než včera. Zřejmě to s alkoholem úplně neumí.
"Dobrý ráno, ožralo," zašklebil jsem se na něj. Trocha škodolibosti nikoho nezabije.
"Dobrý, proč je tady cejtit česnek?" Ještě aby si nevšiml.
"Protože se dává do česnečky." Na blbou otázku blbá odpověď.
"A my máme česnečku?"
"Ty máš česnečku, já mám sushi," ukázal jsem na hrnec na plotně.
"A je jedlá?" Cože? Jako kdybych snad neuměl vařit! Ještě nikdo se mi po jídle neotrávil.
"Proč by nebyla? Jestli se ti nelíbí, uvař si sám." Pro dobrotu ne žebrotu, já se za ním ženu do práce z výčitek svědomí, pomalu se ani nedostanu přes pitomou recepci, starám se o něj, když se namaže, a on si bude nad mojí česnečkou ofrňovat nosánek?
"Promiň, jen se ptám, neřekl bych do tebe, že umíš vařit." Haha, kdyby jen věděl. "I když to dango tenkrát bylo dobrý." No jo vlastně, já už mu jednou vařil, ačkoliv dango se nedá považovat za bůhvíjaký kuchařský um.
"Nejdřív ochutnej, pak hodnoť," doporučil jsem mu.
"Jdu na to," doploužil se ke sporáku, vzal si talíř a nalil si dvě sběračky. To se teda nají. Porce jak pro dítě v mateřské škole. "Co to tady je?" Zvedl ze židle balíček čaje s dárkovou taštičkou. Úplně jsem zapomněl, že to tam od včerejšího večera leží. Co mu teď na to mám říct? Asi bych neměl lhát, jestli se Shisui hodlá blíže začlenit do naší rodiny, ještě s ním nějaká ta konfrontace přijde.
Počkal jsem, až si naproti mně sedne a odpověděl mu: "Dárek pro Shisue k vánocům."
"Kdo je Shisui?" Aha. Já mu neřekl jeho jméno?
"Můj bratránek." Teď už to nemůžu vzít zpět.
"Dobře."
"Dobře?" Čekal jsem výčitky nebo aspoň menší žárlivou scénu, ale 'dobře'? To se mu nepodobá.
"Co jinýho k tomu mám říct? Chápu, je to tvůj bratranec a budete se vídat. Když mu nebudeš strkat jazyk do pusy, tak to přežiju." On to prostě musel říct, nikdy mi to nepřestane předhazovat.
"Musíš zas začínat? Včera jsem ti nabídnul konečný řešení, odmítnuls', takže bych ocenil, kdyby ses k tomu už nevracel." Nějak mě na to sushi přešla chuť. Zvedl jsem se ze židle a šel radši naskládat špinavé nádobí do myčky. Můžu prostě dělat cokoliv, on mi to nikdy úplně neodpustí.
Ještě než jsem ale stihl dojít k lince, chytil mě za ruku a stáhl za ni k sobě na klín. Moje povaha by mi normálně nedovolila zůstat v klidu, jenže mě už ty hádky doopravdy unavovaly, takže jsem zůstal tak, jak si mě posadil.
"Nebuď tak urážlivej, mohl jsem na ten dárek reagovat daleko hůř a ty to víš." Blbeček. I když má asi pravdu, fakt jsem čekal trochu prudší reakci. "A dárek pro mě už máš?"
"Ne, zatím mě nic vhodnýho nenapadlo, nebo ty snad už pro mě něco máš?" Pochybuju, že sis v tom shonu na to našel čas.
"Pochopitelně, zakloň hlavu a hned ti ten dárek dám." Ani jsem ji zaklánět nemusel, zaklonil mi ji za bradu sám, jako kdybych o ten dárek snad stál. Vzápětí se mi přisál zepředu ke krku. Upřímně - hned, jak mi tu hlavu zaklonil, mi došlo, co mi chce dát.
"Jestli je tohle dárek k Vánocům, tak nechtěj vědět, co ode mě dostaneš ty," zavrčel jsem na něj, jakmile mě pustil. Ta poslední značka se téměř celá vstřebala, teď abych zase nosil šálu.
"To byla jen ochutnávka… nebo spíš malá nápověda k tomu, co chci od tebe k vánocům já." Někdy mám doopravdy pocit, že se mnou chodí jen kvůli sexu. Najednou mi stížnosti holek na sexuální apetit jejich kluků připadají docela oprávněné.
"Chceš poukázku do stripklubu nebo zaplatit děvku?" Otočil jsem to šikovně proti němu.
"Já nevěděl, že si za to necháváš platit, to jsi mi měl říct dřív." Přímo před mýma očima se natáhl pro svou peněženku, vytáhl z ní několik bankovek s vysokou cifrou a zastrčil mi je za gumu kalhot. Ten parchant! On mě prostě nikdy nemůže nechat vyhrát. "Máš tam zahrnutý i předplatný na další měsíc a příplatek za zvláštní praktiky."
"Ty seš fakt debil." Všechny ty bankovky jsem vysvobodil ze zajetí gumy, abych je po něm mohl hodit. "Beru jen dolary," neodpustil jsem si na závěr jedno menší rýpnutí. Snad se teď nerozejde do směnárny, to už bych nevzal tak lehce jako ten pokus udělat ze mě štětku.
"Na svůj výkon seš neúměrně náročnej." Tohle už ani neřekl s nádechem ironie. Hajzl. Já se nechám ojet a on… Nejradši bych mu smočil hlavu v tom hrnci s česnečkou.
"Jo? Já ti to připomenu, až zase po mně vyjedeš." Někdo tak dokonalý se přeci nebude zahazovat s tak neschopným teletem, Naruto by mu určitě podržel líp.
"Sasu…" zašeptal tajemně. "Tím jsem chtěl říct, že za svůj výkon bys měl rozhodně požadovat víc než dolary." Já se z něj zblázním!
"Tos' tím říct určitě nechtěl! Kdybych se neurazil, tak se takhle neopravíš!" To mu prostě nežeru.
"Jistěže, já s tebou totiž spím, protože mi sex s tebou připadá hroznej a ty seš jen… průměrnej milenec. To zní uvěřitelnějc, viď?" S ním nemá smysl se hádat, když vyhraje každý soud, tak hádka se mnou je pro něj vlastně jen něco jako lehký předkrm.
"Radši jez."
"Beru zpět svoji původní námitku, je to dobrý."
"Stejně s tebou dneska nebudu spát." Nějak mi to poklona nezněla upřímně. Ne že by ta polévka nebyla dobrá, ale takhle se Itachi normálně nesnaží. Zvlášť ne po tom, co mě dokázal uhnat do vztahu, ačkoliv on se nesnažil ani před tím. Spíš na mě utočil jako pavouk na nebohý hmyz. Dost možná i někde schovává zbytek šesti nohou, protože sítě spřádá dokonale.
"Budeš spát na koleji?"
"Ty víš, co jsem tím myslel. Ale jo, dneska spím na koleji." Stejně zítra vstávám do školy a všechno učení mám na koleji. Taky se nemůžu před Narutem schovávat věčně, musím mezi námi obnovit staré hranice.
"Klidně ti zajedu pro věci a můžeš spát tady." Jako kdyby se snažil mě sem rovnou přestěhovat.
"Ne díky, kolej mi nevadí."
"Kolej možná ne, ale co Naruto?" Víc mi vyhovoval včera v tom opileckém stavu, to aspoň neměl tyhle stupidní dotazy.
"Nemám náladu, Itachi, pojedu radši hned." Kéž bych mohl i na koleji zůstat na pár hodin sám bez někoho, kdo by mě neustále otravoval nebo zahrnoval hloupými dotěrnými otázkami. Jenže to bych asi musel domů a tam na mě stejně čeká Madara. Podobně vynucené zlo jako Naruto a Itachi.
"Je to kvůli tomu včerejšku?" Podíval se na mě docela provinile, pak se zvedl od stolu, nejspíš kvůli pokusu mě zadržet. Jen jsem se s povzdechem nechal obejmout. "Zlobíš se, protože jsem zůstal dýl v práci, místo toho, abych se věnoval tobě?" Cítil jsem, jak se mi snaží zvednout za bradu hlavu vzhůru. Nesnáším ty jeho naváděcí výslechy, přesto jsem ho nechal.
"Ne, chápu to, jen jsem dneska bez nálady, tak mě nedráždi, dobře?" Podíval jsem se mu zpříma do očí. To se občas člověk nemůže probudit s náladou na bodu mrazu?
"Myslel jsem, že tohle se stává jen ženským. A kdyby i chlapům, tak zrovna u tebe bych to nečekal." No jistě, tím že se mě udělá ženu, to opravdu vylepší. Blboun.
"Oba dva za sebou máme dost těžký období, takže mám snad právo se cejtit jednou vyčerpaně. Chci bejt jen chvíli sám, tak mě prosímtě nech." Z mých vlastních slov mi přeběhl mráz po zádech, teď bych se k němu takhle asi chovat neměl. Právě kvůli tomu, co jsme si nedávno prožili. Ještě včera nám hrozila reálná možnost rozchodu a já ho teď od sebe odstrkuju. Takhle se nikdy nemůžeme posunout. Pokud chci vztah, měl bych se odnaučit toužit po samotě. Zvlášť v takových situacích. "Promiň, nemůžeš za moji náladu, jenom mi není nejlíp… jestli pořád chceš, abych zůstal, tak zůstanu." Přesně z takových důvodů může jednou Itachi hledat útěchu u někoho vstřícnějšího, u někoho, koho nebude muset neustále dobývat, kdo ho k sobě pustí bez větších námitek a podmínek.
"Nedržím tě tu násilím, Sasuke, jestli chceš být sám, tak můžeš jít. A omlouvám se za ten včerejšek, mohl jsem odejít dřív… a střízlivej. Kdybych chtěl… ale pravda je taková, že mi z toho všeho, co se stalo, není pořád úplně nejlíp. Možná vypadám sebejistě, ale i já se bojím, že tě můžu ztratit." On se opil kvůli mně…? Bojí se stejných věcí, jako se bojím já…?
"Itachi…" Ještě víc jsem se k němu přitiskl. Tohle bylo poprvé, co se mi svěřil s tím, co doopravdy cítí. Jako kdyby spadla minimálně jedna třetina zdi, kterou mezi námi postavil. Já na bourání té své začal pracovat už dávno, teď to prvně zkusil i on. Možná máme šanci. Možná máme šanci na normální vztah.
"Překvapuje tě to?" Zeptal se, ale překvapeně vypadal spíš on.
"Ano! Samozřejmě, že překvapuje! Jak se vůbec můžeš takhle zeptat? Vždyť se mnou o ničem nemluvíš, všechno hrozně tutláš… nikdy jsem od tebe neslyšel nic, co by znělo upřímnějc. Ani to tvoje vyznání lásky." Přiznat nějakou svoji slabost znamená důvěru. On mi věří. Po tom všem mi ještě dokáže věřit. My máme doopravdy šanci.
"Tak to bych měl na svých vyznáních asi víc zapracovat," mihl se mu tváří úsměšek.
"Na těch nemusíš, zapracuj na svojí důvěře ke… ke mně," až když jsme to vyřkl, mi došlo, jak nemožnou věc to po něm chci. Místo toho, abych mu dokázal, že mi může věřit, jsem mu dal spíš důvod mi nevěřit.
"Říkal jsem ti už jednou, že to není otázka důvěry, chci jen zapomenout na to, co se stalo v mojí minulosti."
"Ale já nemluvím jen o tvojí minulosti, ale i o tomhle. Jestli ti něco vadí nebo se něčeho bojíš, řekni mi to. Nepotřebuju, abys vedle mě vypadal jako nezdolná skála, vlastně mi to spíš vadí, připadám si pak dost hloupě… Žárli, křič, vyčítej, jen prosím neutíkej." Pořád jsem ho nepouštěl a ani on nevypadal, že by mě chtěl pustit. Navíc ani nezmínil v souvislosti s důvěrou ten můj úlet se Shisuim, lepší znamení dobře se vyvíjícího vztahu už si snad ani nešlo prát.
"I to je pro mě těžký, Sasuke. Ve světě je tolik bolesti a já nepotřebuju ventilovat tu svoji. Nepřiznal jsem ti to kvůli sobě, ale kvůli tobě. Pamatuješ? Říkal jsem ti, že vztah a sex se mnou nebudou jako s nikým jiným," připomněl, i když já si na to živě vzpomínal. A poprvé to snad i chápal.
"Dobře, respektuju to a děkuju aspoň za tohle." Nemusí se mi se svými strach svěřovat pořád, stačí takhle… Pořád nemusel přiznat nic. Měl bych si vážit i toho mála.
"Děkuju, že to respektuješ. Já teď musím jít pracovat na tý obhajobě, i tak bych byl rád, kdybys tu zůstal, ale nenutím tě." Chce, abych tu zůstal, i když se mi nemůže věnovat? Proč?
"Tak já…" nestihl jsem to doříct, v kapse se mi ozval mobil. Tak kdo po mě zase něco chce?
S omluvným pohledem jsem sáhl jednou rukou do kapsy, abych mohl zkontrolovat displej. Úplně jsem cítil, jak mě polil studený pot, když mobil hlásil Shisue. Itachi stál sotva centimetr ode mě, navíc mě pořád svíral v náruči, takže to zákonitě musel vidět. No i tak bych mu to přiznal.
"Vezmi to," kývl k mobilu, když viděl, jak váhám.
"Shisui?"
"Ahoj, Sasuke, je mi jasný, že se to nehodí, ale potřeboval bych s tebou opravdu nutně mluvit. Musím ti toho hodně říct. A čím dřív, tím líp." Co to…? O čem to mluví? To musí nějak souviset s Madarou, pochybuju, že tu teď mluví o našem úletu.
"O čem?" Nikam s ním nepůjdu, když mi neřekne, čeho se to týká. Nehodlám kvůli našim rodinným šarvátkám přijít o přítele.
"To ti nemůžu po telefonu říct, ale nikomu o naší schůzce neříkej. Nikomu. Ani svýmu příteli, nenaléhal bych tolik, kdybych nemusel." To zní fakt vážně, ale proč nemám nic říkat zrovna Itachimu? Jak ten s tím vším může souviset?
"Dej mi to," natáhl mezi nás Itachi svou pravou ruku, druhou mě pořád svíral v pase. Jeho hlas zněl naprosto nekompromisně, že jsem si nedovolil neuposlechnout.
"Ahoj, Shisui, chtěl bych tě laskavě požádat, abys mi přestal otravovat přítele. Je mi jedno, jestli je to tvůj bratranec nebo otec, nestrkej mezi nás svůj zvědavej nos, nebo ti ho utrhnu." Po tomhle - no spíš monologu než rozhovoru mi mobil vrátil. Teda ještě před tím stihl hovor ukončit.
"Itachi… on nemluvil o nás dvou, myslím, že chtěl spíš řešit naši rodinu." Vždyť on sám měl zájem na tom, aby se náš vztah urovnal, tak proč by nás s Itachim chtěl teď najednou rozdělit?
"Nechtěl, abys o tom mluvil se mnou, takže se mě to týká. Sasuke… je hodně věcí, co na mě mohl někde vyhrabat, prosímtě… nepátrej po tom. Nechci, abys to věděl." Proboha, co je tenhle člověk vlastně zač…? Co tak šílenýho mi může tajit?
"Proč to nemám vědět? Tos' někoho zabil nebo co se sakra děje?!" Proč vždycky, když už to vypadá mezi námi dobře, to musí někdo nebo něco zkazit?!
"Ne, nikdy jsem nikoho nezabil, přísahám. Nic zlýho jsem neudělal, jsou jiný důvody, proč nechci, abys to věděl. Slibuju, že jednou o mně budeš vědět všechno, ale prosím tě, počkej s tím, až ti to řeknu já sám." Že by mě to úplně uklidnilo, se tedy říct nedalo. Napadá mě jen jediná věc, která by do těch nejasností o jeho minulosti bravurně zapadla. Museli ho týrat. Ať ho vychovával kdokoliv, určitě ho týral, dost možná i sexuálně zneužíval. Vysvětlovalo by to i to jeho chování během sexu, dokonce i ty cucfleky.
Nechci dělat nic proti jeho vůli, jenže co když Shisui nechtěl mluvit o něm? Možná se to opravdu týkalo jen naší rodiny, o což rozhodně nesmím přijít. Pořád by mě zajímalo, proč mi Madara s Izunou řekli, že Shisui odešel kvůli smrti matky. Ohledně jaké věci se to Izuna postavil na stranou Madary a v čem mohl stát Shisui proti nim? Musel být sotva plnoletý, možná ani to ne, jak se v takovém věku dokáže člověk až tak vyhranit vůči své vlastní rodině?
Tohle musím rozluštit, možná by mi s tím mohl pomoct právě Itachi…
"Dobře, chápu, ale třeba fakt nechtěl mluvit o tobě, jen mi chce říct něco hodně tajnýho. Takže… co kdyby ses s ním nejdřív sešel ty? Jestli se to týká tebe, tak mu to vysvětli, řekni mu, proč nechceš, abych to věděl, a já se ho na to nikdy nezeptám, slibuju. Ale pokud jde o moji rodinu, chci to vědět." Snad mu při té příležitosti za ten úlet nerozbije hubu. Nebo i za tenhle telefonát.
"To zní dobře, dej mi na něj číslo, domluvím se s ním sám." Souhlasil až moc rychle, to u něj nebývá zvykem. Snad mu fakt nic neudělá.
"Itachi, slib mi, že se s ním sejdeš, jen abyste si promluvili. Je to můj bratranec a moc živých členů rodiny už nemám, většina z nich skončila dost blbě - včetně mých rodičů, takže bych ocenil, kdyby aspoň někdo ještě zbyl… a vlastně když už jsme u toho, docela by mě zajímalo, jak s tím vším souvisí tvoje stejný příjmení. Ptal jsem se na to už Madary a říkal, že s takovým jménem s námi musíš být nějak spřízněnej." Teď jsem toho na něj vychrlil najednou asi víc, než jsem původně plánoval.
Místo výmluv nebo povzdechu se mi ale dostalo jen pobaveného smíchu.
"Moje příjmení není Uchiha… teda ne původně, takhle mě přejmenovali schválně, aby mi pomohli v mojí lepší kariéře právníka. Proto jsem tvoje příjmení tehdy prohlásil za kvalitní." A já idiot si myslel, že to bylo kvůli té náhlé shodě. "Jo a slibuju, že ti bratránka nezabiju ani nezmrzačím, jenom si s ním promluvím. Asi budu občas trochu jízlivej, ale mimo ega mu nic nepošramotím, to slibuju." Tak to se mi upřímně ulevilo, protože smrt jediného syna by mi Izuna fakt neodpustil.
"Hele… takže až se vezmeme, tak se vlastně budeš spíš jmenovat ty po mně, než já po tobě," ušklíbl jsem se. Aspoň trocha dominance v našem vztahu mi zůstala.
"My se vezmeme?" Naklonil se ke mně a rty se při tom dotkl mojí tváře.
"Ty nechceš?" Natočil jsem hlavu do strany, abychom se vzájemně dotýkaly rty.
"Sasuke…" Vypadal doopravdy překvapeně a tak rozněžněle, až mi to nedalo - naklonil jsem hlavu do strany, abych mohl naše rty spojit v polibek. Nijak hluboký ani dravý, jak to u nás tradičně bývalo. Jestli si chce ze mě vypěstovat alespoň částečně masochistu, tak já si ho vypracuju na oplátku v něžnostech.
"Měl bys dělat na tý obhajobě," přiložil jsem mu prst ke rtům, když mi zajel jazykem hlouběji do úst. Vím, jak by ten obyčejný polibek mohl skončit, jenže já teď opravdu neměl na sex nijak zvlášť chuť. Ne při vzpomínce na ten poslední, kdy se ke mně choval až vyloženě hnusně. Ne že bych si to tak úplně nezasloužil.
"Zůstaneš?"
"Jo, tak už běž pracovat, já si zatím zavolám Madarovi a udělám ti něco pořádnýho k jídlu." Česnečka možná povzbudí, ale určitě nezasytí.
"Kdybych ti před pár měsíci tvrdil, že mě jednou budeš dobrovolně líbat a dokonce mi i vařit, tak bys mi nevěřil." Proč to teď zmiňuje? Tom by přeci nevěřil dost možná ani on sám. Málokdo se nakonec dá dohromady s někým, kdo ho sexuálně obtěžuje.
"Seš takovej zvrhlík, až se divim, že jsem s tebou vůbec doteď vydržel," usmál jsem se kysele a radši šel do kuchyně, než čekat na jeho další slova, která by mě nakonec do té postele dost možná i dostala. Protože slovům, těm Itachi vládne stejně jako sadistickým praktikám.
Naštěstí za mnou nešel, slyšel jsem jen klapnout dveře jeho pracovny. Já se ještě před jídlem rozhodl vyřešen ten hovor s Madarou. Musím vyzvědět, co všechno mu Shisui řekl nebo neřekl. Hlavně, jestli mě nenapráskal.
"Ahoj, Sasuke… děje se něco?" Tak asi všechno v pořádku.
"Ne, jen jsem ti chtěl říct, že je všechno v pohodě, aby sis nemusel dělat obavy." Netvářil se moc nadšeně, když Shisui navrhl, abych u něj přes víkend zůstal. Teď už teda chápu proč, ale pár podstatných mezer ještě vidím. Třeba, proč mi Madara s Izunou lhali a taky to, proč se s nimi najednou Shisui zase baví, zvlášť s Madarou.
"To u tebe není obvyklý, normálně bys čekal, až zavolám sám, tak co se stalo? Hádám, že Shisui asi moc mluvil, co?" Najednou jsou všichni senzibilové. Ale proč to nakonec nepřiznat.
"Něco málo… hodně málo. Nechceš to třeba trochu rozvíst?"
"Co přesně ti řekl?"
"Co přesně víš?" Kdoví kolik toho přede mnou ti tři tají, tak lehce se o informace ochudit nenechám.
"Ach jo… tohle nebudeme řešit po telefonu, pokud se chceš na něco konkrétního zeptat, tak až přijedeš." Pravda, taky se mi to nechtělo řešit po telefonu, který mi může kdykoliv položit, když se dotknu něčeho, na co mi nebude chtít odpovědět.
"Fajn, takže příští víkend?"
"Spíš až ten další, pozítří letím do Evropy a vracím se až příští úterý." Cože?! Kdy mi jako tohle hodlal oznámit?
"Kdy bys mi to řekl, kdybych ti teď nezavolal…?"
"Zítra bych ti poslal SMSku z letiště. Proč? Chceš snad letět se mnou?"
"Možná, kam konkrétně letíš?" Kdybych toho ve škole tolik nezameškal, dal bych si takový výlet líbit.
"Do Francie. Přes den mám jednání, ale večer bych tě možná vzal někam na romantickou večeři… třeba na hlemýždě nebo žabí stehýnka." No jistě, vtípky, ten už mě od začátku neplánoval vzít sebou.
"Užij si to, strejdo," popřál jsem mu upřímně a hovor ukončil. Jako menšího mě sebou občas na taková jednání v cizině bral, za to teď mě radši viděl ve škole. Docela mi ty chvíle chyběly, bavilo mě poznávat cizí země, tím spíš, když mi Madara vždycky zařídil nějakou tu prohlídku s průvodcem.
No to nic, aspoň strávím víc času tady se satanem. Taky bych se měl asi vrhnout do přípravy toho jídla. Nejdřív to chce zkontrolovat stav lednice, možná budu muset jít nejdřív nakoupit.
Po otevření lednice jsem to nakonec považoval za zbytečné, z toho dokážu něco uvařit. Ta vejce a to mléko si přímo říkaly o palačinky. Itachi sladké miluje, navíc mu to po práci dodá energii. Jako vedlejší produkt by to mohlo i podpořit jeho lásku ke mně.
Těsto jsem měl připravené během několika minut, protože tohle by zvládlo i děcko po slepu. O to víc si vyhraju se zdobením, chci, aby se Itachi cítil dobře. Po tom přiznání ohledně jeho důvodu opilosti mi svědomí zase trochu pobublávalo výčitkami, musel jsem ho nějak umlčet.
Schválně jsem otevřel okno a zapnul ventilaci, aby k Itachimu nedolehla ta vůně, chci ho překvapit.
Všechny palačinky jsem zabalil a ozdobil je šlehačkou spolu se strouhanou čokoládou. Škoda, že nejím sladké, vizuálně to totiž vypadá vážně skvěle.
U smažení jsem dostal i jeden milý, možná lehce zvrhlý nápad, kterým bych mohl potěšit jak sebe, tak Itachiho. Dokonce by nás to k sobě mohlo připoutat víc než ty moje palačinky.
Jakmile se mi povedlo naskládat všechno špinavé nádobí do myčky, šel jsem spolu s talířem palačinek zaklepat na dveře Itachiho pracovny. Uběhly zhruba dvě hodiny, to by si snad mohl dát alespoň malou svačinovou přestávku.
"Pojď dál, Sasuke," vyzval mě poněkud unaveným hlasem. Zřejmě se pořád po tom alkoholu necítil nejlépe nebo se jen rychle unaví, no spíš bych vsázel na tu první variantu.
"Nechceš si dát pauzu? Udělal jsem ti palačinky." Po těch slovech se na mě i se židlí částečně otočil, v obličeji vypadal dost strhaně.
"Pojď sem ke mně," pokynul mi rukou. Přesně jsem věděl, co chce. Takže jsem přišel k jeho stolu, položil mu na něj talíř s palačinkami a hned na to se mu obkročmo posadil na klín. Vím, jak miluje, když si mě může na sebe posadit.
"Ano, pane doktore?" Nehledě na tak provokativní oslovení se jeho očima nemihla ani letmá jiskra skryté perverze. Jenom mě něžně objal, přičemž si hlavu položil na moje rameno.
"Jen, že mám neuvěřitelně pozornýho přítele," zamumlal mi do krku, aniž by mě pouštěl.
"Ani nevíš jak moc," přednesl jsem trochu tajemně.
"Hm?"
"Mluvil jsem s Madarou a hádej co - letí na tejden do Francie, takže budeme mít prázdný dům jen pro nás dva." Teď jsem ho musel chytit za bradu, abych se mu mohl podívat do obličeje. Chci vidět jeho výraz.
Heh, moc nadšeně teda nevypadal, spíš jako kdyby měl každou chvíli usnout. "Tobě se to nelíbí?"
"Ne nelíbí, jen to moc nechápu, můžeme klidně zůstat tady, taky nás tu nikdo neruší. Lepší než cestovat z města." Čekal jsem teda trochu víc radosti z toho, že by mohl poznat místo, kde jsem donedávna trávil nejvíc času. To se přeci v párech dělá. Jeden poznává druhého. A to zahrnuje i návštěvu rodného, no v mém případě spíš domu, kde jsem vyrůstal.
"Byl bys první partner, kterýho bych si přivedl domů," pokusil jsem se mu to trochu osvětlit. Madara mi nikdy nedovolil vodit si domů dámské návštěvy (a o mých bisexuálních sklonech doteď snad nic netuší), prý nemá nejmenší zájem potkávat se ráno v kuchyni nebo v koupelně s lacinými holkami. Jako kdybych udržoval vztah jen s takovými. Ačkoliv… zase tak daleko od pravdy nebyl.
"Nikdy si strejdovi nepředstavil žádnou svoji dívku?" On snad čekal, že ano?
"Ne, žádná ho nikdy nezajímala a žádná mi nikdy nestála za to, abych se o to pokusil nebo si ji na noc přivedl domů." I kdyby mi to Madara povolil, asi bych si stejně pokoj nenechal dobrovolně znesvětit.

"Promiň, Sasuke, vůbec mi nedošlo, co to pro tebe může znamenat," vzal moji tvář do dlaně a palcem mě po ní pohladil. "V tom případě s tebou rád pojedu," sice to pořád neříkal bůhvíjak natěšeně, ale přisuzoval jsem to té jeho vyčerpanosti. Ty opuchlé oči zalité krví si přímo říkaly o spánek.



Co se ude dít u Sasukeho doma? ~
 


Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 20. února 2017 v 9:19 | Reagovat

Ráno jsem otráveně vstala s tím, že už je zase pondělí, ale když jsem zjistila, že si přidala další díl..bylo mi hned lépe ;). Je sice škoda, že už povídky nevychází tak často, ale o to více se na ně těším a je jasné, že škola a osobní život jsou pro tebe větší priority :).

Já tuhle povídku prostě žeru :) asi za to může její tajemnost, která nás všechny nutí přemýšlet, ale i vztah Sasukeho s Itachim.

Dále musím vyzdvihnout tvoje pojetí Itachiho..Opravdu se mi nelíbí, když z něj někdo dělá ukňouranou citlivku, která dolejzá za Sasukem,... stejně jako v Censored, tak tahle podoba sebevědomého, lehce povýšeného sexouše :D, který ale umí být i něžný, mu sedí daleko víc..

Co může Shisui chtít.. těžko říct, ale myslím, že se s Itachim neuvidí poprvé...

Taky by nás Itachi už mohl trochu víc pustit do své minulosti..

A videa na YouTube jsou taky povedený ;)

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 20. února 2017 v 9:39 | Reagovat

suu spolu jednoducho uuzasny. je to uuzasna poviedka. itachi je jednoducho zahada sam o sebe. som zvedava co vlastne skryva. nemôzem si pomôct ale stale mam pocit ze vsetko spolu suvisi. vsetko, smrt sasukeho rodicou, shisuiho odchod, itachi jeho meno a jeho minulost a spravanie, madara na policii.....proste vsetko. je to celkovo zaujimava a zahadna poviedka. uz teraz sa tesim na dalsi diel...
ps...pripajam sa ku kate. blogu by bola skoda ale v zivote ako si povedala pridu chvile ktore su dôlezitejsie. predcalen tvoj zivot, skola a osobny zivot maju priorítu.....ale bolo by pekne keby aspon zamilovany a consoren boli dokoncene ...obe su uuuzasne a rada by som vedela ako to dopadne :-D  :-D  :-D

3 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 20. února 2017 v 13:39 | Reagovat

Sladký :3 Rozhodně je dobře, že se Sasukemu Itachi začíná pomalu otevírat X3
Tak Maddie bude pryč? Tak to si to kluci musí pořádně užít!...

4 Ája Ája | Web | 20. února 2017 v 15:08 | Reagovat

[1]: Mluvíš mi z duše, ukňouraný Itachi je fakt na pěst. Jako kdyby Itachi v anime bůhvíjak fňukal, on všechno naopak dost krutě snáší. Hrozně mě deptá, jak z něj většina autorek dělá takovou slípku, co neustále běhá za Sasukem. Přitom spíš Sasuke běhal za Itachim... Navíc Itachimu zrovna sebevědomí ani v tom anime nechybí, Sasukemu je schopnej zlomit zápěstí, i když ho má tak rád... prostě ne, žádnou ukňouranou chudinku z něj dělat nebudu :D.
A ráda bych ti řekla, jestli máš se Shisuem a jeho setkáním s Itachim pravdu nebo ne, ale neřeknu :D.

[2]: Já už říkala, že to spolu souvisí, to není jenom tvůj pocit :D. Otázka zní - jak? :D
A neměj strach Censored už je dokončené a Zamilovanýho dopíšu.

[3]: Třeba se mu Itachi vůbec neotevřel, ale jen lhal :D.

5 Yuuki Yuuki | 20. února 2017 v 15:19 | Reagovat

Konečně.. Už sem se nemohla dočkat. Jsem aha že si spolu občas rozumí. :-D sem docela zvědavá na toho shisuie. A madara opustí dům.. Hmm dokážu si to živé představit co se bude dít.
Jinak jsem opravdu ráda že si v pořádku. Sice povídky nevychází jak jsem byla zvyklá ale dá se to vydržet ikdyz mi to dělá problém pac tvoje povídky miluji. Ale hlavně že si dáš dohromady osobní život a školu. Toto je přeci tvoje dobrá vůle že pro nás píšeš. :-)

6 Keiko Keiko | 20. února 2017 v 20:38 | Reagovat

Juuu.... dufam, ze sa da Itachi do poriadku... a coskoro sa dozvieme dalsie informacie... ked pojdu k Sasukemu domov, nestretnu Izunu alebo Shisuiho?
Sasuke pomaly roztapa, vela veci zacal naznacovat, staci si to spojit...a som zvedava, kedy sa zveri Itachi Sasukemu...
Velmi pekne a tesim sa na pokracovanie :-)

7 Ebby Ebby | 21. února 2017 v 13:32 | Reagovat

Tak to je super! Trochu se jim to komplikuje snad to bude jen lepší!  😀Těším se na pokračování 😉

8 Ally Ally | 22. února 2017 v 8:35 | Reagovat

už si predstavujem ako si spolu užívajú u Sasukeho, keď v tom príde Madara nečakane domov a pristihne ich 3:D

9 Lussy Lussy | 26. února 2017 v 8:43 | Reagovat

Opět mě příjemně překvapilo, když jsem zde viděla novou kapitolu téhle povídky. Samozřejmě jsem si musela najít čas na přečtení. :3 Opět jsem se dostala do začarovaného kruhu svých myšlenek a přemýšlím, co všechno se může udát.
Tak zaprvé, nedá mi spát ten Shisuiho telefonát. Už od začátku jsem si jistá, že se s Itachim znají, takže až se spolu někdy sejdou, nebude to žádné seznamování. Hraji si s myšlenkou, že se Itachi bojí, aby Shisui Sasukemu neřekl o jejich bratrském vztahu, protože podle mě by to mohl vědět. Tohle nejde ututlat věčně, každopádně na to podle Itachiho ještě asi není správná doba, možná chce ještě počkat, dokud na něm Sasuke nebude ještě víc závislý, aby měl jistotu, že mu neuteče. Možná z něj taky trochu mluvil strach, když se mu tak otevřeně přiznal, že se opil kvůli němu. Je to milé, že byl upřímný, ale Itachi je takový taktik, nevím, jestli je to jen můj pocit a už jsem zbytečně podezřívavá, ale přijde mi, jako by to měl dopředu všechno naplánované. :D A Shisui je problém na scéně, protože by mohl říct něco, co se Sasuke nemá dozvědět, nebo je na to ještě příliš brzy. :D To jsou spekulace, opravdu mám tuhle povídku mezi svými nejoblíbenějšími, protože nad každou kapitolou hrozně přemýšlím, ale pravdu třeba zjistím o něco později, ne hned v následující kapitole, takže udržuješ čtenáře dlouho v napětí. :)
Co se týče toho, jak to bude u Sasukeho ... Možná má Itachi špatné vzpomínky na ten dům, nebo se tam nebude cítit dobře, protože je prostě Madarův, nevím, jak daleko se ti dva znají, a jestli tam Itachi vůbec někdy byl, ale nechám se překvapit. Že by se Madara vrátil dříve z Francie, to zrovna moc neočekávám, ale překvapení může být. :D Tak se budu těšit na příští díl, nebo novou kapitolu Censored. :)
Co se týče času, úplně tě chápu. :) Jsi na vysoké škole a medicína je dost těžký obor, opravdu tě obdivuji, že to zvládáš. :) Navíc máš svůj osobní život, na tom není nic k nepochopení. Sama mám času málo a na čtení si ho najdu jen málokdy, takže pro mě to takový problém není, alespoň se mi to nehromadí. :D Vydávej povídky podle sebe a svého času, je to tvůj koníček a ne povinnost. ;) I kdybys vydávala jen jednou za čas, lidi, které to baví, si na nový díl počkají. A já k nim určitě patřím. ;) Takže přeji hodně štěstí. ;)

10 Ter-hime Ter-hime | 27. února 2017 v 16:17 | Reagovat

Podle me se Shisui s Itachim zná a vázne by me zajímal průběh jejich shledání :D vzhledem k Itachiho povaze by to mohlo byt vázne zajímave...a Itachi se Sasukem budou asi poradne dovádět v prázdným domě :D i když je pravda, že by se tam Itachi nemusel cítit uplne nejlíp...uprimne si myslím, že ten tajný spor mezi MadaIzu a Shisuiem je právě nerict/říct Sasukemu pravdu o Itachim...každopádně opet super dil a moc za něj dekuju :) Zamilovaný a Censored jsou moje nejoblíbenější povidky :) těším se na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.