Nezávazně III.

13. listopadu 2014 v 20:07 | Ája + Vita |  Nezávazně

Čím víc bude komentářů, tím dříve se tu objeví další díl ^_^.




Starší Uchiha s přítomnými na oko držel krok, ale velmi dobře si pití vybíral, aby mu alkohol smysly neotupil. Jediné, co mu dělalo starosti, byl Sasuke. Doufal, že to moc nepřežene, dneska se docela rozjel a už má skoro dost. Itachiho by ani nenapadlo táhnout ho domů, ale uvažoval, jak moc by se Fugaku zlobil, kdyby zjistil, že ho tu nechal ležet. Když zvážil výmluvu, že se jeho mladší bratr neumí kontrolovat, že byl agresivní a dělal by Itachimu jen ostudu… rozhodl se, že by to uhrál na svou stranu.
Jakmile měl pocit, že si ho už Sasuke nevšímá, zvedl se pozvolna a galantně od stolu a mírně si upravil polorozvázanou černou kravatu. To nezapojování do konverzace se mu vyplatilo. Ta děcka si zvykla, že se k nim nijak nepřidává a rozhodně ho nepostrádali, natož aby se ho ptali, kam jde. Itachi to ale věděl přesně. Šel najít toho, který mu měl vylepšit dnešní večer. Když prohledával očima další zákoutí baru, říkal si, že by musel být ten zrzek hodně dobrý, aby vyvážil ten čas strávený s něčím, co ani za lidi Itachi nepovažoval a bratrem, kterého beztak řadil do zcela samostatné škatulky zvířat.
Gaara pořád postával venku jen proto, aby se nemusel dívat na toho muže tam uvnitř. Přestože ho fyzicky přitahoval, neplánoval si s ním cokoliv začínat. Před několika dny se rozešel s dlouholetým přítelem a na nový vztah se necítil, nebo se spíš bál dalšího zklamání. Tím spíš, když si o tom ani neměl s kým promluvit. Nikomu o své orientaci neřekl, dokonce ani Sasukemu ne. Měl strach z opovržení. Jednou mu to řekne, dnes ale ne.
Příjemný večer, že?" ozval se tichý, melodický hlas jenom kousek za ním. Černovlásek se ramenem opíral o stěnu, do onyxových, něžně přivřených očí mu padaly uvolněné havraní pramínky vlasů a po vyslovení oné nenucené věty se tenké, jemné rty zvlnily v uklidňující úsměv.
Itachi byl chodící elegance. Jeho přitažlivost v ostatních neprobouzela divoké touhy šelem, nenutila je rýt si nehty do dlaní, ponechávala v nich jen ledové a přece příjemně tiché, klidné a něžné nutkání se k tomu krásnému tělu přivinout, dotknout se těch linek a ujistit se, že opravdu existují, políbit ty sladké rty… Tentokrát Itachi Gaaru neznervózňoval svým prozíravým pohledem. S lehce sklopenými víčky sledoval třpytícíma se očima utichající ulici a domy, jejichž okna zářila ve tmě jako oči kočky na lovu.
,,Jo, je super," souhlasil Gaara, ale ani koutkem oka se na něj nepodíval. Přemýšlel, jestli by mu rovnou neměl říct, ať ho nechá být a vrátí se zpět do baru, stejně jako to udělal se Sasukem, ale bál se, že by se mu u toho hlas nepřirozeně chvěl a tenhle muž by toho využil.
Přestože v něm budil vzrušení, tak se mu neplánoval poddat. Zaslouží si trochu klidu, ne další vztah, který by pravděpodobně nikam nevedl. Tak okouzlující a přirozeně sexy - on s tím má bohaté zkušenosti, musel už sbalit hodně kluků, což jen svědčí o tom, že jich také dost odkopl.
Starší Uchiha se musel tomu chlapci pousmát… byl z něho nervózní a to Itachiho bavilo.
"Jak to děláš, že se mezi těmi lidmi cítíš dobře?" Věděl, že na tohle se lidé obyčejně neptají a právě proto to pronesl. Nebyl včerejší, na otázky ohledně počtu sourozenců, oblíbeného jídla nebo druhu školy se ptali všichni. Tohle od něj znělo upřímně, až přátelsky a zároveň v tom byla nenápadná žádost o pomoct, díky které Itachi své postavení nad Gaarou snižoval. Tohle si dovolil jen mezi čtyřma očima. Nikdy před svědky a vždy to bylo provedeno za účelem zištným.
,,Jsou to moji přátelé," odpověděl Gaara prostě. Je pravda, že kdysi mezi ně nepatřil. Naopak, působil v úplně jiné sféře lidí, ale okolnosti ho donutily přejít na opačnou stranu pólu a rozhodně toho nelitoval.
Teď měl však úplně jiný problém. Itachiho. Snaží se ho sbalit nebo se mu to jen zdá?
Ne, nezdá. Pozná, když muž jeví zájem o muže a Itachi o něj zájem jeví. Kdysi by se tomu nebránil, ale začal pomalu dospívat a s tím přicházela i závažnější rozhodnutí a chuť udržet si vztah déle než na jednu dvě noci.
"Proč potom nejsi s nimi..." Otázka nebyla zdvižena typickou intonací do otazníku na konci… snad aby to neznělo útočně. Možná to byla známka toho, že dotyčný už odpověď znal. Odhadl Gaaru dobře, on mezi tyhle lidi nezapadá. Není jako oni, i když se o to snaží. Nikdy nebude. Starší Uchiha pochopil, že ten kluk má příběh. Možná závažnější, než by si jeden na první pohled všiml. Itachi z nějakého důvodu cítil, že byl zraněný, nebo dokonce zrazený.
"Bolelo to…?" Itachiho štíhlé prsty se bříšky něžně dotkly tenké kůže nad chlapcovým levým okem. A jak černovlásek, tak Gaara věděli, že o tom tetování tu Itachi nemluví.
,,Jako čert, kost je na jehly dost citlivá." Gaara ale evidentně mluvil o tetování, přestože tušil, že se ho Itachi ptá na něco jiného. Neviděl jediný důvod, proč by tu měl člověku kterého vůbec nezná, vyprávět o tom, co si prožil v dětství. Mimo jeho rodiny o tom nevěděl nikdo a jestli to někdy řekne někomu dalšímu, tak první v řadě bude Sasuke. Ačkoliv paradoxně bývá lehčí svěřit se neznámému člověku, kterého už v životě nikdy neuvidí, než nejlepšímu příteli, jehož bude vídat pomalu každý den a sledovat v jeho očích lítost. Nepřipadal si kvůli tomu co prožil jako chudáček a nechtěl, aby ho tak snad viděli ostatní.
Nechtěl se o tom bavit, takže to bolelo. Opravdu, hodně a zanechalo to na jeho osobnosti stopy. "Nenarodil ses s takovouhle povahou," odtušil klidně Itachi, ale řekl to takovým tónem, že tuhle konverzaci ukončil. Prsty, které měl doposud na japonském znamení lásky něžně sjely po jeho tváři a spočinuly na spodní čelisti. Byl roztomilý… měl toho ještě hodně před sebou, bez ohledu na to, že toho bylo dost i za ním. A také byl neškodný. Itachi tohle stvoření pomalu poznával. Nepřístupný a ledový navenek, uvnitř ale plápolal nejistý plamínek, nedůvěřivý ke všemu kolem a měkké srdce. Dokonalý exemplář nevinné ovečky, již ziskuchtivá společnost ostříhala vlnu a nechala ji třást se zimou.
Gaara byl donucen se při tom dotyku na Itachiho otočit, jejich oči se v ten moment opět střetly.
,,Co to děláš?" zeptal se zmateně, ale necouvl. Něžnosti mu chyběly, tím spíš, když se mu jich v poslední době moc nedostávalo, avšak nehodlal se zaprodat tomu ďáblovy s andělským pohledem. Podvědomě tušil, že po hezké společně strávené noci by přišlo kruté vystřízlivění.
Onen ďábel ale velmi dobře tušil, že na tohle své podvědomí zapomene, velmi brzy… neodpověděl mu, ale prsty mu opatrně zvedl hlavu a s přivřenýma očima ho něžně, letmo políbil na spodní ret. Jen na sekundu ho stiskl těmi hebkými, horkými rty, které slibovaly samo o sobě mnohem víc, pak se jen mírně poodtáhl, otevřel oči a ve svých onyxových studánkách s inkoustovými odlesky a vlnkami oceánské modře přijal pohled jeho smaragdových duhovek. Nedával mu možnost uhnout.
,,Přestaň, nejsem známost na jednu noc." Položil mu Gaara pohotově ukazováček na rty a trochu hruběji ho od sebe odstrčil. Tušil, že moc lidí mu "ne" neřeklo, alespoň mu ukáže, že na ten svůj vzhled a uhrančivý pohled neuloví každého, kdo se mu zamane. Navíc tenhle Itachi potřebuje zřejmě srazit sebevědomi minimálně o dvě příčky v jeho vlastním zájmu. Přehnané ego škodí tak pohlednému muži a způsobuje těžkou vadu na kráse.
Uchihu to ale očividně neodradilo ani trochu. Naklonil se a opřel se o dlaň, kterou položil vedle chlapcovy hlavy. Jediný krok stačil na to, aby se svým hrudníkem dotkl toho Gaarova a poznal, že i přes to odmítání dýchá rychleji, než by měl. Naklonil se a nechal si vlasy spadnout přes rameno. "Uvědomuješ si, že tím, jak se neskutečně bojíš, aby ti někdo neublížil, od sebe právě ty vážné známosti odháníš…?" zašeptal s přivřenýma očima a pozorně si ho prohlížel. Druhou rukou mu zvedl tvář znovu ke své. "Nikdo na začátku nemá moc velkou šanci, ta přijde s časem, ale…" naklonil se a rty se otřel o jeho ucho. Vyslovoval každé slovo zvlášť, pečlivě a zřetelně artikuloval. "Když - mu - ten - čas - dáš." Rty ho něžně pohladily po místě, kde pulzovala krční tepna a na klíční kosti ten ladný oblouk končil. "A uvědomuješ si, že odrazuješ i ty, co doufají ve víc…" pronesl tlumeně. "A kvůli vlastní nejistotě něco takového zkusit jim kazíš i jejich pojem o vztazích mezi lidmi," špičkou jazyka se toho místečka něžně dotkl.
,,Jsi dobrý řečník," pochválil ho Gaara uznale. ,,Ale já umím číst mezi řádky," upozornil ho vzápětí. ,,A vážný vztah jsem měl. A skončil. Už lidem nevěřím, mám k tomu dobré důvody, tak proč bych měl teď věřit tobě?" zeptal se, ale už ho od sebe neodstrkoval, věděl, že by to stejně nepřineslo žádný uspokojující výsledek.
Mohl v tu chvíli cítit, jak se rty, kterými se Itachi Gaarova krku dotýkal, zkroutily v příjemný úsměv. "Víš sám dobře, že na tuhle otázku není odpověď," druhá ruka se zlehka dotkla pasu zrzka. "Protože já nejsem ten, kdo by na ní odpovídat měl." Nenechal ho odpovědět, ty letmé doteky neměly samozřejmě jen účel mazlení a vytváření napjaté atmosféry. Téměř se stoprocentní jistotu se v tu chvíli prudce a snad až dravě přisál na ono vybrané místečko pod spodní čelistí těsně vedle krčního svalu. Rty pootevřel a lehce ho poškádlil jazykem. Už ze začátku, když ucítil, jak jeho oběť ztuhla věděl, že se trefil.
Gaara na minutku úplně zmlkl a nechal Itachiho, ať se ho dotýká. Brzy se však vzpamatoval z poblouznění a opatrně se odtáhl. Celého jeho tělo říkalo, jak moc si chce s tímhle nádherným Uchihou užít, ale v očích se mu zračila bolest z nedávného zklamání a srdce tělu říkalo, ať se nenechá znovu zradit.
,,Já... to nejde," řekl omluvně, jako kdyby ho to najednou všechno mrzelo. ,,Nepopírám, že mě nepřitahuješ, ale to je tak všechno. Nespím s nikým na prvním rande a tohle ani není rande..."
Jeho společník se krátce, tiše ale upřímně zasmál. "To ale ani já ne, člověk nikdy neví, co je ten druhý zač a za jeden den nebo dejme tomu schůzku to nepoznáš," souhlasil s ním. Pak se mu podíval zpříma do očí, aby ukázal, že před ním nic neskrývá. "Já s tebou nechci spát. Snažím se tu celou dobu přijít na to, jestli může někdo fyzicky krásný být taky i nezkažený a upřímně," znovu se usmál, "moc mi v tom nepomáháš…" Palcem ruky, kterou mu podpíral bradu mu přejel po tváři.
,,Tak to se omlouvám, ale nejsem zvyklý na takové jednání... Nebo spíš zájem," upřesnil. Najednou začínal pochybovat o svém závěru, který ohledně Itachiho učinil. Co když se tomuhle říká láska na první pohled? Nikdy na nic nevěří, jenže při pohledu do Itachiho očí, věřit začínal. Věděl, že by neměl, avšak bylo tak těžké se těm černým démantům noci ubránit. Přesto se mu do náruče ještě nehrnul. Moc alkoholu nevypil a pokud ho chce Itachi jen poznat, tak proč by vůbec měl?
Ten se od něj ale konečně odtáhl úplně. Bylo to uvolňující gesto a zároveň tím Gaarovi ukazoval, že ta pozice nebyla tak nepříjemná, jak se mu pravděpodobně zdálo.
"Můžu tě pozvat k sobě? Jenom v případě, že umíš vařit, protože já jsem kuchyňská pohroma, třesou se přede mnou i sousedovy hrnce," poznamenal s úsměvem. "Nebo můžeme zůstat tady, ale nepřijde mi moc slušné bavit se na prahu nočního klubu. A pak je tu možnost jít zpátky k nim," kývl hlavou směrem ke dveřím. "Jenže pohybuju, že nám to nějak pomůže v seznamování."
Gaara jen v úžasu pootevřel ústa. Zná ho sotva pár hodin a už ho zve k sobě domu? Buď je blázen a chce ho dostat do postele nebo je to jen blázen. No... proč vlastně ne? Nemusí s ním hned do postele a společná koverzace jen ve dvou někde v tichu neznamená snad nic zlého.
,,Tak dobře." Opětoval mu úsměv. Normálně by se k něčemu tak šílenému přemluvit nedal, ale v jeho společnosti se cítil tak uvolněně, přestože mu ještě před několika minutami při jeho pohledu naskakovala husí kůže.

"Pozor schod," varoval Itachi svého společníka… příliš pozdě na to, aby se stačil zachránit sám. Ochotně ho podepřel, aby neklopýtl. Světlo tu často praskalo, domovník nebyl schopen dát do chodby pořádnou žárovku a Itachi už neměl chuť se s ním vybavovat. Pomalu Gaaru pozval do, jak to nazval: skromného bytu. Sice byl byt malý, ale rozhodně ne skromný. Odhaloval dokonale vytříbený vkus majitele. Stěny v obývacím pokoji byly do třetiny černé, ukončené tenkým červeným pruhem. Rudou barvu měl i příjemný měkký čtvercový koberec, kovový nábytek zastupoval černou barvu a bílá kožená pohovka s černočervenými polštáři dojem dokreslovala k dokonalosti. Velký bambus a umělecky zřízené, moderní akvárium spolu s LCD televizorem s obrovskou úhlopříčkou dotvářely perfektní, inspirativní interiér. "Udělám něco k pití… co budeme vařit?" Pousmál se na zrzka Itachi.
,,To asi záleží na surovinách," poznamenal Gaara chytře a opět mu jeho úsměv decentně opětoval. Už se nedržel tolik zpátky a netvářil se tak nepřístupně jako na začátku. Ačkoliv neustále přemýšlel, co je Itachi vlastně zač. Nikdy se s nikým podobným nesetkal a to ho mátlo, obvykle lidi uměl skvěle odhadnout, jenže Itachi se mu už od první chvíle jevil jako neskutečná záhada.
"Tady je všechno, věř mi. Až na specialitky." Černovlásek se zul a pomalu dovedl společníka do kuchyně. Otevřel lednici, která byla plná a dokonale roztříděná na polici zeleniny, jogurtů, sýrů, šunky... Tu po chvíli zavřel a na druhé straně kuchyně, která byla s obývacím pokojem propojena a od něj oddělena pouze mramorovým barovým pultem, otevřel druhou a pozvedl s úsměvem obočí.
,,Dobře, tak jestli máš rád sladký, navrhuju palačinky." Neskutečné. Ještě pořád mu plně nedocházelo, že je u téměř neznámého muže. V jeho bytě. A chystá se s ním dělat večeři. Vypadalo to hodně zvláštně, a i když Gaara za svůj život už provedl už hodně bláznivin, tak teď to opravdu stálo za to.
Itachi se krátce zasmál. "To zní fér." Otočil se a vyndal pár vajec a mléko, které položil na hladkou linku. Pak ještě našel další suroviny. Na to, že neuměl vařit, alespoň dobře věděl, z čeho se tohle jednodušší jídlo dělá. Všechno bylo v naprostém pořádku, konverzace už nedrhla. Gaara se Itachimu konečně trochu podvolil a odpovídal na otázky i víceslovně. Při uvolněné konverzaci se starší Uchiha opíral v mírném předklonu lokty o linku a sledoval chlapcovy ruce, které obratně na pánev rozlévaly vláčné těsto. Zjistil, že tenhle zrzek není až tak nudný, jak na první pohled vypadal. Možná, že by s ním mohl vydržet o trochu déle… "Umíš je převracet ve vzduchu?" zeptal se a v jeho antracitu podobných očích se zablýskla až dětská zvědavost.
,,Když je dobrá pánev a zručná ruka..." Stačil jediný rychlý pohyb zápěstím a palačinka udělala ve vzduchu salto a následně dopadla zpět na rozpálenou pánev.
Gaara nikdy nepatřil k nejlepším kuchařům, ale fyzika mu vždycky šla a jelikož hrál na kytaru, jistá zručnost v zápěstí a prstech tu byla jasná.
Zbytek palačinek už upekl bez podobných triků, pokud ho o to vyloženě Itachi nepožádal. Pak stačilo jen namazat marmeládou, srolovat a ozdobit šlehačkou. Perfektní.
A Itachi, ačkoliv to obyčejně nedělal, tentokrát nešetřil pochvalou. Když ten výtvor ochutnal, nemohl se ubránit představě, že by mu takhle připravoval pravidelně snídani. Pokud je dobrý i v posteli, a že to dnes ještě zjistí, to věděl rovnou, tak by i stál za to… Celou dobu se s ním uvolněně bavil a zrovna když Itachi odměřeně vykládal o svém otci, který si ho, ubohého syna nevšímá a kupuje si ho drahými dárky, všiml si trochy šlehačky na Gaarově rtíku. Lehce se k němu naklonil a jemně mu jazykem ten růžový polštářek očistil. Potom se mírně odtáhl, udělal to pomalu, kdyby si to náhodou zrzek rozmyslel a rozhodl se, že chce zkusit i trochu… hlubší dotek.
Ten na něj nejprve zaraženě hleděl, jakmile se na něj ale znovu upřely ty černé duhovky, neubránil se pokoušení a sám si ho za zátylek přidržel u svých rtů. Polibek přeci hned neznamená, že se spolu musí vyspat. Může to přeci brát jen jako jistou formu poděkování, jako krásnou tečku za dnešním příjemně stráveným večerem. A to zprvu ani do toho baru nechtěl jít, tím spíš po tak mizerném rozchodu.
Černovlasý muž ho ale pravděpodobně překvapil, po tom, co si ho k sobě Gaara přitáhl, pootevřel rty, a když pak ucítil, jak mu mezi ně vnikl jazykem, přivřel oči a tiše mu do úst zasténal. Pocit, že donutil muže, co byl celou dobu nad věcí a tvářil se tak nepřístupně a sebejistě, projevit slast se mísil s oním překrásným zasténáním, v němž byla cítit žádostivost, vzrušení… a dokonce velmi zřetelně i procítěnost, jako by si toho okamžiku tolik vážil, pak mu pomalu na jeho výzvy začal Uchiha odpovídat. Nebylo to příliš čestné, Itachi spoléhal na to, že ten, kdo ho takhle pokořeného a zároveň poprvé ukazujícího city uslyší, si bude přát slyšet ho znovu a nebude se moct zbavit představy, jak musí znít Uchihovy vzrušené, tlumené výkřiky.
Gaara se plánoval hned po polibku odtáhnout, ale sám zjišťoval, že ho podvědomě prodlužuje, jeho prsty pravé ruky dokonce samovolně zabloudily do Itachiho vlasů. Nedokázal se od něj odlepit, přestože se k tomu doslova nutil. Naštěstí jakmie opadlo prvotní vzrušení, mozek se vzpamatoval. Pomalu a opatrně se od Itachiho vzdálil a posadil se zpět na židli, aniž by cokoliv říkal.
Ani nebylo třeba. Konečně… ticho mezi nimi se dalo označit za příjemné, snad odlehčující. Vůbec se nejednalo o to trapné mlčení, kdy si nemají co říct, tady spíš měli spoustu věcí, ale pečlivě vybírali. Itachi se nakonec zvedl, odnesl talíře a alespoň oběma nalil symbolickou sklenku bílého vína. Když se s tím usadil na pohovku, zvednutou rukou s křišťálovou sklenkou zlehka vybídl Gaaru, aby se k němu přidal. Když viděl pochyby v jeho očích, decentně se usmál. "Já nekoušu. Navíc jsem si do domu pustil někoho, koho skoro neznám, to už něco o vzájemné důvěře svědčí, ne?" Na sekundu zmlkl a zadíval se do toho nerozhodného obličejíku. "Zůstaň tu ještě chvilku… prosím. Otec je věčně v tahu a já si společnosti opravdu cením…"
Gaara jen na vteřinu zaváhal, ale nakonec si k němu přisedl. Netušil, kam ten večer spěje, zabývat se tím by však bylo zbytečné. Prostě mu bude chvíli dělat společnost, pak se omluví, že musí zpátky do baru, aby ho Sasuke nehledal a odejde. Možná by mu mohl na sebe nechat telefonní číslo, pokud o něj doopravdy stojí, tak se mu ozve. Když nezavolá, potvrdí si jen původní domněnku o tom, že to je neskutečný děvkař.
"Tohle alespoň do dna, nemusíš se bát, rozhodně tě to nepoloží," ušklíbl se na víno s opravdu nízkým procentem alkoholu, pak si přiťukl s červenovlasým chlapcem a ještě před ním naráz tu drobnou sklenku vypil. Byla to jen symbolická věc, věděl, že z tohohle mimo nebude.
Gaara víno zbožňoval a patřičně si každý doušek vychutnal. Výborné. Itachi má skutečně skvělý vkus, to musel uznat. Absence většího procenta alkoholu mu rozhodně prožitek nezkazila. Naopak to podpořilo výraznější chuť ovoce.
,,Když se tu máme seznámit, řekni mi o sobě něco sám." Přivřel Uchiha oči a hlavu naklonil mírně ke straně. Mezitím položil sklenku na zem. Pozoroval Gaarovu tvář - vypadal spokojeně. Itachi jen doufal, že ten rozdrcený maličký prášek ve víně nerozpoznal, ale očividně ne. Nebylo to vyloženě afrodisiakum, ale maličko zatemnit mysl by mu to mohlo. Teď jen potřeboval pár minut, než se prášek díky mírně alkoholickému nápoji vstřebá a zájem o jeho osobu je dobrá výmluva, když si na tom tolik zakládá, ne…? Itachi se pousmál a vybízivě kývl hlavou. "Takže? Nebo ti mám dávat otázky?" Usmál se jako by se nechumelilo.
,,A co kdybych se ptal nejdřív já?" Gaara o sobě nerad mluvil, nebo snad prozrazoval něco ze své minulosti, už jen proto, že nebyla zrovna nejrůžovější. ,,Proč tě třeba Sasuke tak strašně nesnáší?" nadhodil úmyslně jedno z nejkousavějších témat. ,,Je to můj nejlepší kamarád, zajímalo by mě, co ho k té nenávisti vede." Uvědomoval si, jak drze a oprskle to zní, ale nemohl si to odpustit.
Itachi ale otázku přešel s nadhledem jemu vlastním. S tajemným úsměvem se ke svému společníku naklonil. "Závidí," zašeptal tlumeně a odtáhl se. "Nemá mě rád, protože ho nemám rád já. Nesouhlasím s většinou jeho názorů ani činů, to proto se moc nestýkáme," odpověděl pak takovým tónem, že o upřímnosti nemohlo být pochyb. Ještě chvilku a otestuje si, jestli už ten prášek trochu působí. "Ještě nějaké dotazy?" zvedl jeden koutek úst do přívětivého úsměvu.
,,Snad radši ne..." odvětil Gaara trochu zmateně. Nedokázal si Sasukeho představit v pozici někoho, kdo závidí, protože to většinou byli všichni okolo kdo záviděli jemu. Nicméně se v tom nehodlal pitvat, to je jejich věc. Napadala ho spousta dalších otázek, ale ani na jednu se neodvážil zeptat, připadaly mu buď moc dotěrné nebo až příliš zavánějící sexem. Nechtěl, aby si pak nedejbože Itachi něco domýšlel.
"Do toho, jsou to jenom otázky," pobídl ho Itachi. Ještě chvilku, pár minut by mělo stačit. Potřeboval teď, aby jeho společník chvilku mluvil, nebo byl zaměstnán něčím jiným, protože aniž by si toho všiml, starší z bratrů se právě zasloužil o zastření zdravého rozumu a posílení zvířecí části jeho já. Možná by to mohl zkusit… ale ještě je čas. Neměl by být netrpělivý, dnes večer mají času dost. Jenže Uchiha už se těšil na to mladé, pevně vypracované tělo, na jeho sténání a přivřené oči… bylo těžké se kontrolovat.
,,Dobře, dobře... říkal si, že s otcem dobře nevycházíš, co matka?" zvolil Gaara raději o něco mírnější otázku, než původně chtěl. Alespoň se dozví něco víc o jeho rodině. Z kluků, co nevyrůstají v rodině s dobrým zázemím se většinou stávají stejní spratkové jako jsou jejich rodiče. Takže jestli Itachi nemá ani normální milující matku, určitě za tou jeho na první pohled dokonalou povahou něco bude.
Starší Uchiha přivřel s nezájmem oči. "Matka je úplně stejná, jako…" zarazil se. Má, nemá? K Sasukemu by to asi nebylo moc milé, kdyby tohle prozradil a přesně proto si to přál… "Jako každá jiná, až moc veselá a pořád si myslí, že mi je deset," zasmál se krátce. Ne, nechá si to ještě pro sebe, teď by to mohlo ledacos pokazit. Možná, že už by mohl reagovat trochu pozitivněji… "Odlehčeme to, co posloucháš?" Itachi při té větě zlehka položil dlaň na jeho stehno, ale nijak s rukou nehýbal, nedával mu pocit, že je nebezpečná. Do toho velmi pozorně sledoval Gaarovu reakci.
Tomu se jen rozšířily koutky v náznaku úsměvu, jeho matka byla podobná. Teda alespoň tak mu to vyprávěli.
,,Od všeho něco, nemám vyhraněný styl," odpověděl mu, aniž by ze sebe jeho ruku setřásl. Teplo, které se šířilo z jeho dlaně v něm naopak vyvolávalo příjemné pocity. Takové, že ji musel sevřít ve své. Nechápal svůj krok a neuměl si ho odůvodnit, ale cítil, že to musí udělat.
Itachi si nedovolil ani na sekundu zabloudit pohledem níž, než bylo nutné, aby neupoutal pozornost. Mírně se k němu naklonil, teď už ta látka rozhodně zabrala, bylo to poznat. "Jak jsem už před tím říkal… každý má svůj vkus…" Zadíval se do očí červenovlasého chlapce a jazykem se dotkl jeho rtů. Věděl, že ho neodstrčí. Zaprvé si na takový dotek Gaara už od Itachiho zvykl a zadruhé ta reakce na intimnější dotek vypadala slibně a Itachi věděl, že té drobné chemické pomoci musí využít.
Gaara už mu ale neodpověděl, jen zavřel oči a sám se přilepil k těm rtům. Neuměl se odtáhnout, jako kdyby jeho tělo bylo na dálkové ovládání a to teď svíral Itachi. Proboha... on ho chce. Ještě nikdy se mu nestalo, aby z takového letmého dotyku, pocítil tak silnou erekci.
Jeho volná ruka svévolně zajela k Itachiho kravatě a zručně ji rozvázala, po ní následoval první knoflíček u jeho košile.
Ten už se nezdráhal, věděl, že má, co chtěl, nebo alespoň mít bude. Velmi brzo. Položil dlaň na Gaarův hrudník a pozvolna ho položil pod sebe, sklonil se k němu a jazykem mu obkreslil jeho ouško. Své tělo mu dal volně k dispozici, jako to dělal už tolikrát. Cena ale byla neúměrná, bral si za to to jeho a tvořil záminku pro zničení nevinnosti. Prsty pozvolna sjížděl po podbřišku, nakonec přes kalhoty pomalu a žádostivě pohladil jeho vzrušení. Chtěl si ho vzít, myslel na to už hodně dlouho a jeho snaha se mu jako vždy vyplatila.
Gaara na takový nedůrazný dotek až příliš hlasitě zasténal, sám se tomu podivil, vůbec se mu to nepodobalo. Nepamatoval si, že by kdy zažil větší vzrušení. Asi to tak muselo skončit, bylo to jasné už od první minuty, kdy na sebe v tom baru pohlédli. Třeba dostal další šanci - šanci na nový vztah, na nový začátek. Třeba je Itachi ten, se kterým ho čeká věčné štěstí. Nikoho tak výjimečného ještě nepoznal, musí to být nějaké vyšší znamení.
Chlapec ale ani netušil, kdo si ho právě hodlá vzít. Že je to muž zcela bez morálních zásad a zábran, muž co nevěří v lidskou dobrosrdečnost, muž co zaměňuje denně lež za pravdu… muž co věří jen jedné jednomu člověku. Sám sobě. Itachi Uchiha.

Ráno bylo pro Gaarovu hlavu poněkud bolestivější, přestože skoro nic nepil. Pohled na nahého Uchihu vedle něj mu to ale plně vynahradil. Naklonil se nad něj a svými rty se otřel o ty jeho ve snaze ho nenásilně vzbudit. Chtěl mu poděkovat za včerejšek, společně se nasnídat a domluvit se s ním na dalším... možném setkání. Pokud bude mít samozřejmě zájem. Ale už teď si byl téměř jistý, že jejich vzájemná přitažlivost neurčoval jen sex, cítil i něco většího, důvěrnějšího...
Muž se zavřenýma očima tlumeně zavrněl a zaklonil hlavu. Znovu se probouzel vedle někoho, ten pocit už mu vážně chyběl. Po chvíli otevřel oči a upřel je na chlapce vedle sebe. Všechno bylo pryč, to se dalo poznat už jen z těch onyxů, které znovu ztvrdly v neprostupný, ledový kámen. Žádný smích, žádná upřímnost či neupřímnost. Zvedl se do sedu, naklonil se ke Gaarovi, ale když už červenovlásek přivíral oči a nastavoval rty, políbil ho jen zběžně na čelo. "Děkuju za včerejšek, za tu snahu jsi mi stál."
Gaara prudce otevřel oči. ,,Snahu?" zopakoval po něm nechápavě. Nevěděl, co si za těmi slovy má představit. Možná tušil, ale nechtěl si to připustit. Itachi se na něj díval jinak než včera, díval se na něj podobně jako na všechny ostatní minulý večer v baru. Co se tak najednou změnilo?
Vysloužil si jen tichý úšklebek. "Dal jsi mi práci, zrzku. V jednu chvíli jsem si už myslel, že tě do postele nedostanu." Itachi se bez většího zájmu o šokovaného společníka zvedl a přes ramena si přehodil župan. Pak se na Gaaru otočil a zvedl tázavě jedno obočí. "Co tam tak dřepíš? Chceš mi pomoct uklízet, nebo co? Probuď se, andílku, realita volá," dodal sladce a pohladil chlapce po tváři. Očividně byl tak mimo, že na to ani nezareagoval. "Nasnídáš se se mnou ještě, nebo už půjdeš?"
Gaara neřekl jediné slovo, jen se zmateně díval před sebe. Pak se náhle zvedl z postele, začal se oblékat a bez rozloučení vyběhl ven z Itachiho bytu. Do očí se mu draly slzy, ne kvůli tomu, co mu řekl Itachi, ale kvůli sobě, že mu naletěl. V tom zbrklém útěku si ani nevšiml, že u Uchihy nechal svůj mobil, který se bezprostředně po jeho odchodu rozezněl. Na displeji se objevilo Sasukeho jméno.
 


Komentáře

1 Naoki Naoki | 13. listopadu 2014 v 21:45 | Reagovat

:O ...prosím pokračování *-* ... vážně jsem si tuhle povídku oblíbil ^^ :')

2 Akira Kokuren Akira Kokuren | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 22:12 | Reagovat

SSSSSSS ouch ... chudák Gaara vždy dopadne :D uvidíme ako to dopadne, hlavne keď sa to dozvie Sasuke ( a on sa to určite dozvie) :D hahaaa čichám čichám průser

3 Malaida Malaida | 13. listopadu 2014 v 22:49 | Reagovat

Takový ňuňatý pár a jak rychle skončil  a ještě ke všemu ten způsob. No chudák Gaara, ten pořád doplácí na svojí zakořeněnou důvěru.
Každopádně jsem taky hdně zvědavá na tu pomstu. A možná snad i na to Sasukeho možné vyšilování, až se dozví co se stalo :D
Snad tu teda bude další díl brzo :)

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 13. listopadu 2014 v 23:51 | Reagovat

Mám takový pocit, že jste vynechali takové ty lepší chvilky v posteli :D Jinak Itachi je vážně hajzlík jak s patří, hraje si s ním jako kočka s myší.

5 Ami Ami | 14. listopadu 2014 v 7:42 | Reagovat

Itachi je riadny hajzel o.o chudák Gaara:( teším sa na ďalší diel a Sasukeho reakciu :D :3

6 Daenerys Daenerys | 14. listopadu 2014 v 15:32 | Reagovat

Chudáček Gaara. Těším se, jak na to bude Sasu reagovat :D

7 Hanny Hanny | Web | 14. listopadu 2014 v 15:44 | Reagovat

Mé tužby se vyplnily :D :D Je super, že jste jim daly celý díleček :33 Tenhle pairing se stává jedním z mých nejoblíbenějších (první je samozřejmě naprosto dokonale úžasné ItaSasu :D :33 Ve vašem podání je nejlepší :33 ). Nadšeně očekávám pokráčko \(^o^)/ :D  :D

8 love love | 14. listopadu 2014 v 16:12 | Reagovat

Ts a já si vážně myslela, že s Gaarou to myslel jinak :D Ale těším se až se děj posune dál :3

9 Han Han | 14. listopadu 2014 v 18:03 | Reagovat

No, ten Itachi je pěkný hajzlík. :D Chudák Gaara.. tak nějak jsem tušila, že ho Itachi odkopne. >.> Ale těším se na pokračování. ^-^

10 Tenshi Tenshi | 15. listopadu 2014 v 9:50 | Reagovat

prosím ďaľší dielik :-D moc nádherná poviedka :D

11 Phalandra Phalandra | Web | 15. listopadu 2014 v 10:05 | Reagovat

Chudinkaaaa Gaara, já se tak těšila, že to s ním Itachi bude opravdu myslet trochu jinak. :D
Těším se na pokračování... :3

12 Narashi Narashi | Web | 15. listopadu 2014 v 11:55 | Reagovat

Další skvělý díl, vyvíjí se to opravdu velmi zajímavě a napínavě :D jsme zvědavá na ten Sasukeho šok až se to všechno dozví :D a Itachimu bych nejradši nakopala! :D

13 lola lola | 16. listopadu 2014 v 9:45 | Reagovat

chudák malej Gaara.. Itachi je svině :3
ale fakt mě to baví, každý slovo žeru :D dalšíí :33

14 Lussy Lussy | 16. listopadu 2014 v 12:20 | Reagovat

Chudák Gaara, musí vždycky narazit na takové hajzlíky? :-( těším se na Sasukeho reakci, to bude něco. ;) :-D

15 Aki Aki | Web | 16. listopadu 2014 v 12:34 | Reagovat

ach Gaara ,no škoda, že si mu naletel ,ale bez toho by nebola posta. Som zvedavá či ten mobil Itachi zdvihnr a aká bude prípadná reakcia Sasukeho. perfektní dielik dámy.

16 lola lola | 17. listopadu 2014 v 12:46 | Reagovat

Nevěřím, jak mě mohlo napadnout, že by to Itachi myslel trochu vážněji :DD chudáček Gaara.. no neměl tam chodit :D je to fakt parádní FF :333 nejvíc se nemůžu dočkat pokračování :3

17 Mitsuko-chan Mitsuko-chan | 17. listopadu 2014 v 17:33 | Reagovat

Tato povidka se mi vazne zamlouva :3 Ikdyz ted pisete vetsinu povidek na stejny par, tak me to neprestava bavit a kazda povidka me necim nadchne a zaujme. Zda se mi, ze s kazdyma nove prichazejicima povidkama pisete cim dal lip. Jen tak dal! :))

18 Divine Cat Divine Cat | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 20:31 | Reagovat

Další povídka, kterou jsem si od vás zamilovala. Děsně miluji ItaSasu a vaše povídky na tento pár jsou vážně úžasné. Moc vás prosím o další díl :).

19 emil emil | 19. listopadu 2014 v 21:31 | Reagovat

Netrapte nás už :'(

20 Danny Danny | 20. listopadu 2014 v 9:06 | Reagovat

Souhlas emil! Prosím prosím, další díl :D

21 Hanny Hanny | Web | 20. listopadu 2014 v 14:12 | Reagovat

[19]: Přesně tak, máme nedostatek ItaSasu v krvi :-( :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.