Můj majetek! Nesahat! 4

3. listopadu 2012 v 18:40 | Ája |  Můj majetek! Nesahat!
Poslední týden jsem strávila zavřená doma(když nepočítám školu) a vypadá to, že další týden nebude o moc jiný, tak jsem si řekla, že bych něco už konečně mohla napsat, když jsem tu jak ten pták v kleci :D



Sasuke jemně pohladil raněné zvíře po krví slepené srsti. Pes se po něm vzdorovitě podíval, ale neměl sílu na žádný větší odpor.
,, Mrzí mě to," zašeptal Sasuke omluvně. Moc dobře si byl vědom toho, že je to jen a jen jeho vina. Kdyby poslechl Itachiho, kdyby mu dal svou plnou důvěru, nemuselo se tohle vůbec stát. Jeho vlastní sobecká touha dostat se ven stála jedno nebohé zvíře málem život.
,, Zvíře vám vždycky odpustí, když se pokusíte napravit to, co jste zpackal," promluvil k němu Samuel, následně vedle něj položil lavor s horkou vodou a bílým ručníkem. Sasukeho by nikdy nenapadlo, že zrovna od něj někdy něco takového uslyší. Neměl starého sluhu rád, ale tahle jediná věta ho aspoň na chvíli donutila změnit jeho přístup k němu. ,, Děkuju." Převzal si od něj ručník a namočil ho do horké vody. Samuel si nebyl teď jistý, jestli mu děkuje za tu větu anebo vodu s ručníkem, ale to nebylo až zas tak podstatné.
Itachi stál tiše opřený o rám dvěří, ruce měl založené na prsou a s úsměvem lstivé lišky sledoval bratrovo počínání. Pečlivě ručníkem stíral z psí srsti zaschlou krev...opatrně, aby zvířeti neublížil. Líbilo se mu, že trest nebere na lehkou váhu.
,, Snídal jsi už?" Klekl si těsně za něj a políbil ho do vlasů.
,, Nemám hlad." Uhnul Sasuke odmítavě hlavou.
,, Ty se na mě za ten trest zlobíš?" zeptal se Itachi. Neviděl jiný důvod, proč by na něj měl být Sasuke naštvaný.
,, Ne, zasloužil jsem si ho." Pohladil psa konejšivě po hřbetě.
,, Tak co ti přelítlo přes nos?"
,, Udělal jsem chybu a ty ses zlobil jen chvíli. Není to fér," zamumlal s očima přilepenýma k podlaze.
Tolik se mu ulevilo. Bál se, že jeho malý bratříček odhlalil něco, co neměl. ,, Ach, Sasuke." Přitáhl si ho blíž k sobě. ,, Na tebe se nikdy nevydržím zlobit dlouho. Nezapomeň, nikdy tě nebude nikdo milovat tolik jako já."
,, Já vím," řekl si jistou dávkou hořkosti v hlase.
,, Nebuď smutný, jsou lidi, teří nemají nikoho, ale ty máš mě a já s tebou zůstanu navždy." Tiskl ho k sobě silou, jako by ho měl každo chvíli ztratit.
,, Itachi, to bolí." Snažil se Sasuke dostat z jeho sevření.
,, Odpusť." Znatatelně stisk povolil. Sasuke se ale vymanil z jeho náruče úplně a dál se věnoval pouze psovi. Ve tváři měl tak láskyplný výraz, že Itachiho začala pomalu zžírat žárlivost. Jeho oči nebezpečně potemněly. Když si ale uvědomil, že je to jen pitomé zvíře, musel se pousmát nad svou hloupostí...už z toho blbne.
,, Budou z nás nejlepší kamarádi," zašeptal Sasuke stejně láskyplně, jako se díval.
,, Půjdeš se se mnou nasnídat?" Postavil se Itachi na nohy, už mu kručelo v břiše.
,, Běž sám, já se o něj přeci musím postarat," řekl, aniž by dal ruku dolů ze psa nebo se vůbec na Itachiho podíval.
,, Ale obědovat snad budeš, ne?"
,, Ano...s ním, chci, aby se mě přestál bát, aby mi věřil."

Itachi
Ano, chtěl jsem, aby se o toho psa postaral, když už ho takhle zmrzačil, ale nemyslel jsem tím, aby s ním trávil každu možnou chvíli. To není dobré, takhle si zvykne na psa, zatímco mě nenápadně odsune do pozadí - už nebude vysedávat u okna a čekat, až se vrátím, už nebude v noci chodit ke mně s prosíkem, jestli může spát se mnou, protože se sám ve svém pokoji bojí, teď tam bude mít jeho. Takhle jsem si to vůbec nepředstavoval. Musí to skončit dřív, než to začne. Po snídani zavolám veterináře, aby si to psisko odvezl s sebou do ordinace. Vlastně, proč až po snídani? Udělám to hned.
,, Itachi!" Co tak řve?
,, Co se děje?" Položím mobil na stůl a jdu za ním.
,, Yuki už chodí!" Kdo je proboha Yuki? On toho psa pojmenoval?
,, Dal jsi mu jméno...to je od tebe hezké."
,, Nevíš, jak se jmenoval předtím?" zeptal se mě s takovým nadšením. Po dlouhé době v jeho očích vidím světlo...ach, Sasuke, jsou s tebou poslední dobou jen samé problémy.
,, Nevím, dostal jsem ho od bývalého spolužáka...jako všechny ty ostatní." Podívám se letmo z okna, někde tam venku po zahradě lítá celkem sedm bezejmenných psů. Přesně tolik let toho blázna Deidaru znám, a každý rok přesně na moje narozeniny od něj dostávám štěně. Jednou mu budu muset říct pravdu - psy zrovna nemiluju, proto jim ani nedávám jména.
,, Je jich tu víc? Nikdy jsem si nevšiml..." Správně, už je zase smutný, asi si právě uvědomil, že o nich neví, protože nesmí ven a ti psi nikdy naopak nesmí do domu.
,, To nevadí, bráško." Kleknu si k němu a znovu ho políbím do vlasů, tentokrát se neodtáhne. Je to tak příjemné mít ho ve své moci. ,, Přinesu ti něco k jídlu, měl bys do sebe něco dostat." Ač nerad, musím se od něj zvednout. V kuchyni ještě lehce dochutím Sasukeho porci a donesu mu to až pod nos, pochybuju, že by se od toho psa zvednul.
,, Děkuju." Vezme si ode mě talíř, ale ani se toho nedotkne.
,, Sasuke, tomu psovi je snad už líp, když chodí, tak se koukej v klidu najíst." Musí to sníst, jinak by s ním mohl mít další problémy. Teď bych se měl taky nasnídat. Veterináři už volat nebudu, když se ten čokl uzdravuje, až bude úplně v pořádku, bude zase venku s ostatními psy. ,, Sasuke, kde se couráš? Budeš jíst u stolu." Nejdřív jsem ho chtěl nechat jíst u toho psa, ale přece jen potřebuje nějaké mantinely, aby nezvlčel.
,, A nemůžu dostat něco jiného?"
,, Proč?" Ten si zase navymýšlí.
,, Mám chuť na rajčata." Na rajčata? Pořád ta rajčata...ale co bych pro něj neudělal. Nakrájím mu je sám, než by se sem starý Samuel došoupal, měl bych to hotové nejmíň třikrát. Dám mu jich do misky co nejvíc, aby v nich moje kouzelné dochucovadlo nebylo tolik cítit.
,, Itachi!" Ach...co zase může chtít? Snad se Yuki nenaučil aportovat?...Bože, bože, kdybych věděl, že ten pes bude znamenat takové problémy...
,, Yukimu je špatně!" No to je mi jasné, že se to zase týká toho podvraťáka.
,, Moc si mu ublížil, Sasuke, nemůže mu být hned dobře," řeknu klidnýma vyrovnaným hlasem. Přetvařování je mi blízké a navíc je to známka dospělosti a inteligence.
,, Jenže jemu už dobře bylo. Udělalo se mu špatně až po tý mojí snídani."
,, Cože? To proto si chtěl rajčata, protože si dal svou snídani jemu!?" Teď už se mi nedaří držet nervy na uzdě. Bratříčku, to si neměl...
,, Měl hlad a já na to neměl chuť. Ten, kdo dělal tu snídani, mě chtěl otrávit! Nebo aspoň chtěl, aby mi bylo zle. Co když mi to dává do každýho jídla? Co když jsem nemocný právě kvůli tomu!?"
Hlavně klid. Teď se teprv ukáže, jak skvěle umím manipulovat s lidmi. Musím to brát jen jako další zkoušku života. ,, Tu snídani dělal Samuel, Sasuke, určitě do toho nic nedal. Ten pes je nemocný, ne otrávený. Přestaň si vymýšlet nesmysly."
,, To není nesmysl!" rozkřikne se na mě, vzápětí se trochu uklidní a začne brečet. To mi přímo nahrává do karet.
,, Uklidni se, miláčku." Přitisknu si ho k sobě. ,, Šššš, to se vysvětlí. Kdyby ti Samuel sypal do jídla jed, měl bys ho logicky v krvi a testy z nemocnice by to ukázaly." Tenhle tah se mi opravdu povedl.
,, Ne každý jed se ukáže v krvi." Sakra. Nečekal jsem, že to ví...ale to nevadí, poradím si. ,, Tak tohle jídlo pošlu do laboratoře a Samuel dostane zákaz se k tobě přibližovat, bude se o tebe starat někdo jiný. Jestli se ukáže, že v tom jídle něco bylo, nebo jestli tvoje nemoc zmizí, když ti nebude jídlo nosit Samuel, dám ti za pravdu, ale jestli se nic nezmění, omluvíš se mu, že jsi ho z něčeho tak ohavného podezříval. Souhlasíš?"
,, Jo." Obtočí Sasuke ruce okolo mého pasu a pomalu se uklidní.

Sasuke
,, Jsi můj miláček." Políbí mě Itachi do vlasů.
Vím, že mám pravdu. Samuel mě nikdy neměl rád a moji nemoc nikdy nedokázali ani pořádně pojmenovat, tímhle by se všechno vysvětlilo. Konečně se po těch všech letech uzdravím.
,, Teď si ale pojď sníst ta rajčata. Ty jsem krájel já sám a víš, že já bych ti nikdy neublížil." Pustí mě Itachi ze svého objetí. Samozřejmě, že to vím. Miluje mě ze všech nejvíc...můj nejdražší bratr. Teď ale nemůžu jíst, musím se postarat o Yukiho.
,, Sasuke, běž jíst, já se o toho psa zatím postarám." Chytí mě Itachi za loket a nasměruje ke dveřím do kuchyně.
,, Dobře, děkuju, bráško." Odejdu do kuchyně. Na stole leží miska až po okraj naplněná rajčaty nakrájenými na měsíčky. Stačím jich sníst sotva polovinu a už se cítím plný.
,, Jak je Yukimu?" Přijdu za Itachim do obýváku.
,, Už líp, snědl si to?"
,, Víceméně. Tak já se o něj teď zase postarám," pokusím se to zamluvit.
,, Jak víceméně?" Jak jsem si mohl myslet, že by to neprokouknul?
,, Polovinu. Já vážně nemám moc hlad."
,, Dobře." Letmo mě políbí na tvář a odejde. Divím se, že mě nezačal poučovat, že musím víc jíst. Asi bych mu měl říct, aby ty rajčata dal do ledničky, sním si je později. Chci na něj zavolat, ale hlas se mi zadrhne už na samém počátku. Co se to děje?...Možná bych si měl jít na chvíli sednout, mám pocit, že se mi třesou nohy, nechci spadnout.
,, Sasuke, je ti dobře?" zeptá se mě táta.
,, Ne, je mi..." Táta!? Kde se tu vzal!? Je přece mrtvý...
,, Sasuke, s kým si tu povídáš?" Objeví se ve dveřích Itachi a pomalu si sedne na pohovku vedle mě.
,, S tátou." Vidím ho, ale uvědomuju si, že je to jen halucinace. Uvědomuju si to... ,, Já vím, že tu není, ale vidím ho." Položim si hlavu do bratrova klína a úmyslně zavřu oči, nechci vidět to, co není...nechci. Nikdy ale nepomůže, když zavřu oči, vidím to všechno ve své hlavě, ve svých předstvách...a ty zvuky. Nedá se to zastavit. Nestačí říct dost. Jsou všude, obklopují nás...přízraky. Stěny je schovávají uvnitř sebe, všechno se tu proti mně spolčilo. Jen můj bratr... můj Itachi ten by mi nikdy neublížil. Pokud ten, který tu se mnou sedí, je skutečně on, ale ty jeho oči... musí to být ten pravý. Poznám ho, už ho poznám...podle těch očí. Ty by mi nikdy nelhaly. Nikdo by nedokázal napodobit to, co má v očích ani ty největší čáry ne.

,, Sasuke, zase se ti přitížilo." Itachi ho konejšivě hladil po vlasech, nic víc pro něj v téhle chvíli udělat nemohl. Navrch se tvářil zhrouceně, ale uvnitř se mu po celém těle rozlilo příjemné teplo.
 


Komentáře

1 Shina Shina | 3. listopadu 2012 v 19:53 | Reagovat

Úžasný!! Tenhle díl se moc povedl :)) (zlotřilák Itachi) :DD

2 Sasanka-chan Sasanka-chan | 3. listopadu 2012 v 22:56 | Reagovat

Tahle povídka patří mezi moje nejoblíbenější, takže chci rychle další díl! Ten Itachi mě šíleně mate... :D

3 uchimaki uchimaki | 4. listopadu 2012 v 9:22 | Reagovat

wowwwww užasnýýýý <3 ;-)  :-D

4 Stella S-E Stella S-E | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 14:32 | Reagovat

Itachi je celkem dobrý herec jak na to tak koukám :D takhle Sasukeho vodit za nos :-D

5 666 666 | 4. listopadu 2012 v 16:57 | Reagovat

wow úžasnýý :) rychle pokráčko :)

6 Zakkyte Zakkyte | E-mail | 5. listopadu 2012 v 23:07 | Reagovat

Zvláštní díl, takže konečně vím co za tím stojí ! Johoo! :D

-------.
Jen tak btw, jestli občas navštěvuješ blog leiko-sama.blog.cz a četla jsi příspěvek, nový blog už se dává pomalu do chodu, pokud stojíš o to být SB napiš prosím do rubriky SB-ének na blogu zakkyte.blog.cz

7 Danyla Danyla | Web | 6. listopadu 2012 v 21:30 | Reagovat

Ja túto poviedku milujem. A tak to Itachi.... Chudáčik Sasuke. Ale na druhú stranu Itachiho chápem, nechce sa ho vzdať za žiadnu cemu. :) Rýchlo pokračko už sa neviem dočkať.

8 Krevetka Krevetka | Web | 7. listopadu 2012 v 17:26 | Reagovat

há Itachi je takovje prchant :-D chudák Sasík :-D skvělá kapitola! :-)

9 Lee Lee | Web | 12. listopadu 2012 v 16:55 | Reagovat

Jéé konečně jsem se dočkala super :) skvělej dílek

10 Aki Aki | Web | 28. května 2013 v 13:12 | Reagovat

Itachi ty jeden zvrhlík :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.