Zamilovaný 32.díl

19. ledna 2017 v 14:18 | Ája |  Zamilovaný

Sasukeho veliký krok.

P.S.: Omlouvám se, že to tu nebylo dřív, ale měla jsem teď trošku stresík během zkouškovýho, ale už jen dvě zkoušky a mám to z krku -_-.

BTW píšeme s Riuu teď takovou... zajímavou 3:D povídku, takže vás brzo čeká i něco nového :3. Podrobnosti se dozvíte později.



Najednou mi z toho všeho bylo zle víc, než jsem si byl ochoten na začátku připustit. Možná se Itachi nechová úplně podle mých představ, dost možná ho ani nezajímá můj názor nebo postoj, ale i přes to všechno toho pro mě tolik dělá, aniž by mi to předhazoval.
Musím přestat lhát sám sobě. Já vím, proč chce, abych se přátelil s Narutem. Sám musí vidět, že v životě nemám moc blízkých osob, a když už, tak téměř nikomu z nich nemůžu plně důvěřovat. Zatímco Naruto… taky víceméně nikoho nemá, asi proto se na mě tak upnul, jenže na rozdíl ode mě on dokáže jednat tak bezprostředně a má v sobě tu dávku upřímnosti s pochopením, která mně tolik chybí. Naruto by ze mě mohl udělat něco, čím jsem přestál už dávno být. Cítící otevřenou lidskou bytost.
Stačilo si tu myšlenku jenom připustit, aby mi skutečně došlo, jak moc jsem Itachimu ublížil. Byl to jen okamžik. Na okamžik jsem cítil ostré bodnutí u srdce. Rychle odeznělo, ale i tak po něm zůstalo cosi hnijícího uvnitř mě.
Nejdřív jsem se šel Itachimu omluvit ze strachu. Bál jsem se té jeho neuvěřitelné schopnosti čtení myšlenek. A protože se mi o něj nechtělo přijít, tak mě nenapadlo nic lepšího, než se mu jít rovnou naprášit. Ani mě tolik neovládal pocit viny, jako pocit strachu o náš vztah. Moc toho sice o normálním fungujícím vztahu nevím, ale tohle by v něm asi figurovat nemělo.
"Sasuke, jsi v pohodě?" Možná by se Naruto k Itachimu hodil líp, stará se nejdřív o druhé, až pak o sebe. Přesně to Itachi potřebuje a i přes ten svůj příšerně zvrhlý donucovací nátlak si někoho takového zaslouží. Takže mi nezbývá nic jiného, než se někým takovým stát nebo…
"Musím si něco zařídit." Popadl jsem jen ty nejnutnější věci jako mobil, peněženku a klíče a bez dalších paranoidních řečí nebo výmluv vyrazil ven. Nadešel čas, abych se o Itachim dozvěděl něco sám, bez toho, abych se ho pořád vyptával.
V dosahu wifi jsem si na internetu našel několik kontaktů na školu, protože ta mi toho může o Itachim zatím prozradit nejvíc. Jako první mě přirozeně napadlo zkusit centrum služeb a informací, tam jim budu připadat nejmíň podezřelý.
Vzali mi to asi až po dvou minutách vyzvánění. Jako kdyby měli o víkendu na starostí něco jiného než dálkové studenty.
"Dobrý den, Uchiha Sasuke, mohli byste mi prosím dát kontakt na firmu, pro kterou pracuje Uchiha Itachi?" Je mi skoro jasný, že mi ji jen tak nedají.
"A k čemu ji potřebujete?" Zeptal se mužský hlas na druhé straně trochu překvapeně.
"Jsem jeho bratr a nedaří se mi ho zastihnout na mobilu, potřeboval bych s ním nutně mluvit." Docela se mi ta hra na bratry začínala zamlouvat, dá se z toho fakt dobře těžit.
"Dobře, ale takhle po telefonu vám tak citlivé údaje říct nesmím, nemůžete se tu u nás zastavit?" To se dalo docela i čekat, volat může kdokoliv a představit se jakkoliv.
"Není problém, jsem poblíž. Díky za ochotu." Pokud na informacích vědí, jak Itachi vypadá, tak si mě s ním spojí už od pohledu. Jako kdyby nestačila naše stejná příjmení, vzhled nám překvapivě taky dost nahrává.
Snad tím jen Itachimu nezadělám na potíže. Těžko si na informacích budou pamatovat tolik studentů, dost možná ani neznají od vidění všechny svoje kantory, takže bych se z toho mohl relativně snadno brzo propadnout do zapomnění. Stejně pro jistotu po nějakou dobu nebudu chodit na informace, abych proces zapomínání nějak nevhodně nenarušil.
Na univerzitu jsem dorazil kolem druhé hodiny, pár minut před zavřením informačního centra. Muž za počítačem se na mě nedíval nikterak podezíravě, nejspíš si mě s Itachim ani nespojil.
"Dobrý den, já vám asi před hodinou volal kvůli kon-"
"Jojo, pamatuju si vás," přerušil mě dřív, než jsem to vůbec stihl dopovědět. Asi tu dnes nemají moc frmol. "Můžu jenom vidět nějaký doklad totožnosti?" S touhle otázkou jsem počítal, takže jsem si rovnou připravil občanský průkaz.
"Stačí takhle?" Zeptal jsem se s úsměškem, jako kdyby mi to celé připadalo nesmírné zábavné. Hlavně nebudit podezření.
"Jo, jasně… Tady máte adresu jeho firmy a číslo na recepci," podal mi papírek s úhledným písmem, na chlapa trochu neobvyklé.
"Díky moc." Radši jsem se tam moc nezdržoval a rychle navigaci seznámil s adresou oné firmy. Překvapivě se nenacházela od univerzity tak daleko, jak jsem čekal. Dokonce stojí o necelý kilometr blíž než jeho byt. To se toho asi moc nenajezdí ani nenachodí. Nicméně já vyrazil městskou hromadnou, odmítám se proplétat těmi šílenými uličkami.
Ve výsledku mi cesta tam netrvala ani dvacet minut, nehledě na vytíženost dopravy takhle o víkendu. Přímo přede mnou stála monstrózní budova, stylem připomínala tu policejní základnu, kde pracuje Shisui. Opět spousta skla a minimum cihel, skoro jako obří zrcadlo. Tohle bych teda umývat nechtěl. Navíc to vypadalo, že tady si na časté mytí vyloženě potrpí, protože i na spodních oknech se nacházelo jen minimum skvrn.
Cestou ven i dovnitř proudila spousta lidí, já se brzy připojil k nim. Nikdo si mě nevšímal, klidně bych tu mohl vytáhnout bombu a než by to někdo postřehl, ležela by tahle budova v troskách. Sice tu postávalo několik pánů v kvádrech a s tmavými brýlemi, ale zase tak obezřetně se netvářili, spíš se jen snažili tím svým zevnějškem děsit případné zločince.
"Dobrý den, mohl bych prosím vás mluvit s panem Uchihou?" Šel jsem rovnou k obrovské recepci, odsud mě určitě nasměrují nejlíp.
"A máte domluvenou schůzku?" Zeptala se mě přísně drobná žena, spíš dívka, v bledě modrém kostýmku sedící za půlkruhovým stolem.
"Nemám, ale jsem si jistý, že když mu řeknete, kdo tu je, tak se mnou bude chtít mluvit."
"Jméno?" Štěkla po mně. Ta bude určitě lesba, protože holky mi normálně neodsekávají.
"Sasori, on už bude vědět." Tak nějak tuším, že kdybych prozradil svoje skutečné jméno, tak by nepřišel. Jasně mi ráno řekl, jak na tom dnes s volným časem bude nebo spíš nebude a pořád mám na něj přeci číslo, tak co ho mám co otravovat v práci.
"Tak vydržte," teď už zněla o něco mileji, jenže pořád ne tak mile jako ten muž u nás na informacích. "Pane řediteli, promiňte, že ruším, je tu nějaký Sasori, prý už budete vědět… Dobře… Jistě… Ano, vyřídím a omlouvám se." Pane řediteli?! Proč jsem čekal, že bude Itachi obyčejný řadový právník? Já vím, jak moc ve svém oboru vyniká, ale až tak moc?! "Pan ředitel se omlouvá, ale nemá teď čas, prý vám večer zavolá," odbyla mě ta fúrie. Tak asi budu muset s pravdou ven.
"Tak mu prosím vás zavolejte ještě jednou, a že s ním chce mluvit Sasuke." Radši nebudu zmiňovat příjemní, bůhvíjak by to dopadlo a co by mu to tu způsobilo.
"Prosím? Bude lepší, když odejdete, nebo zavolám ochranku." No bezva, tak to mi nevyšlo.
"Já tu na něj klidně počkám až do jeho odchodu, to mi zakázat nemůžete a i kdybyste to chtěla řešit s ochrankou nebo policií, tak se to Itachi určitě dozví a bude naštvanej a na mě fakt ne," jedovatě jsem se usmál, jak už to já umím. Doufám, že jsem jí ani moc nelhal, u Itachiho totiž jeden nikdy neví co čekat.
"Ukažte mi doklad totožnosti, ať vím, koho mám doopravdy ohlásit," poručila mi silně nevrle, asi jsem ji přeci jen malinko nahlodal.
"Nemám ho sebou, trochu pospíchám." Jestli zjistí, jak se jmenuju příjmením, mohlo by se tu o Itachim začít něco šířit, nepochybně by mě brali za člena jeho rodiny a vyzvídali nebo si něco domýšleli, což by Itachimu asi jen uškodilo.
"Jestli znovu řekne, že vás nechce vidět, volám ochranku, je to jasné?" Jak takhle protivná ženská může dělat na recepci? Nechápu, proč si ji tu Itachi drží.
"Rozumím," souhlasil jsem ne příliš ochotně, taky jsem si vytáhl ruce z kapes, abych jimi mohl před ní zamávat. "V klidu, nemám zbraň a nejdu ho zabít," ujistil jsem ji už taky trochu podrážděně.
"Pane řediteli, promiňte, že se zase ruším, ale ten mu… kluk najednou tvrdí, že je Sasuke. Mám nechat ochranku, aby se o něj postarala?" Já tu ženskou fakt nechápu, ještě nikdy se ke mně žádná takhle nechovala. "Dobře… zajisté… chce s vámi mluvit," podala mi sluchátko telefonu. No sláva.
"Itachi…?" Řekl jsem trochu váhavě, ale nikdo se mi zpátky neozval, zaznělo jen rychlé pípání. Symbol značící zavěšení. Ten parchant, kdyby jen věděl, kolik jsem si toho vytrpěl, abych se sem dostal! "Položil to, už vás nebudu obtěžovat," ubezpečil jsem tu protivnou načančanou barbínku a šel ke dveřím i bez doprovodu ochranky.
"Sasuke!" Uslyšel jsem pár vteřin na to tlumený křik. Jako kdyby tím zavoláním nechtěl vzbudit moc pozornosti.
Nehledě na svou ješitnost jsem se za ním otočil. "Proč jsi mi to položil?" Tu otázku si nešlo odpustit.
"Protože jsem šel dolů, pochybuju, že bys za mnou trefil, a i kdyby, víš, kolika lidem bych musel zavolat, aby tě vůbec ke mně pustili, když nemáš schůzku? Tím se dostáváme k další otázce - co tu děláš a jak vůbec víš, kde pracuju?" Vypadal docela naštvaně, až mě to nutilo se usmívat. Takhle se skoro nikdy nechová, musel jsem ho vážně překvapit. "A proč se představuješ jako Sasori? Radši na mě dejchni." Cože? To snad nemyslí vážně!
"Já nic nepil a myslel jsem, že budeš chtít radši mluvit se Sasorim než se mnou, tak proto."
"Mlč prosímtě, nebudeme to řešit tady," položil mi ruku mezi lopatky a docela hrubě mě popostrčil vpřed.
"Můžu jít i sám!" Vysmekl jsem se mu. On mě může na kolejích děsit neustále, ale jakmile ho jednou v domácím prostředí přepadnu já, může se zbláznit.
"Nekřič," napomenul mě jako malé děcko. Ohradil bych se, kdyby nemířil k výtahu, kolem kterého už se hromadila slušná smečka úředníčků. Všichni hned Itachiho zdravili, zato mě se okázale i pohledem vyhýbali. Asi z ochoty nenarušovat ředitelovo soukromí. Stejně si o nás hned začnou něco šeptat, jakmile opustíme výtah.
Do něj jsme se všichni naskládali s překvapivou lehkostí, ovšem ven už to tak snadno nešlo. Stáli jsme úplně vzadu a výtah opouštěli první v pořadí.
Itachi se mnou přešel ještě přes několik dalších tentokrát menších recepcí, než nás přivítala jeho veliká prostorná kancelář.
"Tak mluv, nemám moc času," popoháněl mě, jako kdyby si myslel, že o nic nejde. Kéž by se mýlil…
"Chci se s tebou rozejít," přešel jsem tedy rovnou k věci.
"Cože? Proč?" Překvapit ho jednou se dá považovat skoro za zázrak, mně se to povedlo hned dvakrát po sobě. Asi se mu moc nedivím, to spíš on by se měl rozcházet se mnou.
"Zkazil jsem to a přiznal jsem se ti jen proto, že jsem se bál chvíle, kdy na to přijdeš sám. Ale teď je mi to líto kvůli mně i kvůli tobě… hlavně kvůli tobě. Nechci tě přemlouvat, abys mi odpustil. Měl bys chodit s někým, kdo ti bude do posledního dechu věrnej."
"Aha, já už si myslel, že se zlobíš kvůli tomu, jak jsem s tebou včera zametl, ale tohle je ta příjemnější varianta…" Najednou si mě přitáhl k sobě a přitiskl svoje rty na moje ucho. "Ty mě fakt miluješ, viď? Vím, že teď už bys to neudělal, a to mi stačí. Nechci se s tebou rozejít." Málem jsem se mu rozpustil v náruči, jak se mi ulevilo. Samozřejmě, že jsem to nechtěl skončit, jenže pořád raději konec než Itachiho trápit ve vztahu s někým, kdo neměl problém líbat se s někým jiným. Navíc s vlastním bratrancem.
"A miluješ pořád ty mě?" Ta otázka mě tížila víc než cokoliv jiného.
"Pochopitelně, to jeden tvůj prohřešek nesmaže. Ten, kdo miluje, se bude dobrovolně trápit tak dlouho, dokud ho to nezničí nebo ho ten druhý nepustí… nebo si ho nevezme." Nenávidím ty jeho teorie o lásce, nahání mi husí kůži.
"Na filozofování o lásce moc nejsem," už to potřeboval slyšet.
"A stejně jsem tě na něj uhnal," začal se mi smát. Pitomec. "Budu muset jít, Sasuke. Děkuju za tak infarktový přepadení, ale práce nepočká."
"Ty si stěžuješ, ale kdybys věděl, jak bylo mně," upozornil jsem ho na moje citové rozpoložení.
"Ty sis snad myslel, že tě pustím? Pochybuju. Nebudeme se už k tomu vracet, hm?" Usmíval se u toho, když to říkal, takže to asi myslí vážně.
"Uvidíme se dneska večer?" Dovolil jsem si teda řeč převést trochu někam jinam. Nechci zpátky na kolej za Narutem.
"Sasuke… já fakt nevím, jak to stihnu. Uvidíme se zítra, dobře?" Ach jo, proč musí neustále pracovat? Aspoň ten víkend by si mohl nechat volný.
"Já nechci na kolej za Narutem, bude se zas vyptávat. To teď dělá furt…" neodpustil jsem si drobnou stížnost na toho jeho blonďatého tupého žáka a současně mého spolubydlícího.
"Tak proč nespíš u mě?"
"Když tam nebudeš?" Přeci u něj nebudu spát sám. Sám s pitomou vránou.
"Jestli chceš radši zůstat na koleji s Narutem, tak prosím." To pochopitelně nechci, ale ani nechci zůstat sám v Itachiho bytě.
"Víš co? Tak já zůstanu u tebe, a když přijdeš do půlnoci, tak…" přivřel jsem oči a skousl si spodní ret. Líp už ho k včasnému příchodu motivovat nemůžu. Jenže na úchyla jako je Itachi, to bohatě stačí.
"Co když přijdu pozdějc?" Á pán smlouvá.
"Tak už budu spát, opovaž se mě vzbudit." S tím bolestivým faktem už zůstal Itachi sám, protože já se bleskově vytratil z jeho kanceláře. Jak ho znám, ještě by mě ohnul přímo tam. Kvůli tomu by si určitě nějakou tu poradu se vší láskou nechal ujít.
Kolem recepce jsem procházel značně uvolněným krokem bez jediného pohledu k půlkruhovému stolu. Tak podřadná osoba mi za tolik pozornosti doopravdy nestojí.
Na kolej pro věci se mi nechtělo, takže jsem jel rovnou k Itachimu, stejně mám u něj pořád aspoň svoje věci na spaní. Víc ani na noc nepotřebuju. Navíc pokud Itachi přijde skutečně do půlnoci, tak nebudu potřebovat ani ty. Vlastně… Itachi se dá sexem docela snadno vydírat. V našem vztahu asi nakonec fakt platím za ženu. I když už se mi to neprotiví tolik jako na začátku, poprvé si vychutnávám, jak mi někdo nosí kytky nebo po mně škemrá sex.
K Itachimu jsem se tentokrát rozhodl jít pěšky, nebydlí odsud tak daleko a já nikam nespěchám. Taky bych se mohl cestou podívat po vánočních dárcích. Pořád nemám nic pro Madaru a Shisuie. Ani Itachiho. Co by ti tři tak mohli potřebovat?
Míjel jsem spoustu obchodů, ale ani jeden nenabízel nic, co bych považoval za vhodné pro tak komplikované členy rodiny a mého drahého přítele. Teda mimo kartáče na vlasy z materiálu proti statické elektřině. To by při troše vánočního štěstí nemuselo strýce urazit. Vzhledem k tomu, jak dlouho si ty vlasy pěstuje, k nim musí přeci mít nějaký vztah. To samé bych mohl koupit i Itachimu, když si v těch vlasech taky tolik libuje. Jenže Itachi mi dá určitě něco dost osobního, což hřebenem nevyrovnám, natož přebiju.
Tak počkat, počkat! Není to obchod s čaji? Tam bych mohl najít něco pro Shisuie! Nejlíp něco, do čeho se dá nalít alkohol, ten bych mu k tomu mohl přibalit jako bonus navíc.
Hned jsem do toho obchodu zapadl a zařadil se do nepříliš veliké fronty. Čaje zřejmě už tolik nefrčí. Někdo to asi zapomněl Shisuimu říct.
"Dobrý den, budete si přát?" Věnoval se mi pár minut na to jeden ze tří prodavačů.
"Sháním nějaký hodně originální čaj jako dárek k vánocům, doporučíte mi něco?" Člověk udělá nejlíp, když si nechá poradit od odborníka.
Nebo taky ne… Ten kluk mi začal jmenovat snad desítky různých druhů s přednáškou podobnou té, jakou dávají v čajovnách, když se objednáte nějaký komplikovaný druh.
"Tak ten, co chutná po vínu," zvolil jsem to jediné, co aspoň vzdáleně připomínalo alkohol. Stejně mu k tomu ještě koupím i to víno.
Výborně, jeden dárek z krku. Mám dost. Zbytek vyřeším až zase jindy. Teď bych si sám docela rád dal nějaký ten čaj. A taky něco k obědu. Vlastně bych mohl uvařit i Itachimu, určitě se vrátí z práce hladový. Asi se pustím do sushi, to aspoň nevychladne nebo spíš ani nepotřebuje zůstat teplé do Itachiho příchodu. Navíc ho jím i já, což se třeba o dangu říct nedá.
Nakoupil jsem v tom prvním obchodu, který se mi připletl do cesty. Sushi naštěstí umím z hlavy, takže se v surovinách nemůžu moc splést, snad ani pokazit samotnou přípravu.
U vchodu do Itachiho bytu jsem potkal Samui, Itachiho mladičkou sousedku. Doufám, že už ji můj arogantní právníček přestal zajímat.
"Ahoj, Sasuke," pozdravila mě jako první, dokonce se i usmála.
"Ahoj."
"Jak se má Itachi?" Zajímala se hned. Takže podle všeho nepřešlo.
"Řekl bych, že fajn, budu ho pozdravovat," ušklíbl jsem se a radši zapadl do jeho bytu, musím toho ještě tolik stihnout. Dárky pro Shisuie padly na jednu ze židlí o stolu v kuchyni, nákup jsem ani nedával do lednice a rovnou dal vařit rýži, abych měl jídlo co nejdřív hotové. Itachi pravděpodobně přijde mnohem dřív, než si původně plánoval.
Příprava sushi mi zabrala skoro tři hodiny, docela jsem se s tím piplal. Teď bych se mohl třeba svléknout, vyskládat si ty jednotlivé kousky na nahé tělo a nechat Itachiho, aby se ze mě najedl. Myslím, že se to objevilo v nějakém filmu. Díkybohu nevím v jakém. Jídlo k sexu prostě nepatří, jídlo totiž budu já.
Protože chci Itachimu chutnat, šel jsem se hned po jídle vykoupat - bez použití sprchového gelu nebo snad deodorantu, kdyby ho chtěl Itachi ochutnat, tak si určitě lízne z té tuby. Tohle mi na holkách vždycky vadilo, každá na sobě musela mít tunu voňavky a makeupu, všechny pak chutnaly stejně - jako toxická zbraň.
Čas se rychle chýlil k deváté večerní a já už čistější než slovo boží čekal na svého unaveného zaměstnance terciálního sektoru.
Asi dvě minuty po půlnoci vrzly dveře, načež se ozvala tupá tvrdá rána. Tolik mě to vyděsilo, že jsem vyletěl od stolu, abych zjistil, co se stalo.
Itachi tam stál s napůl rozepnutým kabátem a nepřítomným pohledem. Taška s jeho věcmi se mu válela u nohou.
"Co se stalo?" Neodpustil jsem si jednu menší otázku. Něco se mi na něm nelíbilo. Vypadal tak nějak jinak než normálně, skoro jako kdyby se nemohl ani udržet na nohou…
"Je mi blbě," zamumlal, načež kopl do té tašky, aby mohl projít. To se mu vůbec nepodobá… Navíc smrdí jak… Aha. Takže on se radši opije, než by si se mnou šel zašukat? Jestli mi k tomu všemu řekne, že se v opilosti s někým líbal, tak to bude asi definitivní konec.
"Tys' pil?" Ani jsem se nemusel ptát, ten smrad znám moc dobře.
"Jo… večírek s klientem, chtěl na něm dojednat podrobnosti ohledně jedný smlouvy. Bylo by neslušný odmítnout." Hm. Musím si rozmyslet, jestli to pochopím nebo se budu zlobit.
"Fajn, chceš jíst? Udělal jsem sushi," takže mu to asi spíš odpustím.
"Promiň, Sasu… jedl jsem tam, šel bych radši spát," mžoural na mě zpod opuchlých víček. Ten teda dostal do těla.
"A to ses musel hned takhle vožrat?" Na večírku s klientem se zrovna opít určitě nepotřeboval.
"Jo, lil do mě jednoho panáka za druhým, zachránil jsem mu jeden důležitej obchod… a… a!" Nedořekl to, jen si přitiskl silou dlaň na pusu.
"Budeš zvracet?" Otevřel jsem mu pohotově dveře od koupelny a nechal ho tam zapadnout. Ani si nesundával kabát, rovnou zaklekl k záchodu. S povzdechem jsem došel k němu, abych mu podržel vlasy. "Alkohol se nemíchá, moulo. Měls' to lejt do květináčů nebo sousedovi do skleničky," poučil jsem ho všeznale. S Kimimarem se mi podobné triky hodily už mockrát.
Itachi mě ale nejspíš neslyšel, protože se jen křečovitě držel prkýnka a nepřítomně hleděl na dno záchodu. Pak se najednou s dávivým zvukem prudce sklonil. Jeden z nejúspěšnějších advokátů dost možná i celého našeho státu a zvrací tu jak puberťák po prvním večírku.
"Sasuke, já se na to asi dneska necejtím…" zamumlal do toho záchodu, pak se konečně narovnal, ale jen proto, aby se mi vzápětí zhroutil do klína.
"Na co se necejtíš?" Odhrnul jsem mu vlasy z čela.
"Na sex." Bože, to je fakt pitomec.
"Přišels' po půlnoci, nabídka stejně vypršela," uklidnil jsem ho. "Jestli už se ti nechce zvracet, vyčisti si zuby, pak si tě umeju, obleču a půjdeme spát," seznámil jsem ho s alternativním plánem.
Chudák neměl ani sílu mi odmlouvat, jen se vyškrábal na nohy a poslušně si šel k umývadlu vyčistit zuby. Pořád navlečený v kabátu. Já mu zatím došel pro věci na spaní, což zahrnovalo černé tepláky s bílým trikem. Alespoň to měl nachystané na posteli.
"Vyčištěno?" Jen informativní otázka. Hádám, že když zase sedí na zemi s kartáčkem v ruce, tak už to asi zvládl.
"Jo…" odvětil napůl pusy.
"Tak ještě sprcha." I když se Itachi snažil mi zůstat maximálně nápomocný, stejně jsem ho z toho oblečení div nevystříhal, jak se ani chvilku nedokázal udržet v jedné poloze, abych ho mohl dostat aspoň z všech těch rukávů od kabátu, saka a košile. "Sedni si tam, já tě umeju," ukázal jsem ke sprchovému koutu. Vanu v tomhle stavu nezvládne.
Spíš než že by tam došel, se tam doplazil, drcnul si na dně s odevzdaným psím kukučem. Zasloužil by pamlsek. Kdyby se tak hrozně nezřídil.
Nevím, co všechno vypil, ale dalo mu to hodně zabrat, protože absolutně nereagoval na moje doteky ve svém klíně. Já sice o nic se sexuálním podtextem neusiloval, jen se ho snažil umýt, přesto mě to trochu překvapilo. No co, jako střízlivému by mu stoprocentně dávno stál v pozoru.
Vzhledem k tomu, že jsem na něj použil mírně studenější vodu, navlékal se mi do oblečení už o poznání snadněji, než se mi z něj svlékal. Možná i kvůli té studené vodě se nedokázal vzrušit, to mě teď však moc netrápilo, naopak jsem si mohl jen gratulovat za vyřešení tak vysilujíc situace.
"Zvládneš vyjít schody do ložnice nebo tě mám nechat na gauči?" Nahoru se s ním teda nepotáhnu. On mě možná unese, já jeho sotva, zase tolik síly nemám. Tím spíš, když mě pomalu o hlavu převyšuje.
"Jo, schody už zvládnu." Jak se vyzvracel, tak se mu asi trochu ulevilo a studenější voda ho mírně probrala. Do schodů doopravdy dokázal vyjít sám, i když s tempem starého vetchého stařečka. Ani si nevlezl pod peřinu, rovnou padl do postele. Navíc na moji stranu postele!

Nicméně já mu jako správný milující partner odhrnul peřinu, přikryl ho a lehl si vedle něj. Dokonce jsem mu i k posteli přistavil kbelík, kdyby se mu snad večer chtělo ještě vyhodit pár nevstřebaných hostů ze svého žaludku.



Myslíte si, že teď už je všechno se Shisuim nadobro zapomenuté?
 


Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 19. ledna 2017 v 17:02 | Reagovat

Už jsem si myslela, že si na nás zapomněla :D.

Kdyby jen Sasuke věděl, že si na Itachiho bratra ani nemusí hrát co? :D jinak když Sasu šílí i kvůli maličkostem.. nevim jak se pak vyrovná s tím vším co na Itachiho pravděpodobně praskne.. Včetně toho, že jsou partneři a sourozenci zároveň..

Co se týče Shisuiho.. Spíš si myslím, že zapomenuto ještě není :D jinak by ses asi neptala.. Třeba Itachi narazí na ty dárky
...

Nevím proč, ale myslím si, že nevěru nebo spíš tedy náznaky můžeme čekat i u Itachiho strany..Třeba i na tom večírku něco proběhlo.. Přece jen se pohybuje v jistých vrstvách společnosti...

Asi Sasan..I já ;D jsme doufali, že se o Itachim dozvíme něco více peprnějšího..Tak třeba v příštím díle :).

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 19. ledna 2017 v 19:46 | Reagovat

Už jsem se lekla co se ti stalo :D

Co se týče Shisuie myslím, že Itachi má něco v plánu.

Těším se na další díl

3 Yuuki Yuuki | 20. ledna 2017 v 9:35 | Reagovat

Wow...jsem tak ráda že si v pořádku. Vyděsila si mě.
Ty dva dokážou překvapit. Itachi se zleje jak doga a myslím že sasu může být rád že vůbec došel. :-D ale bylo to od sasukeho hezké že se o něj postaral.
Už se těším na další tak čím nás překvapis tentokrát?  :-D

4 Keiko Keiko | 20. ledna 2017 v 16:14 | Reagovat

Tak drzim palce, aby si zvladla vsetky skusky :-)
mam pocit, ze mozno si to vyriesili medzi sebou, ale bude tam ten odtienik na ich vztahu a urcite sa so Shisuim este stretneme...
Paci sa mi ta Sasukeho zmena, napr.ze si uvedomil, preco mozno chce Itachi, aby sa kamaratil s Narutom, sby zacal viac doverovat...
Uzasne sa postaral ako spravny partner, som zvedava na rano :-) O:-)
Pekna cast a tesim sa na pokracovanie :-)

5 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 20. ledna 2017 v 18:36 | Reagovat

booooze keby len sasu vedel ze sa na itachiho brata hrat nemusi...nooo sasu si uz asi tak trochu uvedomil, preco je vlastne vo vztahu s itachim. a preco itachi vlastne tak "urpotne" chce aby sa priatelil prave s narutom. sasu bol proste uzasny ked isiel za itachim aby sa s nim rozisiel. uvedomil si ze ho miluje a co bol dôvod preco tak jancil. ono vlastne bolo dobre ze o tom itachimu povedal ale to okolo toho..... 8-O .
sasu itachiho poriadne prekvapil ked za nim prisiel. nepocital ze by ho hladal v praci. ta recepcna musela byt poriadne zmetene chudera....no neviem ale pride mi zvlastne ze prave itachi sa nechal takto opit. chudak itachi rano bude dost bolestne....sasu sa o svojho partnera krasne postaral, rano este sumienka a trochu lasky... :-D boooze velmi sa tesim na dalsi diel som uz teraz zvedava co bude dalej...dakujem dakujem za diel.
ps veeela stastia tech ti to vyjde..

6 Ebby Ebby | 21. ledna 2017 v 7:56 | Reagovat

Za prvý  držím palce u zkouškového 😉a moc hezký díl, těším se moc na další.  A ano vypadá to, že Sasukemu odpustil 😊

7 Vendulka Vendulka | 26. ledna 2017 v 15:17 | Reagovat

Sasuke udělal Itachimu pěkné překvápko v praci :-D myslim si ze Shisui tam bude mit urcite ještě v jejich vztahu nejakou roli, ale ted doufam že se Itachi se Sasukem nejak usmiri a bude to jako predtim moc se tesim na dalsi dil

8 Ája Ája | Web | 1. února 2017 v 23:35 | Reagovat

[1]: Nezapomněla, spíš jsem zapomněla během zkouškovýho, jak se jmenuju a jak vypadá denní světlo :D.
Mimochodem, opravdu prvotřídní tipy :D. Koukám, že se čím dál více lidem daří občas i správně trefit :3.

[2]: Itachi má něco v plánu neustále. A stalo - zkouškový se mi stalo :D.

[3]: Páni, jsem nečekala, že se o mě budete tak bát, ale je to moc milý :3.  Ach, jak by se Sasuke jen nemohl postarat o svého miláčka <3.

[4]: Jsem ráda, že se ti líbí Sasukeho změna, protože změn bude ještě dost. Přeci jen, každého vztah nějak poznamená a vztah s takovým Itachim by asi nepoznamenal málokoho.

[5]: Jo přesně proto jsem to tam dala, ta ironie, že si prostě na bráchu hrát nemusí :D. A to přehnaný divadýlko ohledně jednoho polibku bylo úmyslně, ono má opravdu svůj podstatný význam.

[6]: Vypadá... jen vypadá, ale možná to tak i je :P.

[7]: Shisui jen tak nezmizí, to přiznávám :D.

9 Ally Ally | 3. února 2017 v 21:15 | Reagovat

Clovek odpusta ale nezabuda. Myslim ze to bude platit aj v tomto pripade :D

10 Rony Rony | 5. února 2017 v 8:20 | Reagovat

Prvně.. díky bohu, že už je zkouškové v trápí (omlouvám se za svou neaktivitu) :-D
Vyvíjí se to teda velmi zajímavým směrem.. a jsem zvědavá, jak se vše vyvrbí.. protože jestli si na konci Sasuke veme Hinatu a Itachi bude s Nárůstem.. tak mě asi trefí.. :-D  :-D  :-D

11 Lussy Lussy | 5. února 2017 v 8:34 | Reagovat

Uff ...
Myslím, že nejsi jediná, která kvůli školy na nějakou dobu zmizela z povrchu zemského. :D Mám to nějak podobně. Jak se tak koukám, byla jsem tady naposledy na začátku ledna, od té doby se po mě slehla zem. :D Ale jsem si jistá, že ty víš, že se vždycky zase objevím. :D I kdyby to trvalo třeba několik měsíců, já se zase vrátím. :D Tvé povídky si nenechám ujít. :D ;)
Jinak vidím, že máš zkouškové úspěšně za sebou, snad se povedla i ta zkouška z anatomie. ;) Musí to být opravdu těžké, chápu tě, mám něco podobného doma se ségrou, akorát je na právech, ale když je zkouškové, ani nevím, že je doma. :D Držím teda palce, určitě jsi to vše skvěle zvládla! ;)
A teď už teda k povídce. Jsem ráda, že jsem se ke čtení zase dostala, protože tohle je má oblíbená povídka, jak určitě víš, a přečetla bych ji hned, mít více času a méně učení. :-? :D Líbilo se mi, jak si Sasuke na začátku vše ohledně Naruta spojil. Podle mě je Naruto snad jediná upřímná postava v téhle povídce, která si na nic nehraje, a navíc je hrozně dobrosrdečný. Kdyby se ukázalo, že jsem se v něm spletla, asi by mě to dost dlouho mrzelo. :( :D Snad si k sobě Sasuke s Narutem cestu najdou, myslím tu kamarádskou samozřejmě, hlavní je, aby k němu Sasuke přestal být tak chladný a získal k němu důvěru. Opravdu nemá důvod být na něj tak zlý.
A co se týče toho rozchodu, jsem ráda, že s tím Itachi nesouhlasil. Ale to jsem si mohla myslet, když je pro něj Sasuke tak důležitý. Myslím, že s Shisuim to rozhodně uzavřené není, možná mu to už Itachi odpustil, bůhví, jestli se na tom večírku taky s někým neolizoval. :D Ale jak se říká, stáří kostlivci vychází ze skříně v tu nejméně vhodnou dobu. Tak uvidíme, jak to bude dál. Jsem každopádně moc zvědavá na další peprnosti o Itachiho životě, a neskutečně se těším na to, až se Sasuke dozví o jejich bratrském poutě. :3
Jdu si tedy ještě přečíst Censored, a snas se ozvu dříve, než zase za měsíc. :D
Ještě jednou gratuluji ke zkouškám a přeji hodně štěstí v druhém semestru. ;)

12 Ter-hime Ter-hime | 6. února 2017 v 15:14 | Reagovat

To je uzasna povídka :) jsem strasne zvedava jak to všechno dopadne...tak honem prosim o další dil :) :) 8-O zajímala by me Sasukeho reakce, kdyby nějakou náhodou přišel na to, že je Itachiho bratr :D myslím, že na to bude muset přijít sám, protoze Itachi by měl asi strach, že ho kvůli tomu Sasuke opustí :( :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.