Můj majetek! Nesahat! 8 - konec

31. července 2014 v 16:31 | Ája |  Můj majetek! Nesahat!
Tak jsem se zase pustila aktivně do psaní, ale nejsem si jistá, jestli jsem udělala nejlíp, protože se mi zase objevily moje nádherné modřiny na zápěstí (pořiďte si notebook, buďte na něm 18 hodin denně a budete je mít taky).


A užijte si poslední díl, tenhle závěr už mám v hlavě možná rok. Snad se mi povede vás překvapit ~.



Sasuke
Ty poslední dny ve sklepě jsem se budil poměrně často bolestí nebo zimou, ale dnešní ráno mě vzbudilo sluneční světlo pronikající do Itachiho pokoje skrze špatně zatažené závěsy. Až po chvíli jsem si uvědomil, že možná to je ten důvod, proč se po dlouhé době zase usmívám. Kdyby vedle mě neležel on, mohlo by to být ještě mnohem hezčí ráno.
Pořád úplně nechápu, proč mi to dělá, co ho nutí se ke mně tak chovat? Nikdy jsem si nevšiml, že bych ho přitahoval po sexuální stránce. Možná za to můžou ty drogy, co mi sypal celé ty roky do jídla a snad všeho, co jsem vzal do pusy. Nevím, jak to ukryl před doktory, ale znamená to jen jediné - jsem téměř bez šance se odsud dostat. Přesto se nehodlám vzdát. Nebudu mu dělat hračku do konce svého nebo jeho života. Dostanu se z jeho zajetí i kdybych ho měl... zabít.
,,Už jsi vzhůru?"
Nemám sebemenší chuť ti odpovídat.
,,Zlobíš se. Každopádně, jestli se ti líbí spát v měkké posteli a vstávat se sluncem, doporučuju ti, aby ses choval slušně a odpovídal na moje otázky."
Vyhrožuješ, ale já se nepodvolím.
,,Takže, co si dá můj milovaný bratříček ke snídani?"
,,Tvůj milovaný bratříček si k snídani nedá nic." Doufám, že jsi s mojí odpovědí spokojen, lepší už nedostaneš.
,,Tak jinak - co chceš, abych ti narval do krku mimo ničeho, v případě, že mi znovu na moji otázku ohledně toho, co si dáš ke snídani, opět odpovíš 'nic'?"
Rozumím, chceš nebo mě potřebuješ živého. Děkuji, Itachi, teď už vím, že bys mě zabít nedokázal.
,,Dám si toasty. S rajčaty." Bez těch halucinogenních dochucovadel, pokud možno. Snad mojí nevyslovené žádosti vyhovíš. Teď už stejně nemáš důvod, proč mi je dávat, vím všechno a autoritu si umíš zařídit i bez těch koktejlů šílenství.
,,Skvěle, nasnídám se s tebou. Půjdu informovat Samuela o tvém přání, ty zatím zůstaň tam, kde jsi. Když budeš neposlušný... dám si tě místo toho toastu."
Neboj se, budu hodný, takovou radost ti neudělám, abych se teď pokoušel o útěk. Nejsem tak naivní, jak si myslíš - teď, když už můžu svobodně uvažovat, aniž by cokoliv rozostřovalo moje smysly.

Itachi
Nevěřím tomu, že by se mi úplně podvolil, nicméně se chová daleko slušněji a vstřícněji, to bych mohl nějak ocenit. Za odměnu mu nechám svoji porci rajčat. To moje zvířátko jistě vezme s povděkem.
,,Samueli!"
,,Ano, pane?"
Vždy po ruce, kéž by se tomu od něj můj bratr přiučil.
,,Dáme si ke snídani se Sasukem toasty s rajčaty." Přemýšlím, jestli bych mu ty rajčata neměl posypat jeho "lékem", ale asi to není dnes nutné. Chová se v mezích a pohrozit mu mi nepůsobí žádné problémy. Odteď se alespoň nemusím přetvařovat a hrát si na přítele. Toužím po daleko vyšším postu, což už určitě stihl pochopit.
,,Přejete si snídani přinést do ložnice, pane?"
,,Ano, buď tak laskav." Asi mu skutečně dám Sasukeho do učení, s takovou ochotou se člověk setká málokdy, ale koneckonců je to jeho práce.
Teď bych měl jít zpět za Sasukem, nechávat ho dlouho samotného by mohlo být nebezpečné. Bůhvíco ho nenapadlo během mojí nepřítomnosti. Poslední věc, co tento dům potřebuje, je samostatně myslící bytost s vlastními plány.
,,Snídaně bude za chvíli, zatím se můžeš jít k sobě převléct," informuji ho věcně.
,,Do sklepa nebo k sobě do pokoje?" Abych mu ten jazýček nepřistřihl.
,,Smíš si vybrat. Nemusím ale zdůrazňovat, že se nemáš pokoušet o útěk a podobně, viď?" pouze se ujišťuji. ,,Nebo už z toho sklepa nevylezeš." Jen ať mě nenutí být zlý. Záleží mi na něm a netoužím ho vidět trpět, ale bezpečnostní opatření jsou nezbytná. Kdybych o něj přišel, puklo by mi z toho srdce. Tolik ho miluji, proč nemůže on mě? Splnil bych mu každičké přání, za to bych požadoval jen jednou věc - tvou lásku, Sasuke.
,,Obleču se a hned půjdu zpátky, je to tak dobře?"
,,To zní přímo perfektně." Tak ať to tak hlavně je. Nesnáším neposlušné děti a můj maličký neumí moc poslouchat, ale protože mi na něm tak záleží, tak ho to naučím. Za pár dní nepozná svatějšího slova než mého. Každému andílkovi je třeba nejprve zlomit křidélka, až pak mu lze nasadit svatozář.
,,Je to takto vyhovující pro tvé oko?"
,,Vypadáš překrásně." Lichotka ještě nikomu neublížila.
,,Pro tebe všechno." Jeho hlas zní smířeně a sklesle. Chce snad, abych si jeho pocitů všiml, doufá, že mě tak obměkčí? O co ti jde, Sasuke? Kam mě to vedeš?
Lítost ve mně rozhodně nevyvoláš. Cestu, kterou jsem si zvolil, projdu až do konce. V cíli mě totiž čekáš ty, respektive tvé odevzdané já. O takovou odměnu se nenechám připravit, to bych byl teprve blázen.
,,Tak teď se zase svlékni." Když se na něj dívám, nedokážu se ovládat. Každá buňka mého těla prahne po tom jeho. Proč? Proč po tobě tak toužím?
,,Ale já..."
,,Ty co?" Nepokoušej se mi odporovat!
,,Udělám to."
Tak se mi líbíš. Poslechni a vše bude dobré, já už se o tebe pak postarám. Nebraň se a dokonce si to i užiješ. Minimálně tvé tělo si to dozajista vychutná, protože já vím, jak přivést nezkušené děcko k nepoznané rozkoši. Jednou se ti to tak moc zalíbí, že mě sám budeš prosit, abych se ti věnoval. O tom nepochybuj, maličký.
Konečně. Tmavé triko si přetahuje přes hlavu a já se tak mohu kochat jeho mléčnou pokožkou. Ztratil sice hodně svalové hmoty, ale to mu na kráse neubírá. Možná i naopak - bezmocná stvoření ve mně vyvolávají ještě větší vzrušení. A ty jsi bezmocný, Sasuke.
Kalhoty a spodní kus prádla už stahuje s větší nevolí, avšak bez nějakého většího odporu. Pochopil to. Mně nikdo neunikne.
,,Výborně. Teď si přede mě klekni. Něco tě naučím." Nic mě netěší víc, než zasvěcování nezkušených. ,,Rozepni zip u mých kalhot."
Ani slovíčko proti tomu? Překvapuješ mě, maličký.
,,Soudě podle tvého výrazu, už asi víš, co po tobě chci, že?"
,,Ano."
,,Šikovný, tak to zkus, povedu tě."

Sasuke
Nechutný prase. Jestli si tohle se mnou dělal, i když jsem tě nevnímal, patříš mezi oplzlíky do vězení. A na samotku.
Ať už se to ale stalo jakkoliv, nemám jinou možnost. Nenechám se znovu zavřít do sklepa, místo toho ti vyhlašuji válku, bratře. Jednou uděláš chybu, a pak už mě nikdo nezastaví v tom, abych ti všechno vrátil i s tučným úrokem. Ty si ho zasloužíš.
,,Vezmi ho do úst, Sasuke, ale opatrně, ať se nezalkneš."
Pobaveně se směješ, ale já se dusit rozhodně nebudu. Nedovolím, aby ses mi vysmíval.
Chutnáš strašně, přesto mlčím, vzorně olizuji celé tvé vzrušení. Cítím, jak mi v ústech tvrdneš. Vzdycháš. Tvá ruka hladí mé vlasy. Jsi spokojený, viď?
Co by se stalo, kdybych teď skousl? Neboj se, na to si netroufám, neposkytnu ti důvod, proč mě opět trestat.
,,Jsi šikovnější, než jsem si původně myslel," zasyčíš slastně a mně se chce z tvojí pochvaly zvracet.
,,Polykej..." Sotva mluvíš a já vím, že teď se musím hodně držet. Hlavně nevyhodit obsah vlastního žaludku. Do očí se mi hrnou slzy, vnitřnosti mi dělají prudké salto vzad, ale já se držím. Nepřichází v úvahu, abych to v posledních vteřinách pokazil. Slízávám poslední kapičku z tvé ochabující chlouby a pomalu se stahuji.
,,Příjemně si mě překvapil, maličký. Nejdřív jsem si myslel, že ti to vůbec nepůjde a budu si tě muset vzít, ale za tvou skvěle odvedenou práci si zasloužíš odměnu. Takže si teď lehni na moji postel."
Odměnu nebo trest? Myslím, že každý vlastníme jiné měřítko. Co musím učinit, aby ses mě nedotýkal. Nechci vzdychat pod tvými doteky. Já ne.
,,No tak, pospěš si."
Asi bych si jen přitížil, kdybych teď odmítl, viď? Sténat mě ale nepřiměješ.
Lehám si do tvojí postele, dívám se na čistě bílý strop bez jediné vady a přemýšlím o tom, co si mi provedl. Podvedl si mě. A zneužil. Tvá sladká slova, když si mě utěšoval v nemoci, nic neznamenala. Za tou soucitnou maskou se skrýval podlý úšklebek. Jsi zrůda. Tvé rty mi nepůsobí slast, nevnímám je. Ani tvůj jazyk. Snažíš se, ale já neroztaji. Udržím se. Přestože tvé dotyky cítím, tak na moje vzrušení nikterak nepůsobí. Nemyslím na to, moje mysl odplouvá někam daleko za hranice našeho světa. Tam za mnou nemůžeš. Teď jsme každý v jiné dimenzi.
,,Co to zkoušíš, Sasuke?" Slyším tě blízko svého ucha. Snad si to nevzdal?
,,Nic, nii - san, jen mi to není příjemné." Co mi za tu opovážlivou odpověď provedeš? Říkám jen pravdu, nelze mě trestat za to, co moje smysly vyhodnotily jako odporné.
,,Rozumím. V tom případě se přetoč na břicho."
Proč? Co plánuješ? Vyhověl jsem ti, tak proč se ti mám takhle vystavovat?
,,Vím, o co se snažíš a nevyjde ti to. Urychli to, nebo ti pomůžu."

Itachi
Musel se hodně přemáhat, když dokázal potlačit vlastní chtíč. Jsi šikovný, bráško, ale já tě pokořím. Pod mým bičem už zkrotlo tolik neposlušných chlapců. O čemž ty ani netušíš. Kdybych ti to prozradil, přestal by ses mi bránit?
Pochybuji. Na tebe platí jen tělesné tresty. Časem ale přijdeš na to, že je lepší sténat se mnou, než mísit vlastní pláč s mými slastnými vzdechy. Záleží jen na tobě, jak rychle to pochopíš. Já umím být trpělivý.
Když ale vidím tu rozkošnou rýhu mezi tvými půlkami, točí se mi hlava. Ve chvíli, kdy mi prvně došlo, že po tobě toužím, jsem se svých smyslů zřekl. Brát si tě na úkor tvého štěstí, byl pro mě zločin. Jenže čas běžel a z mého zprvu nevinného chtíče se stala bestiální touha. Potřebuji tě. A chci tě.
Odpusť mi to. Nemohu jinak. Prsty obkroužím tvůj otvor, následně vnikám dovnitř. Tvé svaly mě nepouštějí dovnitř, snaží se mi zabránit v postupu, ale stačí vyvinout trochu násilí, abych jim ukázal, jak zbytečné to je.
Pronikám stále hlouběji, dokud nezavadím o tvoji prostatu. Třeseš se, oči ti tak krásně zvlhly. Vidím, jak k sobě tiskneš zuby, abys nesténal. Proč, Sasuke? Proč si to nechceš užívat se mnou? Tolik bych tě toho naučil, ukázal bych ti, kolik slasti tvé tělo dokáže přijmout, až by se ti z toho zatočila hlava. Nebuď hloupý, maličký, připravuješ se o takovou nádheru.
,,Ahh..."
Vidíš, že to nebylo tak těžké. Podvolit se, neznamená prohrát. V tvém případě ti prohra poskytne slast. Vzdychej víc, maličký, sténej moje jméno.
,,Nhh..."
Jak roztomile ti rudnou tváře. Smím tě políbit? Nebudu se tě ptát, zkrátka to udělám.
Svými rty něžně obkroužím ty tvé, opatrně mezi ně vniknu jazykem, polaskám ten tvůj a zároveň s tím zatlačím na tvůj otvor poněkud jiným nástrojem.
Zprvu se mi do tebe nedaří dostat ani celou špičku, ale stačí, abych použil trochu násilí a jsem hned z celé poloviny uvnitř. Ačkoliv to není ani zdaleka poprvé, ani podruhé, ani potřetí... tak mě stále ohromuje tvá nedobytnost a přesto povolnost. Neodstrkuješ mě ode mě, avšak tvé tělo mi vzdoruje tak vehementně, že ti brzy ublížím, jestli nepřestaneš.
Jenže já nehodlám pak čekat, až se ti rány zahojí, takže mi to promiň, ale musím tě kousnout do ouška. Nutně potřebuji tvou pozornost převést na jiné místo. A zdá se, že se mi to daří, protože se mi pomalu otevíráš. Pozvolna se do tebe nořím, a ty mlčíš, nenaříkáš, neprosíš... ani nesténáš. Bolí to, já vím, ale budu maximálně něžný, to ti slibuji.
Líbám tvůj zátylek, vzápětí ti na něm naskáče husí kůže. Ošiješ se a zarýváš nehty do prostěradla. Položím své ruce na ty tvé, měkce je sevřu a prvně proti tobě silněji přirazím. Nadechuješ se, potom zase pozvolna vydechuješ. Zadržuješ v plicích vzduch, jen abys nemusel sténat. Sladký, ale zoufalý pokus. Lehce tě kousnu do druhého krčního obratle, cukneš sebou a konečně prudce vydechuješ s podtextem vzrušení.
Líbí se ti to, teď už to nemůžeš popřít. Snažím se přizpůsobit přírazy tvým vzdechům. Tenhle vrchol si zkrátka prožijeme společně. Netrvá to dlouho a už sténám s tebou. Tuším příchod orgasmu, jsem si jistý, že i ty. Před posledními několika proniknutími, ti podložím břicho polštářem, uchopím do pravé ruky tvůj penis, abych se ujistil, že náš společný vrchol bude opravdu společný.
Nemáš už sílu na jakýkoliv sebemenší vzdor. Poddáváš se té slasti a v momentě, kdy do tebe proudí první dávka mého semene, cítím, že i má ruka je potřísněná.
Naposledy tě políbím za ucho, rád bych ti do něj zašeptal něco jízlivého, aby sis uvědomil své místo, ale vzhledem k tomu, jak bezvadně si to zvládl, mlčím.
,,Můžeš se zase obléknout," pobídnu to bezmocné stvoření pode mnou. ,,Donesu ti zatím něco k pití."

Sasuke
Bastard! Tuhle špínu ze sebe budu smývat ještě hodně dlouhou dobu. Místo oblečení bych teď s daleko větším vděkem přijal sprchu. Snad tu má někde aspoň papírové kapesníčky.
Ta police se tváří, že by je snad někde mohla ukrývat. Ah.. támhle.
Je tu i nějaká lahvička s podezřelým práškem. Já asi vím, k čemu slouží. To se mi bude ještě hodit. Minimálně ji na nějaký čas k sobě uschovám.
,,Nesu ti džus... co tam děláš?!"
,,Já... jen papírový kapesníčky. Chtěl bych se utřít... když dovolíš."
,,Měl si počkat, až přijdu, ne se mi hrabat ve věcech! Tse, tse, tse... Sasuke, Sasuke, takové nevybíravé způsoby chování. Toho tě budu muset zbavit. Za trest budeš ode dneška pomáhat Samuelovi. Ještě si promyslím, co s tebou dál, protože takhle by to opravdu nešlo."
Jestli si myslí, že mě tím poníží, tak se ošklivě spálí. I obyčejný sluha má v tomto domě vyšší pozici než já. Navíc to znamená méně stráveného času s ním v jeho posteli. Raději budu vlastním trikem vytírat podlahu, než ležet pod ním a cítit na svém těle ty nemravné dotyky. Jak jen může být člověk tak zvrácený? Můj vlastní a jediný bratr, ve kterého jsem tolik věřil. Jako kdybych celá ta léta žil za nějakou skleněnou výplní nebo růžovým oparem.
Dnes se mu ale za ta všechna příkoří pomstím. Se mnou nikdo zametat nebude. O tom se brzo přesvědčíš i ty, bráško.
,,Mladý pane, zvládnete nakrájet tu zeleninu, aniž byste si uřízl prsty?"
Dokonce i Samuel mě podceňuje.
,,Samozřejmě." Donedávna jsem možná byl loutka, se kterou si Itachi pohyboval podle zalíbení, ale ty časy už odvál vítr. Odteď píšu scénář já.
,,Snažte se na co nejmenší kusy, váš bratr to tak má rád."
,,Hm... a co jeho dochucovadlo? Neměl buch ho použít? To má také velmi rád." Uvidíme, jak se mu bude líbit v jeho vlastním jídle.
,,To si pečlivě schovává, mladý pane."
,,Zase tak pečlivě ne. Našel jsem ho na poličce mezi papírovými ubrousky. Co myslíš, smím ho použít?"
,,Na to se mě nemusíte ptát dvakrát."
Jak jsem předpokládal. Bratříček dostane lžičku vlastní medicíny. Pěkně hořké medicíny. Ještě se uvidí, kdo tady koho má v moci. Tvojí prázdné hračce se vrátila duše, Itachi. Všechnu tvou starostlivost a obětavou péči ti splatím do posledního halíře. Pořádek přeci dělá přátelé a my dva si vždycky tak skvěle rozuměli.
,,Omluv mě na chvíli, donesu pánovi svačinku."
,,Hodně štěstí, mladý pane."
Štěstí mě opustilo už hodně dávno s rozumem ruku v ruce, ale teď se vrací rychlostí závodního chrta.
Nejprve vzorně zaklepám na dveře, jak to dělává Samuel, abych bratříčkovi ukázal snahu, to on přeci chce. Především poslušnost a disciplínu.
,,Mohu vstoupit, nii - san?" ptám se rozklepaným hlasem, aby věděl, jak moc se ho bojím.
,,Jen pojď dál, Sasuke. Vidíš, že to jde. Tak milého chlapce nejde nenávidět. Za odměnu se smíš posadit na můj klín." Milerád, bráško, ale ještě raději bych ti podřízl hrdlo. Jak rychle se z nejmilovanějšího člověka ve vašem životě může stát ten nejnenáviděnější. Divám se do tvých očích a přemýšlím, proč v nich už nevidím to, co kdysi. To ses dokázal tak perfektně přetvařovat celou tu dobu, nebo jen já byl neskutečně slepý? Po odpovědi ani nikterak zvlášť neprahnu, stejně se vše brzy změní...
,,Připravil si to moc hezky, doufám, že si dáš se mnou."
Cože? Neudělal jsem přeci nic tak velikého, kvůli čemu bys mohl mít podezření.
,,Tak ochutnáš?"
Zjistil si to. Musel sis toho všimnout.
,,Takže ne. To si myslíš, že jsem tak naivní? Tse, tse, tse, Sasuke, Sasuke, já tě teď budu muset potrestat."
Dřív ti vyškrábu oči, ty zrůdo!
,,Ale no tak! Co to zkoušíš? Jsi slabý. Podívej, obě tvé zápěstí sevřu ve své jedné ruce. Tak slabý, Sasuke..."
Bolí to, ale jestli čekáš, že budu prosit nebo brečet, tak tě zklamu. Moji hrdost už mi nikdy nevezmeš.
,,Teď, když už víš, že mě nepřepereš, tak si vyber - buď tě na týden zavřu do sklepa nebo sníš to, co sis připravil."
Ani teď tě nebudu prosit o slitování, vím, že si jedno z toho musím vybrat, nebo rozhodneš za mě. Při nejhorším si projdu oběma tresty. Já ale zůstanu rozumný. Než mrznout týden ve sklepě, to si raději příštích pár hodin nebudu pamatovat.
,,Podáš mi prosím tu salátovou vidličku?" Teď o ni prosím já, ale jednou to budeš ty. To přísahám na hrob našich rodičů.
 


Komentáře

1 Lucie Lucie | 31. července 2014 v 18:00 | Reagovat

Nesnáším otevřené konce -_- :D

2 Ája Ája | Web | 31. července 2014 v 18:30 | Reagovat

[1]: Já ne nerada čtu, ale strašně ráda je píšu, takže ti rozumím :D.

3 Lucie Lucie | 31. července 2014 v 18:38 | Reagovat

[2]: Takhle nás týrat! :D

4 Čokoládový dort Čokoládový dort | 31. července 2014 v 20:21 | Reagovat

haaaaaaa já čekala, jak bude Itachi trpět a konečně se dočká spravedlnosti!!! Fajn, je to moje oblíbená postava, ale tady je fakt hajzlík! No tak si holt budu muset Sasánkův útěk domyslet :D

5 Ája Ája | Web | 31. července 2014 v 20:55 | Reagovat

[4]: Domysli, dortíku :D (btw vážně skvělá přezdívka :D)

6 chikkuru chikkuru | Web | 1. srpna 2014 v 12:32 | Reagovat

fuha no tak to je tu už koniec ? ono to tak skončilo otvorene no nevadí :D  inač skvelá poviedka

7 Ivanitko Ivanitko | Web | 2. srpna 2014 v 0:05 | Reagovat

Itachi je pěkněj hajzlík. Jestli Sasuke bude chtít utéct tak to bude mít sakra těžký, ale věřím, že to dokáže, ať už s rukama potřísněnýma krví či ne.

8 Aki-chan Aki-chan | Web | 2. srpna 2014 v 12:14 | Reagovat

wtf ? to nemyslíš vážne , že to takto má končiť? ja som čakala  ,že Sasuke potrestá Itachiho až bude s toho modrý  a ty to necháš takto otvorené O_O ináč perfektná poviedka, len je škoda ,že už je koniec... ináč nemohla by si napísať  k tejto poviedke epilog ?

9 slblog slblog | Web | 3. srpna 2014 v 15:00 | Reagovat

Ájo...........jak jsi mi to mohla udělat T.T takhle to zakončit T.T ale i s tím koncem je to dost dobrá povídka :3

10 gabcins gabcins | 9. srpna 2014 v 0:02 | Reagovat

skvela..ale čakala som happy end.
napisali by ste epilog prosim :D

11 Uchihacest Uchihacest | 9. srpna 2014 v 12:30 | Reagovat

Styd se! nás týraš! :D

12 jaja jaja | 6. září 2015 v 12:58 | Reagovat

luxus opravdu perfektní povídka :-)

13 kabriolet kabriolet | 30. září 2017 v 11:34 | Reagovat

No, vazne je skoda, ze jsem docetla tuto povidku. Citim z toho otevreneho konce takovou unavu. Ach jo. Kdyby byl kratky uzavreny konec.....prosim.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.