Divided V. - Sladké sny

28. prosince 2013 v 11:27 | Shirayuki + Vita |  Divided
Myslím, že tak nějak všichni čekali, jak to nakonec dopadne. Užijte si malou ochutnávku uchihacestu, protože od příště se nám to začne krapet dramaticky rozvíjet *čtěte: bude to porno*. Začátkem roku toho od Shira-chan příliš nečekejte, neboť nastupuje období testů a uzávěrka klasifikace.





Císaři ale v hlavě pořád zněla Sasukeho slova. Jejich naléhavost mu nedala spát. Pomalu se zvednul a potemnělou chodnou došel až k jeho pokoji. Vešel dovnjtř a potichu za sebou zavřel. Sasuke spal... byl úchvatný. Tak nevinný, když se jeho čelo vyhladilo, jako porcelánová panenka. Chvíli se jen opíral ramenem o sloupek poslete, pak se ale posadil a krátce se usmál.
Sasuke se ze spaní zavrtěl a stočil skoro do klubíčka. Nikdy nespal zrovna klidně, ale mohlo to být i horší.
Byl jako koťátko... a těm člověk neodolá. Itachi se sklonil a hřbetem ruky mu přejel po tváři. Ale ne drsně, nebo tvrdě. Úplně jemně, letmo a opatrně.
Něco zamumlal a instinktivně mu po ruce chňapl, ale zase se stáhl. Pak se však něco změnilo. Zachvěl se a rysy mu zneklidněly. ,,Nenechávej mě tady..." hlesl sotva znatelně.
Císař se v tu chvíli stáhnul. Tušil, že ve snech, při nichž se mluví, mívají skutečné jádro. ,,Proč bych neměl..?" zašeptal tiše u jeho ucha. Sice to byl výstřel do prázdna, ale dalo se z toho těžit.
Sasuke si přitáhl deku těsněji k tělu a tiše vzlykl. ,,Itachi..."
Ten se lehce zamračil. Tohle se mu přestávalo líbit. Proč tam figuroval on...? ,,Jsem tady." Odstranil mu rozházené vlasy z tváře. Nevěděl proč, ale najednou mu krk sevřela lítost.
Najednou Sasuke prudce otevřel oči a když si všiml, že není sám, překvapeně vyjekl. U všech bohů, jak dlouho už..? ,,Co tady sakra chceš?"
Císařovy odpovědi se mu ale nedostalo. Itachi se nad něj naklonil, jemně své prsty obtočil kolem jeho zápěstí a bez váhání ho políbil. Nebylo to to, co Itachi svým mazlíčkům povoloval, byl to hluboký polibek jazykem... a bylo v něm i cítit, že to tentokráte poprvé dělá císař nezištně. Bez plánu dopředu, bez myšlenek na své vlastní uspokojení. A necítil to jen Sasuke... poznal to i sám panovník.
Sasuke se zmohl jen na slabý odpor a zatnul mu nehty do ruky, ale skoro zároveň si k vlastnímu údivu všiml, že mu to o něco důrazněji oplácí.
A císař to zjevně ocenil, když se pomalu přesunul na jeho krk, ale zároveň bleskově zaútočil na Sasukeho citlivé místečko těsně za uchem. To, že spolu nic neměli, neslo s sebou spoustu výhod. Jednou z nich bylo, že Itachi zkušeně zmapoval za tu dobu černovláskovy slabiny. Jemně se o ono místečko otíral rty, pak je mírně pootevřel a po okrajích citlivé zóny přejel jazykem, než kůži jemně vsál.
A nejen to. Zvyšovalo to ten prožitek, stupňovalo každý dotek. Sasuke tiše zavzdychal a víc se naklonil, toužil po té blízkosti, sálalo to z přivřených planoucích očí.
Když císař to zasténání uslyšel, lehce sebou trhnul. Bylo to... zvláštní, ale krásné. Ještě nikdy si tolik neužíval, že může ke slasti přivádět i svou druhou polovičku. Jednou rukou na jeho zádech si Sasukeho hrudník přitiskl k sobě a nechtě se otřel nohou o jeho chloubu. Volnou rukou si hrál s jeho černými vlasy a rty zkoumal každé místečko na jeho krku a oušku.
Sasukeho odpor pomalu ale jistě roztával, stejně jako všechny ty negativní pocity od doby, co sem přišel. Byl navíc ještě trochu rozespalý a tak prostě přijímal. Sice musel pořád přemýšlet nad tím, co tady vlastně Itachi dělal a vůbec se mu nelíbila ta představa, že měl císař kdykoliv možnost s ním cokoliv dělat, ale ty krátké intenzivní vlnky vzrušení, které se mu zvolna šířily do celého těla, dusily i poslední plameny rozumu a toho, že ještě před nedávnem by se místo tohohle raději nechal sežrat krokodýli, rozčtvrtit nebo upálit na hranici. S dalším hlasitějším stenem se nepatrně prohnul v zádech a natiskl se tak na něj co největší plochou těla a ač sebevíc nechtěl, pomalu si začal hledat cestu pod jeho oblečení. Neměl strach, zatím ne.
To jeho panovník měl notnou část práce ušetřenou, vzhledem k tomu, že narozdíl od něj Sasuke žádnou košili neměl. To, že mladší začal zkoumat jeho oblečení bylo pro ostatní nepředstavitelné, ale on nebyl jedním z davu a proto se mu snad Itachi v tomhle směru nebránil. Ležel nad ním na loktech a horkými rty zkoumal jeho vypracovaný hrudník. Jenom někde je pootevřel a o sametovou kůži zavadil jazykem. Jednou rukou sevřel jeho nohu, zvednul ji do výše svého pasu a nechal si jí obtočil kolem boků. Díky tomu už se teď mohl otřít svým klínem o jeho. Sám v tu chvíli zalapal po dechu.
Sasuke měl sice něco málo zkušeností, ale to byl v dominantní pozici a nikdy si ho nikdo nevzal. To bylo pro Itachiho ještě větší lákadlo a moc dobře to věděl. Vzdorovitě si skousl ret, nebude přeci pořád sténat jako malá holka. ,,Mohl bych z nás udělat divadelní hru, lidi by mi utrhali ruce," uchechtl se tiše.
,,Ruce...?" odvětil mu tiše se zavrněním starší černovlásek. Mezi rty stiskl tkanici jeho kalhot, ve kterých Sasuke spal. Neplánoval zajít nijak daleko, ale chtěl od něj slyšet důkaz, že mu jeho počínání není lhostejné. Už teď to cítil, ale hlasový projev znamenal, že si to uvědomí i ten, co to odmítal.
Odpověděl mu jen výmluvným úsměvem a zhluboka vydechl. Tak nějak tušil, jak to skončí. Vlastně to bylo dobře. Ale teď řešil dilema: mohl se držet zpátky a nechat to zajít o dost dál nebo se podvolit už teď. Svářela se v něm hrdost s něčím dalším, co ani nemohl pořádně identifikovat.
Itachi se na krátkou chvíli narovnal a za zátylek si ho přitáhnul ke svým rtům. Chvíli se o ty jeho jen otíral, než sám svoje pootevřel. Zároveň s tím prsty lehce zaklínil n okraj jeho kalhot a pomalu je stáhnul.
Při tom se Sasuke zachvěl, ale rozhodně to nebylo zimou, doopravdy byl nerozhodný. Chytil ho nesouhlasně za ruku a snad poprvé uhnul pohledem před jeho očima.
,,Teď je jedna z mála chvíli, kdy se doopravdy nemusíš bát," uklidnil ho tlumeně Itachi a dlaní na jeho hrudníku ho donutil lehnout si na záda. Nedovolil by nikomu, aby byl nad ním. Zvykl si na výsadní postavení... sjel rty k jeho klínu a jazykem se dotkl jeho podbřišku.
,,Já se ne-" Chtěl, aby to vyznělo naštvaně, ale hlas se mu zlomil táhlým zasténáním. Nebál se, ale nechtěl přijít o svoji nevinnost. Ne s ním a ne takhle. Přišel by tak i o svoji vyjímečnost a skončil jako všechny ty využité odhozené loutky tady.
A Sasukemu bylo zamezeno pokračovat, když mu císař položil přes ústa dva dlouhé prsty. Sklonil se k němu a lehce se o jeho chloubu otřel rty. Po chvíli přejel jeho vzrušení celou plochou jazyka a mírně přivřel oči. Ani nevěděl, proč tohle dělá, u svých Mazlíčků si to vyhrazoval jen pro ty nejvěrnější a ještě jen za odměnu. Ale když viděl to svíjející se nádherné stvoření... tak chladné a hrdé ve své nepřístupnosti, nedokázal přestat.
Sasuke po něm výhružně střelil zamlženýma očima, ale v takovém stavu neměl jeho vzdor valný smysl ani účinek. Ještě do nedávna by se mu bytostně přičila představa, že by se měl takhle nechat, ale jestli to měla být cena za cokoliv, podstoupil ji.
Itachi ho pak jemě obemknul rty a chvíli si jazykem hrál s jeho špičkou, než si ho nechal proniknout do úst. Věděl až moc dobře, že v téhle oblasti bývají muži lepší než ženy, protože muž se logicky lépe vyznal a podle sebe minimálně odtušil příjemné tempo i citlivější body.
Sasuke se neovládl a s dalším poddajným stenem mu mělce přirazil do zkušených úst. Skoro až šílel, jak moc příjemné to bylo.
Jeho starší společník to nečekal, takže na sekundu mohl Sasuke v jeho černých rozšířených zorničkách spatřit náznak překvapení. Dlaní mu sjel na boky a na vnitřní stranu stehen. Pohyby zrychloval a zpomaloval přesně tak, aby mu způsoboval největší slast. Včas a správně odhadl jeho vrchol a tak se jen mírně otáhnul, aby mezi rty svíral jen jeho špičku. Obyčejně by se asi odtáhnul úplně, ale teď jako by mu to tělo ani nedovolovalo. Pravděpodovně to tak sám chtěl.
V krátké chvíli opravdu Sasuke vyvrcholil, jeho tělo se krátce napjalo a on slastně vydechl se zavřenýma očima. ,,Můj pane..."
Císař sebou trhnul a nevěřícně se na něj zadíval. Nevěřil, že by se nepřeslechl... na rtech mu nezůstala ani stopa po jeho předešlé činnosti, před tím si po nich přejel jazykem. Krátce a mělce se nadechoval, aby se mu znovu vyrovnaly jeho životní funkce, ale jeho temné oči byly v tu chvíly po okraj plny zmatení.
Sasuke na sobě ucítil ten pohled, spalující a přesto v něm bylo něco, co se k šílenství zcela nehodilo. Odhodlaně se mu zadíval do očí, tváře rudé jako ranní červánky a pootevřenými rty marně zachycoval každou částečku drahocenného vzduchu. Až zpětně si uvědomil, co udělal, ale nemohl a snad ani se nechtěl omluvit.
Itachi se pak k němu sklonil a otřel se svými rty o jeho. Nechtěl ho líbat, tušil, žr by mu to nemuselo být dvakrát příjemné. Zlehka vstal a dopnul si košili, kterou mu před tím Sasuke tak šikovně rozepnul a pak mu pomohl přes něj přetáhnout hedvábnou deku. To se císaři nepodobalo... odejít bez vlastního uspokojení, když do středu vesmíru stavél sebe. Ale skutečně už to nevpadalo, že by chtěl Sasukemu provést něco víc.
Chtěl něco říct, cokoliv. Prolomit to tísnivé ticho. Ale prostě to nešlo. ,,Itachi..." začal šeptem, ale hned zase zmlkl a malinko se začervenal, pak se otočil zády k němu. Sbohem, hrdosti.
Císař přivřel onyxové oči a vrátil se o ty dva kroky, kterými se od něj vzdálil. ,,Jaks... jaks mě to oslovil...?" Sklonil se k němu a zvednul mu za bradu tvář. V jeho očích ale nebyly ty nebezpečné jiskrhly hněvu... ale u tohohle muže si nikdo nemohl být ničìm jistý.
Zdálo se, že Sasuke už našel ztracenou jistotu. Samolibě se usmál. ,,Už se to nestane."
,,To bych ti doporučoval..." Palcem mu přejel po rtech a pustil ho.
,,Když bych to udělal, pošleš mě do zlatýho paláce?" odvětil tiše, už se na něj nedíval.
Sasuke mohl v tu chvíli ucítit jeho rty a horký dech na uchu. ,,Ne, kdybys to udělal, přestal bych s tebou jednat jako s mazlíčkem." Pod tím se dalo představit si mnoho věcí, možná proto to řekl.
Něco zamumlal na protest, ale jinak nic nezkusil. Zítra musí brzo vstávat, aby nacvičili tu hru.
,,Dobrou noc." Císař se narovnal a ještě jednou si nevědomky olíznul rty. Pak se otočil k odchodu. Zvláštní...
Sasuke mu ani neodpověděl, jen zavřel oči a ve chvíli usnul.


V příštím díle:
,,Jejich smrtelný křik a prosby byly pro mne tou nejsladší hudbou."
,,Dívej se. Takový je můj trest za neposlušnost."
,,... někdy se mi zdá, že šílenej neni, jenže pak mu je špatně a on si jde pro léky..."
,,...chápete co tu plánujete? Za to by vás mohl zabít..."
 


Komentáře

1 Yukiš Yukiš | 28. prosince 2013 v 11:55 | Reagovat

A já čekala, že na to vlítnou :D Ale zas na jednu stranu je fajn, že to Itachi neudělal ^^ Moc se těším na pokračování!!!

2 Saks Saks | 28. prosince 2013 v 15:51 | Reagovat

Naprosto boží, krásný díl *asi se zamilovala * o_*. Prosím moc prosím já chci další pokračování !!! *_* prosííííím !! :-P  :-D

3 Äki Äki | 28. prosince 2013 v 17:39 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat pokračování.Naprosto boží díl :-D

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 29. prosince 2013 v 10:14 | Reagovat

To vaše natahování je prostě boží. Jsem zvědavá co se ještě z Itachiho vyklube.

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 29. prosince 2013 v 21:57 | Reagovat

nemám rada keď nás takto naťahujete,ale teším sa na pokračko..opäť skvelí dielik. :-D

6 Mari Mari | 31. prosince 2013 v 18:25 | Reagovat

...Toho natahujou až moc :) Ale pak se je alepsoň na co těšit :)
Jinak, úžasné :)

7 kathy kathy | 6. ledna 2014 v 14:18 | Reagovat

Boží! Moc se těším na další!

8 Faitheenah Faitheenah | 23. ledna 2014 v 22:13 | Reagovat

Další díl! Prosííím! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.