Nezávazně I.

3. listopadu 2014 v 21:14 | Ája + Vita |  Nezávazně
Já osobně bych řekla, že Vám s Vitou právě přinášíme naši nejpovedenější povídku, asi budu mluvit za obě, když řeknu, že jsme si to vážně užívaly (ne že by ty ostatní povídky ne).


Detailní popis povídky, najdete v rozcestníku, pokud se chcete spíš nechat překvapit, tak Vám bohatě postačí kratší úvod.
Sasuke a Itachi se nikdy neměli příliš v lásce až na krátké chvilky v jejich společném dětstvi. Když se matka a otec rozvedli, ztratili jeden s druhým kontakt, protože Sasuke zůstal s mámou a Itachi s tátou, aniž by měli potřebu se navzájem vídat.
Jisté okolnosti ale Sasuke přinutí dát druhé polovině najevo, že stále žije. Fugaku je spokojený, ale Itachimu se náhlá bratrova přítomnost nelíbí.
Začíná vlna naschválů, podrazů a intrik. Co nakonec bratry svede dohromady se dozvíte s dějem ~



Blondýn se přivinul k jeho dokonale tvarovanému tělu, jako by to bylo to jediné, po čem celý život prahl. Starší Uchiha byl totiž ztělesněním krásy mužského ideálu samo. Jeho pružné tělo zpevněné dlouhým a efektivním cvičením až mléčně zářilo v skromném přítmí zastíněné stolní lampy. Nebylo na něm jediné kilo, ani gram přebytečného tuku. S tou měsíčně bílou neporušenou pokožkou kontrastovaly černé, onyxové duhovky, v nichž se jako brilianty v překrásném šperku třpytily uhlové korálky panenek. Přivřené oči mu lemovaly husté, černé řasy a tvořily se světlem zajímavou hru stínů na jeho něžných víčkách. Slast působící, perfektně vykrojené rty se táhly v tenkých, šťavnatých liniích dotvářejících vážný a přece tolik svůdný výraz jeho něžně, avšak typicky mužsky rýsované tváře.
Po šílenství vyvolávajícím doteku jeho rukou a prstů toužily davy. Tolik lidí přemáhalo pokušení mu po té sametové kůži přejíždět bříšky prstů. Tolik lidí se mu snažilo lacině vybízet. A Itachi si vybíral, odvykl si na jakoukoliv konkurenci, a jak to tak bývá, když má někdo něčeho přebytek, svých milenců či milenek si přestane vážit. Ti, co ho znali, se ani nedivili, když ho po týdnu od představení nové přítelkyně viděli kráčet po ulici ruku v ruce s jiným člověkem.
Blonďák zaklonil hlavu a vyzývavě zasténal, úplně se poddal těm podmanivým dotekům, poslušně držel a jako na povel žádostivě vzdychal. Nechal se ovládat Itachim jako loutka, ačkoliv spolu už do dneška počítáno byli měsíc a to byla na Uchihu hodně dlouhá doba… možná to vydrželo tak dlouho, protože Deidara zpočátku odmítal s černovláskem spát, chtěl ho nejdřív poznat. Jenže k tomu nedostal ani příležitost… Itachiho svůdnosti podlehl už po druhém týdnu. Teď už spolu byli delší dobu a spali snad jen čtyřikrát, což bylo k podivu, na to, jak to Uchiha po svých partnerech obyčejně vyžadoval.
Teď držel blondýna pod sebou a svými polibky, jazykem a dlaněmi ho nutil toužit po jeho těle víc než kdy předtím. Když mu rty sjel na krční tepnu, zarazil ho nepříjemný pocit, odtáhl se od svého přítele a otočil se. Ve dveřích stála Ino, dívka, se kterou se oficiálně starší Uchiha scházel. Itachi ale ani neuhnul, jen pozvedl obočí, jako by to od světlovlásky byla drzost přistihnout je tady infla-granti.
,,Co…co to má.. bejt..?" zavrčela napolo rozčileně a poloplačky Ino, když sledovala oba milence. Itachi si zdvořile odkašlal.
"To je Deidara. Deidaro, Ino. Seznamte se. A ty mi laskavě řekni, kdes vzala klíčky od mýho bytu."
Dívka zalapala po dechu. Čekala jinou reakci, když ho tu nachytala, jak jí podvádí. "Já.. já… nechal sis je u mě včera," špitla rozhozeně. Pak se rozjela… "Brals… mě na večeře! Nosil dárky, čokoládu… a to všechno aby to skončilo… takhle?!" začínala hysterčit.
"Ne, to všechno abych tě dostal do postele. A za ty utracený prachy jsi mi upřímně ani nestála. To Deidara je jiný kafe… klíče mi nech na stole. Měj se." Bez dalšího projevu zájmu se otočil k zakřiknutému chlapci, který pod ním ležel na posteli a jemně ho začal líbat na krku.
"To… to snad nemyslíš vážně! Děláš si srandu?! To je pěkně pitomý… rozmazlenej hajzle… vážíš si kurva něčeho?! Někoho…" Hlas jí utichl v tlumeném vzlykání, protože místo aby jí Itachi odpovídal, nebo alespoň poslouchal, jen pokračoval v činnosti a vypadalo to, že by mu nedělalo problém se tu s Deidarou vyspat přímo před ní.
Úplná ignorace dívku zlomila. Hodila svazek klíčů do pokoje a utekla. Itachi se nad tím ani nepozastavil, jako by se vůbec nic nestalo a pokračoval v rozmazlování své oběti. Deidara ho ale začal rukama odstrkovat a dlaněmi na Itachiho hrudníku se od něj odtáhl. Uchiha se na něj zkoumavě zadíval. "Co je?"
"Co je?" opakoval Dei, jako by špatně slyšel.
"Tys chodil s ní a mezitím jsi tu plánoval chrápat se mnou? Jak dlouho už to sakra hraješ na dvě strany?"
"Od teď. Doteď to bylo na tři strany, broučku. Ale teď jsem tu s tebou, neměl by sis toho vážit a využít mé přítomnosti jak nejlíp to půjde…?" Znovu se chtěl sklonit k Deidarovým rtům, ale byl odstrčen.
"Co prosím…? Já… já chtěl náš vztah pozvednou trochu jinam… výš… chtěl jsem ti ukázat, že to jde i jinak a ty…"
Itachi měl těch řečí právě tak dost. Zvedl se a tím z obou shodil deku, která zakrývala jejich obnažená těla. Sáhl po županu co visel u dveří a oblékajíc si ho promluvil k Deidarovi, jako by hovořil s dítětem. "Jdu do sprchy. Zabouchni za sebou domovní dveře i branku, jo?" Pak se otočil a pomalu odcházel. Blonďák se zmateně vyšvihl do sedu. Dobře, pohádali se, ale to se dá vyžehlit, ne…? Měl by to nechat na zítra. To bude stačit… Dneska by měl asi raději odejít… nedokázal by s ním spát, kdyby měl před očima ten zklamaný pohled té dívčinky.
"Chápu o co ti jde, dneska už to nemá cenu… už jdu. Jenom… stav se u mě zejtra, něco pro tebe připravím, hm?"
Černovlásek se ani neotočil, ani při odchodu nezastavil. Bylo jen slyšet, že na začátku věty mu hlas poskočil, jak se do slov jízlivě zasmál. "Ne, nemá to cenu. Končíme," dokončil smířlivě a zmizel v koupelně.
"I... Itachi! To přece… Ity!" Deidara vyběhl za ním, ale Uchiha před ním zavřel dveře koupelny.
"Proč? Já s tebou chtěl zažít víc a…"
"Šukal jsem tě. Víc se mnou nezažiješ. A zkus tam ještě bejt, až vyjdu ze sprchy," pohrozil mu ničeho nelitující hlas sebejistého Uchihy z koupelny a další Deidarova zoufalá slova přehlušil tok vody ze sprchy.
Blondýn se bolestivě kousl do rtu, rychle na sebe naházel věci a zmizel z toho bytu od toho odporně slizkého hajzla. Branku i vchodové dveře naschvál nechal dokořán.
Bezprostředně po tom se po bytě rozezněl zvuk Itachiho mobilu. Pronikavé vyzvánění neustalo ani po dvou minutách, kdy Uchiha hovor nepřijímal. Volající jednoduše číslo vytočil znovu a opět se dožadoval pozornosti, mobil neutichl, dokud se Itachi nerozhodl stisknout zelené tlačítko pro spojení.
,,Itachi, chci, abys dnes večer přišel v osm hodin do restaurace Pod Střibrnou palmou, víš kde to je že jo? A slušně se obleč," ozval se mužský hluboký hlas.
"Vždycky se oblíkám slušně," zavrčel Itachi a bez rozloučení zavěsil. Věděl, že takhle by se chovat neměl, ale on už velmi dlouho nebyl tím, čemu mnozí říkali: správný a poslušný syn. A věděl to dokonce i jeho vlastní otec.
Černovlasý muž zběžně zkontroloval čas. Měl ještě pár hodin k dobru. Plánoval mobilní přístroj odhodit na pohovku, ale když už ho měl v ruce… "Dobrý den, paní Smotherová. Uchiha. Dobře… ano, no samozřejmě. Co nejdřív. Díky, naschle zatím," rozloučil se stroze a odešel si do kuchyně uvařit kávu. Mezitím ve své šatně vybral jeden překrásný oblek, který na první pohled vypadal černý, ale v jistém druhu světla házel temně modré odstíny, podobné motýlím křídlům. Odešel se ještě osprchovat… po těch dotycích blonďáka se cítil nesvůj… skoro jako by horká voda mohla smýt nevěru, kterou si sám nikdy nepřipustil.
Jeho osobní uklízečka ho zastihla právě ve chvíli, kdy seděl u kuchyňského stolu v županu a s hrnkem kávy v jedné, novinami v druhé ruce. Na její srdečný pozdrav odpověděl jen kývnutím hlavy. Žena se na nic neptala a hned se dala do uklízení onoho rádoby romantického pozdního oběda, který tu po Deidarovi zůstal. Až když snad pošesté procházela kolem Itachiho, na pár sekund se pozastavila. "Vy čtete noviny…?"
"Ne," zněla strohá odpověď. "A nedělejte překvapenou…"
"V tomhle bytě už mě nic nepřekvapí, váženej pane." Postarší dáma si posunula nevěřícně brýle na nose a naklonila se, aby lépe viděla. "Tak jsem buď slepá, nebo blbá."
Uchiha se ušklíbl. "Kvůli otci. Bude dnes večer určitě zase chtít mluvit o politické situaci, tak chci být připravený na všechno."
"Jó, to vy ste vždycky…" odvětila mu samozřejmým tónem dáma, držíc v ruce krabičku prezervativů, která při uklízení musela z hrnku na polici nějakou náhodou vypadnout. Itachi zvedl oči od nezajímavého sloupku a zpražil uklizečku vražedným pohledem. "Vraťte to tam, nebo přijdete o práci."
"Nojo, nojo, už už, mladý pane," zasmála se ta postarší bábinka přívětivě. Nic takového jí tu už skutečně nepřekvapilo.
Itachi měl své důvody, proč si ji tu držel. Byla přívětivá, nikdy nic nemístného neprozradila médiím, na nic důležitého se nikdy neptala, znala byt jak své boty a věděla, kdy má raději mlčet. Nepíchala zbůhdarma do vosího hnízda a nestrkala nos do věcí, do kterých jí nic nebylo. Navíc přišla vždy hned, když ji Uchiha zavolal.

***

Když se blížila osmá hodina večerní, Itachiho otec nervózně sledoval hodinky a v duchu se modlil, aby Itachi přišel včas, tak ho přeci vychoval - dál mu slušné základy etiky a doufal, že si na ně Itachi ještě v změti všech těch svodů dnešního světa pamatuje.
Vedle něj seděl o něco mladší muž možná ještě spíše kluk, než byl Itachi. V jeho očích se zračila bezelstnost a a na tváři mu hrál lehký spokojený úsměv, přestože byl nervózní. Otce neviděl téměř dva roky a Itachiho možná ještě déle. Mrzelo ho, že Itachi nikdy nepřijde navštívit mámu, přestože to má přikázané soudem, nemohl se dívat na to, jak je nešťastná kvůli někomu, kdo za to ani nestojí, ale svojí matce nikdy ubližovat nenechal. Ačkoliv věděl, že jeho otce nikdy tolik neraní jeho nepřítomnost, rozhodl se k němu už nejezdit.
Včera se však stalo něco, co ho donutilo se otci přeci jen ozvat. Jelikož se blíží maturita, považoval za správné sdělit oběma svým rodičům, že by se po střední rád vydal cestou právníka. Nečekal však, že z jeho rozhodnutí otce natolik potěší, že ho sám pozve na menší oslavu.
Souhlasil, protože otec si ho nikdy příliš nevšímal a Sasuke se teď cítil poctěný, jakmile se však dozvěděl, že u toho bude i Itachi, úsměv mu zmrzl na tváři.
Jeho starší bratr se mezitím už delší dobu zády opíral o korpus umělého iónského sloupu, který spolu s dalšími kolegy stál v průčelí vyhlášené restaurace. Zvedl ruku a dvěma volnými prsty, ve kterých nedržel cigaretu, odhrnul opatrně rukáv drahého saka, aby zkontroloval běh ručiček na stříbrných hodinkách. Za dvě minuty osm. Ještě jednou si vložil cigaretu mezi rty, potáhl a vzápětí nedopalek zhasl v kaluži dešťové vody, kterou sem zavál vítr. Itachi Uchiha měl odporný zvyk dokuřovat cigarety do poloviny. Snad to bylo jakési povýšené gesto, možná pouze rozmazlený zlozvyk. Navíc ho bavilo sledovat ty bezdomovce a ubohé závisláky, jak po něm nedopalky dokuřují. Do večerního deště se jen pohrdavě uchechtl. Podrážkou boty na důkaz jedné z mnoha svých neřestí šlápl, ačkoliv to kvůli vodě nebylo už tolik nutné. Věděl, že to bude cítit, ale Fugaku kouřil také a o Itachi se tím před svým otcem nijak netajil.
Otočil se a vydal se dovnitř, číšník mu přidržel dveře do vstupní chodby. Itachi si ještě jak etiketa kázala rozepnul spodní knoflíček saka. Netušil, proč se tak hloupý zvyk stále dodržuje, ale nechtěl otce pohoršovat, hlavně kdyby to měla být večeře s nějakými obchodními partnery, na které ho často zval, aby se "něco přiučil".
Obyčejně ale Itachi jenom odhaloval zkažený kořen vyšších vrstev. Nevadilo mu to, sám se k nim počítal. Než vešel do luxusem dýchajícího interiéru, prsty si poupravil límec saka a košile, aby jak měl ve zvyku přišel otci na oči naprosto dokonale upraven. Černomodrý oblek mu neskutečně slušel a sako plnilo přesně ten účel, pro něž bylo vytvořeno. Lidé bez dobré postavy v nich vypadli jako strašáci do pole, ale dobrým křivkám těla, jaké měl právě starší Uchiha, zvýrazňovalo široká ramena, užší pas a dodávalo galantní a přeci nebezpečný vzhled salónového lovce.
On byl ten, kterého si většina lidí všimla hned po příchodu, aniž by musel promluvit jediné slovo. Fugaku to nazval darem přitáhnutí pozornosti, což hodnotil jako velkou výhodu na šachovém poli podnikání, ve kterém se oba muži pohybovali takřka neustále. Pod jeho sakem byla vidět inkoustově modrá košile a na levém malíčku se mu třpytil drobný prstýnek. Všichni, co ho znali, o tomhle věděli. Nikdy nenosil šperky, ale tenhle měl vždycky. A pořád na stejném prstu. Sebejistě zamířil k stolu, kde viděl otce a nevypadal ani překvapeně, jako by o Sasukeho přítomnosti věděl týdny předem. Samozřejmě plánoval si o tom později s otcem vážně promluvit, nestál o to stýkat se s ním. Zrovna když usedal na své místo vedle svého mladšího bratra naproti otci, ukazovaly hodiny přesně osm. Na pozdrav jako bývalo jeho zvykem jen přikývl, otce ale pozdravil nahlas.
"Někdo umřel?" Pozvedl obočí a vrhl na Sasukeho pochybovačný a zároveň pohrdavý pohled, když si do ruky bral jídelní lístek.
Podobné řeči Sasukeho dřív vytáčely a několikrát ztropil nechutnou hysterickou scénu, kdykoliv si ho jeho bratr dobíral, to byli ale ještě jejich rodiče spolu, teď se Sasuke jen ironicky ušklíbl.
,,Itachi!" okřikl ho Fugaku vzápětí s nemilým zavrčením na konci. ,,Chovej se laskavě slušně ke svojí rodině. Jsme tu proto, abychom podpořili Sasukeho rozhodnutí jít studovat práva. Nemyslíš, že je to skvělé?"
Oslovený přikývl. Ve tváři měl vážný výraz, ale právě ten byl provokativní. Protože oba jeho společníci věděli, že vážně to rozhodně nemyslí. "Ale samozřejmě, je to skvělé." Usmál se přívětivě na nápojový lístek, který si prohlížel tady ze všeho kolem asi s největším zájmem. Po chvíli ticha lístek odložil a s milým… a neupřímným úsměvem se otočil na Sasukeho. "Takže. Můj malý bratříček bude studovat práva, ohromující," mluvil klidně, vznešeně… a tím celou situaci zesměšňoval. Nedával ale otci místo pro napomínání, protože i přes to všechno obsah jeho vět nebyl nijak urážlivý. Itachi si očividně užíval být středem pozornosti. "Jaký obor?" Dotázal se pak přehnaně zdvořile a pohodlněji se položil do opěradla polstrované židle, která spíš připomínala křeslo.
,,Rozhoduju se mezi trestním a obchodním," odpověděl Sasuke pohotově, aniž by se nechal rozhodit, přestože stačilo, aby řekl tu druhou možnost, protože k té se stoprocentně přikloní i jeho otec, ale jeho samotného víc lákala první volba. Nebyl takový pokrytec, aby tvrdil, že chce pomáhat lidem, sám sobě přiznal, že touží po vzrušení a obchod mu připadal nudný.
,,Ať už se rozhodneš pro kteroukoliv možnost, podpořím tě a praxi ti můžu slíbit už teď - kdybys dál přednost obchodu, bylo by to samozřejmě jednodušší." Fugaku tím nepřímo potvrdil Sasukeho doměku o tom, kterému oboru dává jeho otec přednost.
Itachi s ušklíbnutím spolkl poznámku o tom, že rozhodnutí není nic, co by se mělo oslavovat. "A pokud se rozhodneš pro tu první, můžu ti praxi slíbit já," cukl mu koutek úst do pro ženy odzbrojujícího úsměvu. "Můj právník mě beztak už nudí," odůvodnil, ačkoliv by mohl kdekdo namítat, že si Uchihovi platí nejvražednějšího advokáta v širém okolí. A nejvíc ho využíval právě starší z bratrů. "Sklenku tohohle červeného," ukázal prstem na lístek ležící na stole, aniž by odvrátil pohled od mužů u stolu. Číšník si snaživě objednávku zapsal, sice nebylo jisté, jak Itachi zjistil, že za ním stojí, aby se mohl zeptat na objednávku, ale očividně to nějak věděl.
Fugaku si jen povzdechl. Kdy se Itachi začal chovat tak neskutečně arogantně? Nikdy po něm nechtěl skromnost ani nízké sebevědomí, ale nic se nemá přehánět.
,,Bílé Chetau," poručil číšníkovi, než aby se vracel ke kárání staršího syna.
Jakmile otec vyslovil svou objednávku, Sasuke znervózněl. Nikdy si nepřivykl na chuť vína . Ať už sladkého nebo trpkého, vždycky mu po něm bylo zle, jenže teď asi nemá na výběr. Zvolil proto něco méně agresivnějšího, než je sladké červené a vybral si stejně jako jeho bílé, ale jinou značku, než Chetau, které je tak známé svou až nechutně sladkou chutí.
,,Mimochodem, Sasuke s námi stráví dnešní víkend, napadlo mě, že bys mu dělal společnost, budu mít dost práce a váš vztah potřebuje upevnit." Fugaku se ve skutečnosti Itachiho neptal na souhlas, pouze mu to slušným způsobem předhodil jako hotovou věc.
Jeho starší syn to až moc dobře věděl. Obdaroval svého otce kamenným a mírně vzdorujícím výrazem. Proč s nimi musí mluvit, jako by byl pořád na nějakém jednání? Itachi tohle na Fugakovi nesnášel. Postižení z povolání, přišlo mu to odporné.
"Otče, mohu tě ujistit, že nás… vztah," zpražil svého mladšího sourozence nehezkým úsměvem, "nepotřebuje vůbec nic. O to méně upevňování." Itachi ale věděl, kdy si může dovolil dohadování a to tahle chvíle nebyla. Věděl, že by prohrál, znal svého otce až moc dobře, aby poznal, kdy není ochoten činit ústupky. "U mě v bytě ale bydlet nebude," varoval starší tmavovlasý spíš Sasukeho, než Fugaka. V těch slovech byl skoro slyšet podtext: pokud tam vkročí, vynesu ho v zubech. Itachi měl své soukromí rád. Navíc měl své zvyky a nehodlal je měnit. Do toho bytu si vodil jenom svoje dočasné přítele a přítelkyně. Svého mladšího bratra by nejradši ani neviděl, natož aby strpěl jeho přítomnost dva dny v kuse.
,,Proč by měl? Budeš celý víkend doma s ním a dělat mu společnost. Opravdu nechápu, jak s tím souvisí tvůj byt." Fugaku stále mluvil klidně, ale jeho hlas se zvedal už do nepříjemně položených tónin.
,,Tati, to není nutný. Stejně jsem se chtěl učit, k tomu Itachiho nepotřebuju a nemám potřebu dělat něco, co je mu nepříjemné." Přestože ani Sasukemu nebyla tato konverzace zrovna po chuti, tak se usmál. Máma mu vždycky říkala, ať se nenechá svým otcem ani starším bratrem rozhodit, tak se toho držel.
,,Skutečně si vyrostl," poznamenal Fugaku hrdě. ,,To však nemění nic na tom, že víkend strávíš s Itachim. Nelíbí se mi, jak sek sobě chováte. Jste sourozenci a jednou budete muset spolupracovat. Nechci, aby rodinný podnik zkrachoval proto, že spolu neumíte vycházet."
Starší Uchiha otce častoval ne příliš nadšeným pohledem. Pro jednou se Sasukem musel souhlasit. Tohle nebyl dobrý nápad. Ale tu větu, co Sasuke právě pronesl si dobře zapamatoval. Věděl pak přesně, ve kterou chvíli a v jaké situaci takovou věc vytáhnout, aby to protivníka odrovnalo. A tohle byl od jeho brášky dobrý materiál. "Můj byt s tím samozřejmě také souvisí," odtušil Itachi už s opět vyrovnaným výrazem. "Protože jsem tam častěji než doma. Vlastně skoro tak často, jako ty jsi v práci." Přivřel onyxové oči. "A upřímně nemám pocit, že bychom s mým mladším bratrem nevycházeli. Na důležitých věcech se shodneme." Mezi prsty vzal úzkou průsvitnou nožku křišťálové sklenky, kterou právě číšník položil na stůl a s výrazem antické sochy ani nezavadil pohledem o Sasukeho, když ještě dodal stručné: "Kupříkladu teď s ním úplně souhlasím."
Fugaku si promnul kořen nosu a zároveň s tím pronesl: ,,Nejsem slepý, cítím to napětí mezi vámi. Řekl jsem, že o víkendu budeš doma se Sasukem, tak mi neodporuj, nechceš mě přeci naštvat, že ne?" Nejstarší Uchiha si ani nepočkal na reakci svých synů, pozvedl sklenku a řekl: ,,Tak na Sasukeho rozhodnutí a úspěšné dostudování."
Nejmladší se opět mírně usmál, přiťukl si s otcem i bratrem a jen zlehka upil ze sklenky. Najednou litoval toho, že se vůbec otci ozval, opět to způsobilo další nepříjemnosti a nepřineslo nic nového. Navíc ho nesnáší jeho vlastní sourozenec, vlastně si ani nevzpomínal, co provedl tak hrozného, že se k němu takhle chová. Nechápal, jak oni dva můžou mít stejnou matku - tu milou, hodnou a věčně usměvavou ženu.
Jak měl ale brzy poznat, Itachi se tak choval nejen k němu, ale ke všem lidem kolem sebe. Pro teď už však radši neprotestoval, pozvedl sklenku a připil si na rozhodnutí svého sourozence. Celá tahle situace… všechna ta naškrobenost mu připadala směšná. Ve společnosti, v níž se pohyboval, se šachovalo vždy jen na teoretické úrovni. To, že se tak Sasuke rozhodl z něj právníka nedělá. Pro Itachiho měly hodnotu jen činy, veškerá slova a obraty byly pro staršího Uchihu pouhou ztrátou času. Přijal fakt, že bude muset strávit nějakou dobu se svým mladším sourozencem. Beztak plánoval někam zmizet. A jeho bráška bude dozajista natolik tolerantní, aby nežaloval jako pětileté děcko. Pokud nebude chtít dobrovolně, jednoduše ho k tomu přinutí. S tím se Itachi pustil do objednaného předkrmu, aniž by se aktivněji zapojoval do konverzace svých příbuzných. Odpovídal jen na otázky přímo mířené na jeho osobu a vždy si vybral spíš lakonický druh odpovědí. Víc poslouchal, méně mluvil. To bylo klíčem k úspěchu v kruzích, ve kterých byl nucen žít.

***

Jakmile přijeli domů, ponechal Fugaku svým synům osobní prostor a volno na osobní hygienu a spánek, sám se ještě chvíli věnoval práci, než ulehl do postele. Pohledem spočinul na prázdném místě vedle sebe. Pamatoval si na chvíle, kdy se sem nastěhovali, Mikoto byla ve třetím měsíci a on už byl tehdy zaneprázdnění prací. Jejich vztah byl předem odsouzen k zániku. Přesto na ty časy vzpomínal rád, stále zůstávaly nejhezčí etapou jeho života.
Z nostalgie ho probralo tiché zaklepání na dveře.
,,Pojď dál, Sasuke." Věděl, že je to jeho mladší syn, Itachi by totiž zaklepal a rovnou vešel, aniž by čekal na nějaký pokyn.
,,Tati, můžeme si promluvit?"
,,Samozřejmě, pojď sem." Fugaku se v posteli posadil a poklepal na místo vedle sebe.
Sasuke ho s vděkem přijal a začal: ,,Itachi mě nesnáší, nevím proč, ale já nechci trávit čas s někým, kdo o mou společnost nestojí. A budoucnosti tvojí firmy se to nedotkne, nechci žádný podíl a Itachi to zvládne sám." Sasuke pokrčil nohy a oběma rukama je objal pod koleny, do očí se otci nedíval, bál se, že v nich uvidí zklamání.
,,Tak to v žádném případě. Itachiho srovnám, nebude se k tobě takhle chovat a ty v sobě probuď moji krev. Nezalejzej do kouta, jenom proto, že na tebe někdo trochu štěká. Chceš studovat právo, tam se od tebe očekává dravost, tak se nenech zastrašit vlastním bratrem."
,,Tohle není o zastrašování, nevycházíme spolu a já nemám potřebu to měnit, když on sám nechce. Je pro mě jako cizí člověk. Navíc mám na zítřek večer už něco domluvenýho a kvůli Itachimu nic odvolávat nebudu." Sasuke doufal, že to otec pochopí, ale moc tomu nevěřil.
,,To je skvělý, Sasuke. Vezmi Itachiho sebou, ať troch pozná prostředí, ve kterém žiješ, jsem si jistý, že vás to sblíží."
,,Ale, tati..."
,,Sasuke, zkus to."
Mladší si bezhlesně povzdychl, nic však nenamítl. ,,Dobrou noc, tati." Odešel do pokoje, který kdysi býval jeho a s těžkými myšlenkami se pokusil usnout.

Čím víc bude komentářů, tím dříve tu bude další díl a jestli se nepřehoupnete přes 10 komentářů, tak ani s další dílem nepočítejte :).
 


Komentáře

1 Divine Cat Divine Cat | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 21:28 | Reagovat

Jééé konečně já se na to tak těšila. Vypadá to na skvělou povídku. Povedená kapitolka. Těším se na další dílek, doufám, že bude brzy.

2 kaoru kaoru | 3. listopadu 2014 v 22:22 | Reagovat

Další díl prosím, smutně koukám :D

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 4. listopadu 2014 v 8:37 | Reagovat

Tak to bude hodně zajímavý, jak se daj dohromady. V podstatě Itachi bude chtít lovit, to je jasný, ze Sasukeho strany nic nepřijde. Jen ten myšlenkový pochod, proč to bude chtít Itachi udělat mi není jasný, ale možná to bude sázka nebo vtip. A jestli se na konci Itachi změní v milující ho bratra tak to bude pěkně uhozený (víceméně s tím počítám)

4 misas misas | E-mail | 4. listopadu 2014 v 8:37 | Reagovat

Pěkné jsem zvědava co bude dál :-)

5 Shiori-san Shiori-san | 4. listopadu 2014 v 10:48 | Reagovat

Zaujímavé :-D prvý diel bol úžasný teším sa na ďaľší diel :-D

6 Hanny Hanny | Web | 4. listopadu 2014 v 11:40 | Reagovat

Woow \(^o^)/ Myslela jsem, že moje nejoblíbenější povídka bude Untouched nebo Provinilý, ale tohle je bomba!!!!!! :D :D  O_O :D Vymyslet tak skvělý příběh muselo dát hodně práce ;-) Nemůžu se dočkat pokračování :D :D :-)

7 chikkuru chikkuru | Web | 4. listopadu 2014 v 11:59 | Reagovat

to som zvedavá či sa saskému podarí si vôbec niečo s Itim začať nieto ešte ho ako prvý odkopnúť .... ako som si to prečítala v recenzií :/ no nechám sa prekvapiť . Ale ste nám toho itachiho vynachválili až do nebies s tou jeho arogantnosťou k láske a žiadnemu viazanému sťahu... :).Veľmi sa mi to dobre čítalo ,tak čakám že tak rýchlo svoj postoj v poviedke asi nezmený :-D  :-D

8 Yukiš Yukiš | 4. listopadu 2014 v 15:37 | Reagovat

Naprosto mě tato povídka nadchla ! :) doufám ,že tu bude mnoho komentů. Ahhh tak arogantní Itachi....nádhera! :3 velký těšing na další díl.

9 Narashi Narashi | Web | 4. listopadu 2014 v 16:59 | Reagovat

O_O tak na tohle snad ani nejde nenaspsat druhý díl! je to skvělý, vynikající nápad s co jsem četla v rozcestníku tak to bude velmi vzrušující! Už se nemůžu dočkat, a snad to skončí s happyendem - prosííím *štěněcí očka :D*

10 Naoki Naoki | 4. listopadu 2014 v 17:07 | Reagovat

Tohle je naprosto super *-* ... a ty vztahy mezi nimi. .. no jsem zvědavý ,jak se dají dohromady xD ^^ .

11 lola lola | 4. listopadu 2014 v 17:20 | Reagovat

Souhlas, tahle povídka vypadá zatím peckově! :3 Itachi je taková děvka :3 nemůžu se dočkat, až se to rozjede :3

12 keksík keksík | 4. listopadu 2014 v 17:23 | Reagovat

Páni! :O nová FF a parádní! sice je tam Itachi né moc dobře vyobrazen, ale dál to určitě bude stát za to ^_^

13 Malaida Malaida | 4. listopadu 2014 v 17:35 | Reagovat

Osobně mě teda zajímá, jak si Sasu povede :D
A k sasukeho příteli jenom doufám, že to typicky nebude naruto. :)
Jinak to zatím vypadá docela slibně. :)
Už jen to, že byl na začátku deidárek-i když s tím si asi moc srandy už neužijem :D No, každopádně jsem zvědävka, co dál se z toho vyvine, pokud to tady bude :)

14 Ami Ami | 4. listopadu 2014 v 19:18 | Reagovat

Na toto som sa fakt riadne tešila ^^ som zvedáva ako to dopadne ako sa dajú dokopy^^ skvelý diel a rýchlo ďalší^^

15 Maty Maty | 5. listopadu 2014 v 7:07 | Reagovat

Krásný, super námět :D
Moc moc moc moc moc prosím o další kapitolu :-)

16 Aki Aki | Web | 5. listopadu 2014 v 12:56 | Reagovat

To bolo bombové som zvedavá čo sa stane až Sasuke ,Itachiho zoberie so sebou. Itachi je zlí takého mám rada ,ale Sasuke je trošku viac citlivejší , ale možno sa mi to iba zdá.

17 Han Han | 5. listopadu 2014 v 14:41 | Reagovat

Úžasný!:) Jsem zvědavá, jak se to vyvine.. těším se na další díl. ^_^

18 Phalandra Phalandra | Web | 5. listopadu 2014 v 15:15 | Reagovat

Skvělé, skvělé.. určitě to bude skvělý :3 Těším se na pokráčko ;)

19 Daenerys Daenerys | 5. listopadu 2014 v 15:54 | Reagovat

Skvělý úvod do povídky :D už se těšim na další díly :D

20 Lussy Lussy | 10. listopadu 2014 v 22:04 | Reagovat

Super. :) Výborný úvod, docela mě zajímá, co si ti dva udělali... Každopádně budu číst dál, skvělá povídka.. :)

21 kabriolet kabriolet | 12. září 2017 v 10:11 | Reagovat

Skvělý začátek pro další povídku. Vůbec to nyní nevypadá, že by se mohli oba bratří sblížit i sexuálně. Děkuji, jdu číst další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.