Nezávazně II.

5. listopadu 2014 v 16:36 | Ája + Vita |  Nezávazně

Moc Vám děkujeme za tak velkou odezvu ^_^. Za odměnu tu máte další díl o dost dříve, než bylo v plánu.



Itachiho kolem sedmé ranní probudilo bubnování kapiček deště na skleněné okno. Tiše zamručel a přetočil se na druhý bok. Tak nepohodlné… mnohem radši by se probudil vedle někoho, už si na to skoro zvykl. Ta ranní mazlení mu, jak zjistil, docela chybělo. Sice to byl téměř pokaždé jiný jedinec, ale starší Uchiha si to užíval vždycky stejně. Pozvolna se posadil, zavřel oči a zaklonil hlavu. V takové pozici ještě hodnou chvíli setrval, než ve pomalu zvedl a nespokojeně se zamračil, když se jeho bosé nohy dotkly studených parket. Přesně proto si v bytě nechal všude položit měkké, hebké koberce. Ještě že mu do zařizování nikdo nekecal, to byla další z výhod života bez stálých vztahů. Prsty si prohrábl delší, černé vlasy, které mu spadly do tváře a po chvíli péče se mu podařilo svázat je v týle. Nikdy se nechtěl ostříhat nakrátko. Vypadal by pak jako jeho bratr… ano Sasuke. Až teď měl pocit, jako by se doopravdy probral. Všechny vyhlídky příjemně stráveného dne se rozplynuly za dohledu tváře toho malého, rozcuchaného kluka. Přes ramena si přehodil župan a už absolutně bez nálady sešel ze schodů svého pokoje do jídelny.
Sasuke už tam dávno seděl, umytý, oblečený a učesaný. Nikdy dlouho nevyspával, dokonce ani o víkendu.
,,Dobré ráno, udělal jsem vajíčka se slaninou, dáš si?" řekl zvesela, jakmile uviděl bratra přicházet. Rozhodl se otci splnit přání a chovat se k Itachimu slušně. Nechtěl být pak označen za toho, kdo kazí jejich vzájemný vztah, tím spíš, když spolu mají strávit dnešní večer. Upřímně se dost bál toho, jak na něj budou jeho přátelé reagovat.
Jeho starší sourozenec mu to ale rozhodně nehodlal ulehčovat a ze svého přístupu neslevil, když bratra pouhým: "Ne," stroze odbyl. Nevypadal rozespale, spíš nesoustředěně. Každá jeho grimasa i pohyb dokazovaly, jak nerad tu bratra má. Věděl, že tu spolu budou muset vycházet, aby přežili a jeden druhého nepokousal, ale zároveň si očividně pečlivě hlídal, aby konverzace nepadla do přátelské hladiny. "Jak se má matka?" zeptal se, jako by to byla jeho povinnost a posadil se s kávou naproti Sasukemu. To samo o sobě dost vypovídalo. Itachi velmi dobře znal tyhle věci z psychologického hlediska. Věděl, že nejvýhodnější pro jednání je sedět přes roh. Když se dva lidé posadili vedle sebe, znamenalo to, že budou reagovat jako jedna osoba a stát si za společným cílem. Když však seděli přes roh, dávalo to prostor k racionálním odůvodněním a promluvám. Ale pozice přímo proti tomu druhému byla ofenzivní, vyzývavá a nepřátelská.
Sasuke mu nejprve chtěl normálně odpovědět, vzpomněl si ale na včerejší rozhovor s otcem. Možná tedy nastal čas přejít do útoku.
,,Jestli tě to tak moc zajímá, zkus jí zavolat." Hodil do sebe poslední kousek snídaně a odnesl talíř do myčky. ,,Mimochodem, dnes večer půjdeš se mnou, seznámím tě se svými přáteli." Jakmile zavřel myčku, došel až k Itachimu, postavil se za jeho záda a do ucha mu zašeptal: ,,Zkus říct nebo udělat něco nevhodnýho a vrátím ti to i s úroky." Když spolu nemůžou vycházet jako jiní sourozenci, tak zkrátka nemůžou. Itachiho volba.
"Buď rád, že víš, co to slovo znamená, ty budoucí právníku," ušklíbl se Itachi a nerušeně upil ze svého hrnku voňavou kávu. Očividně zažil tolik, že taková věc ho rozhodit nedokázala. Ani u jeho vlastního sourozence, od kterého by tak plamennou řeč nečekal. Odložil porcelánový šálek na stůl a pootočil se, aby přímo a snad i povýšeně pohlédl do očí svého mladšího sourozence. "Neprovokuj mě, bratříčku. Víš, že to pak prohraješ - jako vždycky - a já nebudu ten, co tě bude utěšovat. Za matkou jedeš až v pondělí," pousmál se sladce a otočil se od něj zpátky ke stolu. "Mimoto nechápu, proč bych měl jít s tebou… jestli jsou jako ty, vážně nemám potřebu a ani náladu bavit se s postpubertálními dětmi o naprosto nezáživných hloupostech."
Sasuke musel mezi zuby stisknout jazyk, aby se na něj nerozkřičel. Jako menší trpěl častými přívaly vzteku a hněvu, které ve většině případech vyprovokoval Itachi, dnes se ale nenechal. Místo toho poodstoupil, vzal si do ruky učebnici, kterou nechal položenou na druhém konci stolu a než odešel k sobě do pokoje, řekl: ,,Vyrážíme v devět. Kdyby to bylo na mně, nikdy bych tě mezi ně nevzal, doteď jsem nenašel odvahu přiznat jim, že mám v rodině někoho, jako jsi ty. Ale... táta si přeje, abys poznal moje přátelé a já si myslím, že občas potřebuje, aby alespoň jeden z jeho synů projevil zájem o jeho názor." Nezajímalo ho, co na to Itachi odpoví, jednoduše odešel k sobě se doučit poslední kapitolu římského práva.
Ten Sasukeho jen vyprovodil pohledem a s úsměvem na rtech. Když se za ním zavřely dveře, krátce, tiše se zasmál.
"Bráško, bráško. Vážně jsi dospěl," zamumlal tlumeně se zvláštním pousmáním a dopil kávu, aby se mohl také zvednout od stolu a odebrat se do pokoje. Když za sebou zavřel dveře, v duchu nadával otci. Hloupý nápad, dávat je dohromady… stejně bylo hned jasné, že to dopadne takhle. Každý ve svém pokoji s nezájmem o toho druhého. Nebo tak tomu alespoň bylo na Itachiho straně. Myslí ten člověk někdy trochu racionálně i ve věcech rodinných? Ani se nedivil, že od nich Mikoto utekla, jak to Fugaku často tvrdil. Byl to perfektní podnikatel, vyjednavač a obchodník, ale jako otec stál za starou bačkoru.
Itachi si odfrkl a z nočního stolku vytáhl druhé dno, pod kterým měl schovanou malou kovovou krabičku. Když začal promíchávat tabák s konopnými lístky, uvažoval, jestli bude dál ten rádoby dobročinný nápad otce bojkotovat, nebo se pro jednou podvolí. Ať se rozhodne tak nebo tak, bude z toho katastrofa, to věděl už teď.
Sasuke ze svého pokoje nevylezl až do samého večera, maximálně když šel na záchod, jinak se držel u knih. Až hodinu před devátou, se odebral ke skříni, aby odtamtud vytáhl něco pohodlného a zároveň trochu nějak vypadajícího na sebe. Příliš oblečení sebou na ty dva dny netahal, ale černé kalhoty s tmavě šedým trikem nevypadaly zle a do baru se to hodilo víc než dost. Všechny potřebné věci si hodil do kapes u kalhot, pak seběhl schody dolů a zavolal: ,,Máš pět minut! Jinak jdu bez tebe a já na rozdíl od tebe rodičům nelžu!"
Oslovený jen přivřel oči ne příliš přívětivým způsobem na strop, na kterém už dlouho zkoumal nedokonalosti a pak se pomalu zvedl. Prvně došel k oknu, které rozevřel dokořán. Kouření mu Fugaku toleroval, ale že by zkousl tohle, o tom silně pochyboval. Potom si vzal tmavší džíny - ani jeden z bratrů neměl rád světlé nebo křiklavé barvy. To byla jedna z mála věcí, které měli společné. Dál už si vlas jenom černou košili kterou nedopnul a uvolněnou kravatu, jež kvůli způsobu uvázání nepůsobila formálně, zato provokativně ano. V zrcadle u dveří si zběžně poupravil vlasy, sám věděl, že tomu moc času věnovat nemusí, většině lidí se zamlouval právě tenhle neupravený styl. Přes ruku si vzal černou koženou bundu a vyšel za Sasukem. Trvalo mu to ani ne tři minuty. Nic neřekl, jen kolem Sasukeho prošel a rovnou se obul. Přežije to, bude muset.
Mladší jen pozdvihl obočí a pomalým krokem se vydal za ním. Ještě štěstí, že od otcova domu je to do jeho oblíbeného baru jen necelý kilometr, alespoň nebudou s Itachim dlouho trapně mlčet. Silně totiž pochyboval o tom, že by jeho starší bratr stál o nějakou konverzaci a on sám ji načínat nechtěl, nebude se mu přeci vnucovat.
Sasuke ještě napsal svému nejlepšímu příteli, ať je tam hlavně včas - představa, že by měl s Itachim sedět v baru sám, ho děsila. Jako kdyby nestačila ta cesta.
,,Sasuke!" ozval se dívčí výskot, ještě dřív, než stihl vůbec smsku odeslat.
,,Tenten..." Objal dívku, až pak se podíval koutkem oka na bratra a dodal: ,,To je Itachi, bude nám dnes kazit večer."
,,Um... ahoj, ráda tě poznávám." Usmála se brunetka přívětivě, přestože vycítila, že tu ten muž rozhodně není rád. ,,Půjdeme dovnitř?" zeptala se, aby zbytečně nepostávali na ulici.
Itachi jen bez většího zájmu oba přátele předešel s ne příliš hlasitým zavrčením, že jde k baru, protože pokud nebude mít v krvi alkohol, dnes tu zemře a zmizel ve dveřích. Očividně ten podnik znal, protože vypadal dost sebejistě… v podstatě se pořád choval a vypadal sebejistě, ale tady věděl, kam má jít. Dával Sasukemu tři narážky na jeho vlastní osobu, než mu útoky začne oplácet. Tři z dobré vůle. Došel k pultu a kývl na muže, který zákazníky obsluhoval. Ten už aniž by musel Itachi cokoliv pronést míchal jeho oblíbený alkoholický nápoj. Byl tak naučený, věděl, že pak od staršího Uchihy může očekávat pár drobáků navíc.
,,Ten tvůj kamarád je teda pěkná netykavka," poznamenala Tenten šeptem.
,,Nech ho být, je to arogantní blbeček. Kdyby ho sebou nemusel brát, tak to nedělám."
Sasuke a jeho kamarádka se posadili ke svému oblíbenému stolu v rohu a čekali, až přijde zbytek. Ani ne o minutu později přišla Hinata, která snad nikdy na domluvenou schůzku nepřišla pozdě, následoval ji Narutem, pak Karin se Suigetsem, Shikamaru a jeho přítelkyně Temari, jako poslední dorazil Sasukeho nejlepší kamarád Gaara. Když se poznali, první dva roky se nemohli cítit, ale jeden hloupý incident z nich udělal přátelé na život a na smrt.
,,Sasuke, Tenten říkala, že si dneska mezi nás zatáhl nový maso," zavrněla Temari podbízivě, přestože vedle ní seděl její přítel.
,,Já? Jo ty asi myslíš Itachiho... jestli máš zájem, sedí támhle u baru, buď prosím tak hodná a znič ho." Sasuke mluvil takovým tónem hlasu, že Temari chvíli pochybovala, jestli si vůbec dělá srandu, nebo to myslíš vážně.
Itachi mírně pootočil hlavu. Na svoje jméno byl citlivý, slyšel, když ho někdo vyslovil i v tak hlučných prostorech, jako byl tenhle podnik. Změřil si pohledem všechny, co seděli u stolu. Blonďák… to bude idiot, IQ 30… maximálně 32. Ten pošahanec s bílými vlasy… šílenec. To se prostě dalo poznat hned. Ten s culíkem… o toho by si neopřel ani kolo. Nechápal, jak se dostal k té dívce, ona na rozdíl od něho byla lehký nadprůměr. Ale ten účes… hodně podobný. Možná proto. To, že je zadaná v Itachiho posudcích nehrálo žádnou roli. Řídil se heslem, že každý je zadaný, dokud není s tebou. Ten zrzek… neměl rád zrzky… a tenhle byl sám dost nevýrazný. Možná, že si ho všiml jen kvůli těm vlasům. Pak tu byla ta černovlasá dívka. To pod tím stolem něco hledá…? Existují vůbec ještě tak neskutečně upejpaví lidé? A ta červenovlasá… brr. Ani ten výstřih až ke kolenům jí nepomohl. No to je společnost bratříčku. Děti, samé děti. A on se pak divil, jak to, že to dospívání Sasukemu tolik trvá. Není divu, když se schází s tímhle.
,,Je ti dost podobnej, Sasuke," poznamenala Karin, jakmile se k nim starší Uchiha natočil tváří.
,,Neurážej mě," zavrčel Sasuke podrážděně.
,,Hele, proč si ho teda tahal sebou, když ti tak pije krev?" neubránil se Shikamaru zvídavé otázce.
,,Musel jsem, to je na dlouho a je to dost trnitý nechutný příběh plný jeho přítomnosti." Sasuke nechtěl přiznat, že má bratra, bál se, aby ho s ním pak jeho přátelé snad nesrovnávali. On přeci není jako on - nechutný slizák.
,,Tak ho nechte bejt, nevidíte, jak je z toho špatnej," zasáhla Temari. ,,Radši bych se konečně něčeho napila!"
,,Brzdi, kotě, já tě pak nechci zase táhnout k sobě. Máma z toho poblitýho koberce moc nadšená nebyla," prozradil Shikamaru něco z jejich soukromého života, nečež se začali všichni smát.
Starší Uchiha ještě chvíli setrval na místě, ale pak se sám rozhodl, že když už ho sem Sasuke zval, měl by ty lidi alespoň pozdravit. Třeba se v odhadu nějakého z nich zmýlil, ale dost o tom pochyboval. Ve svých posudcích si byl téměř stoprocentně jistý.
Pozvolna se zvedl a se sklenkou v ruce pomalu došel k sedící skupince. Postavil se za Sasukeho a černýma, lesknoucíma se očima si je ještě jednou všechny rychle prohlédl. V tu chvíli se rozhodoval, jestli se bude snažit být milý, nebo se na to pro dnešní večer vykašle. Ale už to, že se sem dostal bylo přemáhání. Když už s tím začal… "Když mě tady…" zarazil se, jamkmile na něj Sasuke vrhl zvláštní pohled. Byl tak prosebný a rozhořčený zároveň. Stačila dvouvteřivoná pauza na to, aby Itachi pochopil. Ušklíbl se, možná až trochu zle. "Sasuke nepředstavil, musím to trapně udělat sám," obdaroval přítomné jedním z těch perfektně propracovaných neprůhledných úsměvů, který bral dech. Jen Sasuke dokázal poznat, že není upřímný. Ostatně jako nic, co Itachi dělal. Proteď ho ale neprozradil a rozhodně to nebylo z bratrské loajality. Starší Uchiha si očividně na bratra nechával jistou páku, kterou možná bude ještě potřebovat.
,,Řekl jsem jim tvoje jméno, to snad stačí ne?" zavrčel Sasuke nevrle. ,,Jestli se chceš přidat, tak si sedni, jinak můžeš zase zaplout k baru." Mladší Uchiha si očividně nepřál, aby jeho přátelé bratra nějak blíže poznali, natož aby přišli na to, že vůbec jeho bratr je. Vzal ho sem, víc snad udělat nemusí, ne? Ať si otec myslí co chce, oni dva spolu nikdy vycházet nebudou, protože o to především Itachi nestojí.
Ten jeho poznámku přešel bez povšimnutí, jen v duchu od dvojky odečetl další bod. Jednička… krásné číslo. Protáhl se kolem bratra a posadil se na místo, kde měl kolem sebe nejméně lidí. Naproti němu byl onen zrzek a vedle něj ta stydlivka. Perfektní… už teď si připadal jako v cirkuse. Upil ze své sklenice a bez většího hluku ji postavil zpět na stůl. Bylo to gesto nerušeného pozorovatele, který ze začátku nemluví víc, než je potřeba, aby se stihl zorientovat v místní skupinové hierarchii. To byl vždy nejvýhodnější postup.
Sasuke se rozhodoval, jen pár vteřin, než od své pravice začal říkat jména svých přátel. Nepředpokládal, že by si je Itachi zapamatoval a ani o to upřímně nestál, ale už jen ze slušnosti ke svým kamarádům je stručně představil.
,,Itachi, odkud se se Sasukem znáte?" zeptala se Karin, jakmile mladší Uchiha domluvil. Stále celou situaci pořádně nechápala, což ji udržovalo v příjemném napětí. Koneckonců ten Itachi je tolik podobný jejímu Sasukemu.
Momentální objekt její pozornosti se mírně pootočil a mezi tenkými, jemnými a přesto ostře rýsovanými rty se zaleskly bílé zuby. "Řekl bych, že to tak nějak vyplynulo z okolností." Podíval se na svého mladšího bratra… Sasuke vypadal jako svatý u mučení. Snažil se tvářit přirozeně, ale vůbec mu to nešlo. To se bude muset jako právník rozhodně naučit. Bylo na něm vidět, jak je mu celá situace proti srsti. A možná právě proto se to začínalo Itachimu zamlouvat. Přivřel oči, až černé vějířky řas vytvořily pod jeho očima tmavší půlměsíčky a zapřel se ležérně o opěradlo židle. Znovu ten jeho postoj lovce, který je nad věc a jen čeká na svou oběť, aby mohl vystartovat. A před Itachim nikdo takový neměl sebemenší šanci. "Z okolností, které ani jeden z nás nemohl ovlivnit."
,,Jste oba stejně tajemní," odfrkla si Temari, přičemž se všichni rozesmáli. Sasuke většinou nikomu neříkal nic, dokonce i Gaarovi spoustu věcí zatajoval, proto nepředpokládali, že by jim teď o seznámení s Itachim prozradil něco bližšího.
,,Vsázím na to, že vás k tomu oba někdo donutil, to napětí mezi váma by se dalo krajet," poznamenal Shikamaru znalecky a jako vždycky se trefil. ,,A vzhledem k vaší podobě budete příbuzní - takže Itachi tu je kvůli rodičům," dodal ještě.
,,Můžeš přestat s tou analýzou?" Sasuke si promnul bolestivé spánky a zničeně vydechl.
Itachi se zoufalosti svého bratra pousmál. Ubožák. To on vždycky před všemi přiznal svého naivního bratříčka… připadalo mu, že Sasuke bere život moc vážně. Je to hra. A ve hře je nezbytná lež i přetvářka, jinak vás okolí srazí na dno a v nestřežený okamžik hodí lopatu, abyste si ho ještě o pár sáhů prohloubili. "Ve skutečnosti jsme milenci, ale kvůli našemu vzdáleně příbuzenskému vztahu to držíme v tajnosti," svěřil se Shikamarovi zcela vážným tónem Itachi a nechal toho rádoby génia pár sekund uvažovat, jestli mluví pravdu, nebo ne. Možná uměl dobře hádat. Ale Itachi uměl předstírat. V podstatě tím jeho 'jasnovidectví' o pár úrovní srazil. Vycítil, že má tenhle kluk nenahlodané ego, protože si ho tihle očividně váží a proto svým nenápadným napodobením jeho projevu Shikamarův postřeh nepozorovaně zparodoval. Takovým způsobem, aby se to pouze vrylo do myslí přítomných, ale aby je to zároveň nepohoršilo. Pod roušku vtipu skryl varování.
Všichni u stolu se v ten moment podívali na Sasukeho, protože Itachiho slova zněla až příliš přesvědčivě, ale Shikamarův znuděný pohled se nezměnil. Ještě dřív, než ale stihl Itachimu vysvětlit, jak došel k tomu, že je to zcela nemožné, otočil se Sasuke se na bratra a řekl: ,,Nejsem žádná buzna."
,,Hmm... Sasuke, to není jen obyčejný příbuzný, on je tvůj..." Shikamaru to nestihl doříct, protože mu Sasuke pod stolem dupl na nohu. ,,Nemůžeme zvolit jiné téma?" zeptal se svého kamaráda.
,,J - jo, jasně..." souhlasil Shikamaru přiškrceným hlasem.
,,Skvěle." Sasuke si neslyšně oddychl a spokojeně se napil ze svojí sklenky s džusem a vodkou.
Itachi uvažoval, jestli má Sasukemu odškrtnout ten poslední bod, ale nakonec rozhodl, že to buď nemyslel přímo proti němu, nebo to nebylo tak dobré, jak sám Sasuke doufal. Konverzaci přestal vnímat a na pár minut se zaměřil na toho zrzka. Vypadal tady z těch puberťáků nejdospěleji. Moc nemluvil… navíc očividně chodil do posilovny, Itachi odhadoval že tak rok, maximálně rok a půl. Začínalo to na něm pomalu být vidět, ale základ měl dobrý… možná by stálo za to ještě nějakou dobu počkat… jenže čekání je ztráta času a tu Itachi nesnášel. Chvíli počkal, až se ty zelenkavé oči upřou na něj a naschvál se nechal nachytat, jak se dívá přímo na něj. Pak se letmo pousmál, jako by mezi nimi bylo tajemství, které nesměli prozradit a uhnul pohledem k někomu dalšímu, aby to nepůsobilo nepřirozeně. Pro dnešek už objekt svého zájmu našel.
Gaara okamžitě uhnul pohledem, jakmile se jejich oči setkaly a mezi prsty nervózně uchopil svoji sklenku alkoholu.
,,Mimochodem, Sasu, sehnala jsem dva lístky na ten novej trhák, nechceš tam jít se mnou?" zavrněla červenovláska, Sasukeho vztah s Itachim už ji evidentně moc nezajímal.
,,Promiň, ale mám jinej program," odvětil Sasuke rychle. Ty její milostné útoky už ho dost unavovaly.
,,Karin, já klidně půjdu!" vykřikl Suigetsu nadšeně ve snaze ulovit objekt své dávné touhy.
,,Ne, díky, nemám zájem!"
,,Jsem zvědavej, jak tenhle milostnej trojúhelník dopadne," pronesl Naruto se škodolibým úsměškem.
,,Jednoduše, Karin časem pochopí, že ji Sasuke nechce, protože je buď teplej nebo čeká na tu pravou, nebo nám prostě o svých známostech neříká, a pak dá Karin přednost Suigetsovi, protože zjistí, že nikdo další její vysoký stupeň otravnosti nepochopí."
,,Shikamaru, lásko, uklidni se a nespoileruj." Vnutila mu Temari svoji sklenku sektu, jen aby už její přítel zmlkl a nekazil zábavu.
,,Nemůžeme jednou jedinkrát řešit někoho jinýho než mě?" zeptal se Sasuk ještě s klidem, ale už ho to začínalo štvát, tím spíš, když to všechno slyší jeho bratr.
,,Promiň, ale seš děsně zajímavá anomálie. Jen jednou jsem tě viděla s holkou a to si o mě nevěděl. Buď máš důvod, nebo seš abnormálně tajnůstkářskej," spekulovala Tenten nad osobností mladšího Uchihy.
,,Zdržuju se komentáře." Sasuke věděl, že kdyby v tom pokračoval, docílil by jen toho, že se do něj budou ještě víc navážet a to se před Itachim opravdu nehodilo.
Itachi se tomu všemu jen ušklíbl. Vážně, tomu se říká konverzace na úrovni… "Každý má jiný vkus." při té větě znovu vyhledal Gaarovy oči. Pak se usmál na svého mladšího bratra. "Někdo je zkrátka tak náročný, že si nevybere." Sám byl pravděpodobně Sasukeho pravým opakem. Nikdy se moc nestaral o onu básníky tolik opěvovanou 'vnitřní krásu', beztak šlo jenom o pouhou iluzi v plášti důvěryhodnosti. Jako šťavnatý velký pomeranč ze kterého po oloupání slupky zbude jen vyschlý, nerozžvýkatelný plod. Když se mu někdo líbil, zkrátka ho chtěl… a měl zájem jen o jeho tělo. Které vždycky získal. Pak ho jeho hračka přestala bavit a byla chtě nechtě odložena do kouta.
,,Jo, Sasuke je hodně náročnej," souhlasil Naruto s Itachim. ,,Co za vola by taky odmítlo Sakuru!"
,,Je to děvka," namítl Sasuke ostře. ,,Dyť je to skoro stejný, jako kdyby sis vyčistil zuby kartáčkem, kterej před tebou už někdo použil."
,,Aha, takže nečekáš na tu pravou, ale na pannu!" vykřikl blonďák vítězoslavně.
Sasuke jen protočil panenky. ,,To jsem neřekl, jen nemám potřebu tahat se každou courou, která se namane."
,,To zní náhodou rozumně," přidala se na jeho stranu Temari a té obvykle nikdo neodporoval, protože se jí občas bál i Shikamaru.
Všichni se ten večer skvěle bavili, jen Gaara byl nezvykle zamlklý, a když se na něj Itachiho oči znovu upřely, nevydržel to a prudce stal od stolu, tak, že Narutovi málem vylil jeho pití.
,,Co blbneš?!" vyjekl blonďák.
,,Pro... promiň..." vyblekotal zrzek v omluvu, pak rychle utíkal ke dveřím.
,,Co mu je?" podivla se Karin.
,,Půjdu radši za ním." Saske se také zvedl od stolu a pomalým krokem se vydal za svým kamarádem.
Itachi ale vstal a bratra v kroku za zápěstí zadržel. "Půjdu tam," sykl tiše. Pak přivřel oči před Sasukeho nechápavým výrazem. "Na rozdíl od tebe vim, co mu je, tak mě nech a věnuj se tu svý zoologický zahradě." Hodnou chvíli sledoval Sasukeho tvář a čím dál více se utvrzoval v přesvědčení, že Sasuke doopravdy neví.
,,Je to můj nejlepší kámoš, jestli mu něco je, poznám to spíš já, ale dík za péči," odsekl mu Sasuke s ironickým podtónem na konci, pak se vydal za Gaarou.
,,Jseš v pohodě? Vždyť si toho zase tolik nevypil." Dotkl se lehce kamarádova ramene.
,,Je mi fajn, jen se mi udělalo zle z toho vydejchanýho vzduchu," zalhal zrzek. Nechtěl Sasukemu povídat o tom, jak si ho ten jeho kamarád nebo příbuzný prohlíží. Skoro jako kdyby o něm věděl, o jeho orientaci, a snažil se ho dostat. Nic podobného se mu ještě nestalo. Tak skvělá intuice.
,,Vydejchanýho? Sedíš u otevřenýho okna. Mně snad lhát nemusíš, ne?" Založil Uchiha ruce na prsou a opřel se zády o zeď baru.
,,Jen je mi trochu zle, proboha! Tak to nepřeháněj, vrať se dovnitř, za chvíli přijdu." Gaara chtěl zůstat aspoň minutu sám. Ten Itachi s ním pěkně zamával, nechápal, jak to dělá, ale i v sedě se mu z něj podlamovaly kolena.
,,No já nevím, kdo tenkrát zkolaboval na ulici uprostřed davu lidí," nedal se Sasuke jen tak odbýt.
,,Poděkoval jsem ti, tak to snad už nemusíme vytahovat. Tohle s tím nemá co dělat. Nejsem tvoje holka ani tvůj syn, abys mi tu dělal chůvu!"
,,Fajn, fajn, jenom se uklidni, já teda jdu zpátky." Zvedl Sasuke ruce v obranném gestu a šel zpět do baru.
,,Dobrý?" Naklonila se k němu Temari, jakmile usedl ke stolu.
,,Jo, je nějakej nabroušenej."
,,To bejvá často," podotkla plavovláska se smíchem.
,,Jo, asi máš pravdu," mávl nad tím Sasuke rukou a objednal si další drink i za Gaaru.
Po necelých dvou hodinách na svého kamaráda úplně zapomněl a užíval si společnosti a alkoholového opojení.
 


Komentáře

1 Narashi Narashi | Web | 5. listopadu 2014 v 19:42 | Reagovat

Uááááá :3 sakra, a já myslela že tady dojde už k tomu svedení kamaráda :D ale fakt jsem nečekala že to bude Gaara, myslela jsem že to bude Naruto :D Hrozně mě dostalo jak ho Itachi  tipl na IQ 30, to docela sedí :D Jsme strašně zvědavá jak to bude pokračovat, zatím si to vede výborně :3

2 Han Han | 5. listopadu 2014 v 19:59 | Reagovat

Bezvadné. *-* Taky by mě nenapadlo, že to bude Gaara.:D Doufám, že přibude další díl.:)

3 Divine Cat Divine Cat | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 20:43 | Reagovat

Supr dílek já, ani nevím co mám říct, protože vážně tento díl byl skvělý!

4 draci-sestry draci-sestry | 5. listopadu 2014 v 21:26 | Reagovat

Dobrá rozprava u stolu :D, ty nejlepší postavy a páry. Stejně mi přijde divný, proč to Sasuke tak vehementně tutle, tak řeknu, že tohle je můj brácha, je to debil a nesnáším ho... žádný problém a všichni spokojení. Každopádně další vývin je jasný. Itachi si s Gaarou užije a pak ho odkopne. Ten z toho bude naměkko a Sasuke bude dělat pořádky.

5 Ami Ami | 5. listopadu 2014 v 21:45 | Reagovat

Dokonalý diel *-* teším sa na ďalší*-*

6 Malaida Malaida | 5. listopadu 2014 v 23:21 | Reagovat

Teď se vám ani nedivím, že se vám to dobře psalo :) Taky se to dobře četlo. Je to zábavné a zajímavé a tak celkově..prostě povedené, i když je to teprv druhý díl. A kvůli tomu se zas nemůžu dočkat, jak bude vypadat ten další. :D
Kritiku nemám, jenom mě dobře zarazilo, že Gaara je pomalu 2 hodiny někde jinde a každému jedno, co s ním je. I když.. on by se o sebe zas mohl postarat, nebo někdo o něj? :D
Mimo což, ten nápad s Gaarou je dost nečekaný a originální, protože na takovou kombinaci jsem toho moc nenašla :D Každopádně se mi ulevilo že to není Naruto :)

7 Maty Maty | 6. listopadu 2014 v 6:26 | Reagovat

No, a kde je tedy Gaara? Celou dobu venku? Tomu se mi nějak nechce věřit! :D
Super díl, těším se moc na další! :D

8 chikkuru chikkuru | Web | 6. listopadu 2014 v 11:51 | Reagovat

celkom vydarená časť ,to bolo k popukaniu ako sa sasuke nechcel priznať k Itachiku že je jeho brat hahahah :D teším sa na dalši diel tato poviedka sa vám fakt vydarila teším sa na tie naschvály čo si tí blbečkovia začnú robiť :D :-D  :-D  :-D  :-D :-D  :-D  :-D

-------------
mohla bysom sa spýtať kedy bude ďalšia časť poviedky neviná prace ? strašne sa na ňu tešim

9 Hanny Hanny | Web | 6. listopadu 2014 v 11:56 | Reagovat

Yaay :D Prý: Shikamaru, lásko, uklidni se a nespoileruj :D :D Na párování ItaGaa jsem ještě žádnou povídku nečetla, takže doufám, že jejich scénka(y) bude/budou dobré :33 O-ne-gai-shi-ma-su rychle další skvělé pokračování!! :D :D :-)

10 Aki Aki | Web | 6. listopadu 2014 v 13:01 | Reagovat

S tým spoilerom to bolo fakt vtipné. Celí dielik bol veľmi vtipní, no som zvedavá , akým spôsobom Itachi dostane už aj tak zhypnotizovaného Gaaru do postele a či sa nakoniec sám Gaaara zdôverí ,že sa vyspal s Itachim. Takže ak to bude možné ,rýchlo by som si poprosila další dielik. Musím súhlasiť s Chikkuru kedy bude pokračovanie Nevinej praxe ?

11 Daenerys Daenerys | 6. listopadu 2014 v 15:56 | Reagovat

Naprosto úžasné. Opravdu by mě nenapadlo, že to bude Gaara, ale což :D  :D

12 Naoki Naoki | 6. listopadu 2014 v 17:21 | Reagovat

Naruto IQ 30 a Shikamaru spoileří xDD ... vystižené xD ... skvělý díl :3 těším se na další ^○^ ..

13 lola lola | 6. listopadu 2014 v 21:56 | Reagovat

peckaa! :3 Gaara x Sasuke x Itachi ouu yeah :3
Shikamaru spojleří (y) výstižně napsaný :D
Nevím co doat :O prostě jen, že mě to baví a doufám, že nepřestanete přidávat díl :) já vím, že to záleží spíš na nás, ale stejně :D

14 Lussy Lussy | 11. listopadu 2014 v 13:58 | Reagovat

Hned jsem si to musela přečíst:3 skvěly díl, strašně mě zajímá co bude dál:) jak vy to děláte? :D vím, že v tomhle zaleží na nás, ale doufám, že díly budou vycházet... :) ;-)

15 kabriolet kabriolet | 12. září 2017 v 11:50 | Reagovat

Opravdu se při čtení ani trošku neblížíme ke spojení dvou bratrů. Jsem moc napjatá. Líbí se mi vaše psaní (množné číslo, z důvodu, že to píšete někdy ve více lidech, možná proto, je to tak neočekávané). Líbí se mi, že je tato povídka dokončená, čtu ji jako knihu. Bez přestávek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.