Na hřbetu koně 20 2/2

27. července 2014 v 21:39 | Ája + Vita |  Na hřbetu koně
Fakt ty znaky nenávidím -_-


Kimimaro si už málem rval vlasy z hlavy, jak úmorně přemýšlel nad výsledkem jedné matematické úlohy. Normálně by to měl okamžitě hotové, ale dnes lítal myšlenkami úplně někde jinde a všechno mu padalo z rukou. Připadal si tak neohrabaně, dokonce i máma si toho všimla, když ale na zem upustil sklenici, jen se tomu zasmála a řekla mu, ať do večera raději nic nedělá, aby jim náhodou nespadl dům na hlavu.
Asi za půl hodiny mu zazvonil telefon. Když ho přijal, ohlásil se mu Hidan.
,,Kimi... já jenom... nechtěl by sis dneska zajít do kina, pak na večeři a prostě si udělat... hezkej večer." Při posledním slově se slyšitelně ušklíbl.
Věděl, že musí udělat ten úkol, když viděl ale ty škrtance, hodil jen tužku za sebe na zem a nadšeně vyjádřil do telefonu svůj souhlas. Potřeboval odreagovat. Navíc jejich vztah není tolik pevný jako ten Sasukeho a Itachiho, vlastně se s Hidanem skoro vůbec neznají, musí spolu trávit více času, když už málem skončili v jednom bytě.
,,Tak za půl hodiny před kinem, co je kousek od našeho bytu, hm?" Usmál se Hidan do telefonu a opřel se zády o zeď. V poslední době se vážně viděli jen zřídkakdy... ale Hidan měl důvod.
,,Dobře, budu tam." Kimimaro rychle vystřelil od stolu a začal přehrabovat skříň. Nehledat nic zvláštního, jen potřeboval něco čistého. Tak nějak zapomněl dát špinavé prádlo na vyprání. Nezbylo mu nic jiného, než si vzít fádní bílou košili a černé kalhoty od školní uniformy. Ještě na sebe nastříkal něco, co se dalo označit za deodorant a vyrazil pomalu ke kinu.
Tam ale - i když už bylo po hodině, kdy se měli sejít - nikdo nečekal. Hidan se zpozdil. A o dost.
Kimimaro ale trpělivě čekal dál, několikrát se mu i pokoušel dovolat, avšak neúspěšně. Co když se mu něco stalo? Anebo je s jiným? Hlavou se mu honily rozličné myšlenky a ani jedna se mu nelíbila.
Když už uběhlo dalších nekonečných patnáct minut, zazvonil Kimimarovi znovu telefon. A tentokrát zněl Hidanův hlas trochu jinak. Zvláštně.
,,Já se omlouvám... když tak tam už běž, něco... někdo mi do toho vlezl... přijdu později."
,,Nic se neděje, chápu to," opáčil Kimimaro smířeně. ,,Tak já půjdu domů, necháme to na jindy." Nechtělo se mu jít do kina samotnému, připadal by si trochu trapně. Všude okolo samé páry nebo alespoň kamarádi a on sám. Nejspíš by ho to ani nebavilo. Nevadí, snad si na něj Hidan najde čas jindy.
,,Běž, přijdu později, ale přijdu, slibuju," zazněl Hidan skoro jako příkazem. To, aby mu Kimimaro utekl, si vážně nemohl dovolit.
,,Tak dobře," souhlasil mladší nakonec po krátké odmlce. Ani nevěděl, co dávají, šel jenom kvůli Hidanovi a teď bude sedět někde sám a koukat na film, který ho nezajímá. Někde uvnitř ale věřil, že Hidan nakonec přijde.
Když se Kimimaro posadil, bylo v kině asi tak kolem tří stovek lidí, což bylo v Tokiu běžné. Reklamy na začátku jako obyčejně řvaly tolik, že člověk neslyšel vlastní myšlenky.
Stále trpělivě čekal na Hidana, ačkoliv už toho začínal mít plné zuby. Vždyť by se nic nestalo, kdyby to odložili na jindy. Proč na tom tak trval? Celé mu to nedávalo vůbec žádný smysl. A možná ani dávat nebude, když se Hidan nedostaví.
Film byl očividně nějaká slaďárna, protože začínal záběrem na vodu.
,,V životě každého se objeví člověk, co vám změní život... někdo ho promešká... a pak i ztratí..." Najednou se pohled na plátně zvedl. Nikdo v osazenstvu nezareagoval, protože logicky herce neznali. Ale Kimimarovi mohly ty kratší bílé vlasy a karmínové oči ve filmu povědomé. Hidan tam seděl na lavičce u jezera a jeho oči jako by se i přes nahrávku dívaly na Kimimara.
,,Stojí to spoustu sil..." Scéna se přes černou přepnula a najednou mohl Kimimaro spatřit své rodiče, kteří s konečným a zvláštním smířením tisknou Hidanovi ruku. Tvář matky skrývala štěstí i smutek a hlas se jí chvěl, když do nahrávky promluvila.
,,Je pro nás tím nejcennějším... starej se o něj dobře... prosím..." V očích se ji leskly slzy, když nakonec překvapivě Hidana objala. Najednou bylo vidět, jak Hidan rychlejším krokem jde ke kinu. To už lidé zpozorněli a pomalu pochopili. A když bylo v záběru, jak prochází světlovlasý vnitřkem budovy, většina už se nedívala na plátno, ale otočila se ke dveřím. A opravdu do nich po chvíli vešel Hidan a s jemným úsměvem došel ke Kimimarovi. Když si před něj i s gestem odevzdanosti klekl, lidé užasle vstali a začali tleskat, takže jeho slova slyšel už jenom Kimimaro.
,,Nechci přijít o to, co je pro mě nejcennější, takže... vezmeš si mě...?"
Kimimaro hrozivě zbledl, pořád nemohl uvěřit tomu, co se odehrálo během těch několika posledních uplynulých vteřin. Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Všichni se na něj dívali a všichni čekali a on... byl v šoku. Mrtvolně bílou barvu najednou vystřídala ukázkově rudá. Co... co má dělat? Nemohl dýchat a ruce se mu rozrušením klepaly.
,,Promiň..." zašeptal krátce a... utekl. Pořád si v duchu promítal ten "film", pořád na sobě cítil ty pohledy cizích, které se na něj následně upřely a pak Hidan... cože to vůbec řekl?
Požádal ho o ruku! Ano!
Proboha, vždyť se vůbec neznají, kam tak spěchá? A dokonce i rodiče... nic z toho mu nedávalo smysl. Dusí se, musí na vzduch. Rychle doběhl na záchod a tam si sedl na zem pod otevřené okno. Přál si být neviditelný, aby nikdo neviděl jeho rozpaky.
Pravda, nikdy se za svou orientaci nestyděl, ale každý na potkání to vědět nemusí. Proč mu to Hidan udělal? To přišel tak pozdě opravdu jen kvůli tomu, aby ho požádal před úplně cizími lidmi o ruku?
Hidan rychle vyběhl za ním, když ho ale nikde v kině nespatřil, vydal se směrem ven, na ulici. Ani tam ho ale nenašel. Věděl, že v těchle davech, co se tu hrnuly, by se mu ztratil snadno. Zaklonil hlavu, zavřel oči a na sekundu semkl rty. Asi ho špatně odhadl, Kimimaro byl vždycky rozhodný. Až po jeho reakci mu došlo, že to mohlo být moc rychlé. Tlumeně si povzdychl. Měl to, co chtěl. Říkal si v duchu opakovaně. Bylo to jako v pokeru. Ber všechno nebo nic. Střední cesta není a on do toho s tím rizikem šel. Nadechl se a položil menší krabičku na plošinku pod programem, co u kina visel. Tam měl asi i zůstat. S tichým povzdechem se vydal jediným směrem, kde znal cestu. Nedokázal by ho tu najít, ani to tu sám neznal. Věděl, kde měli společný byt, ale tam teď nechtěl. Byl zklamaný, to nemohl popřít. Šikovně se vyhnul všem spěchajícím kolemjdoucím a bez úhony se dostal až k Itachiho bytu.
Když mu starší Uchiha otevřel, pozdravil ho a zeptal se na důvod jeho návštěvy, Hidan se na něj jenom jedinkrát podíval a ani nemusel nic říkat.
,,Posaď se, donesu ti pití." Itachi rychle pochopil, že se nemá na nic ptát a donesl mu skleničku saké. Posadil se na pohovku proti němu a oči sklopil ke knize, kterou tam měl rozečtenou. Za to mu byl světlovlasý neskonale vděčný, neměl náladu se teď někomu zpovídat.
Kimimaro se zatím stačil vzpamatovat a zničený došel do jejich společného bytu. Lhal by, kdyby řekl, že si myslel, že tam Hidan nebude. Kam jinam by mohl jít?
No jistě. Vzápětí ho to napadlo, určitě si stěžuje Itachimu, nebo alespoň u něj je. Tiše si nad tím povzdychl, v jednom směru se chová hrozně dospěle - chce s ním bydlet, vzít si ho a pak před vlastním rozhodnutím uteče. Neměl mu to ale za zlé, musel ho hodně ranit, když jen s trapným ,,promiň" vyběhl ven. Nechtěl Hidanovi ublížit, jenže to na něj bylo zkrátka moc rychlé. Ještě teď se mírně třásl.
,,Stalo se, prostě na něj počkáš... a vysvětlíte si to," mluvil zelenooký sám k sobě, zatímco si dělal čaj na uklidněnou. Rozhodně teď nikde Hidana nebude nahánět, počká si, až přijde.
Itachi pohledem střelil k hodinám na zdi. ,,Měl bys za ním jít."
Hidan zavřel oči. ,,To nechci."
Uchiha se posadil a povzdychl si. ,,Proč?"
,,Na to nemám."
,,A kam půjdeš, hm?" Zachytil světlovláskův rozhodný pohled. ,,Kde bereš tu jistotu, že tě tu nechám...? Měl by sis s ním promluvit."
,,Nemám pocit, že je to to, co chce."
,,Nebo to nechceš ty?"
,,Přestaň."
,,Co vlastně chceš Hide, záleží ti na něm?"
Světlovlasý se trpce ušklíbl. ,,Žádám ho o ruku, ale nezáleží mi na něm, co?"
Itachi strnul. Netušil, že to bylo tak vážné. Vzpomněl si na noc, kdy Kimimarovi vyprávěl o svém rozchodu s prvním osudovým partnerem, tenkrát utekl a pak si to léta vyčítal.
,,Dobře, ale zítra se tomu už vyhýbat nebudeš," souhlasil pak tiše černovlasý.
Hidan se zavřenýma očima přikývl.
Kimimaro zatím seděl s hrnkem čaje v kuchyni a odhodlaně čekal na Hidana. Když ale dlouho nešel, podařilo se mu v zápalu čekání usnout i s hrnkem v ruce. Jakmile sevření okolo porcelánu povolilo, vylil se obsah na podlahu a hrneček se roztříštil na malé kousíčky. To zelenookého dostatečně probralo. Venku už byla tma a Hidan nikde, jak brzy zjistil. Možná by měl jít domů, evidentně ho vidět nechce. Určitě mu tu bude jen překážet, až se vrátí... jestli se vrátí. Kimimarovi bylo úzko.
,,Nech toho už," zavrčel Itachi, protože Hidan se obracel už snad posté na druhý bok. ,,Tak tam běž!" poradil mu Uchiha rozhořčeně. Chtěl se vyspat a kvůli světlovlasému nemohl. ,,Třeba už tam nebude," dodal ještě přesvědčivě. A protože Hidan pořád ještě mlčel, přehnaně ochotně se zvedl. ,,A hodim tě tam autem, když budeš chtít..."
Kimimaro v rychlosti zametl střepy, vytřel rozlitý čaj a pomalu se chystal pryč. Na stůl položil klíče od bytu, který měl být jejich rájem, ale změnil se spíš v prázdnou jámu. Na kus papíru mu k němu napsal jen ubohé nic neříkající ,,promiň, nechtěl jsem ti ublížit". Možná by brečel, ale už to nešlo, jako kdyby úplně zamrzl ve všem, co doposud dělal.
Jenže když se chystal vejít, zrovna se střetl s tím, na kterého myslel. Hidan vypadal trochu překvapeně, opravdu nečekal, že ho tu zastihne... o krok mu ustoupil z cesty.
,,Ahoj..." uhnul pohledem před těmi smaragdovými duhovkami. Nemohl a ani se do nich nechtěl dívat. Asi ze strachu z toho, co by tam spatřil. ,,Já chtěl... myslel jsem si, že prostě..." nadechl se nepřirozeně stísněně a teď se do jeho očí nedíval jen a jen proto, že v těch svých měl něco, co nechtěl, aby viděli ostatní. ,,Asi se k sobě nehodíme... asi... asi každý chceme něco jinýho, takhle to prostě..."
Kimimaro na to nic neřekl, jen udělal další krok směrem ke dveřím, ještě se po Hidanovi krátce ohlédl a chtěl odejít, něco ale jako kdyby mu nedovolovalo překročit práh bytu. Znovu se na staršího otočil a naprosto bez rozmyslu a předchozího uvažování, které pro něj bylo tak typické, Hidana zezadu objal.
,,Ano," zašeptal tiše do jeho zad, ale tak, aby ho Hidan slyšel.
Ten dlouho stál, aniž by se pohnul. Chvíli mu trvalo, než pochopil a hlavně uvěřil, na co mu jeho společník odpovídá. Pak se otočil a konečně se na něj odvážil podívat.
,,Když tě teď políbím, odpustíš mi, že pro tebe nemám prstýnek?" Lehce prsty přejel po hřbetu jeho ruky a skoro neznatelně, ale přece se usmál.
Kimimaro se krátce zasmál. ,,Hlupáčku," zakroutil nevěřícně hlavou a spojil jejich rty v dlouhý a procítěný polibek.
To, co teď právě udělal, mu přišlo jako ta nejšílenější věc v jeho životě, ale nelitoval toho, jednou se rozhodl na základě emocí, bez uvažování a doufal, že správně.
Hidan mu obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si ho k sobě ještě blíž. Už nikdy ani nepomyslí na to, že by se ho vzdal nebo o něj přestal bojovat. Zavřel oči a na několik dlouhých sekund se soustředil jenom na jeho hřejivou přítomnost. Jestli kdy byl šťastný, pak to nemohlo konkurovat jeho nynějším pocitům. Z ramen mu až nenápadně sundal bundu teď si byl jistý, že ho odejít nenechá.
,,Půjdeme spát," rozhodl Kimimaro rychle za oba dva. Ani se nemusel ptát, věděl, že i Hidan toho musí mít dost.
Rozestlal jim postel a s menší opatrností se k němu přivinul. Vlastně spolu takhle nikdy neleželi, ale hlavně, že se budou brát. Kimimarovi se to zdálo naprosto šílené, ale na druhou stranu se cítil tak povzneseně, jako kdyby dělal něco, co nikdo jiný nikdy neudělal.
Starší světlovlásek si ho k sobě opatrně přitáhl a druhou rukou mu prsty přejížděl po zádech podél páteře.
,,Dobrou noc..." vtiskl mu symbolický polibek do vlasů. To, co je čekalo bylo neuvěřitelné, ale i Hidan z nadcházejících událostí neměl špatný pocit. Nějak věděl, že jiného takového člověka už by nikdy nenašel. To co prožíval s ním se mu nestalo s nikým před ním. Nebyla to láska na první pohled, ale s časem v ní náklonost přerostla. Miloval ho a najednou přesně věděl, že s ním chce trávit zbytek života.
Kimimaro se probudil už časně zrána, venku se teprve rozednívalo. Očkem hodil po Hidanovi, jestli ještě spí. Když viděl jeho zavřená víčka, mírně se pousmál. Potichoučku vstal z postele a rozhodl se ho překvapit snídaní. V kuchyni sice nebyl žádný expert, ale něco základního jako palačinky určitě udělat zvládne.
,,Dobré ráno, " zašeptal mu najednou starší do ucha, když už měl Kimimaro skoro všechno připraveno, spolu s tím mu zezadu obtočil ruce kolem pasu a lehce políbil na krk.
,,No páni... čím jsem si to zasloužil?" Pozvedl obočí, když přes jeho rameno spatřil připravenou snídani.
,,Ber to jako omluvu za včerejšek. Choval jsem se jako idiot." Kimimaro se k tomu večeru už vracet nechtěl, ale nemohl si pomoct, cítil potřebu, že se mu za to všechno musí omluvit. Zdrhl jako malé dítě.
Hidan jenom krátce a sotva postřehnutelně zakroutil hlavou, otočil ho čelem k sobě, natisknl zády k lince a jazykem mu přejel po rtech. Ruce mu položil na boky a přitiskl si ho k sobě. Vážně pořád nemohl úplně uvěřit, že mu na tu nabídku kývl.
Kimimaro ho krátce políbil, nechal by si možná i déle, ale chtěl dodělat tu snídani. Omluvně se proto na Hidana podíval a aniž by ho od sebe odstrčil, otočil se znovu čelem k lince, aby mohl zalít kávu. Jeden hrneček mu pak vtiskl do ruky a do druhé mu ještě dal talíř s palačinkami.
,,Co na dnešek plánuješ?" Usmál se když si od něj jídlo bral. Jeho pozornost byla více než příjemná, Hidan měl pocit, že to si snad ani nezasloužil. Vlastně celkem nechápal, co se to s ním stalo. Nikdy nepomyslel na to, že by se chtěl jakkoliv vázat, ale jakmile Kimimara lépe poznal, došlo mu, že o něj nechce přijít. Nikdy.
,,Jít se pochlubit Sasukemu," odpověděl Kimimaro se smíchem. Už viděl v duchu ten jeho nevěřícný pohled, protože takové věci se opravdu dějí jen v telenovelách... a jemu. Zbytek dne plánoval strávit s Hidanem, ale to mu ještě neříkal, možná by mu také mohl připravit nějaké překvapení... jen bude muset ještě domyslet co.
Starší světlovlásek se usmál a s přivřenýma očima přitiskl rty k okraji porcelánového hrnku. Když se napil, přejížděl po kružnici šálku lehce bříškem ukazováčku.
,,To bys měl," ušklíbl se spiklenecky. Pak si povzdychl, nikam se mu moc nechtělo, ale tohle bylo nutné. ,,Mám od desíti pohovor kvůli práci. Ale doufám, že se tam nezdržím dlouho."
,,Pro vlastní dobro se vážně nezdrž," doporučil mu Kimimaro tajemně, ještě ho jemně políbil na krk a už si nazouval boty. Věděl, že Sasuke bude doma, když má domácí vězení. Pokud ovšem nezdrhl, i když o tom dost silně pochyboval. Neviděl jediný důvod, proč by měl někam chodit, snad jen kvůli Itachimu. Kdo ví.
A skutečně, jakmile zazvonil, přišel mu otevřít rozespalý Uchiha.
,,Co tady chceš tak brzo?" zeptal se trochu otráveně, ale pustil ho dál.
,,Musím ti něco hodně... hodně šílenýho říct," řekl Kimimaro místo omluvy.
Hned, jak se za nimi zavřely dveře Sasukeho pokoje, spustil: ,,Včera jsme měli jít s Hidanem do kina, ale nepřišel. Nakonec teda jo, ale až s hodinovým zpožděním. A místo filmu se na plátně promítalo, jak on mluví s mými rodiči. Máma na tom videu byla nějak moc dojatá, a pak se ten idiot zjevil vedle mě a normálně mě požádal o ruku. Prostě jako kdyby to bylo naprosto normální."
,,Heh, takže si se slzičkami v očích řekl své 'ano'?" zeptal se Sasuke stále tím otráveným hlasem. Docházelo mu totiž, že on tohle s Itachim nikdy nezažije.
,,Dělá si srandu? Byl jsem hrozně zmatený, vůbec jsem to nečekal... utekl jsem."
V ten moment se Sasuke začal smát. Vlastně ho to ani nepřekvapilo, Kimimaro byl vždycky takový.
,,Vím, že to nebylo nejlepší řešení, a tak jsem na něj čekal v našem společném bytě, nakonec mi došlo, že asi spí u Itachiho, tak jsem chtěl jít domů, ale minuli jsme se ve dveřích. Už ani nevím, co říkal, ale já ho objal a až teď řekl ,,ano"!" ukončil Kimimaro své záživné vyprávění.

,,Budeš mít bílý šaty?" zeptal se Sasuke s naprosto vážným výrazem, ale v roztěkaných očích bylo znát, že se chce smát. Nemohl mu prostě pogratulovat a říct hodně štěstí, protože... protože mu hrozně záviděl.
 


Komentáře

1 Yukiš Yukiš | 27. července 2014 v 22:16 | Reagovat

No tak tohle je naprosto úžasné! Hrozně jim to přeji ^^ Děkuji za další díl!

2 IZUMI (泉) Kurono Hakamada IZUMI (泉) Kurono Hakamada | E-mail | Web | 27. července 2014 v 22:28 | Reagovat

Tak toto bylo naprosto... kawaii. Takovéhle překvápko. Nedivím se, že utekl... Děkuji, děkuji, děkuji...

3 Terii Terii | 27. července 2014 v 23:07 | Reagovat

To video s tím kinom som už videla na nete kde chlap takýmto spôsobom žiadal o ruku ženu :) je to veľmi dobrá poviedka nikdy som lepšiu necitala ako je táto. Kazdy deň tu snorim a kukam či už je dalsi diel a splnilo sa mi to až dnes ^~^ A ten Sasuke.. Chudacik nech ho aj Itachi požiada o ruku alebo nech vypadny niekam ! <3 úžasný diel :-) !

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 28. července 2014 v 10:49 | Reagovat

Dobrý nápad zakomponovat tam příběh s filmem. Znám ho, je z reálu. Jejich partnerství je rychlé, ale proč ne. sice představa, že by se Hidan chtěl vázat prstýnkem je zvláštní, ale tak proč ne.

5 Hanny Hanny | 28. července 2014 v 11:18 | Reagovat

Awwww *epic nosebleed*.......dokonalost sama :3 !!! Přeju jim to :-) A ta představa Kimimara v bílých šatech... :D

6 chikkuru chikkuru | Web | 28. července 2014 v 15:44 | Reagovat

super to sa mi páčilo kawaií :-P  :-P len Chudáčikov Uchihovci :-(

7 Ren Shirosaki Ren Shirosaki | E-mail | Web | 28. července 2014 v 16:57 | Reagovat

Uaaaaaaaaa :D kawaiiii :3 úchvatné ako vždy :D len škoda že už len jeden diel :( či? :D

8 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 28. července 2014 v 19:26 | Reagovat

Wáááááá Hidan udělal něco romantického nečekané :D :D

9 nika-chan nika-chan | 28. července 2014 v 20:22 | Reagovat

Hidan prekvapil :D Chudák Sasuke jemu to musí byť lúto ale aj on môže mať neoficiálnu svadbu :P

10 Nena Nena | Web | 28. července 2014 v 21:08 | Reagovat

fajn, podarilo sa vám to... rozplakali ste ma :-D gratulujem, to sa ešte nikomu nepodarilo. :-D
ale bol to krásny diel... ja len dúfam v dvojitú svadbu, nakoniec... :-D  :-) idem sa vysmrkať, dovi

11 Saks Saks | 29. července 2014 v 12:36 | Reagovat

Krásná povídka :). Škoda, že už končí :-(

12 Panacota Panacota | 29. července 2014 v 20:59 | Reagovat

Přiznám se, že mi chybí atmosféra na farmě, ačkoli jsem sama neskutečně městský člověk, co si pod stan bere kulmu na vlasy :D Ale povídku i teď hltám a modlim se, aby to Sasuke s Itachim nějak vymysleli a zůstali spolu :D kdekoli

13 Yumi Yumi | 31. července 2014 v 19:09 | Reagovat

Sasuke, ber Itanka a zdrhaj s ním !! :-D krásny, škoda že konci :/

14 Len Len | 31. července 2014 v 23:04 | Reagovat

Aaaw, to je parádní! x33 Itachi by měl Sakuseho po jeho osmnáctinách někam unést, změnili by si jméno a vzali by se! Ha, mám to! :D Honem další! :D :-D

15 Kity Kity | 1. srpna 2014 v 23:24 | Reagovat

To by bolo rozkosny keby si Sasukeho vzal! ^^
Splnili by ste tim vsetky moje očakávania :-D

16 Aki-chan Aki-chan | Web | 2. srpna 2014 v 10:52 | Reagovat

perfektní dielik... až som stratila slová.

17 Lussy Lussy | 6. srpna 2014 v 11:03 | Reagovat

Tak to jim strašně moc přeju, snad jim to vyjde. ;-)  :-) A chudinka Sasuke, Itachi by měl něco vymyslet. moc se těším na ten poslední díl, Ikdyž vůbec nevím, co budu dělat až to skončí. :-P Nechcete napsat nějaký bonusek? :-D :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.