Říjen 2009

-x-xpřesměrováníx-x-

29. října 2009 v 15:39

Ozvěna minulosti 16

29. října 2009 v 15:37 | Ája |  Ozvěna minulosti
No lidáčci zas mě napadly samí nesmysly, poslední dobou moje fantazie
pracuje až moc a nepřetržitě, no nwm jestli je to dobře.
_____________________________________________________________

Sasuke se zamyšleně díval do zdi, až to přišlo Ino divné.
,,Jsi v pořádku?"Zeptala se ho opatrně.
,,Co?!"
,,Ptám se tě, jestli se ti něco nestalo, koukáš jako by tě něco žralo."
,,Víš, že je Sakura v Konoze?"
,,Cože?!"
,,A přivedla si sebou nějakýho pitomce, jmenuje se Seln a je to cvok skoro jako Naruto."
,,Třeba je s ním šťastná."
,,Hm ale asi to není její přítel, představila ho jako svého kamaráda."
,,No jo ale víš co se říká, kamarád taky rád."
,,Když nechtěla Naruta, který byl teda pořádně na hlavu, tak proč by měla chtít tohodle blbce?"
,,Ty žárlíš!"
,,Ale nežárlím, vždyť se Sakurou nic nemám."
,,Ale chtěl by si mít, viď?"
,,Nebudu ti lhat, není to tak dlouho, co jsem byl se Sakurou a pořád k ní něco cítím."
,,Tak to změníme........."
Ino se k němu přitulila a rukou zabloudila po jeho hrudi.Sasuke ale její ruku odstrčil.
,,Teď ne Ino, nemám na to náladu ani chuť."
Otočil se k ní zády a pokusil se zapomenout na růžovlásku.

Sakura byla ještě v nemocnici, po celou dobu práce přemýšlela, jak se dostat pryč z Konohy.
Začínala tuhle vesnici nenávidět a ještě víc nenáviděla její obyvatelé až na pár výjimek.
Jako svého úhlavního nepřítele považovala Itachiho, už jen pár minut a mohla jít domů,
kde na ni netrpělivě čekal Seln.
,,Sakuro, víš já hodně přemýšlel a myslím, že by jsme se měli vrátit do mojí vesnice."
,,To samé chci a já, jenže to nejde, nedostanem se odsud a navíc Tadomiko se kvůli nám
obětovala a my by jsme teď měli utíct?"
,,No jo asi máš pravdu a můžu se na něco zeptat?"
,,Na co?"
,,Ten Sasuke mě asi nemá moc rád, viď?"
,,Sasuke je jen namyšlený blbeček, co si myslí, že na něj nikdo nemá."
,,Ale ty si ho měla ráda, že jo?"
,,Kdysi jsem ho milovala, ale to už je pryč."
,,Proč jste se rozešli?"
,,Já o tom nechci mluvit Selne, pořád to tolik bolí."

Tadomiko odešla z nemocnice o chvilku déle než Sakura.Před nemocnicí na ni čekalo nemilé překvapení.
,,Itachi, co tady děláš?"
,,Je to tak těžké uhodnout?"

,,Jestli čekáš na mě, tak čekáš zbytečně."
,,Zapomněla si na čem jsme se dohodli, jestli si zapoměla ty, tak můřu zapomenout i já."
,,Ne, nezapomněla........"Povzdychla si zoufale.
Itachi ji chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě pro polibek.
Tadomiko byly jeho rty odporné, ale nechala se, nic jiného ji ani nezbylo.
Tenten seděla doma sama, její myšlenky se točily okolo Itachiho, nenáviděla ho, ale zároveň
ho chtěla zpátky.Tadomiko pořád nepřicházela, proto se rozhodla, že ji půjde naproti.
Pohled na sestru v Itachiho náručí s ní naprosto otřásl.Nebyla schopna ze sebe vydat
jedinou hlásku natož slovo.Vůbec to nechápala, vlastně to viděla jako podraz, ale nehodlala
tady začít křičet a dělat ze sebe hysterku.Jednoduše odešla zpět domů.Tadomiko se objevila
za chvilku.
,,Stalo se něco?"Zeptala se jen, co ji uviděla.
,,Co by se mělo stát?"Podívala se na ni Tenten zkoumavým pohledem.
,,Že mi neřekneš ani ahoj."
,,Nazdar."
,,Tenten?"
,,Co ještě?"
,,Jsi vážně v pořádku?"
,,Jo jsem a mám na tebe takovou otázku, proč nechceš Itachiho?"
,,Je to hajzl."
,,Vážně?!"
,,Kam tím sakra narážíš, už toho začínám mít dost!"
,,Když ho nechceš, tak proč jste se ocumlávali před nemocnicí!"
,,Ty mě sleduješ?!!"
,,Ne jen jsem ti šla naproti!"
,,Tenten, já ho nechci, ale on chce mě a jestli já s ním nebudu, tak na tom bude Sakura dost blbě."
,,Co s tím má co dělat Sakura?"
,,Copak ti není divný, že odešla z Konohy, vrátila se a žije jako dřív, přitom by za tohle měla být zavřená."
,,No a co?"
,,Přivedl ji Itachi, souhlasil s tím, že ji nechá být, když mu půjdu po vůli, už je ti to jasný?"
,,Vždycky chtěl tebe, já jsem pro něj byla jen hračka.........."
,,Přece by si nestála o lásku, takovýho hajzla?"
,,Láska je slepá.........."
,,Raději půjdem spát, třeba to zítra uvidíš jinak."
,,Hm třeba........"

Sakura se probudila dřív než Seln, nechala ho spát a raději odešla do nemocnice.
Cestou potkala Ino.
,,Ahoj Sakuro, tak dlouho jsem tě ne......."
,,Prosimtě ušetři mě tý přetvářky."Nenechala ji ani domluvit.
,,Jaký přetvářky?"Dělala Ino ze sebe blbou.
,,Už nejsme děti, aby jsme se hádali kvůli Sasukemu, tak si vyhrála, je tvůj, no a co?"
,,Já vím, proč si tak odtažitá, žere tě to, žere tě, že mám Sasukeho, jen si to nechceš přiznat, ale
máš pravdu je můj, prostě to tak muselo dopadnout, jsem lepší a hezčí, co by mohl vidět na takové ubožačce, jako si ty."
,,Já nejsem žádná věc, aby mě jedna z váš mohla vlastnit."
Ozval se mužský hlas, který patřil černovláskovi s andělskou tváří.
,,Tohle se mě netýká."Sakura se k němu otočila zády a chystala se odejít, Sasuke ji ale chytil za loket.
,,Pusť mě!"Zařvala na něj vztekle.
,,Teď když s tebou můžu mluvit?Tak tě mám pustit?Ani náhadou......."
,,Sasí, přece se nebudeš zahazovat s takovou nulou!"
,,Mlč!"Blondýnka se zatvářila ublíženě, ale mlčela.
,,Hned ji pusť!"Pohlédl Seln vztekle do Sasukeho výsměšných očí.
,,Do toho ti nic není, si tu nadbytečný."Vrhl na něj opovržlivý pohled černovlásek.
,,Ne Sasuke tobě do toho nic není!"Sakura se škubnutím vytrhla z jeho sevření.
,,Půjdem Selne, tihle idioti nám za to nestojí."
V Sasukeho očích vzplanuly výhružné plamínky, nechal tam Ino stát, oddělil Selna od Sakury tak, že ho
kopnutím do břicha odmrštil pár metrů dozadu.
,,Co to děláš!"Sevřela Sakura ruku v pěst a chystala se, že mu jednu natáhne.Sasuke její útoky bez problému
vykryl.Jen co na něj namířila sevřenou pěstí, sevřel ji ve své ruce a přitáhl si ji k sobě.
,,Jsi silnější, ale na mě nemáš a nikdy mít nebudeš."
Sakura po něm vrhla vražedný pohled, ale na další útok se už nezmohla, její chakra byla minimální.
,,Co budeš dělat teď Sakurko, ale asi nic, protože si slabá."
Šeptal ji do ucha, tuhle ošklivou a ponižující větu.
,,Jdi někam...."Plivla mu do tváře.
,,Raději mě poslouchej, Saniriho jsem nezabil, žije a......."
,,Nelži!!!Já ti nevěřím!"
,,Můžeš mě aspoň vyslechnout!"
,,Ne nemůžu!"
Sasuke ji přitiskl ruku na ústa.
,,Teď mě poslouchej, Saniri žije, je teď se mnou a s Ino, původně jsem ti o něm nechtěl říkat, ale přece
jen jsi jeho matka, tak by si teď nemusel a být na mě tak hnusná."
Jen co to dořekl, ji pustil.
,,Nevěřím ti ani slovo, jsi jen lhář a vrah."
,,Víš co, mě už je to jedno, dělej si co chceš, já klidně budu Saniriho vychovávat s Ino, ale potom mi nic
nevyčítej!"
,,Já ti jen výčítám a budu vyčítat to, že si našeho syna zabil!"

Sasuke nad tím mávnul rukou a zmizel, měl dost toho zbytečného obhajování.
Ino se na něj vrhla, jen co ho uviděla.
,,Ty si jí řekl o Sanirim?"
,,Hm ale nevěří mi a už je mi to jedno, možná by bylo lepší, kdybych z Konohy odešel já."
,,Já ale odejít nechci."
,,Ani nemusíš."
,,Jak to jako myslíš?!"
,,Ino, nám dvěma to stejně neklape, nehádáme se, ale já tě nemiluju, promiň."
,,Přece mě takhle neopustíš!"
,,A jak by sis to teda představovala?"
,,Nechci, aby si odešel!"
,,Já tady nechci žít, když je tu Sakura a ten její ochránce k ničemu Seln."
,,Co když nebude chtít Saniri odejít?"
,,Proč by neměl chtít odejít?"
,,Já nevím, třeba si tu zvykl."
,,Je tu chvíli."
,,Kam chceš vlastně jít?"
,,Orochimaru je po smrti, ale Zvučná přesto nezanikla, je na tom blbě, dám ji dohromady, v Konoze
se stejně necítím doma, možná patřím právě tam."
,,To chceš, aby Saniri vyrůstal tam?!"
,,Aspoň bude od malička zvyklý na to, že život není procházka růžovým sadem."
,,Nechci tě ztratit."
,,Nikdy si mě ani neměla, tak mě nemůžeš ztratit."
,,A co Hinata?"
,,Co je s ní?"
,,Je to přeci tvoje kamarádka."
,,Bude mi chybět, ale ona není sama, teď tu má kamarádku.......Sakuru."
,,Nechci, aby si odešel."
,,Ino, vážně mě mrzí, že jsem tu ublížil, ale byla si jen náplast na ránu, kterou způsobila Sakura v mém srdci."
,,Nemusíš se omlouvat, já věděla, že mě stejně nemiluješ."
,,Takže je všechno v pohodě?"
,,Ne tak docela.....opouštíš mě."
,,Najdi si někoho, kdo si tě zaslouží, hlavně ne někoho jako jsem já."
,,Nechci nikoho jiného než tebe...."
,,No
já se půjdu rozloučit s Hinatou a možná i s Itachim."
Dělal, že její poslední větu neslyšel.

Hinata se ho sice snažila v Konoze udržet, ale Sasuke už byl rozhodnutý.
Na Itachiho se nakonec vykašlal, vždyť on na něj dřív taky kašlal.

Hned se vrátil domů pro Saniriho.V domě byl klid, ale na podlaze byly zvláštní krvavé stopy.
Sasuke se rozhlédl na všechny strany, nikde nikdo nebyl.Bylo to zvláštní.Opatrně nahlédl
do kuchyně, kde spatřil toho komu patřily krvavé stopy.Na zemi ležela plavovláska, její plavé
byly zbarvené od krve do rudé červené.Sasuke se k ní sehnul, odlepil vlasy z jejího krku a marně
hledal puls.Nemělo cenu se teď zabývat Ino, byla mrtvá.Musel najít Saniriho, třeba vidělo toho, kdo to udělal,
ale Saniri ve svém pokoji nebyl.Ještě se šel podívat do ložnice.

,,Ahoj Sasuke, doufám že si tu blonďatou husičku neměl vážně rád, protože nežije."
,,Sakuro, neříkej mi, že si ji zabila, byly jste nejlepší kamarádky!"
,,Správně....byly, ale už nejsme, Ino byla jen namyšlená husa."
,,Proč si to udělala?Snad si nežárlila?"Pozdvihl Sasuke obočí.
Sakura se zlověstně rozesmála.
,,Ty si ale naivka, vůbec mě nezajímáš, jen zkouším být jako ty bezcitná, zlá, namyšlená a co ještě?Poradíš mi?Ty se znáš nejlíp."
,,Jsi ubohá."
,,Nejsem ubožejší o nic víc, než jsi ty."
,,Kde je Saniri?"
,,Jsi cinik, dobře víš, že je mrtvý!"
,,Ne není mrtvý, mě je jedno jestli mi věříš nebo nevěříš, určitě si ho vyděsila, promiň nemůžu se tady s tebou
zahazovat, musím ho najít, než se něco stane a jestli se mu něco stane, budu ti to vyčítat do konce života
, poznala si to?Hraju si na tebe."
,,Blbečku, není legrace žertovat o našem díky tobě mrtvém synovi."
,,Si vážně tak natvrdlá a nebo to jen hraješ?"
,,Nejsem natvrdlá, to ty jsi blbeček, zahazuješ se s takovou blbkou jako je Ino."

Sasuke ji pevně uchopil za ramena a položil na postel.
Sedl si na ni obkročmo a ruce jí dal za hlavu.

,,Já vím, proč ti Ino vadí, proč si ji zabila, protože ke mně pořád něco cítíš a neříkej že ně, nebudu
ti věřit, žárlíš, žárlíš, žárlíš a zase jenom žárlíš."
,,Co si o sobě myslíš, že jsi pan dokonalý, že před tebou snad každá holka padne na kolena?"
,,No většinou se tak skoro všechny dívky chovají, když mě uvidí, tak nevím co si mám myslet."
,,Já se tak rozhodně nechovám."
,,Ale chovala si se tak!"
,,Ale už se tak nechovám!"
,,To se dá lehko napravit."
Sasuke se k ní sehnul pro polibek, hned na to se od ní odtrhl.
,,Máš rty jako led."Konstatoval......
,,To asi proto, že k tobě nic necítím."

Sakura z jeho sevření vyprostila jednu ruku, na které se okamžitě objevily dlouhé černé nehty, s kterými
udělala Sasukemu škrábanec přes hruď.V tu chvíli se její nehty vrátily do původní délky.

,,Jak se ti to stalo?!"Zeptal se ji s vykulenými oči.
,,Jako co?"
,,Ty nehty!"
,,Každý máme svá malá tajemství."
,,Takovou tě neznám, ty nejsi Sakura, kterou miluju."
,,Ty mě miluješ?!"
,,Ne tebe ne, miluju tu starou Sakuru."
,,Aha tu naivní hňupku, lituji, ta zemřela."
,,Ne nezemřela, pořád tu je, ale někde hluboko uvnitř tebe, spí a neprobouzí se."
Sakura se zahleděla do jeho černých upřímných očí.
Setřásla ho ze sebe a raději utíkala do nemocnice.

,,Kde si byla?"Zpovídala ji hned Tadomiko.
,,Nikde…."
,,No někde si být musela."
,,Víš mám takové tajemství, ale nesmíš to nikomu říct……"

Sasuke hned běžel za ní, ale už byla pryč, potkal jen Itachiho.
,,Sasuke!"
,,Co?"
,,Myslím, že by si měl něco vědět."
,,A co bych měl vědět?"
,,Něco o Sakuře."
,,Jo už jsem si všiml, má zatrceně dlouhý a ostrý nehty."
,,Co?!
Zadíval se něj Itachi jako na blázna.
,,Hele já o ní nechci nic vědět, stejně s týhle vesnice zmizím a na dobro."


Sex v kanceláři 12

26. října 2009 v 11:41 | Ája |  Sex v kanceláří
Tak jsem se k něčemu dokopala, to budete koukat :-D:D co mě zas napadlo
, vypadá to, že se vše vrací do starých kolejí, takže bych měla normálně stíhat psát
povídky i když mám trochu problémy s některými spolužáky, už začínám uvažovat
, že přestoupím na jinou školu, jenže mám strach z toho jak bych zvládala učení,

to je totiž u mě právě na prvním místě.A namalovala jsem k téhle povídce i jeden obrázek, konkrétně Sakury, ale je to malováno na rychlo, tak to neberte zas tak vážně.
Navíc to je vážně příšerné...brrr....., co jsem to vytvořila....
________________________________________________________________

Všude byla jen voda, byla stále tmavší a dívčí tělo se potápělo hlouběji.

Nakonec se přece jen rozjasnilo a to tak, jako by snad právě vycházelo slunce.
Sasuke ležel v posteli nad ním zděšeně koukala Karin.
,,Co se stalo?"Ptal se Sasuke trochu malátně.
,,Křičel si ze spaní, tak jsem rozsvítila, co se ti to vlastně zdálo?"
,,A-ani už nevím."
Sasuke vylezl z postele a šel si propláchnout obličej.
Podíval se do zrcadla na svůj ještě teď vyděšený výraz ve tváři.
Připadal si jako hlupák, všechno se mu zdálo, Sakura ho pořád nechce a s Karin
se zřejmě rozvádět nebude.Najednou se mu to vybavovalo....rozloučil se s Orem,
ten šel domů, on šel taky domů, usnul a potom ten sen.......Měl nutkání si o tom s
někým promluvit.Vrátil se potichu do ložnice a vylovil z kapsy od kalhot mobil.

,,Co otravuješ takhle pozdě, já spím!"
Zpražil ho Orochimaru hned na začátku hovoru.
,,Měl jsem sen a byl o...."
,,Si normální, voláš mi kvůli snu?!!!!Jako by to nepočkalo do rána.."
,,Ne nepočkalo, byl jsem se Sakurou a potom zemřela, co to má znamenat?"
,,Hele mám na sobě nápis "Snář"?!Ale když už chceš znát můj názor, tak to asi znamená,
že si se Sakurou nejste souzeni a zbohem chci spát."
Orochimaru odhodil mobil, pro jistotu ho před tím vypnul, aby náhodou Sasukeho nenapadlo
volat znovu.Opravdu k smrti nesnáší, když ho někdo uprostřed noci budí.

,,Komu si volal?"Vyzvídala hned Karin.
,,Na linku bezpečí, stěžoval jsem si, že mám doma nebezpečně podezíravou ženu."
,,Blbečku."Patřičně ho titulovala.Sasuke zalehl a znovu se pokusil usnout.
,,Tak komu si volal?"
,,Nech toho."Sasuke se ke své ženě otočil zády a dělal, že už spí, jen tak pro jistotu, aby
náhodou Karin nenapadlo vyzvídat, jestli si náhodou nevzpomněl, co se mu zdálo.
,,Sasuke, tak řekneš mi komu si volal?"
,,Orochimarovi, neboj nespím s ním."
,,To by mě ani nikdy nenapadlo."Procedila Karin skrz zuby.
,,Sasuke?"
,,Co zas?!"
,,Proč si mu volal?"
,,Abych si s ním domluvil rande a tam ho svedl!"
,,Ne, vážně, proč si mu volal?"
,,Kvůli práci."
,,Nelži, vyprávěl si mu ten sen, viď?"
,,Můžeš toho sakra nechat, kolikrát ti mám říkat, že si ten sen nepamatuju, to seš natvrdlá!"
,,Nemusíš na mě řvát, já se tě v klidu ptám."Karin si v rukou pohrávala s pilníčkem na nehty
a důkladně si s ním opravovala nedokonalosti svých nehtů.
,,Ne ty mě jen otravuješ, proč to děláš, to se nedá vydržet!"
,,Já se tě jen ptám."Mluvila pořád vyrovnaně Karin, jako by ji snad nic nedokázalo rozhodit.
,,A proč?"
,,Protože tě znám."
,,No a…?"
,,Co no a?!Dobře si pamatuji na tu děvku Sakuru."
,,Začal jsem si s ní jen kvůli tobě!"
,,Tsts nepovídej?"
,,Psychicky si mě ničila, byl jsem ti věrný, ale to tvoje podezírání mě ničilo, že jsem si nakonec vážně našel
Jinou ženskou, Oro měl pravdu, neměl jsem se ženit, zničila si mě!"
,,No jo Orochimaru má vždycky pravdu, do našeho manželství mu nic není."
,,Máš pravdu, ale díky němu jsem potkal Sakuru."
,,Cože?!To kvůli němu!!"Vypěnila Karin.
,,Přímo mi řekl, že se s ní mám vyspat."
,,A kdyby ti řekl, ať vyskočíš z okna, tak to taky uděláš?!"
,,Tady nejde o to co řekl Oro, tady jde o to, že mě ničíš!"
,,Jak si mám být ale jistá, že mi nejsi nevěrný, vždyť tě chce každá druhá!"
,,Prosimtě, vždyť v našem vztahu nikdy o věrnost a lásku nešlo, jsme spolu jen kvůli Akimu."
,,Já tě ale miluju."
,,Mrzí mě, že ti to musím říct, ale čím dýl jsme spolu, tím víc mi lezeš na nervy a teď chci spát."
Sasuke se ke Karin otočil zády , zavřel oči a v mžiknutí oka spal.Zato Karin nemohla usnout,
pořád se jí v hlavě točila Sasukeho poslední věta předtím než usnul.Nakonec přece jen usnula i
když se zvláštním pocitem smutku.Ráno bylo snad ještě horší.Sasuke vstal, oblékl se a bez
jediného slova chtěl jít do práce.
,,Sasuke, počkej…"Chytila ho Karin za rukáv od košile.
,,Co?"
,,Přemýšlela jsem, mrzí mě, že mě nemáš rád a tak mě napadlo, že by jsme mohli zkusit
Manželskou poradnu, co ty na to?"
,,To snad nemyslíš vážně?!Nemám zapotřebí dělat cizím lidem šaška."
..Jakýho šaška?Třeba by se to mezi námi srovnalo!"
,,My ale nepotřebujem, aby někdo mezi námi něco srovnával, mýslíš, že potom co si s někým
promluvím, tak tě budu milovat?!"
,,Kdo ví, třeba ano."
,,Ne!A to je moje konečné slovo!"
Sasuke za sebou zabouchl domovní dveře a raději šel opravdu do práce.
U dveří se potkal s Orem.
,,Vypadáš naštvaně."
,,Já nejsem naštvaný!"Vyjel na něj Sasuke.
,,Hups promiň, že jsem řekl svůj názor."
,,Promiň, jen mě štve Karin."
,,Hm nic neobviklého."
,,Víš, co mi normálně ráno řekla před tím, než jsem odešel do práce, že by jsme měli zkusit manželskou poradnu!"
,,Co?"Orochimaru dostával záchvaty smíchu.
,,Co je to za blbost?!"
,,To samý jsem jí řekl i já a na to se jen zatvářila jako bych jí děsně ublížil."
,,Nech to plavat a co Sakura?"
,,Jak co Sakura?!"
,,No co včera když si mi volal, tak si zněl jako by si umíral."
,,Já ne to Sakura umírala…."
,,Já vím ve snu."Neodpustil si Orochimaru uštěpačnou poznámku.
,,To není legrace."
,,No promiň, ale mě už to přijde jako legrace, když tě straší i ve snu."
,,Náhodou to byl hezký sen až na ten konec."
,,Stejně tě nechápu, trápit se kvůli holce."

Sasuke už nic neříkal, možná se Orochimarovi neměl s tím snem vůbec svěřovat, jak by ho mohl pochopit, když
nikdy nikoho nemiloval.Sedl si za pracovní stůl, hlavu si podepřel pravou rukou a znovu si vybavoval ten sen.
Zasmál se nad svou představivostí, připadal si jako pitomec, co věří na pohádky.Jeho žaludek mu později oznámil,
že nesnídal, proto se zvedl a rozhodl se pro menší svačinku.Přesně věděl kam půjde, chodil tam vždycky když
měl menší hlad, proto nečekal, že by ho tam mohlo něco překvapit a přece se to stalo.Nevěděl jestli mám
být šťastný nebo smutný, z toho jak ho život zvláštně mučí.Viděl Sakuru a tentokrát si byl jistý, že to žádný
sen není.Pořád se dívala na hodinky a nervózně podupávala levou nohou.Člověk nemusel být nějak chytrý,
aby poznal, že na někoho čeká.Právě proto Sasuke nevěděl, jestli má být šťastný z toho, že ji vidí a nebo být
nešťastný z toho, že pravděpodobně na někoho čeká, věštec nebyl, ale hádal, že je to nějaký muž.Z nebe začaly
padat kapky deště.S úsměvem vzpomínal jak mu máma jako dítěti, říkala několik verzí proč prší.Jak naivně jim věřil.
Dnes tu stojí jako dospělý člověk a dívá se na lásku svého života, která mu utekla.Nemohl tam jen tak stát a dívat se,
nedalo mu to, musel s ní mluvit.

,,Ahoj Sakuro."
Se založenýma rukama se na něj otočila
(a je to tady, můj hrůzostrašný výtvor, za psychickou újmu neručím)
,,Sasuke?!"
,,Co tu děláš, na někoho čekáš?"
,,Jo ale asi nepřijde a co tu děláš ty?"
,,Chodím tudy každý den, když se zapomenu nasnídat."
,,Aha…….."
,,Jsem rád, že jsem tě viděl."
,,To neříkej…"
,,Proč?!"
,,Sasuke, nedělej si to ještě těžší než to máš, já se k tobě už nevrátím."
,,Já vím, ale to není důvod, abychom spolu přestali mluvit."
,,Promiň, ale už musím jít."
Sakura mu zmizela dřív, než stačil říct jediné slovo, tak jen potichu do deště zašeptal….,,Sbohem."
Naprosto zapomněl, proč jsem vůbec šel.Proto se vrátil zpět do práce, hlad ho přešel.

,,Kde si byl?"Zeptal se Orochimaru, jen co ho viděl přicházet.
,,S těmi slovy mi připomínáš Karin "Kde si byl" , to je jediné na co se umí ptát."
,,Jo ale s tím rozdílem, že já tě nepodezírám z nevěry."
,,To je jedno, viděl jsem Sakuru, z nějakého neznámého důvodu se mnou nechce ani mluvit."
,,A víš co to znamená?"
,,Že mě nenávidí?"
,,Ne-e."
,,Tak co?"
,,Víš když jsem se s nějakou holkou rozešel, tak jsem ji jako útěchu nabídl, že můžem být kamarádi i
když vím, že to dívky nerady slyší, pokud mě ta holka milovala, tak nechtěla být má kamarádka s vědomím,
že mě ztratila jako kluka, chápeš?"
,,Takže ty si myslíš, že se mnou Sakura nemluví proto, že je do mě zamilovaná?"
,,Jaký jiný důvod by asi tak mohla mít?.....nevíš?"
,,Třeba mě nenávidí."
,,To by si s tebou ani nikdy nezačala."
,,Stejně nechápu, jak si tím můžeš být tak jistý."
,,Praxe života, Sasíku."
,,Hm…..no a co mám teď dělat?"
,,Hele už jsem ti toho řekl snad dost, nemůžu za tebe všechno dělat."
Sasuke si sedl na židli a znuděně se rozhlédl po místnosti, v hlavě se mu točily všechny možné i nemožné verze, proč s
ním Sakura nemluví.Nejvíc přemýšlel nad Orochimarovou verzí, ale kdyby to tak bylo, proč by s ním nechtěla být?
Vždyť ji několikrát říkal, jak moc ji má rád.Celý den strávil s takovými myšlenkami.Domů se mu vůbec nechtělo a lhal by,

kdyby řekl, že kvůli Karin to rozhodně není.Myslel si, že ho ta žena co je asi vážně jeho manželka, nedokáže ničím pře-
kvapit, dnes tomu bylo ale jinak.Čekala na něj s večeří, což bylo dost divné, protože Karin nevaří.

,,Ahoj."Přivítala ho neutrálně.Sasukemu to nedalo, musel se zeptat.
,,Stalo se něco, někdo umřel?"
,,Ne, co by se dělo, jen si myslím, že by jsme si měli promluvit."
,,Hm a o čem?"
,,Jak to teď s námi bude."
,,Co jak bude?"
,,Já nechci žít s někým, o kom vím, že mě nemá rád."
,,Takže se mnou nechceš být?"
,,Ne to ne, jen si myslím, že by jsme spolu měli víc mluvit, snažit se jeden druhého pochopit."
,,Aha a čeho tím chceš docílit?"
,,Sasuke!Můžeš toho nechat, já se aspoň snažím!"
,,No jo….ale až jindy, jsem unavený, půjdu si hned lehnout."
,,Takže mi chceš vlastně říct, že jsem se s tou večeří dělala zbytečně?"
,,Nemám hlad…"
Karin poníženě sklopila hlavu dolů.
Sasuke dělal že ji nevidí.
,,Sasuke, prosím."
,,Dobře……"Povzdychl si unaveně a sedl si naproti ní ke stolu.
Do očí jí to neřekl, ale upřímně mu to ani trochu nechutnalo, bylo vidět, že nikdy v životě nevařila.
Přesto všechno snědl, aby měl od ní pokoj.Unavený ulehl do postele a Karin spokojeně vedle něj.
Ráno se probudil s příšernou bolestí hlavy.Karin se na něj usmívala jako sluníčko.

,,Co se stalo?"Ptal se jí trochu malátně.
,,Co by se mělo stát?"
,,Vůbec nic si nepamatuju, co se včera stalo?"
,,Tak teď si mě urazil….krásně jsme si spolu užili."Dál se na něj smála.
,,Cože?!Já si jen pamatuju, že jsem přišel z práce domů a…….okno."
,,No to je jedno, ale přesto to byla krásná noc."Lípla mu pusu na tvář a šla do koupelny.
Sasuke jako by ho někdo pronásledoval vyletěl ze dveří rychle do práce.

,,Co to že se tak tváříš, jako by ti uletěly včely?"Zeptal se ho hned Orochimaru.
,,Vyspal jsem se s Karin."
,,COŽE?!!!!!!"Orochimaru vyprskl kávu, kterou právě pil na sněhobílou zeď za Sasukem.
,,Vyspal ses s vlastní ženou?!To odporuje zákonům přírody, kdyby aspoň byla hezká, ale takhle!"
,,Aspoň, že si z toho nic nepamatuju."
,,Že ona tě otrávila a potom znásilnila!"
,,Tak o tom fakt pochybuju."
,,To by si se divil, co žárlivé ženy dovedou, nestalo se včera něco neobvyklého?"
,,Jo Karin uvařila a potom už nevím."
,,No vidíš, to je důkaz, Karin je vrah!"
,,Nedělej z toho kovbojku, tak jsem se s ní vyspal."

Sasuke zalezl do své kanceláře.
Za chvíli u něj byl Orochimaru.

,,Došly mi kancelářský sponky, nemáš nějaký?"Podíval se na něj prosebně.
Sasuke prozkoumal stůl, ale nic takového nenašel.
,,Asi mi taky došly."
,,A nechceš pro ně se mnou do města, aspoň se odreaguješ a nebudeš muset myslet na Karin a noc plnou sexu."
,,Ale jo."
,,Jedem ale tramvají."
,,Proč?"
,,No v tenhle čas jezdí docela hezká holka a……."
,,To mě mohlo taky napadnout…..no jo."
Sasuke se zdvihl ze židle a následoval Ora.


Nastoupili do tramvaje číslo 26.Byla narvaná až k prasknutí, cestující se na sebe mačkali, ještě k tomu tam bylo
Naprosto nedýchatelno.Orochimaru vypadal, že mu to nevadí.Za to Sasuke by nejraději na nejbližší stanici vystoupil.
Tramvaj před semaforem prudce zabrzdila.Orochimaru se zabýval pokukováním po dívkách, proto narazil do Sasukeho
, ale sám zůstal stát pevně na obou nohách.Zato Sasuke spadl a se sebou strhl půlku spolucestujících.

,,Hehe kuželky."Uculil se Orochimaru.

Sasuke zatnul ruku v pěst a chystal se, že to Orovi pěkně vytmaví.
To by si ale nesměl všimnout, že se sebou strhl i jemu známou a pořád krásnou růžovlásku.

,,My na sebe máme štěstí."Věnoval jí krásný úsměv, z kterého se jí roztřásla kolena.
,,Já bych to spíš viděla jako smůlu."Podívala se na něj nevrle.
,,Mě to zrovna přijde vhod, že tě vidím, musím s tebou mluvit a je to vážně důležité."
,,Hm a tramvaj je pro tenhle rozhovor jako stvořená."

Půlka cestujících včetně vysmátého Orochimara po Sasukem vražedně pokukovala.

,,No raději to probereme jinde."
Sasuke a Sakura na nejbližší stanici vystoupili.
Sedli si spolu do malé útulné kavárny.

,,Tak o čem si chtěl mluvit."Ptala se ho nervózně, čekajíc co z něj nakonec vyleze.
,,Hodně jsem přemýšlel, no spíš Orochimaru přemýšlel.Říkal jsem mu o tom, jak se mi vyhýbáš i s podmínkou, že
budeme jen kamarádi.A on si myslí, že je to proto, že mě miluješ a já chci vědět, jestli má pravdu."
Sakuru to zaskočilo, proto nastala chvilka ticha.
,,Já…já k tobě nic takového necítím, prostě tě už nechci vidět, si pro mě jen ukončená etapa života."
Růžovláska se zvedla ze židle a chtěla odejít, Sasuke ji ale zadržel uchopením za ruku.
,,Co ještě chceš?"Podívala se na něj vyčítavě.
,,Proč neříkáš pravdu."
,,Nedělej to ještě těžší, proč prostě nemůžeš zapomenout a žít dál normální život jako já?"
,,Protože o tebe nechci přijít."
,,Sasuke, já nechci udělat chybu."
,,Chyba bude, když odejdeš."
,,Ne chyba bude, když zůstanu."
Sasuke se nahnul přes stůl a na plno ochutnal její rty.Tak dlouho necítil jejich sladkou chuť, proto mu tohle přišlo jako
neuvěřitelný okamžik.Chtěl do polibku zapojit i jazyk, Sakura ho ale odstrčila.
,,Přestaň a už mě nehledej."Vyběhla z kavárny ani se s ním nerozloučila.

Karin si na sebe vzala nejlepší oblečení a z okna sledovala zahradníka, který se právě staral o trávník.
Svůdně se usmála a ukazováčkem si ho k sobě zavolala.

,,Co by jste potřebovala?"Zeptal se s nůžkami v ruce na zastřihávání okrasných keřů.
Karin ho beze slova zchodila na postel.Strhla z něj bílou košili a už se vrhala na jeho kalhoty.
Jen co se s ním vyspala, ho nechala beze slova odejít.
Spokojeně se usmívala, měla dokonalý plán, jak si Sasukeho udržet.


Ozvěna minulosti 15

17. října 2009 v 19:42 | Ája |  Ozvěna minulosti
Další dílek, já vím, mohl být už dřív, ale učení je přece jen hodně důležité
a mě se to vymyká už teď, ale přece jen jsem to napsala :-D


Itachi nespustil ze Sakury oči ani na vteřinu, jako holka ho vůbec nezajímala
ani nepřitahovala, šlo mu jen o to, aby ji v klidu dostal do vězení v Konoze

i s těma dvěma tupci, co jdou s ní Seln a Shaina.
Sakura chytila Itachiho za loket a odtáhla ho stranou.
,,Musíš na mě pořád čumět?!"
,,Neboj spát s tebou rozhodně nechci, jen nemám zájem na tom, aby si náhodou nezdrhla, jistota je jistota."
,,Já se tě nebojím, tak proč bych před tebou měla utíkat?"
,,Ani ne tak přede mnou jako před vězením."
,,Jdi někam........."Sakura se k němu otočila zády a přidala se k Selnovi a Shaině.
Itachi se jen pousmál a držel si za nimi dva kroky odstup, aby měl přehled.
Konoha se závratně přibližovala a Sakura už začínala střádat plány, jak se Itachiho zbavit.
Nápadů měla dost, ale žádný nebyl ten pravý.
,,Přemýšlíš jak se vypařit?"Zeptal se jí škodolibým šeptem Uchiha.
,,Dej mi pokoj."Snažila se růžovláska nedát na sobě znát nějakou nervozitu nebo strach.
,,Tvářiš se klidně, ale vím, že vůbec nevíš, co máš dělat."Provokoval ji dál.
,,Můžeš už sklapnout?"
,,Ne."
,,O čem se to pořád bavíte, vypadá to jako by jste spolu něco měli."Mrkla na ně Shaina.
,,My dva?!Nikdy!"Vyprskla Sakura.Itachi se jen pousmál.
,,Tak se nezlob, jen to tak vypadalo."Pokusila se Shaina o omluvu.
,,Nezlobím se."Řekla přece jen trochu dotčeně.
,,Hele jezero!"Vykřikla Shaina nadšeně.
,,Taky je vám vedro?"Mrkla po těch třech.
,,Když to tak říkáš……."Zamyslela se Sakura nad lákavou možností.
Seln a Itachi se na sebe zamyšleně podívali, ale nakonec zůstali na souši.
Zatím co Shaina a Sakura si užívaly ve vodě.Sakura aspoň na chvíli zapoměla,
že se řítí do propasti a sebou stáhne i Shainu a Selna.

,,Sakuro, teď když jsme sami, řekni pravdu, ty s tím Itachim něco máš."
Nedala si Shaina říct.
,,Ne opravdu s ním nic nemám a jestli nechceš zemřít, tak mě teď dobře poslouchej."
,,Cože?!"Nechápala Shaina.Sakura se podívala ke břehu, Itachi ji propaloval pohledem
Byl opravdu důsledný, už teď si připadala jako vězeň.Itachi zkřivil obočí, tušil, že se Sakura
Chystá Shaině říct pravdu.Vytáhl kunai a ve zlomku vteřiny ho použil.
Ten vražedný předmět, projel Shaině lebkou.Sakura chtěla něco udělat, ale už nebylo co.
Podívala se na břeh, Itachi už na něm nebyl.
,,Tohle bylo naposledy, rozuměla si mi!"
Sakura se nepředstavitelně vyděsila.Itachi byl za ní, s pomocí chakry stál na vodě.
,,Co si to sakra udělal, si jen sprostý vrah ani se nedivím Tadomiko, že tě nechce!"
,,O mém vztahu s Tadomiko nic nevíš a já tě varoval, že jestli něco řekneš, bude zle a já držím slovo."
,,Jak to chceš vysvětlit Selnovi, bude se ptát, kde je Shaina!"
,,Nech to na mě, já si vím vždy rady."

Sakura vylezla z vody, cítila, jak se jí třese celé tělo.
,,Kde je Shaina?"Podíval se Seln tázavě na Itachiho a Sakuru.
,,Menší nehoda, skočila do vody a rozrazila si hlavu, náraz jí způsobil smrt."
Vysvětlil Itali, jako by se snad ani nic nestalo.
,,To není pravda, že ne?"Zeptal se celý vykolejený Sakury.Sakura jen sklonila hlavu dolů,
aby se nemusela Selnovi dívat do zděšených očí.

,,Budete se dlouho tvářit jak na pohřbu a nebo půjdem dál?"
,,Sorry ale mě umřela kamarádka!"Neudržel Seln nervy na uzdě.
,,Vážně?Mě to ale vůbec nezajímá."Podíval se na něj Itachi pohrdavě.
,,Co ty si za člověka?"Nechápal Seln jeho pohrdání lidským životem, ať už byl třeba jen dívčí.
,,Selne, uklidni se, to bude v pohodě, půjdem dál."Pokusila se ho Sakura uklidnit.
,,Brzo se bude stmívat, neměli by jsme stejně počkat do rána?"Polkl Seln na sucho, ještě byl v šoku.
,,No jo aby si se nezbláznil, ty třasořidko."Povzdychl si Itachi.
,,Vemu si hlídku a až do rána."Rozhodl sám.Seln byl v šoku a ještě unavený, netrvalo dlouho a usnul.
Sakura raději ani nespala, pořád měla pocit, že za všechno co se stalo, může jen ona, kdyby zůstala v Konoze, nic z toho by se nestalo.

,,Proč nespíš?"Zeptal se jí Itachi.
,,Jak se můžeš ptát, proč to vůbec děláš?"
,,Jen dělám to, co chce otec, nechci se vzdalovat od klanu."
,,Jsi sadista, jiné slovo pro tebe nemám."
,,A víš, že mi to vůbec nevadí?"
Sakura se k němu otočila zády a snažila se myslet na něco jiného, napadl ji přitom jedinečný nápad.
Otočila se zpět k Itachimu.
,,Itachi proč vlastně tak toužíš po Tadomiko, když můžeš mít každou dívku?"
,,Co to je za otázku?!"
,,Normální otázka jako každá jiná."
,,Nejde o to, že bych po Tadomiko toužil jen mě to s ní momentálně baví."
,,To si ji nikdy nemiloval?"
,,Ne, co je vlastně láska?Jen bolí a ubližuje."
Sakuru překvapilo, že má Itachi na lásku stejný názor jako ona.
,,Máš na ten ohavný cit stejný názor jako já."
,,Pořád Sasukeho miluješ, viď?"
,,Ne!Jak si na tohle přišel?"
,,Jinak by si takhle o lásce nemluvila."
,,Aha tak ty o lásce takhle mluvit můžeš, ale nešťastně zamilovaný nejsi, zatím co já ano?"
,,Zapomeň na to…."
,,Itachi?"
,,Hm?"
,,Poslední tři minuty si mi přišel jako kamarád."
,,O co se to pokoušíš?"
,,O nic, jen se snažím najít tvou lepší stránku."
,,Tak se o to nepokoušej, jsem takový jaký jsem, nikdo a nic mě nezmění ."
,,Vážně?"
Itachi se na ni výhružně zadíval, ale ona se tvářila jako zamilovaná holka.
,,Nedívej se tak na mě."
,,Jak?"
Přisedla si k němu blíž, vzala do dlaní jeho hlavu, od polibku je dělila jen vteřina, Itachi ji ale odstrčil.
,,Řekl jsem ti, aby si toho nechala, já ti na ty tvoje triky neskočím, jako holka mě vážně nezajímáš."
Sakuře už došlo, že takhle ho na svou stranu nezíská, ale jiný plán už neměla, v krajní nouzi, se vždy
spoléhala na svou krásu.

Ráno tu bylo během pár hodin, Sakuře bylo z každou uplynulou minutou hůř a hůř.
Všichni tři se blížili ke Konoze.Brzy stanuli před její bránou.
,,Sakuro, si nějak bledá."Všiml si Seln její barvy v obličeji.
,,Není mi moc dobře."Snažila se to zamluvit.
Itachi se od nich odtrhl a s někým si šel promluvit.

,,Selne, odpusť mi to, ale teď je s námi konec, Shainu zabil Itachi, kdybych ti něco řekla
, zabil by i tebe, nemohla jsem nic dělat, mrzí mě to."
,,Ale proč, to udělal?!"
,,Listovou ovládl Uchiha klan a každý kdo se pokusí o útěk, bude zavřen."
,,To nemyslíš vážně, že ne?"
,,Mrzí mě to Selne."
,,Já se přeci nezlobím, chtěl jsem ti to říct už včera , ale nenašel se odvahu, já…miluju tě."
,,To neříkej, protože já ti nemůžu dát víc než přátelství."
,,Čekal jsem, že řekneš něco takového, přesto chci, aby si věděla, že tě mám rád."
,,Děkuju za všechno, Selne."
Během chvilky u nich byl Itachi.
,,To je dojemné, škoda že brzy budete každý v jiné cele a Sakuro, jsem rád, že si Sasukeho
opustila, s takovou děvkou by se jen trápil."
Za tyhle slova přiletěla Itachimu pořádná facka a vzápětí druhá, ale ta nebyla od Sakury, ale od Tadomiko.
,,Si ta největší svině, jako jsem poznala."
,,Každý jsme nějaký, ty slabší jako ty v tomhle světě neobstojí, tak o čem se tu vlastně bavíme?"
,,Fajn ty o mě máš pořád zájem, viď?Půjdu ti po vůli, ale necháš ty dva být."
,,Tak to ne!"Vložila se do toho Sakura.
,,Nechci, aby si trpěla kvůli mně, tohle po tobě Tadomiko nemůžu chtít."
,,Jsi moje kamarádka, udělal by si pro mě to samé."
,,To je taky řešení."Zamyslel se nad touhle nabídkou Itachi.
,,Fajn tak to smažem…….přátelství je zvláštní."
Neodpustil si Itachi poznámku.

,,Sakuro, měli by jsme se vrátit do naší vesnice."
,,Promiň Selne, ale já se vrátit nemůžu, už jsem svým odchodem způsobila dost problémů."
,,Mohla by si to se mnou zkusit, třeba by si se do mě zamilovala, čekal bych jak jen dloho
by si chtěla."
,,Promiň, ale nejde to, už jen kvůli Tadomiko, tolik se pro nás obětovala a já si nechci připadat
jako sobecká kamarádka."
,,Tak tu s tebou zůstanu já!"
,,To chceš žít v takové vesnici?"
,,Nic jiného ti stejně nezbývá, nikdo tady nepotřebuje, aby si šířil, co se děje v Konoze."
Vložil se do toho Itachi.
,,Neposlouchej cizí rozhovory."Napomenula ho Sakura.
,,Můžu poslouchat, co chci."
,,Sakuro, je mi jedno kde jsem, hlavně že jsem s tebou."
Uklidnil ji Seln.
,,Dobře, dnes zůstaneš se mnou."
,,Vážně?!"Projevil Seln nadšení.
,,Měla bych tě ale upozornit, že jsem ve svém starém bytě už dlouho nebyla, možná tam bude nepořádek.
,,Nepořádek mi nevadí."Usmál se na ni.

,,Sakuro, ty si se vrátila!"Hinata ji tak pevně objala, že ji málem uškrtila.
,,Taky tě ráda vidím."
,,Zůstaneš tu, viď?"
,,Zůstanu…..bohužel."
,,Jak bohužel?!"
,,Neřeš…"
,,Nezeptáš se ani na Sasukeho?"
,,Ne, už mě nezajímá."
,,To je škoda, protože on…."
,,Nechci o něm nic vědět ani slyšet a tohle je Seln můj kamarád, už tu zůstane."
Hinata si ho zle přeměřila, to má být jako náhrada za Sasukeho?Říkala si v duchu.
,,Ahoj, jsem Hinata."Pozdravila ho zachmuřeně.
,,Ahoj, jsem Seln."Seln se na Hinatu usmál jako vycházející sluníčko.

,Večer si Seln a Sakura povídali.
,,Sakuro, všichni tu mluví o nějakém Sasukem, kdo to vlastně je?"
,,Sasuke byl můj kluk, ale udělal něco, co se nedá odpustit…"
,,Co?!"
,,Nechci o tom mluvit, pořád to bolí."
,,Chápu, ale kdyby sis chtěla s někým promluvit, jsem tu!"
,,Si pořád tak veselý i přes to, co se ti díky mě stalo."
,,To neříkej, ty za to nemůžeš."
,,Ale můžu…"
,,Ty ho miluješ, viď?Toho Sasukeho."
,,Ne, Sasuke je minulost."
,,To říkáš jen proto, aby mi to nebylo líto."
,,Ne Selne, to rozhodně ne, Sasuke mě jako kluk nezajímá."
,,Je hezký?"
,,Sasuke?Není snad žádná dívka, které by se nelíbil."
,,Asi měl dost holek, co?"
,,Ne, Sasuke není moc na holky, ne že by byl na kluky, ale nejvíc ho zajímá jeho síla."
,,A co ten Itachi?"
,,Itachi je Sasukeho starší bratr, jsou si až neuvěřitelně podobní…..ve všem."
,,Chtěl bych ho poznat."
,,Sasukeho?"
,,Hm…."
,,Promiň, ale už bych ho nechtěla vidět."

Sakuře se ráno z postele vůbec nechtělo, ale musela do nemocnice, nechala Selnovi vzkaz a šla.
V nemocnici se nevyhnula Tadomiko a jejímu zdrcujícímu pohledu, který marně skrývala.
,,Tadomiko, nemůžu se dívat, jak se trápíš, neměla si to dělat."
,,Vydržím to, Itachi mi neubližuje, někdy je chápavý, ale nemiluju ho."
,,Cítím se provinile, kdybych neodešla, tak by se…."
,,Nic si nevyčítej, už o tom nebudeme mluvit."

Sasuke ležel v posteli, nehodlal dnes vůbec stávat.
,,Sasí, co chceš k snídani?"
Otráveně zvedl svůj zrak k usmívající se blondýně, toužil ji ten její úsměv vygumovat
Ani nevěděl proč, prostě to tak chtěl.
,,Nechci nic, nemám hlad."
,,Poslední dobou, nejíš vůbec nic."
,,To je moje věc, nech mě být."
,,Si každý den čím dál víc podrážděnější."
,,No jo…….."
Přesto že nechtěl vstávat nakonec přece jen vstal, šel se podívat na Saniriho.
Byl už vzhůru, oči měl podlité krví, jako by snad v noci ani nespal.
Sasukeho příchod ho naprosto vyvedl z míry, znovu pocítil ten strach.
,,Saniri nechci, aby si se mě bál, vím, že jsem ti ublížil, ale nikdy jsem si to nepřestal vyčítat."
Saniri se trochu uklidnil, ale pořád v něm převládal strach.
,,Do teď si vždy věřil svému sensei, ale ten ti zatím jen lhal, rodiče by tě nikdy nezabili
, jsou to dva lidé muž a žena, když se mají rádi, tak založí rodinu a mají dítě, to dítě
si ty,Rodiče své dítě vychovávají dokud nedospěje, ten muž kterého považuješ za senseie
nás o tebe připravil, chtěl s tebe mít dokonalého ninju.Nikdy jsme tě nepřestali hledat, ale
když si ublížil Sakuře, svojí matce, tak jsem to neunesl a proto jsem ti ublížil."
Saniri se cítil zvláštně, nevěděl, jestli má Sasukemu věřit.
,,A co bude dál?"Promluvil nakonec.
,,Jako tvůj otec bych tě chtěl vychovávat, ale ne s tvou matkou, ta je někde ani nevím kde
, ale budeš mít náhradní mámu, která tě bude mít určitě ráda jako vlastní."
,,Já bych stejně byl raději se svým senseiem."Namítal Saniri.
,,Proč?Vždyť on ti celý život lhal, nemá tě rád, jen tě zneužívá."
,,Ale znám ho, zatím co tady mám ze všeho strach."
Sasuke k němu opatrně přišel a vzal ho do náručí.
,,Nemusíš mít strach, brzy si zvykneš a budeš žít jako normální děti."
Saniri se schoulil v Sasukeho náručí a brzy spal.
Po domě se rozlehl zvuk zvonku.
Ino se neochotně vydala ke dveřím.Čekalo ji nemilé překvapení v podobě Hinaty.
,,Je tady Sasuke?"
,,Ne, a teď můžeš jít."
,,Nelži, zavolej mi ho."
,,Neslyšela si, prostě tady n-e-n-í."
,,Sasuke!!!"Zavolala na něj Hinata.
Sasuke uložil Saniriho do postele a šel ke dveřím.
Ino jen zvedla nosánek nahoru a šla se věnovat vaření.
,,Co se děje?"Zeptal se Sasuke unaveně.
,,Nejdřív mi řekni, jak to jde se Sanirim?"
,,Zatím dobře, je to andílek a snad už ze mě nemá takový strach a teď ty."
,,Hádej koho sebou přivedl Itachi!"
,,Koho sebou přivedl Itachi?!Smrt a zoufalství?"
,,Sasuke, vážně."
,,Já nevím, koho by mohl Itachi přivíst."¨
,,Tak jdi do nemocnice a tam to zjistíš, budeš překvapený!"
Hinata zmizela jako pára nad hrncem a Sasukemu zůstala záhada, chtěl to rychle rozluštit,
proto šel hned do nemocnice.Tam viděl Tadomiko, pár mediků, nervózní pacienty a to bylo
asi tak vše, co mohl spatřit na tomto místě.
,,Přišel si kvůli Sakuře, viď?"Zeptala se ho Tadomiko.
,,Kvůli Sakuře?!Ona je tady!"
,,Aha tak ty to ještě neví, Itachi ji přivedl."
,,Vážně?A kde je?"
,,Tady jsem."Ozval se hlas za Sasukem.
,,Sakuro!"
Sasuke ji prudce objal.
,,Koukej mě hned pustit!"Křičela na něj vztekle.
,,Teď když tě mám zpět, tak už tě nepustím."
,,Ahoj Sakuro!"Objevil se zničeho nic Seln.
,,Ahoj Selne."Sakura se vyprostila ze Sasukeho sevření.
,,Kdo to je?"Zeptal se Sasuke Sakury trochu ostře.
,,To je Seln, můj kamarád."
,,Ahoj, ty budeš určitě Sasuke!"Vykřikl Seln s nadšením, rád poznává nové lidi.
,,Hm nazdar."Přeměřil si ho Sasuke.
,,Sasuke, chci ti jen říct, že my dva se už určitě neuvidíme a prosím nevyhledávej mě."
,,Ale já s tebou musím mluvit."
,,My dva se nemáme o čem bavit."
,,Tohle je ale důležité!"
,,A co?Že mě chceš zase zpátky, já už ale nechci, ještě jsem ti neodpustila a neodpustím.
Sakura se otočila a odešla.Seln se na Sasukeho usmál a šel za Sakurou.

,,Sasuke, proč koukáš jako sůva z nudlí?"
Zeptala se Hinata, která právě přišla, aby se dozvěděla, jak dopadlo jejich setkání.
,,Ten Seln, se mi nelíbí."
,,Mě taky ne, pořád se okolo Sakury motá."
,,Nejradši bych ho zabil."
,,Tak to ne, ty už hlavně nikoho nezabíjej, pamatuješ, jak to dopadlo minule?"
,,To byla ale jiná situace."
,,To je jedno."
,,Nějak se toho Selna musím zbavit a potom budu mít Sakuru pro sebe."

,,Tati!"Ozval se dětský hlas.
,,Saniri?!Co tady děláš, máš spát."
,,Mě bylo smutno."
Sasuke se usmál a vzal ho do náručí a raději šel domů, ale vzdát se Sakury nehodlal…..
Pokračování příště :-P


Sex v kanceláři 11

14. října 2009 v 19:01 | Ája |  Sex v kanceláří
Nejdřív mě mrzí, že jsem dlouho nic nepřidala, rozhodně to nebylo
kvůli tomu, že bych na vás zapoměla, to NIKDY!Ale mám hodně učení
každou hodinu píšem nějakou písemku a já se prostě musím učit.
Ale kdykoliv jsem měla čas, tak jsem vymýšlela novou povídku na pár
SasuSaku pochopitelně :D a dokonce jsem k tomu namalovala i pár obrázků
, už je mám i v pc naskenovaný a upravený a teď k téhle povídce, budu se
snažit psát častěji další díly, jen co pomine písemkové období :-D
___________________________________________________________

Sasuke a Orochimaru brzy odešli.Sasukeho věnoval růžovlásce poslední pohled
a s výrazem prohry odešel i se svým kamarádem.

,,Byla tam Sakura, víš o tom?Podíval se Oro směrem k Sasukemu.
,,............."
,,Sasuke?"
,,C-co?"
,,Říkám, že tam byla Sakura, všiml sis?"
,,Jo všiml."
,,Mluvil si s ní?"
,,Nevím, jestli se tomu dá říkat rozhovor."
,,Byla tam s někým?"
,,Hele to má být výslech a nebo zas na něco narážíš?"
,,Ne, žádný výslech ani narážka jen mě to zajímá."
,,Hm mě už Sakura nezajímá."
,,Nepovídej?........a nelži!"
,,A co chceš slyšet, že ji mám rád?"
,,To už vím dávno, jenže ty se strašně lehko vzdáváš.....si bá-bo-vka."
,,Neprovokuj."
,,A když budu provokovat dál?"
,,Nech toho....."
,,Nenechám, protože ty mi stejně nic neuděláš, jen se vzdáš."
,,Tak co mám dělat, když si tak chytrý a dokonalý?"
,,Na to se neptej mě."
,,Jo ty máš zase hodně řečí, ale ho... víš."
,,Mě je to jedno, já zabouchlej nejsem."
,,Jen si ze mě dělej blázny."
,,Já si s tebe blázny nedělám, jen to nechápu, já jestli někdy byl zabouchlej, tak ve školce."
,,Jdu domu...."
,,Za svou ošklivou ženuškou a zlobivým synkem?"
,,Jo."
,,Tak ahoj a užij si ten stres."

Sasuke si až teď uvědomoval jak svému kamarádovi závidí tu svobodu a volnost.
Ten se určitě nestrachuje o to, že když přijde domů pozdě, tak ho někdo seřve
nebo že by tam na něj snad čekaly povinosti.

,,Kde si byl?"Zeptala se Karin se založenýma rukama a na tváři jí hrál nespokojený úsměv.
,,V práci kde bych asi jinde byl!"
,,Já se jen ptám.......pro jistotu."
,,Tak si ty svoje jistoty laskavě odpusť, lezeš mi s nimi na nervy!"
,,Si dnes nějaký naštvaný."
,,Byl jsem v pohodě, dokud jsem tě nespatřil."
,,Proč se ke mně tak chováš!"
,,Protože mi lezeš na nervy!"
,,Aha ale kdysi do postele jsem ti byla dobrá, ale následky si do dnes nechceš připustit!"
,,Jak připustit!Vždyť s tebou žiju a každý den procházím tvým výslechem!"
,,Já o tebe jen nechci přijít!"
Karin jako obvikle zahrála dívadýlko, ve kterém hrála hlavní roli uplakané dívenky.
Sasuke se ji kdysi snažil utišit, teď ho její slzy naprosto nezajímaly.

,,Tati, ty si se s mámou zase pohádal?"Mžoural na něj Aki usínajícími očky.
,,Ale ne a jdi spát."
Aki zařadil spátečku a zalez do svého pokoje.

Sakura si doma dala ledovou sprchu, aby se trochu vzpamatovala.
Připadala si jako opilá pořád před sebou viděla Sasukeho tvář.
Nemyslela si, že ji bude tolik chybět.Čelo si opřela o chladné kachličky a přemýšlela
o tom jestli náhodou neudělala chybu, že Sasukeho opustila, ale stačilo si připomenout,
že Sasuke má rodinu a hned se svých myšlenek o chybě vzdala.
Vylezla ze sprchy a hned ulehla do postele.
Problém byl v tom, že nemohla usnout.V hlavě se jí pořád honil on.......Sasuke.

Sasuke se už s naprostým klidem vrátil ke Karin, která dělala, že je uražená.
,,Jestli se mi chceš omluvit, tak čekám."Řekla otočená zády ke svému manželovi.
,,Děláš si snad legraci?!Já se nemám za co omlouvat, jen ti chci něco říct."
,,Ano?A co?
,,Máš pravdu Karin, nemiluju tě a nikdy jsem nemiloval, se Sakurou si měla taky
pravdu, vyspal jsem se s ní a ne jednou, táhnu to s ní už nějakou dobu, začínám
tě mít plný zuby, Orochimaru měl pravdu, neměl jsem si tě brát a teď svou chybu
napravím, je konec..........a ještě něco Sakuru miluju."
,,To byl ale vyčerpávající proslov, jak chceš, ale možná to znamená, že Akiho už neuvidíš..."
,,Je to i můj syn, nemáš na něj o nic větší nárok než já!"
,,Kdo si asi myslíš, že je důležitější?!No jistě že matka...."
,,Ty si ale nějak moc o sobě myslíš, vždy´t daleko víc času trávíš u kadeřníka na manikůře
a nebo kdo ví kde, místo toho aby si byla s Akim."
,,Jak mě vůbec můžeš z něčeho takového obvinit?!Podívej se na sebe, si pořád jen v práci!"
,,Jo ale kdyby si ty třeba náhodou pracovala, tak bych tam nemusel být tak dlouho!"
,,Takže za všechno můžu já?!"

Aki stál za dveřmi a všechno slyšel, připadal si jako nějaká věc o kterou se dva nerozumní
lidé hádají.Raději zalezl do svého pokoje, aby nemusel ten rozhovor dál poslouchat.

Sasuke se hned cítil volnější, dokonce mu bylo i jedno, že Karin řve a vzteká se, což mu
jindy lezlo na nervy.

,,Kam jdeš?"Zeptala se Karin jen co uviděla Sasukeho mířit ke dveřím.
,,Do toho ti nic není."Zašklebil se na ni zhnuseně.

Sakura vypadala, že brzy usne a v tu chvíli ji musel jako naschvál probudit zvonek.
Unavená a rozcuchaná se vydala ke dveřím, aby zjistila, kdo se jí to opovážil vzbudit.
,,Sa-Sasuke...co se děje?"Zeptala se na půl rozespale.
,,Říkala si, že mi ničíš život, tak si mi ho zničila definitivně, s Karin je vážně konec,
nikdy se k ní nevrátím."
,,To všechno kvůli mě?!"
,,Hm....říkal jsem ti, že pro tebe udělám cokoliv."
,,Pro mě?!Já ti neříkala, že máš nechat Karin!"
,,To ne ale opustila si mě kvůli ní...."
,,Ach jo........"
Sakura ho chytila za rukáv a vtáhla ho dovnitř.

,,Sasuke teď mě poslouchej, je konec a tím že se rozvedeš s Karin, nic nezměníš."
,,Ale proč?Není to snad to co si chtěla?"
,,Ale jo je, jenže se nemůžu zbavit toho pocitu, že kvůli mě se ti rozpadlo manželství."
,,To nebylo jen kvůli tobě, naše manželství se rozpadlo už na samém počátku."
,,Dobrá jak chceš, já s tebou může klidně dál chodit, ale nikdy nepočítej s tím, že bych
chtěla mít s tebou děti, já o ně prostě nestojím, chci si užívat."
,,Udělám všechno proto, aby si byla šťastná."
,,Sasuke, ne......já už nechci."
,,Vždyť si teď řekla, že by si náš vztah mohla klidně obnovit a......"
,,Nech toho!Mě je jedno so jsem řekla!Prostě odejdi a nech mě žít."
Sasuke smířeně sklopil oči, ve skutečnosti s tím ale vůbec nebyl smířený.

Jen co odešel, se Sakura rozplakala.
Nesnášela, když musela být svázaná a nebo nečím omezená a snad všechny její kamarádky
už zamilované byly a většinou to pro ně bylo utrpení.Věděla, že láska je krásná ale bolestivá
a z té bolesti měla strach, jako nikdy z ničeho jiného.

Sasuke se ráno doloudal do práce.
,,Tak jak sis užil večer se svou milovanou ošklivou ženuškou?"
Neodpustil si Orochimaru po ránu trochu ironie.
Sasuke se na něj zhnuseně zašklebil a bez odpovědi chtěl jít dál.
,,Sorry Sasuke, ale když ty se tvářích tak nešťastně."
,,A to je důvod, aby si mě ještě víc provokoval?"
,,Asi ne.....ale to je jedno."
,,Hm..."
,,Tak jak bylo včera?"
,,Definitivně jsem se zbavil Karin, dokonce jsem jí řekl i o Sakuře, za ní jsem taky byl,
ale vypadá to, že už o mě nemá zájem."
,,Aha no tak ses o to aspoň pokusil."
,,Hm asi se jdu oběsit...."
,,Doporučuji ti ten strom u přechodu, před pěti lety se na něm taky někdo oběsil."
,,Ciniku........"
Orochimaru se jen pousmál a dál se věnoval práci, pokud se okukování sekretářky vůbec
dá za nějakou práci považovat.

Sasuke otevřel dveře své kanceláře, na jeho židli seděla Karin, vypadala až moc vyzívavě
a dalo se říct, že jí to snad i slušelo.Beze slov se vrhla na otráveného Sasukeho.
Sasuke se nechal unášet jejími rty, z polibku ho až vyrušilo bouchnutí dveří a cvakaní podpadků
na schodech.Odstrčil od sebe ještě pořád svou ženu a rychle běžel zjistit kdo to byl.
Stačil spatřit jen kousek sukně, ale i tak věděl kdo to byl.
Nechal Karin ve své kanceláři a snažil se dohonit náhodného svědka jeho a Karinina polibku.

Sakura za sebou prudce zabouchla dveře od svého bytu.
Opřela se o ně a se slzami se sesunula k zemi.
Cítila se tak podvedená.
V npci si všechno nechala projít hlavou a nakonec chtěla zůstat se svou láskou, ale on
si raději nechá svou ošklivou ženušku.Přitom jí včera jasně řekl, že mezi ní a jím je konec.
Vždycky když ji přepadla nějaká slabost, existovalo jen jediné místo, kde se může uklidnit.

Stála na vysoké skále a pod ní se pohupovala hladina jezera.
Vždycky měla strach z výšek, ale to že tam i přes svou fóbii stála, ji vždy dokazovalo, že ji
jen tak něco nerozhodí, nevyděsí ani nepokoří.
Postavila se na samý okraj skály.Neskutečně se jí motala hlava, ale byla silná a vydržela se dívat
dolů na hladinu jezera, jak dlouho vydrží, tak je i silná.Podle tohodle pravidla se řídila.

,,Sakuro......"
Růžovláska se prudce otočila a spatřila člověka, který ji tolik oslabil.
,,Vypadni, co po mě ještě chceš.........ty lháři!!!"
,,Není to jak si myslíš, chtěl bych ti to vys...."
,,Vysvětlit?!Tak to nemůžeš, neexistuje žádná výmluva ani omluva!"
,,Nemám se za co omlouvat, nemůžu za to, že Ka...."
,,Mě je to jedno, prostě jdi!"
,,To nemůžu, protože...."
,,Vypadni!"
,,Nech mě to vysvětlit."
Sasuke se k ní snažil přiblížit.
,,Jdi zpět nebo....."
,,Nebo co?"Zeptal se s úsměvem na rtech.
,,Nebo....nebo skočím!"
,,Neskočíš, tomu prostě nevěřím, na to si až moc zbabělá."
,,Já nejsem zbabělec!"
Zakřičela na něj histericky.
,,Na to aby si spáchala sebevraždu, si zbabělá dost!"
,,Nejsem!"

Sakura udělal jen krok vzad, stačil jen jediný pohyb a propadla by se do
věčných hlubin jezera.

,,Sakuro?"
,,Pořád mi nevěříš?"Zeptala se vítězně.
,,Ne...."Nenechal se Sasuke zvyklat.
Sakura nevěděla, že je tak blízko okraje skály a nevědomky udělala další krok a zřejmě i poslední,
uklouzla ji noha na kluzkém povrchu.Sasuke ji rychle podal ruku.

,,Sasuke.....já nechci zemřít."
,,Já vím, nepustím tě."
,,Víš co mi tohle připomíná?"
,,Co?"
,,Jeden film...."
,,Jak skončil."
,,Špatně."
,,Tak ještě štěstí, že tohle je realita."

Sasukemu se strašně potily ruce, ale věděl, že ji nesmí pustit.
Použil všechny své síly a vytáhl Sakuru nahoru.
Růžovláska se schoulila v jeho náručí a spokojeně se rozplakala.
Sasuke ji něžně vyskal ve vlasech, srdce mu ještě pořád bylo napětím a šokem.

,,Jaký to byl film?"Zeptal se.
,,No přeci Titanic."Věnovala mu upřímný úsměv.
Sasuke se nad tím pousmál.Nebe se v tu chvilku zamračilo a hustě se rozpršelo.
,,Půjdem?Zeptal se Sasuke.
Sakura přikývla.Černovlásek se zdvihl ze země a pomohl vstát Sakuře.
Na podpatcích jí to šlo dost špatně, zvlášť na kluzkém povrchu.
Prostě se to stalo znovu ji uklouzla noha a teď už bylo jen slyšet velké šplouchnutí.
Sasuke měl pocit, že se mu zastavilo srdce.......

-Přesměrování-

1. října 2009 v 15:58
Zlatíčka nejdřív vám jen chci říct, že s webem se teprv učím a už z toho mám hlavu jako pátrací balon.Povídky vážně psát budu , stačí, když si v menu najedete myší na Naruto story a tam vám vyskočí podstránky příběhů.Kdyby jste něčemu nerozuměli, klidně napište sem do komentářů. Vše ráda vysvětlím a ještě jednou tady je odkaz:
--------------TADY-----------------------
Tak a Sb co se ještě nezapsaly, tak pokud chcete zůstat tak se zapište!


Ještě se vám musím svěřit, že jsem dnes málem chcípla. Běhali jsme 800 metrů a rovinku.Já myslela, že fakt nepřežiju , když jsem doběhla, tak jsem se tam rozplácla na trávníku , ale útěchou mi je, že jsem první jako poslední tři roky a to běh NENÁVIDÍM!!!!!!
A ještě chci vědět, co říkáte na web?

Ozvěna minulosti 14

1. října 2009 v 15:56 | Ája |  Ozvěna minulosti
Tak jsem se zas k něčemu dokopala...a pls pište komentáře
, já potom nwm jestli vás to baví a nechce se mi nic psát.
Je to jen na vás jestli vůbec nějaké pokráčko bude...
________________________________________________________

,,Sasuke, já mám strach, že ji nenajdem."Svěřila se Hinata černovláskovi.
,,Budem se snažit..."Uklidnil ji Sasuke.
,,Co když se s námi nebude chtít vrátit?"
,,To už mě taky napadlo, pokud to tak bude, nemůžem ji do ničeho nutit."

,,Sasuke!!!!"Černovlásek se otočil za dívčím hlasem.
,,Ino?"
,,Nechoďte ji hledat..."
,,To snad nemyslíš vážně!"Vložila se do toho Hinata.
,,Ino, proč to říkáš, já myslel, že se chceš se Sakurou usmířit."
,,Nechala mi dopis, před tím než odešla."
,,Tobě?!"Nezdálo se to Hinatě.
,,Ano mě, něco se ti snad nezdá?"Dala Ino ruce v bok.
,,Jak si pamatuji, tak tě Sakura poslední dobou neměla moc ráda, tak proč by ti nechala dopis?!"
,,Hm pokud si dobře vzpomínám, tak jste si se se Sakurou pohádala!"
,,Tak dost!"Zastavil je Sasuke v hádce.
,,Hino uklidni se a Ino co ti napsala?"
,,Že nechce, aby ji někdo hledal, chce začít nový život a bez nás a nám dvěma přeje hodně štěstí."
,,To ti vážně napsala?"Na černovláskově tváři se objevilo sklamání.
,,Nelhala bych ti."
Sasuke si jen povzdychl a vydal se zpět ke Konoze.
,,Sasuke, přece jí nebudeš věřit!Potom všem, co udělala!"
Sasuke na to nic neřekl jen se s věšenou hlavou vrátil do Konohy.
Ino se škodolibě usmála na Hinatu a šla jako pejsek za Sasukem.Hinata zalomila ruce a jen nad
tím zakroutila hlavou, ale nakonec se přece jen vrátila do Konohy.

Ino ani na minutku nedala Sasukemu pokoj, pořád kolem něj lítala a dá se to tak říct, že otravovala
, aspoň Sasukemu to tak přišlo.,,Sasuke, nechceš něco?"Věnovala mu plavovláska úsměv.
,,Ne nechci nic."Procedil skrz zuby Sasuke.
,,Trápíš se kvůli Sakuře?"
,,Jo.."
,,Mohli by jsme se jít třeba projít, držet se za ruce a šeptat si zamilovaná slovíčka...ach."
Zasněla se blondýnka.
,,Hm..."
,,A nebo se můžem dívat na nějaký zamilovaný film..."Sněla Ino dál.
,,Hmm...."
,,Nebo si můžem jít lehnout a povídat si a nebo........"
,,Můžeš už sakra mlčet!!!"Ruply Sasukemu nervy.
,,Ale já jen myslela, že...."
,,Už nemysli!"Křičel dál černovlásek.
,,Nemusíš na mě křičet, já nemůžu za to, že ti Sakura utekla, ale jestli si na ní takhle řval tak se..."
,,Promiň, já nechtěl....."Zatvářil se Sasuke omluvně.
,,V pořádku."Přijala jeho omluvu.
,,Jdu si lehnout...."Černovlásek vyšel schody a zalehl do postele, vzpomínal, když s ním takhle
lehávala Sakura, začalo se mu stýskat už teď.Jeho pohled zklouzl na blondýnku, která si přilehla
k němu.Ino se přitulila ke své lásce a během chvilky usnula.Sasuke si přičichl k jejím vlasům, ne-
byla to ta vůně, kterou cítil ze Sakuřiných vlasů.Ráno bylo snad ještě horší, smutek jako by ho
nechtěl opustit.

,,Sasuke, ty si už vzhůru?Udělala jsem ti snídani, tak se pojď najíst."Mrkla na něj.
,,Nemám hlad."
,,Ale Sasuke, musíš něco sníst."Naléhala Ino.
,,Nechci, tak mě prosím nenuť."
,,Dobře jak chceš, půjdu se tedy najíst sama."
,,Hm..."
Konečně mohl být chvíli sám, aniž by ho otravovalo to blonďaté stvoření.
Rychle nž se vratí, vytáhl ze zásuvky Sakuřinu fotku, tak něžně se na ní usmívala....
Dlouho se na ní dívat nemohl, protože Ino se vrátila.,,Na co si se to díval?"
,,Na nic."Odpověděl ji rozmrzele.
,,Víš měl by si konečně přestat myslet na Sakuru, ona se nevrátí."
,,Já vím, že se nevrátí, tak mi to přestaň připomínat!!!"
,,Už zas na mě křičíš, já jsem jen člověk a snažím se ti pomoct!"
,,No jo......promiň."

Sasuke se zdvihl z postele, na snídani neměl ani pomyšlení, vypil si hrnek čaje ani neřekl Ino
kam jde a byl pryč.Ino to zarmoutilo, ale nechtěla vyvolat další hádku, tak raději nic neříkala
a nechala ho v klidu odejít.

,,Sasuke, mám pro tebe překvapení!"Vyhrkla na něj Hinata, jen co ho spatřila.
,,Hm....."Černovlásek se netvářil, že by ho to nějak zaujmulo.
,,Jestli tě to nezajímá, nemusíš to vědět."Hinata věděla, jak v lidech vyvolat zvědavost.
,,Tak co to je?"
,,Ani ne tak co, jako kdo."Mluvila v hádankách.
,,Sakura?!"Oběvily se v Sasukeho očích hvězdičky naděje.
,,Sakura to není....."
,,Ach..........mám smůlu."Zavzdychl si černovlásek.
,,Určitě budeš nadšený, tak tu jen tak nestůj!"Hinata ho chytila pevně za ruku a někam ho
táhla.Sasuke neměl sebemenší tušení, z koho by ještě tak mohl mít radost?Hinata se najednou
prudce zastavila.
,,Sasuke, něco mi musíš slíbit."
,,Co?"
,,Nesmíš křičet ani být zlý a ošklivý, je ještě ze všeho vyděšený."
,,On?!Takže je to kluk?"Hinata přikývla a vedla ho dál, nakonec ho dovedla do nevelkého pokoje.
Pod oknem byla postel s bílým povlečením.Sasukeho pohled sklouzl na kluka, který v ní spal.
,,Je roztomilý, viď?"Podívala se Hinata na Sasukeho.
,,To je přeci........"
,,....Saniri."Dořekla jeho větu.
,,Proč si nic neřekla, už dřív?!"
,,Sasuke, uklidni se, našla jsem ho dneska."
,,Kde?!"
,,Byl zraněný, ta rána těsně minula srdce, našla jsem ho na tom místě, kde byl zaraněn
, když jsem ho našla už byl v bezvědomí, na chvilku se probral, ale teď zase usnul."
,,Hm...."
,,Měl by si být šťastný, vždyť je to tvůj syn a ty si mu ublížil, teď máš šanci mu to vynahradit."
,,Myslíš, že kdyby Sakura viděla Saniriho živého, že by se vrátila?"
,,Já nevím Sasuke, třeba se jednou vrátí, ale asi by bylo nejlepší, kdyby jsme začali nový život
a bez Sakury, nikdy bych nevěřila, že to vážně řeknu, ale je to pravda, musíme zapomenout."
,,Jo asi máš pravdu."
,,No teď je na tobě, aby si Ino představil Saniriho, jsem zvědavá, co na něj bude říkat."
,,Jo tak to já taky."
Sasuke vzal Saniriho do náručí, pokusil se ho nevzbudil.Ino nebyla nijak dobrá kuchařka
, přesto se pokusila uklohnit oběd, chtěla udělat na Sasukeho dojem.
,,Ino?"Zavolal na ni váhavě.
,,Copak?"
,,Co je to za dítě?!"Vyhrkla na něj nevěřícně.
,,Saniri......"
,,Vždyť si ho zabil!"
,,To jsem si myslel taky, našla ho Hinata."
,,Aha Hinata."Řekla blondýna povýšeně, Hinatu neměla zrovna v lásce.
Saniri spokojeně spal v Sasukeho naručí a nevypadal, že by se měl snad probudit.
,,Sasuke, nechceš mi snad říct, že ho hodláš vychovávat, viď?"
,,Je to můj syn, ten fakt znamená, že ho nemůžu nechat samotného."
,,Vydržel to bez rodičů do teď, vydží to určitě i dál."
,,Ale já nechci, aby žil bez rodičů, do ničeho tě nenutím, nejsi jeho matka, klidně můžeš odejít."
,,Víš dobře, že tě miluju, nikdy tě neopustím, vím, že Sakura je jeho pravá matka, ale ráda mu
ji nahradím."Usmála se plavovláska.
,,Myslím, že by o Sakuře vědět neměl, jen by ho to trápilo."
,,Hm také si to myslím."

Sasuke šel Saniriho uložit do postele, už dávno mu se Sakurou zařídili pokoj, nikdy nepřestali
doufat, že ho najdou a potom se to stalo....to kdy udělal pro Sakuru neodpustilnou chybu, za to
ho také opustila.Lehce pohladil Saniriho po tváři, chtěl ho nechat spát, ale Saniri se vzbudil.
Pohled na Sasukeho ho k smrti vyděsil, jeho tvář celá zbledla strachem.

,,Neboj, neublížím ti."Ujistil ho Sasuke a pomalu za sebou zavřel dveře.

____________________________________________________________________

Sakura si hověla v křesle ve svém novém bytě.Byla si jistá, že udělala správně.
Teď může začít od začátku s novými přáteli a mužem.Hodlala svoji minulost hodit za hlavu.
Vzala na sebe své nejlepší oblečení a vyrazila na chvíli do společnosti.Tolik toužila poznat
zdejší obyvatelé.Všichni vypadali až nezvykle mile.

,,Ahoj tebe jsem tu ještě nikdy neviděl a to tu bydlím už pár let, přistěhovala si se?"
Vychrlil na ni hned několik informací někdo, kdo stál těsně za ní.
,,Jo jasně bydlím tu od včera, jsem Sakura."
Věnovala mu okouzlující úsměv.
,,Já jsem Seln, můžu ti to tady třeba ukázat, kdyby si chtěla."
Oplatil ji úsměv.
,,Budu ráda."
Seln ji provedl po celé vesnici, schválně to prodlužoval, aby s ní mohl strávit co nejvíce času.
,,Selne, už jsem unavená asi bych měla jít domů."
,,A můžu tě zítra vidět?"
,,Snad, ještě uvidím, dobrou noc."
Sakura si chtěla trochu hrát na tajemnou, proto tak záhadně zmizela.

Sakura se natáhla na postel, rozsvítila lampičku a rozhlížela se po celé místnosti.
Cítila se svobodná a možná i šťastná.Konečně měla začátek svého nového života.

Hned druhý den potkala Selna byl s nějakou celkem hezkou dívkou.
Pochopila, je to jeden z těch kluků, co má zájem o každou pěknou holku.
Byla tu teprv dva dny a už měla nějakou misi, bylo to něco ohledně Konohy.
Nějak zvlášť jí to nezajímalo, neměla strach, že by se musela s někým z Konohy setkat.
Jen ji zaujmulo, proč mise ohledně Konohy, když tu má v moci Uchiha klan a nevypadá
to, že by se to mělo během pár dní změnit.
Na tu misi měl jít i Seln a ta dívka, která se ji mile představila jako Shaina.

,,Sakuro, už jsem ti vyprávěl svůj hrůzostrašný příběh?"
,,Ne."Sakura neměla chuť se s ním bavit, ale nechtěla být nevrlá.
,,No jednou jsem měl fakt nebezpečnou misi na které mě napadli vlci, jeden se mi
zakousl do ruky, ale zabil jsem ho jako ty ostatní, mám ještě jizvu."
Seln si povytáhl rukáv, kde měl malou bílou skvrnku.
Sakura se na něj usmála, ale ve skutečnosti mu nevěřila.
,,Kecá, mě vyprávěl, že to byli medvědi."
Pošeptala ji Shaina.
,,Takže mi chceš říct, že to prostě zkouší na každou?"
,,Jo přesně tak."
,,O čem se to bavíte dámy?"Skočil jim do řeči Seln.
,,Holčičí řeči."Řekla mu s nezájmem Shaina.
,,Aha můžu se přidat?"
,,No jasně."Souhlasila Sakura.
,,Sakuro, taky máš ráda červenou barvu?Zeptala se Shaina.
,,No jistě a strašně ráda si češu třeba i hodiny vlasy."
,,Tak to mi mluvíš z duše."
,,No dobře pochopil jsem."Odpojil se od nich Seln a dělal, že pokukuje kde co lítá.
Takhle to šlo celý den dokud nebyl čas, aby se na chvilku prospali.

,,Dámy klidně můžete spát, vemu si první hlídku."
Nabíl se Seln a bral to jako samozřejmost.Sakura a Shaina nebyly proti.
Brzy obě dívky spaly.Seln toho využil a po celou tu dobu zkoumal očkem Sakuru
, místo toho aby hlídal.Sakura něco takového tušila proto usnula jen tak na oko.
Prudce sebou trhla, když něco uslyšela, jen co se probrala byl Seln v bezvědomí
a někdo mu držel katanu pod krkem.

,,Ahoj ružovlasá."Ten hlas už slyšela.
,,Ty si Itachi.......Sasukeho "milovaný" bratříček."
,,Jo to jsem já...."
,,Co tu sakra chceš!"Nesnažila se zakrývat nevraživost.
,,Někdo nestojí o to, aby se nějací tři ninjové dostali do Konohy, ti tři ninjové budete
určitě vy, já vás mám jen přivést a chci to udělat v klu, takže žádný problémy
, jinak jim ty hlavičky na krčkích useknu, ano?"
,,Si sadista."
,,To bylo jen řečnění."Upřesnil Itachi.
Seln se pomalu začínal probouzet.
,,Co se stalo?!"Zeptal se celý v šoku.
,,Usnul si!"Vyhrkla na něj Sakura.
,,Fakt a kdo je tohle?"Ukázal na Itachiho.
,,To je Itachi, přidá se k nám, zná kratší cestu do Konohy."
Vymyslela si hned něco Sakura.
,,Hm....."
Selnovi se ani trochu nezamlouval.
,,No do rána je času dost, tak v klidu spěte, teď si vemu hlídku já."
Určila Sakura a nevypadala, že se ptá na svolení.
Seln nemohl spát, byl nervózní z Itachiho, nakonec ale přece jen usnul.
Itachi ani náhodou nespal a udělal dobře.

Sakura vytáhla z batohu láhev s vodou a něco do ní nasypala, zatřepala s ní a znovu
ji uložila do batohu.Shaina se začala pomalu probouzet.....

,,Sakuro, kdo je to?!!"Ukázala na Itachiho.
,,To je itachi, půjde teď s námi."
,,Aha a proč?"
,,Zná lepší cestu do Konohy."
,,Hm tak jo."
,,Měli by sme ty dva vzbudit a vyrazit."
Sakura s nimi mírně zatřásla.Celé dvě hodiny cesty nikdo nepromluvil.
,,Nemáte žízeň?"Zeptala se Sakura a každému podala láhev s vodou ta Itachiho
opsahovala navíc jed.
,,Nemám žízeň."Vrátil ji Itachi láhev, viděl ji večer, jak ten smrtící letkvar připravuje.
,,Jak se těšíš na Sasukeho, určitě se s ním uvidíš."
Pošeptal ji škodolibě.
,,Já se se Sasukem neuvidím, to přeci nemusím!"
,,Jo nemusíš, ale za to že si utekla z Konohy, budeš zavřená a já to Sasukemu řeknu."
,,Si svině."Ohodnotila ho.
,,O čem se to bavíte?"Zeptala se se zájmem Shaina.
,,O soukromých věcech."Ujasnil jí to Itachi.