Právo první noci 9. (konec)

1. února 2017 v 23:41 | Ája + Vita |  Právo první noci

Tak mám za sebou zkouškové - doufám, že úspěšně, ještě stále nevím, jak jsem dopadla v anatomii a radši to ani vědět nechci, ačkoliv to nebylo tak drsný, jak jsem čekala a jakt o všichni líčili. Ještě jednou se omlouvám, že jsem o sobě pořádně nedala ani vědět, ale letos to vypadá, že jedu na stípko, tak jsem se věnovala hlavně učení.

Teď už to bude lepší ^^. Děkuju všem, co se o mě strachovali a přáli mi úspěšný zkouškový, moc si toho vážím <3.
Pro vás je tu tedy poslední díl této povídky :3.

Svatební noc.



,,Nejsi po dnešku unavený...?" Itachi navíc tušil, jak mohl pozorovat i na jeho tvářích s lehkým růžovým nádechem, že má trošku alkoholu v krvi. Musel ale uznat, že ačkoliv měl ženské šaty, vypadal s tak vybízivým pohledem roztomile a neodolatelně. Nerad by mu ublížil a věděl, že si to bude muset ještě párkrát zopakovat, jestli s tou jemnou provokací nepřestane.
,,Nemějte strach, nejsem ani trošičku unavený. Ale jestli vy snad, můj pane..." Sasuke se zvedl do sedu a starostlivě se na něj podíval. Nechtěl mu upírat jeho svatební noc, koneckonců má na ni nárok, ale nutit ho do ní také nemohl. Záleží jen na něm, jde přeci jen o právo novomanžela, a i když on sám je muž, tak v tomto případě zastupuje ženu. Musí se podrobit vůli svého pána.
Starší tmavovlásek pomalu přešel k posteli a zároveň s tím si rozepínal u krku košili. Pak si nad Sasukeho klekl a dlaň mu položil na hrudník.
,,Už jsem ti říkal, že mi máš tykat," sklonil se k němu a prsty mu stáhnul paruku, spolu s tím se rty otřel o jeho krk. ,,Ačkoliv... když mě takhle oslovuješ, jo to víc než rozkošné..."
Sasuke se zarděl. Tolik chtěl něco říct, ale byl rád, když vůbec otevřel pusu, víc ze sebe vyloudit nedokázal. Nemohl tak zčistajasna vynechávat to zdvořilé "vy", ne ve své situaci, protože k Itachimu choval neskonalou úctu a bral ho jako autoritu. Je to jeho starší bratr, jeho manžel, jeho milenec, jeho pán, kterého si nesmírně vážil a kterého respektoval.
Itachi využil situace a mezi rty mu zajel jazykem, aby Sasuke ani nic říkat nemusel. Už nacvičeně mu na zádech uvolnil hrudník od korzetu a byl opravdu vřele rád, že pod ním měl pánskou bílou košili. Musel se hlídat, aby na něj nebyl moc tvrdý, nebo drsný. Ublížit by mu nechtěl a Sasuke zatím nebyl tak zkušený, aby si mohl dovolit být horší. V divokosti byl chtíč, ale v něžnosti láska.
Jeho mladší sourozenec ho oddaně a důvěřivě sledoval, nijak se mu nebránil, přestože měl menší obavy, jak taková noc může probíhat, zvlášť po tom, co mu řekl Neji. Dobře si pamatoval, jak ho upozorňoval na to, že je Itachi rád hrubý a něžné milování pro něj nic neznamená. Trochu se při té vzpomínce zamračil, ale mimo toho na sobě nedal znát ani kapku rozrušení. I kdyby chtěl být jeho princ surovější, nemá právo si stěžovat. Znovu se lehce usmál a oči plné pokory upřel na svého manžela.
Itachi obratně zbavil Sasukeho celých šatů i korzetu. Pak se na sekundu odtáhl.
,,Děje se něco?" Připadalo mu, že Sasuke spíš jeho péči až pasivně přijímá a nějak podvědomě tušil, že ho může něco trápit. To by si nikdy nepřál. Stejně jako mu nechtěl ublížit, tak ho nerad viděl posmutnělého. Jeho černé oči na chvíli střelily k náramku, který si Sasuke nechal na zápěstí i při večírku. Itachiho to potěšilo i to v něm vyvolalo jeho citlivější já. Znamenalo to pro něj víc, než si možná jeho mladší princ mohl představit.
,,Nic, můj pane, jen se bojím, že bych mohl něco pokazit... chci, abyste si dnešní večer navždy pamatoval a nikdy na něj nevzpomínal ve zlém. Pokud je něco... něco, co bych... co byste si přál, rád vám vše splním." Sasuke ho jemně pohladil po tváři, skoro jako by se bál, že mu uhne, se dotýkal prsty jeho typicky bledé líce. ,,Chci jen, abyste na mě nemusel brát ohledy, dokážu všechno, co váš svěřenec, snesu všechno, co on." Odhodlání dokázat svá slova bylo v Sasukeho očích jasně čitelné.
Itachi ale neuhnul, jen pootočil hlavu a rty se jeho dlaně dotkl.
,,Přeji si jenom, abys byl spontánní a přirozený, nemusíš se kvůli mně přemáhat, pak nebudu ani já." Možná to znělo trochu jako výhružka, ale Itachi tak ukazoval, že by mu neublížil. Nepřál si, aby se kvůli němu černovlásek přemáhal, nebo překonával. Věděl, že toho po něm možná chce moc, ale doslova toužil zjistit, jaký je on, když se chová podle sebe. Jestli je něžný, divoký. Itachi přivřel oči a jazykem mu přejel po spodním rtu.
,,Zkus mi ukázat, že jsi schopný téhož, co já." Pousmál se a pohledem střelil od jeho tenkých rtíků zpátky k černým očím.
Sasuke raději uhnul pohledem. Což o to, dokázal by být spontánní, ale tolik se styděl se nějak výrazněji projevit před někým tak zkušeným, jako je jeho starší nevlastní bratr. Rty se mu ještě teď lehce chvěly rozrušením. Nevěděl, jak se má chovat, kam sáhnout, ale věděl, že něco udělat musí. Trochu zoufale se proto stále roztřesenými rty otřel o ten něžný krk nad sebou.
,,Pšššt... dobře.." Starší černovlásek mu jemně přes rty položil ukazováček. Pak ho náhle prudce, ale zároveň něžně chytil za pas, zvedl a zády přitiskl ke zdi. Dokázal najít zlatou střední cestu mezi hrubostí a vášní. Rukou jeho nohy navedl tak, aby jimi objal Itachimu boky a natiskl se k němu tak mnohem těsněji. Rty se dotkl jeho ušního lalůčku a něžně ho kousl. Místo hned po tom ošetřil jazykem.
Sasuke se ho trochu křečovitě chytil za krkem, aby získal trochu větší stabilitu a zároveň dal svému milenci najevo zájem. Podívat se na něj ale neodvážil, zvlášť, když laskal jeho tolik citlivé místo. Musel se držet hodně zpátky, aby alespoň slabounce nezasténal. Ještě neměl tolik zkušeností, vyrovnat se tak s každým trochu dráždivějším dotekem byl pro něj nadlidský úkol. Navíc chtěl svému milému oplatit jeho péči, aby se necítil zanedbávaný. Pokusil se proto ignorovat jeho pečující rty, pohlédl na něj a hladově zaútočil na ta krásně vykrojená ústa. Nutil svůj jazyk k hbitosti, zatímco jeho tělem lomcoval stud. Myslel si, že Itachi po něm nikdy nic chtít nebude, jen občas v plnění manželských povinností ochutná jeho tělo. Nečekal, že po něm bude vyžadovat spontánost. Nic podobného po něm nikdy nikdo nechtěl, úplně zapomněl, jaké to vůbec je. Bál se, aby něco nepokazil.
Ale jeho společníkovi to očividně vůbec nevadilo... naopak. V těch hlubokých, dávno chladných a netečných očích téměř mladého krále se v tu chvíli zaleskla divokost a zvláštní nezkrotná radost z pouhého dotyku. Jazykem mu začal obratně odpovídat a boky ho ještě silněji uvěznil mezi zdí a svým klínem. Tak ho donutil se o něj i intenzivněji otřít. Jednou rukou si jeho přidržoval těsně u svého, druhou přejížděl po jeho boku a hrudníku, na kterém si hledal linie svalů, když mu prsty zajel pod košili.
Sasuke se od něj musel odtrhnout, aby mohl nabrat tolik potřebný kyslík, kterého se mu momentálně moc nedostávalo. Příjemný tlak ve slabinách ho nutil po vzduchu doslova lapat, přes čím dál hlasitější steny to šlo ale stále čím dál hůř. Nechápal, proč ho každý Itachiho dotek tak neskutečně dráždí, ale nedokázal to zastavit. V jednu chvíli objal svého milence pevně okolo ramen, hlavu si opřel o jeho tělo těsně vedle krku a tichounce zašeptal: ,,Promiňte mi." A znovu zasténal, když se Itachi trochu intenzivněji otřel svým klínem o jeho.
Itachi se na krátkou sekundu odtrhl od těch přitažlivých rtíků, strhl ho pod sebe na postel a prsty mu vjel do jeho černých havraních vlasů. ,,Neomlouvej se... jediné co můžeš je prosit." Ušklíbl se, samozřejmě to nemyslel tak úplně vážně. Ale se Sasukem se zkrátka cítil tak... jinak. Uvolněně a svobodně. To už dlouho s nikým ne. Teď už to rozhodně nebylo strojené a vykonstruované. Starší černovlasý se sklonil a jazykem mu přejel po klíčních kostech. Prsty mu zároveň s tím obratně rozepínal košili. jen v pozadí mysli si vzpomněl, že jak předtím Sasuke chtěl, aby na tuhle noc nezapomněl... teď mu začalo docházet, že nikdy nezapomene na žádnou z jejich společných chvil.
Itachi ho strhl pod sebe na postel a prsty mu vjel do jeho černých havraních vlasů.
,,Neomlouvej se... jediné co můžeš, je prosit," ušklíbl se, samozřejmě to nemyslel tak úplně vážně. Ale se Sasukem se zkrátka cítil tak... jinak. Uvolněně a svobodně. To už dlouho s nikým ne. Teď už to rozhodně nebylo strojené a vykonstruované. Starší černovlasý se sklonil a jazykem mu přejel po klíčních kostech. Prsty mu zároveň s tím obratně rozepínal košili. Jen v pozadí mysli si vzpomněl, jak předtím Sasuke chtěl, aby na tuhle noc nezapomněl, teď mu začalo docházet, že nikdy nezapomene na žádnou z jejich společných chvil.
Jeho mladší sourozenec se od něj mírně odtáhl a trochu nedůvěřivě se zeptal: ,,Prosit?" Nevěděl, co pod tím má představit, ale vzhledem k tomu, co mu o jeho pánovi říkal Neji, měl strach. Ještě teď měl na zápěstí otlaky od provazu, kterým ho předminulou noc přivázal ruce k čelu postele. Opravdu si myslel, že v tu chvíli vyletí z kůže, Itachiho doteky ho tak příjemně a zároveň nesnesitelně dráždily. Měl lehké obavy z toho, co by to mohlo být dnes a jak by to snesl. Rozhodně ale nepochyboval o tom, že jeho manžel má bohaté zkušenosti a kdyby mu snad řekl, že je mu něco nepříjemné, přestal by. Větší strach měl sám ze sebe, jestli by to vůbec říct dokázal. Nechtěl mu nic upírat.
Starší princ se ale nechoval nijak hrubě, naopak jemněji.
,,Nemyslel jsem to vážně. Jen se za nic neomlouvej..." Rty se dotkl jeho podbřišku a jazykem obkreslil linii těsně nad lemem jeho spodního prádla. Chtěl, aby se ho přestal bát, chtěl si získat jeho důvěru, chtěl, aby neměl strach být sám sebou, když byli sami. Tušil, že to nejspíš přijde až s časem, ale nechtěl ho přestat přesvědčovat o své loajalitě. ,,Sasuke... já ti věřím. Ty mi můžeš taky." Zdrženlivost mladšího musela pramenit ze strachu k autoritě, jinak si to Itachi nedokázal vysvětlit.
Sasuke mírně zvrátil hlavu dozadu a místo obvykle omluvy, řekl: ,,Děkuji." Prvními články prstů odhrnul Itachimu z čela pár neposedných pramínku havraních vlasů a pozvolna prsty sklouzl po jeho tváři. Vydržel by se na něj dívat věčně, kdyby mu to bylo dovoleno. Tolik ho teď chtěl políbit, už jen pro to, co řekl, přitáhl si ho proto za bradu trochu důrazněji k se svým rtům. Měl zvláštní obavu, jestli tak náhodou nenaruší Itachiho dominantní pozici, ale řekl, že má být sám sebou, tak to zkusil.
Ten ale jeho roztomilou žádost ještě podpořil, když mu dlaní sjel na zátylek a pronikl jazykem do jeho jemných úst ještě hlouběji. Prsty mu zároveň přejel letmo po vnitřní straně nohou, jako by ani netušil, jestli smí. Snad nikdy se mu nestalo, že by touhu, úctu a lásku nalezl v jedné jediné osobě. Sasuke mu byl oddaný, ale teď už se konečně nechoval jako sluha, ukázal mu, že je lidská bytost, to chtělo víc odvahy, než poslušnosti. A Itachi si to moc dobře uvědomoval.
Sasuke si ho k sobě pevně přitiskl a jeho lačné polibky s překvapivou vervou opětovával. Cítil, jak se Itachiho hbitý vlhký jazyk dotýká každého prostoru v jeho ústní dutině a on si přál, aby hlavně nepřestával. Vložil do polibku všechno, co k němu cítil. Chtěl mu tolik ukázat, že by pro něj udělal všechno, ale nevěděl jak. Netušil, si má Itachi rád, jak by ho mohl potěšit, v této oblasti byl jen lehce dotčený a to jím. Pochopitelně se ho mohl zeptat, ale nepokazil by tak mezi nimi tu zvláštní tajemnou atmosféru?
Na chvíli se od něj odtrhl, podíval se mu do očí a tichounce řekl: ,,Chtěl... chtěl bych vědět, co se vám líbí, abych... já chtěl bych vám jen oplatit vaši péči a něhu." Prvně se vydržel dívat do těch černých studánek, aniž by uhnul pohledem. ,,Prosím," dodal žádostivě.
Jeho starší bratr se jemně pousmál a prsty mu po paměti obkreslil ladnou linii bělostného krku. Přivřel oči a rty se té hebké kůže dotkl.
,,Líbí se mi, když vidím, jak se ti třpytí oči, když se cítíš nesvůj." Jazykem sjel až na místečko těsně za jeho ouškem, aby ho tam mohl jemně polaskat. ,,Taky se mi líbí, když smím vyslechnout, jak tiše sténáš slastí..." zašeptal a vzal jeho lalůček mezi horké rty. ,,Stejně jako to, jak se ti zbarví jinak sněhové tváře." Dlaň položil na jeho bok a jeho ouško mezi rty vsál, aby ho v ústech mohl dráždit jazykem. ,,Jednoduše se mi líbí, když se můžu starat o někoho, na kom mi záleží," dořekl tlumeně, rty sjel po jeho hrudníku až ke klínu, zároveň s tím mu prsty stáhl poslední zbytek oblečení. ,,Tak... mi to dovol," zašeptal a něžně ho vzal do úst.
Sasuke pod návalem slastí přivřel oči a tváře mu pokryla slabounká červeň. Zase mu vyrazil dech a sebral slova. Nevěděl co na to má říct, jak byl ohromen, zůstal proto jen nečinně ležet a oddaně se na něj díval zpod polozavřených víček. Až když se trochu uklidnil a zvykl si na ty dráždivé doteky, donutil se něco říct. Nemůže přeci neustále přijímat jeho péči, aniž by mu to oplatil. Je jedno, jak moc se mu líbí jeho oči, tvář, steny... činy jsou zkrátka činy. A on si tolik přál mu na plátku za jeho něhu dát to, po čem jeho tělo touží. Neustále se ale bál, že vlastní iniciativou a hledáním těch správných míst a praktik, se kterými navíc nemá žádné zkušenosti, udělá něco špatně, a když se ho ptá, tak mu odpovídá takto. Nemá asi ny výběr, bude to muset zkusit... Zhluboka se nadechl a v nestřežený okamžik přetočil svého milence na záda. Posadil se na jeho stehnech a rozechvělými rty se otřel o jeho prsní svaly. V duchu se modlil, aby si to jeho pán nevyložil nějak zle.
Budoucí král na chvíli ztratil řeč. Nepříjemné to nebylo ani omylem... jen ho tak nečekaná iniciativa z jeho strany překvapila... víc než to. Ohromila. Onen krok ještě prohloubil samotný požitek... už hodně dlouho se ho nikdo takhle nedotýkal... Neji se vždy jen nechával. Starší tmavovlásek se krátce, prudce nadechl a na sekundu s přivřenýma očima zaklonil hlavu. Dlaní mu přejel po zádech přes boky až na zadeček a jemně se na něj natiskl.
Sasuke usoudil z pohledu na něj, že se mu to líbí. Neznatetelně si oddechl a už o poznání sebejistěji rty obkroužil jeho levou bradavku. Pečlivě při tom sledoval reakce svého prince, kdyby mu to snad bylo nepříjemné. Prsty zatím hbitě rozepínal knoflíčky jeho košile, aby mohl pokračovat níž. Nevěděl, co udělá, až se dostane k poslednímu knoflíku, ale to pro teď vůbec neřešil, místo toho si vychutnával každý centimetr jeho hladké kůže.
Kdykoliv se Sasukeho rty dotkly Itachiho hrudníku, mohl pozorovat, jak má starší z nich mírně zrychlený dech. V jednu chvíli vdechl kyslík mezi rty tak prudce, že to znělo jako zastřené zasténání. Nedokázal se před ním dlouho držet, jeho nezkušenost se stala výhodou, díky které byly jeho doteky ještě dráždivější, než by byly od zkušeného společníka. Musel se hodně přemáhat, aby prsty, kterými ho něžně hladil po zadečku, nezajel trochu níž a nepronikl do něj alespoň jedním, ale nechtěl ho rozrušovat... alespoň teď ne. Spokojil se s tím, že si jeho pánev natiskl těsněji k sobě.
Sasuke se neposedně zavrtěl a aniž by si všiml princovi erekce, se na něm zhoupl, aby se mohl posunout dozadu a pokračovat tak rty po jeho hrudníku dál na vypracované břicho. Tam se zdržel zvlášť dlouho, protože odtud byl už jen drobný krůček k pánově klínu. Celou plochou jazyka přejel podél pobřišnice, pak ho políbil na pupík, zatímco mezi prsty žmoulal tkanice od jeho kalhot. Na poslední chvíli ale, jako kdyby si to rozmyslel a vrátil se zpět k jeho rtům. Dlaněmi se zapřel o polštář těsně vedle jeho hlavy a celou svou vahou se na něj natiskl. Vzápětí se za to ve svých myšlenkách okřikl, ale nemohl prostě dál. Ještě ne...
Itachi to ale nebral jako něco nedokončeného. To, co jeho tmavovlasý bratříček doteď dělal, pro něj hodně znamenalo. Navíc ho jeho mladé, něžné tělo nesnesitelně vzrušovalo. A Sasuke si za to mohl z velké části sám, provokoval, aniž by o tom věděl. Starší princ chytil mladšího za boky a stáhl ho na sebe. Sám zůstal v polosedě a jeho si nechal usadit na klíně. Dlaní navedl jeho nohy tak, aby mu je obtočil kolem pasu.
Sasuke se zapřel rukama o jeho ramena, naklonil hlavu na stranu a rty se jen v náznaku otřel o ty pánovy. Jednou tak viděl laškovat svou komornou a podkoního, pouze to zopakoval a doufal, že dobře. Itachiho rty byly tak měkké jako šlehačka na čokoládovém dezertu. Přestože sladké nemusel, tak teď se na bratrovy rtíky až nebezpečně lepil. Dlaněmi, aniž by si to uvědomoval, klouzal po jeho pažích dolů a zase zpět nahoru. Chtěl se ho dotýkat, chtěl ho cítit.
A Itachi vypadal, že se mu to víc než líbí. Dráždil ho a musel to vědět... ,,Sa...ahh..." Starší tmavovlásek raději už ani jeho jméno nedopověděl. Jen pevněji stiskl jeho boky a dlaní mu obemkl jeho vzrušení. Současně do ním jedním prstem pronikl. Sklonil se k jeho krku a sjel jazykem až k rameni, na které ho něžně políbil.
Sasuke polekaně zalapal po kyslíku. Tak rychlý vpád nečekal, ale Itachiho šikovná ruka v jeho klíně prvotní šok rychle přebila. Tvrději, než původně chtěl, ho objal nohami okolo pasu a sám proti jeho prstu zbrkle přirazil. Hlavu si teď položil na jeho rameno a jen místy se rty otřel o kůži na jeho krku, hluboké polibky by nebyl nejspíš schopen obětovat, protože by si nevystačil s kyslíkem, přesto se pokusil vsát tu tenkou kůži, kde krk přecházel v rameno, mezi své rty. V ústech vytvořil podtlak a nepřestával sát. Trochu se obával, že ho za to jeho pán okřikne, ale měl potřeb u všem, především Nejimu, ukázat, že patří jen jemu. Teď už by ho bolelo, kdyby měl vedle něj i někoho jiného, i kdyby jen do postele pro občasné pobavení.
Itachi ale jen spokojeně zavřel oči a hlavu mírně naklonil tak, aby dal Sasukemu k dispozici větší plochu svého krku. Rukou vědomě brzdil některé z jeho neopatrnějších pohybů, jiné naschvál využil, aby ho mohl dráždit. Po chvíli, kdy už měl pocit, že by mu tím nezpůsobil bolest, přidal i druhý prst. Druhou rukou na jeho kříži si ho přidržoval těsně u sebe, jako by si ho přál cítit na co největším povrchu těla.
Jeho mladší sourozenec se mírně nadzdvihl, ne snad proto, aby se do něj Itachimu lépe pronikalo, ale aby nevnikal tak hluboko. Jen co si trochu zvykl na větší objem dvou prstů, začal zase pomalu zpět dosedat. Zároveň s tím pustil kůži na jeho krku a s vítězným úsměvem sledoval načervenalou skvrnku, která dozajista získá do rána fialový nádech. Nosem se pak otřel o spodek jeho brady a na dolní čelist mu vtiskl letmý polibek.
Itachi si pod ním klekl na holeně a tím Sasukemu odtáhl nohy od sebe tak, aby ho pronikání méně bolelo. Zatím se mladší nemusel obávat žádného dalšího radikálního kroku, protože princ měl na sobě na rozdíl od svého společníka ještě kalhoty. Očividně mu to ale nijak nebránilo v dalších nápadech. Speciálně když se rozhodl oplatit bratříčkovi stejnou kartou a stiskem zubů bílé kůže na krku si zajistil, aby se moc nehýbal, když do něj zasunul i třetí prst a hned nato vsál onu hebkou pokožku. Bylo to na stejném místě, jako měl on sám od Sasukeho.
Sasukemu ale ten zbývající kus látky na Itachiho těle vadil víc než dost. Stále se cítil trochu trapně, když před princem musel zůstávat nahý, zatímco on má ty nejintimnější partie stále zakryté. Posunul se tak na jeho stehnech o několik centimetrů dozadu a volnou rukou sjel po jeho hrudníku, přes břicho až k lemu kalhot. S tkanicemi si ale nedokázal tak dobře poradit, jak si zprvu myslel. Ve výsledku se proto jenom třel přes látku jen o jeho úd, ale pod kalhoty se nedostal.
To snažení se ale rovnalo příjemnému mučení. A to musel Sasuke poznat, když se Itachi pokoušel hlídat, aby povolil už takhle zesílený stisk jeho boků a zadrhl se v jednom hlubším nádechu. Pomalu sjel prsty ke svému klínu, položil svou dlaň na hřbet Sasukeho ruky a druhou mu zvedl prsty bradu ke své tváři. Špičkou jazyka se dotkl jeho spodního rtu. ,,Takhle..." Zároveň s tím ho po paměti navedl.
Sasuke byl pod jeho vedením schopen si s vázáním šikovně poradit. Soustředně sledoval Itachiho oči a prsty zatím jen zlehka přejel po jeho hloubě. Bylo to tak zvláštní, cítit tu pulzující erekci, znovu se začervenal a na chvíli od bratra pohled odvrátil, prsty ale stále zůstával na jeho chloubě. Kdyby uhnul, vypadalo by to hloupě a bál se, že by se Itachi mohl urazit. Nešlo o to, že by tu mu to snad bylo nepříjemné, jen se nikdy nikoho takhle a na takovém místě nedotýkal. Přišlo mu to vzrušující a trapné zároveň.
A v tu chvíli, v sekundu, kdy Sasuke pravděpodobně netušil, která z emocí na vahách rozumu převažuje, přesně v ten okamžik se Itachi už neudržel. Sasukeho přemáhání samo o sobě a jeho zdrženlivá ohleduplnost ho nadobro zlomila, rozbila tu kamennou masku chladu. Starší černovlásek se neznatelně zachvěl pod náhlým příjemným mrazíkem a pak na jeho styl až překvapivě hlasitě zasténal. Když k Sasukeho tvářičce znovu zvedl pohled, měl uhlové oči přivřené, leskly se vášní a něhou, jeho tenké rty lapaly po vzduchu a na mramorových tvářích rozkvétaly nachové květy. Pro Itachiho to znamenalo hodně... a ve spojení s oněmi vzrušujícími pohyby... to dalo Sasukemu sílu vidět ho jako člověka.
Ten na něj jen ohromeně zíral, nemyslel, že by měl někdy možnost ho takto vidět. Především nevěděl, co udělal tak velkolepého, že donutil svého milence tak hlasitě zasténat, ale neskutečně moc si to užíval. Konečně dostal nějakou nápovědu, jak se ho dotýkat, kde najít ta správná místa. Znovu prsty přejel po jeho vzrušení, tentokrát přidal i dlaň a napjatě sledoval reakci svého prince. Měl takovou radost, že mu může tu slast oplatit, dát mu možnost pocítit to, co on cítil doposud s ním.
Itachi se jen přerývaně nadechl a bleskově zaútočil na jeho sladké rtíky. Potřeboval svá ústa zaměstnat. Sám nechápal, co se to s ním děje, ale při každém byť letmém doteku mu jeho tělo odpovědělo slastnou křečí. Snad to posilovalo pomyšlení na to, co Sasuke dělá, na to, že to dělá poprvé, na to, co pro něj všechno ty ruce znamenají a nejen když se dotýkají jeho těla.
A jeho sourozenec se o to víc snažil být co nejlepší, když věděl, že Itachi už před ním několik milenců měl. Chtěl z nich být nejlepší, aby jeho princ nehledal štěstí jinde. Přestože tušil, že mu to úcta k manželství nedovolí, tak také věděl, že sebezapření bývá mnohy ještě složitější.
Proto se konečně odhodlal udělat to, co považoval za nejdůležitější, neodvážnější a nejintimnější vstřícný krok vůči svému pánovi. Sesedl z jeho stehen, zároveň s tím ze sebe nechal vyklouznout jeho dlouhé prsty a rty se sklonil k jeho údu. Zatím jen sbíral odvahu, ale věděl, že teď už nesmí couvnout.
,,T... to… Sasuke...?" Itachi znejistěl, ale v jeho hlase bylo znatelně slyšitelné vzrušení. Spíš si nebyl jistý, protože nevěděl, jestli to Sasuke chce. Ale nechával to na něm. Ostatně jeho jemná horká ústa byla více než lákavá. Prsty mu zajel do jeho havraních vlásků a něžně ho v nich vískal.
Sasuke ještě chvíli váhal, než svého prince opatrně zbavil poslední vrstvy oblečení a s hlasitým polknutím se sklonil k jeho klínu. Rty se ho dotkl u kořene a místo toho, aby pokračoval níž, šel nahoru k podbřišku. Vůbec nevěděl, kde má začít a jak se ho správně dotýkat. Kdyby o tom alespoň četl nějakou literaturu a měl tak minimálně teoretické základy, možná by to zvládl, ale takhle... Neustále se zdráhal, než vůbec pootevřel ústa, aby ho mohl polaskat jazykem. Chutnalo to tak zvláštně, ne jako kůže na krku nebo rtech, ale nebylo to špatné, jen lehce zvláštní. Cítil, jak z Itachi slabin sálá příjemné teplo a zvláštní osobitá vůně. Znovu jazykem přejel po jeho kořeni až k pupíku.
Itachi se snažil nějak kontrolovat svůj dech i tep, aby se uklidnil a nebyl tak hlasitý. Ty tenké sametové rty se chvěly jako pár lístků osiky, jiskřící duhovky byly skryty pod černými závojky řas. Zastavil se právě včas, kdy chtěl instinktivně sevřít ruku, kterou ho hladil ve vlasech v pěst a přirazit mu do úst. Tenhle 'postup' byl netradiční a staršímu princi se to právě líbilo. Jenže když ten provokativní dotyk zopakoval, už se držel horko těžko ve stavu sebeovládání.
Sasuke se pečlivě soustředil na každý svůj pohyb, o Itachiho problémech se sebe kontrolou neměl ani zdání. Rukami se opřel o jeho stehna a drobnými polibky začal zahrnovat jeho úd po celé délce. V takové poloze si Itachi mohl všimnout, jak až moc se rozrušením a nervozitou chvěje. O každém svém dalším kroku dlouho uvažoval, než ho vůbec provedl, aby neudělal něco, co se nebude jeho princi líbit.
Na chvíli se od jeho klínu vzdálil, vzepřel se na jeho stehnech a přiblížil se k jeho oušku. ,,Promiňte mi prosím, můj pane, jestli... jestli dělám něco špatně." Aniž by si pak počkal na reakci, sjel jazykem po jeho krku, přes klíční kost, hrudník a břicho až ke kořenu jeho chlouby, tam se na chvíli zastavil, než pokračoval ke špičce. Rty obkroužil žalud a znovu ho začal po celé délce zahrnovat polibky.
Itachi sklonil hlavu, jako by chtěl schovat výraz ve své tváři a stísněně vydechl horký vzduch. ,,Nic..." zašeptal raději tlumeně, aby se mohl kontrolovat. Ještě chvilku a už to nedokáže. Strhne ho pod sebe, sevře mu rukama kotníky a nehezky egoisticky do něj... zadrhl se mu dech v hrdle a jemně se zachvěl. Nemohl to natahovat tak dlouho. Dlouho už nic takového nezažil a už jen fakt, že ta ústa, ty rty a jazyk... jsou právě Sasukeho. Prsty pevně sevřel Sasukeho ruku, byla to podpora ale i varování zároveň.
Sasuke jako by to ani nevnímal, konečně z jedné třetiny pohltil jeho mužství a začal ho se zatím menší intenzitou sát. Snažil se svůj dech přizpůsobit postupnému pohlcování princova údu, přesto ho ale musel chvílemi pustit ven, aby nabral větší množství kyslíku a neudusil se. Nikam nespěchal, dlouho a s neobvykle pomalým tempem ochutnával postupně každičký milimetr jeho chlouby.
,,Sas..." Itachi se zavřenýma očima zvedl ruku a dlaň si jemně přitiskl ke rtům... už byl na pokraji svých sil. Proč musí být tak roztomilý a tak úžasný... tomu nemůže nikdo odolávat. Uvědomil si znovu své dlouhé bílé prsty v jeho černých havraních vlasech a věděl, že ji za chvíli bude chtít využít.
Sasuke o potenciálním nebezpečí ale zatím vůbec nevěděl. Dál ve svém klidném a ničím nerušeném tempu sál Itachiho erekci. Rád by si ho zasunul do úst celého, ale ještě před polovinou zjistil, že to dál nezvládne. Cítil, jak špička princovy chlouby tlačí na hrtanovou záklopku a vyvolává dávicí reflex. Vrátil se proto o krok zpět a znovu sál pouze jeho žalud.
Jeho starší černovlasý společník ho ale chytil jemně za zápěstí, vytáhl ho do úrovně svých očí a hned na to ho srazil pod sebe. Svými rty zcela viditelně děkoval Sasukemu za ony zážitky, zatímco jednou rukou na jeho stehně mu nohu zvedl nad úroveň svého pasu. Nemohl se už držet, zkrátka to nešlo, chtěl zase cítit to omamné spojení, nedokázal by už dál snášet ty mučivě pomalé doteky.
Sasuke v úleku mírně pootevřel ústa, něco takového nečekal. Nelíbilo se mu to snad?
Nad tím ale teď neměl vůbec čas uvažovat. Když se jeho těla zmocnily Itachiho dobyvačné rty, začal se pod ním všemožně vrtět, jen aby se jim vyhnul. Bylo to příjemné, ale zároveň to neskutečně lechtalo a zvyšovalo celkově citlivost jeho čidel.
Itachi se mu jemně pousmál, pak se přesunul k jeho ústům a ve chvíli, kdy do něj pronikl, zároveň zesílil stisk prstů omotaných kolem jeho kotníku a rty umlčel případné odezvy. Rovnou se v něm začal pohybovat, před tím se mu podařila dle jeho soudu docela dobrá příprava, proto doufal, že už ho to nebude bolet. Přinejmenším maličko a rozhodně méně než minule.
Sasuke skutečně žádnou bolest nepocítil a instinktivně položil ruce na Itachiho pánev, aby si ho na sebe mohl ještě o něco více natisknout. Když se špičkou údu starší princ otřel o uzlinu v jeho konečníku, chtě nechtě se musel od těch sladkých rtů odtrhnout, protože potřeboval nutně vzduch. Ruce mu následně obtočil okolo krku a sám se přitiskl k jeho tělu.
Itachi sjel rty o něco níž a vrátil se k jednomu z oněch citlivých míst, která našel. K jemné sametové kůži těsně za jeho ouškem, které obkroužil špičkou horkého jazyka. Mezi rty pak vsál jeho lalůček a po dotyku jeho rukou do něj přirazil úplně. Zůstal u něj na chvíli natisknutý a jen se tiše, hluboce nadechoval.
Až teď si Sasuke všiml, jak moc je vzrušený. Nemohl uvěřit tomu, že tohle s ním vážně udělal on. Na jeho tváři se mihl letmý úsměv, pak mu oplatil stejnou mincí a něžně ho políbil na místo v oblasti ucha. Zády už se téměř nedotýkal postele, jak moc se tiskl k jeho hrudi, nohami doslova drtil jeho pánevní kosti, jak se ho snažil udržet hluboko uvnitř svého rozpáleného těla.
Itachi s tichým slastným stenem vydechl a mírně se od něj odtáhl, ale jen proto, aby do něj mohl znovu přirazit. Stačila mu chvilka, než objevil onu citlivou uzlinku a mohl se o ni otírat při každém přírazu. Zvedl mu obě ruce nad hlavu a nad lokty mu kolem paží obmotal prsty. Tak se zároveň opřel a spolu s tím mu je držel. Měl pocit, že vzrušení už nemůže být větší než to, co právě prožíval, ale s každou sekundou, každým dotekem mu to Sasuke vyvracel.
Ten se pod ním zmítal a hlasitě sténal.
,,Můj... pane..." zašeptal prosebně v slastném opojení. Měl pocit, že každou chvíli vybuchne. Chtěl se zvednout, aby se alespoň částečně mohl kontrolovat, ale Itachiho stisk na jeho rukou mu to nedovoloval. Frustrovaně vydechl a znovu zasténal. S každou vteřinou jeho vzdechy přecházely až v křik. Tváře měl sytě rudé a celé jeho tělo se třáslo pod každým princovým přírazem. Z očí mu v jednu chvíli dokonce vyhrkly slzy. Chtěl dát nohy pryč z jeho pánve, ale nedokázal je v křeči od sebe dostat. Znovu sebou začal škubat, bez ohledu na to, jestli svému princi způsobí nějaké zranění. Mysl měl úplně zastřenou vzrušením a právě prožívající slastí. Už dál nemohl a hlasem i řečí těla to dával dostatečně najevo.
Itachi se po jednom hlubokém přírazu neodtáhl, vzepřel se na rukou, prohnul se a prudce zaklonil hlavu. Stupňované vzrušení ho téměř otupilo, proto když přišla ona nejsilnější vlna, zcela to ochromilo všechny jeho svaly. Byl to ten úchvatný pocit uvnitř něj, pocit celkového naplnění, nezměrného štěstí a bezbřehé radosti. Nemusel snad v tu chvíli ani dýchat, nemusel nic... potřeboval jen jeho. Pootevřel bez hlesu rty, jako by chtěl křičet.
Sasuke využil jeho momentální slabosti a konečně se vymanil z pevného sevření těch silných rukou. Následně se mu nehty zaryl do ramen a hlasitě vykřikl. Oči se mu samovolně zavřely a v těle mu stuhly snad všechny svaly, přesto se nutil proti Itachimu stále přirážet, chtěl sdílet stejný pocit jako on. Pod nehty už měl jeho krev, ale vůbec to nevnímal, naopak ještě víc přitlačil, dokud neucítil ve svém údu už povědomé škubání.
Itachi pak ztratil cit v rukou a padl ne postel vedle něj. Hlasitě se nadechoval, mírně chvěl a snažil nijak nehýbat, aby si ještě nějakou dobu mohl užívat těch úchvatných pocitů.
,,Děkuju..." zašeptal se zavřenýma očima tiše u jeho ucha a mírně zesílil stisk jeho dlaně. Bylo to úchvatné... naprosto nepopsatelné. Jako nejkrásnější zakončení celého dne. Itachi pootevřel černé onyxové oči a zadíval se na chlapce vedle sebe.
,,Po dnešku..." Prstem mu přejel po bílé tváři. ,,Patříš jenom mně..." Pak se nad něj naklonil a políbil ho na čelo. ,,A já jen tobě."
Sasuke si ho u sebe ještě na nějakou dobu podržel, aby se mohl svými rty otřít o ty jeho. Nikomu jinému teď ani patřit nechtěl. Potřeboval pouze jeho blízkost. Po chvíli se překulil na břicho, rukama si podložil hlavu, přičemž ji natočil na stranu, aby viděl na svého prince. Nikdy by nevěřil, že zrovna tady a v něm najde takové štěstí. Upřeně ho sledoval a byl rád, že mu může patřit.

Mladý následovník trůnu se přes něj natáhnul, aby přes ně mohl přehodit tenkou deku, ale ruku kolem jeho těla nechal a přitáhnul si ho něžně k sobě. Bradu si opřel o jeho hlavu a přivřel oči. Zamiloval se. I když si to nechtěl přiznat, stalo se mu to.


Tak jak jste byli s touto kratičkou sérií spokojeni?
 


Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 2. února 2017 v 9:23 | Reagovat

Teda... Nečekala jsem, že se už blížíme ke konci :D, ale jinak moc pěkná povídka :) líbilo se mi časové zasazení, a že tam nebylo zbytečně moc postav.

Jinak děkuji, že si nám jí sem zveřejnila ;) a zkoušky určitě budou na výbornou! :)

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 2. února 2017 v 13:08 | Reagovat

boooze to bola nadherna poviedka. su spolu neskutocne zlaty, sladky a rozkosny a a a ...nadherne opisany vyvoj ich vztahu. to co mala byt povynnost pre dobro kralovsta a pre mladsieho da sa povedat to bola obeta sa nahodou zmenilo na naklonnost a zivotnu lasku, spriaznenu dusu...prekrasny pribeh. dakujem dakujem dakujem bolo to uuzasne.
uz teraz sa tesim na dalsie nove poviedky....
gratulujem k skuska. snad ti to dopadne dobte. je jasne ze skola je prijorita

3 Lopolka Lopolka | E-mail | 2. února 2017 v 14:21 | Reagovat

Sice jsem myslela že to bude delší, ale i tak to byla suprová povídka s fajn tématikou :-)

4 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 3. února 2017 v 11:28 | Reagovat

Krása! OMJ jak to děláš, že píšeš tak úžasný povídky? :D
Doufám, že ti ty zkoušky dopadnou dobře :3

5 Keiko Keiko | 3. února 2017 v 12:36 | Reagovat

Krasna bodka na zaver :-) bolo to užasne, pacila sa mi cela seria :-)
Itachi, chladny, ale postupne roztapajuci sa sexsymbol tej doby :-) a Sasuke, neskuseny mladik, ktory postupne objavil voju stranku :-) verím tomu, ze postupnym cvikom ziska Sasuke uplnu spontannost, lebo Itachiho ho bude milovat takeho, aky je a moze to priniest mnoho zabavy pre oboch :-)

ale to su iba moje nasledujuce predstavy... ach, ta fantazia :-) :-D

Gratulujem ku skuskam :-) a drz sa aj nadalej :-)

6 Saruma Saruma | Web | 3. února 2017 v 15:40 | Reagovat

Parádní konec parádní povídky. A posílám gratulaci..... :-)

7 Rellem Rellem | 3. února 2017 v 20:38 | Reagovat

Gratuluji k přežití zkouškovému. Jinak se mi povídka líbila moc, je to originální :)

8 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. dubna 2017 v 7:05 | Reagovat

Aaaaa konečně jsem se k tomu dostala... Poslední díl byl třešničkou na dortu, bylo to krásné a hlavně takové pohádkové... Ano pohádka 18+ 😂😂😂 ale pořád super a krásně pohádkové... Pokračovat by v tom nemělo smysl ať to je při tom, že žili šťastně až do smrti... Moc se mi to líbí a já se jdu vrhnout na další resty, když už mám konečně čas aspoň v tom vlaku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.