Zamilovaný 14.

Včera v 0:05 | Ája |  Zamilovaný

Ani nevíte, jak moc mě těší, že se Vám ta povídka pořád tak líbí :3. Je to opravdu po hodně dlouhé době, co píšu sama a pořád neztracím slinu. Možná to i bude tím, že se mi tahle povídka dost dlouho povalovala v hlavě.
Taky se přiznám, že jsou v ní pasáže z mého skutečného života, ale jsou hodně těžko odhalitelné a ne v surové podobě. To bude asi ten důvod, proč tak miluju psaní, člověk tam může tolik skrýt a zároveň tolik prozradit.
 


Přijata

Sobota v 10:31 | Ája |  Kecy
Zdravím ^_^,
nebudu nic protahovat - stojím před hodně těžkým rozhodnutím. Když jsem se loni nedostala na medinu, abych řekla pravdu, nejdřív se mi ulevilo. Věděla jsem, že by to bylo náročný a já už se dál ve škole mučit nechtěla. Po maturitě jsem toho měla dost. Sice byla maturita v mnoha směrech lehčí, než jsem si myslela, ale mě každá taková větší zkouška hodně nervuje.
Jenže během následujícího roku se mi to stihlo proležet a mrzelo mě, že jsem tomu studiu nedala ještě omalinko víc. Sice bych se tam mořila dál, ale dělala bych něco, co jsem zkrátka chtěla.
Takže jsem podala letos ještě jednou přihlášku. Jen na jednu medinu a buď to vyjde nebo ne. A ono to nějakým prapodivným zázrakem vyšlo. Asi to bude i částečně způsobeno tím, že za ten rok jsem měla víc biologických předmětů než za celé ty čtyři roky na gymplu. A k biologii je potřeba i chemie... a fyziku... no abych řekla pravdu, vždycky mi šla líp než chemie a letos dali do přijímaček mechaniku, která mi šla z těch všech okruhů nejlíp.

Takže jak asi z tušíte... jsem přijata na lékařskou fakultu... konkrétně Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Měla bych mít asi radost, ale já tak nějak nemám... už jsem prakticky ztratila dva roky - odklad + stuidum na jiné univerzitě. Já nechci být do třiceti ve škole. Fakt ne.
Taky neustále dostávám zprávy od lidí, co tam jsou, ať se na to vykašlu. Ať tam nechodím, že je to otřesný. Největší podíl na tom asi má sestra mojí spolužačky, která studuje tu samou fakultu a z každé její zkoušky dostávám zprávu, jak to bylo děsný.
Navíc oni mají něco jako meziročník. To jako když nedáte jeden předmět ani na třetí pokus, tak další rok ho opakujete + máte jen polovinu předmětů, co potřebujete pro druhák. Takže další prodloužení - bych nakonec zůstala ve škole do čtyřiceti (teda na svojí současné škole neopakuju nic, ale... medina je medina).

A důvod, proč jsem tam vůbec chtěla jít?
Když jsem začínala trochu víc uvažovat nad svým životem, tak jsem dospěla k názoru, že by mě asi bavilo dělat v lékařství. Nebyla jsem z těch lidí ala "chci pomáhat lidem" nebo "chci léčit děti s rakovinou" nebo "budu jako ti drsní doktoři z mých oblíbených seriálů". Mě to opravdu zajímalo a zajímá.
Postupem času (hlavně na gymplu) mi docházelo, jak moc budu muset dřít a měla jsem stavy, kdy jsem si říkala, že tam já prostě nepůjdu. Jenže ve třeťáku se mě učitelka na biologii zeptala stylem: "Tak co, Andreo, kam půjdeš? Medicínu, doufám, zkusíš?
A tak jsem ji zkusila. Přijímačky jsem psala 23. 6. se zánětem močáku a horečkou. Mohla jsem zažádat o náhradní termín, žádný, že ne. Byla jen moje pitomost, že jsem se to rozhodla psát.

Teď stojím před hodně těžkým rozhodnutím.
Buď tam půjdu a rovnou říkám, že to znamená konec blogu. Málokdo tam má čas první dva roky na něco jiného než na studium. A já nejsem tak chytrá, abych mezi ně patřila. To znamená i skončit s cosplayem, prostě se vším... Fakt slyším, že tímhle si prošel skoro každý a dost lidí to z toho důvodu po tom roce vzdali.

Anebo tam nepůjdu a můj život zůstane při starém. Žádný větší stresy, žádný ubývání na váze, žádný krutý volby mezi... no prakticky normálním sociálním životem a studiem. Navíc se říká, že studium mediny v HK je nejtěžší. Slyšela jsem, že nejpohodovější je naopak Plzeň. Ale medina a pohodový mi nejde moc dohromady. Každopádně věřím, že bych to tady měla dost drsný na to, abych se z toho složila, když mi to nepůjdě.

Jsou lidi, co mi říkají "jdi tam" i to, co "nejdi tam". Jenže tohle je asi jen moje rozhodnutí. Já to budu případně studovat, nikdo jinej to za mě neudělá. A já už vím, že nepotřebuju studium pro to, abych mohla být šťastná, ono možná spíš naopak... snadno se vynervuju, když něco nezvládám. Navíc se složitějc učím - musím se učit tak čtyři hodiny před tím, než jdu spát, jinak se mto neukládá do dlouhodobý paměti a... to by tady bylo dost na prd.

Uvidím, jak to ještě všechno bude, ale jak asi tušíte, jsem víc nakloněná tomu, tam nejít.

 


Zamilovaný 13.

23. června 2016 v 9:00 | Ája |  Zamilovaný

Sasukeho čeká velmi dramatické období 3:D...


Ve tvém stínu 6

20. června 2016 v 10:24 | Ája + Vita |  Ve tvém stínu


Po delší době...


Censored 26.

18. června 2016 v 10:25 | Ája + Vita |  Censored

Tak jsem si myslela, že po zkouškách budu stíhat víc, ale vypadá to ještě hůř, brigáda, nakonec ještě nějaký zkoušky zbývají a miliarda plánů na prázdniny, ale snad to nějak půjde ^^.


Zamilovaný 12.

16. června 2016 v 12:18 | Ája |  Zamilovaný

Nejdřív se omlouvám, že to tu nebylo už včera, ale měla jsem ještě jednu zkoušku a večer šla s kamarády do kina "Kluk ve světě přišer" - btw je to anime, co měli i na AF. Jenže my ho neviděli. Ale nehledejte ho někde ve vašich kinech nebo snad v Cinestaru. My na něm byli v takovém našem městském kinu, které vůbec nejede ve stylu Cinestaru a podobných kin.

Protože většina z vás se k těm dokumentům vyjádřila, že jim to připomíná Padesát odstínů šedi, vyjádřím se k tomu já tak nějak hromadně. Na úvod by se asi hodilo říct, že jsem to nikdy nečetla ani neviděla, proto to tu odmítám hanit nebo chválit. Neříkám, že jsem nechtěla, ráda čtu SM vztahy (i v době, kdy Padesát odstínů šedi neznalo světlo světa) a je mi fuk jestli hetero nebo yaoi. Jenže pak mi začali nejmenovaní jedinci (mezi nimi světě div se i jeden můj učitel) vyprávět několik pasáží a z toho jsem usoudila, že to není nic pro mě a odsunula to mezi literaturu/filmy bez jejichž znalosti se v životě obejdu.

Takže jakákoliv spojitost s touto literaturou nebo s tímto filmem, je čistě náhodná. Ale chápu, že ty dokumenty nejsou nějaký běžný prvek, který by většina z vás ze své oblíbené literatury znala, takže chápu, že vám to může připomínat Padesát odstínů šedi.

A co se tam píše, se dozvíte, o to nemusíte mít strach, ale doopravdy bych se moc divila, kdyby to bylo to, co bylo i v Padesáti odstínech šedi.


P. S.: Někteří z vás pochybují, že jsou tu Itachi a Sasuke bratři. Sakra, to si pište, že jsou! :D Nikdy bych nenapsala nic, kde nejsou, protože to už bych fakt nebyli Itachi a Sasuke.

Zamilovaný 11.

10. června 2016 v 17:06 | Ája |  Zamilovaný


Tak se konečně dozvíte, kde se toulá Itachi 3:D.


Censored 25.

8. června 2016 v 14:03 | Ája + Vita |  Censored


Jelikož se u posledního dílu vyskytlo ívc než 10 komentářů, tak tento díl už je normálně zveřejněný ^^. Děkujeme moc všem, kteří se vyjádřili, několik z vás o Indrovi i uvažuje správným směrem :P.

Zamilovaný 10.

2. června 2016 v 15:06 | Ája |  Zamilovaný

Tak tu máte další díl ~
Moc bych vám chtěla poděkovat za komentáře, udělaly mi obrovskou radost. Miluju ty vaše úvahy nad tím, co se stane, tohle mě opravdu nikdy neomrzí :3.


Censored 24.

31. května 2016 v 19:00 | Ája + Vita |  Censored

Sasuke pokračuje dál s Itachim ve výuce a znovu si domlouvá schůzku s Indrou... dál nebudu prozrazovat :P.

Zamilovaný 9.

27. května 2016 v 18:08 | Ája |  Zamilovaný


Děkuju všem, kterým nebylo zatěžko se vyjádřit. Pokud se vám i na povídce něco nelíbí, napište to, pokud to bude bez sprostých urážek, určitě si z toho něco odnesu.


Všechno nejlepší v nové éře!

27. května 2016 v 17:38 | Ája |  Kecy
Tak je to tady,
Původně jsem to chtěla dát až na narozeniny blogu, jenže mě čekají poslední zkoušky, musím dopsat pár seminárek, a tak abyste se nedivili, proč krachujícímu blogu měním design...
Věděla jsem už na začátku, že s blogem jen tak neskončím, ale už s nástupem na gympl jsem měla obavy, jestli to zvládnu, protože spousta lidí, co nastupovala na střední, záhy končila. Jenže teď jsem dokonce na vejšce a pořád mám na blog dostatek času. Chybí mi spíš už něco podstatnějšího... chuť.

Ale na druhou stranu je mí líto všech, kteří sem chodí pravidelně, poctivě píšou komentáře a nesnaží se nás osočovat z vydírání. Je mi blogu líto i kvůli mně samotné, já sem dlouho chodila fakt ráda, jenže dnes už si víc píšu do šuplíčku než sem, protože se opravdu snažím zlepšovat a je mi pak líto sem něco hodit a vědět, že většině nebudu stát za to, aby se k tomu nějak vyjádřila. A já se chci opravdu hodně posunout, důvod si zatím nechám pro sebe, dokud to nebude aktuální a jisté.

Jak Shira chytře poznamenala - pro spisovatele je odměna už jen to, když si jeho knížku koupíte, ohodnotíte ho finančně. Jenže my za to nedostáváme nic. "Jenom" komentáře. Psát sice můžeme pro zábavu, ale proč bychom to pak zveřejňovali? Taky z toho chceme něco mít. A to váš názor. Teď se každý, kdo jste doposud nekomentoval nebo ještě hůř - nám jen nadával, prosím zeptejte sám sebe, jestli je to opravdu tak moc, abyste to nebyli schopni nám poskytnout.

NOVÝ SYSTÉM POVÍDEK
Teď ta další část, na kterou asi především čekáte - je to tady - končím. Končím s blogem tak, jak jste ho doposud znali. ALE nekončím s blogem úplně. Povídky budou dál vycházet, tak jak to znáte, jen budou nahrávány na uložto a to pod heslem. Abyste přesně věděli, jak to bude vypadat, dám vám názorný příklad...
př.: Zítra budu chtít vydat Censored 23., na blou se objeví článek s názvem Censored 23., ale když ho rozkliknete, najdete tam odkaz na server uložto, kde si ho budete moci v pdf stáhnout. Povídka bude ZAHESLOVANÁ. Heslo k ní dostanou ti, kteří okomentovali Censored 22. (pošlu jim ho na email). Pokud budete chtít příště dostat heslo na další díl (tedy Censored 24.), napište mi normálně pod článek s názvem Censored 23. komentář (sprosté nadávky neberu ;)), NEpište mi to na uložto, ale sem na blog (pro lepší přehlednost).
Pokud bude mít povídka mezi 10-15 komentáři, zveřejním ji normálně (tak jak jste doteď byli zvyklí, bez uložta), pokud ne, vyjde další díl na heslo na uložtu.
Z tohoto důvodu bych vás taky poprosila, abyste mi napsali ke komentáři emailovou adresu (nemusíte ji psát pořád, já si emaily budu postupně ukládat i s vaši přezdívkou, kterou tu používáte - pokud tedy nestřídáte přezdívky jako ponožky, pak mi ten email radši pište pořád :D)

A speciální odstavec pro vymlouvače
1) Když máš čas si přečíst povídku, máš i těch pět minut na to napsat komentář.
2) Když nemáš nápad, co napsat do komentáře, jsou pod každou povídkou otázky pro inspiraci.
3) Ano, jsme vyděrači. Stejně jako vaši učitelé, kteří po vás chtějí, abyste se na jedničku naučili danou látku. Stejně jako vaše maminka, když vám nedovolí jít si ven hrát, dokud neuděláte úkoly. Stejně jako váš šéf v praci, když po vás chce, abyste za ty prachy, co dostáváte, taky makali. (Neslýchaná drzost, co? Pokud se vám to nelíbí, odstěhujte se do jiného státu s jiným režimem.)
4) Můžete se vztekat, jak chcete, s ničím nepohnete... pokud budete hodně navztekání, možná vás i polituju. (zdroj: náš učitel na jistém předmětu řekl: "Nestíháme, musíme zrychlit, pokud si nebudete stíhat dělat zápisky a odpadnete, jediné, co pro vás můžu udělat je - tiše vás politovat.")


Řekla bych, že víc fér už být nemůžu. Je to spravedlivé jak pro mě, tak i pro komentující, každý dostane to, co si zaslouží. Doprovodné otázky budou na konci povídek pořád, kdybyste potřebovali záchytný bod.

Tak to je vše. Vítejte v nové éře.
Vaše Ája.

P.S.: Všechno nejlepší, bločgu, snad se ti bude s novým systém dařit lépe.


Všechno jednou končí

21. května 2016 v 15:51 | Ája |  Kecy
Asi jste to museli sami postřehnout, že blog už není takový jaký býval kdysi... ani už nevím, kdy to kdysi bylo, ale všechno bylo v té době jiné a asi i lepší.

Nejdřív bych se ráda vyjádřila vůbec k našemu složení a příspěvkům...
1) Shirayuki
Plně respektuju a chápu její rozhodnutí ohledně povídek. Přeci jen jsme tady asi převážně všichni Naruťáci a Shira už se orientovala někam jinam a je přirozený, že si hledá místo, kde budou lidi orientovaní stejným směrem.
Přesto na blogu zůstává a bude se věnovat japonštině, když bude mít chuť. Což věřím, že spousta z vás ocení. Sama si to občas čtu a něco si i semtam zapamatuju. A to jsem na jazyky dřevo.

2) Honza
Tak toho spousta z vás určitě ani nepamatuje. Poznali jsme se, když jsme ještě oba byly děcka, tuším, že končil devítku a já začínala na gymplu. Čas zkrátka běží a zájmy se mění, co k tomu dodávat. Hlavně ten svůj čas už chcete i věnovat jiným věcem. Každopádně bychom s Honzou rádi dopsali For your eyes.
Osobně jsem moc ráda, že jsem ho mohla poznat a ráda budu vzpomínat na naše prožvaněný dny na skypu (zvlášť, když jsme oba ve stejnou dobu onemocněli a trpěli doma nudou).

3) Baka-chan
Jedna z prvních otaku, kterou jsem osobně poznala. Jedna z mála, se kterou mě ještě pojí aspoń trochu společné zájmy, i když už každá tíhneme k jiným anime. Podobně jako Shira dokázala vyklouznout z Naruťácké pasti, ale když jsem se ptala, kdo chce tady skončit, rozhodla se zůstat. Asi ne tolik aktivní jako kdysi, ale přeci jen. A já jsem za to moc ráda.

4) Vita
Myslím si, že tohle pro spoustu z vás bude překvapení. A ne příjemné. Moje povídky společné s Vitou, co tady teď zveřejňuju, jsou staré i přes rok, protože jsme zkrátka jednu dobu byly až moc produktivní a fakt toho hodně napsaly a vy jste to ani nečetli. Upřímně je toho tolik, že to ještě budu 3-4 roky zveřejňovat, než dojdou. Spousta z nich ani není v seznamu, protože nemají ani jméno a nejsou úplně dopsané. Každopádně Vita říkala, že je dopsat chce.
A dál? Je to asi ve hvězdách. Vita chce fungovat spíš jako externista (sama si to tak pojmenovala). Čemuž rozumím, nechci, aby kdokoliv z nás bral blog jako povinnost (občas jsem to tak i já sama měla, ale kdyby mě to nebavilo, tak tady nejsem). Takže psát spolu budeme, ale už ne v takové míře.

Riuu
Nepatří mezi adminy, ale je to moje nejlepší kamarádka a taky se mnou něco napsala. A já bych se ráda vyjádřila i k tomu. Pravda je taková, že já doteď nevím, jestli Riuu se mnou píše, že ji to baví nebo, aby mi udělala radost. Ať tak či onak, moc to pro mě znamenalo a znamená. Jenže druhá možnost by mě zároveň dost mrzela, protože nechci, aby si myslela, že ji považuju za nejlepší kamarádku kvůli tomu, že... no... jak to specifikovat - je můj Itachi. I kdyby nebyla, nepopírám, že by mě to nemrzelo, ale nevyčítala bych jí to a za nikoho jinýho ji nevyměnila.
Taky vím, jak jí moje láska k ItaSasu dokáže otrávit a... to nechci. Nechci, aby mi ItaSasu kazilo vztahy s lidmi, na kterých mi záleží. Možná bych se mohla trochu uklidnit a konec na blogu by byl asi velký krok, který by mě nasměroval někam trochu jinam.

5) Ája
Kdybych o sobě nepochybovala, tak tenhle článek možná ani nepíšu.
Moc nevím, co k sobě říct, aby z toho vylezlo jasné "ano, zůstávám" nebo "ne, končím". Už výš u Riuu jsem načala, že ItaSasu mi částečně kazí život. Samozřejmě, existuje mírnější způsob, jak se od ItaSasu částečně odpoutat a asi toho jsem schopná, ale... tohle není jediný důvod, proč bych na blogu chtěla skončit.
Kdysi jsem ho měla kvůli tomu, že jsem potřebovala odezvu na povídky, plus jsem sem přidávala svoje fanarty, zaměřovala se i na ty trhlé bleskovky a další věci. Jenže teď se tady z toho stal převážně blog o povídkách, takže jediný důvod, proč jsem ještě tady - komentáře k povídkám.
Nechci, abyste to teď brali, že si stěžuju na nízký počet komentářů, nebo snad vyhrožuju. To vůbec nemám v úmyslu. Mám dost odezvy od kamarádů, kterým povídky posílám obvykle přes FB. Taky se od nich vždycky dočkám nejlepších reakcí, žádné "pěkné, těším se na pokráčko", ačkoliv i to je nějaká odezva, která potěší, ale asi všichni chápete, že, když vám na váš sloh někdo odpoví slohem, je to o moc příjemnější a já nikdy nepřestávám být dojatá.
A to je ten důvod, proč asi nepotřebuju blog. Ty, od kterých mám komentáře tady, bych pak samozřejmě zařadila mezi ty, kterým posílám povídky jinou cestou (FB, email). Takže žádné strachy.


To je zatím vše. Brzy bude mít blog narozeniny (31. května), do té doby se rozhodnu, jestli skončím. Blog rušit nebudu, protože o něj mají zájem minimálně Shira a Baka-chan, pouze bych smazala všechny svoje povídky a převzala si email nebo FB od těch, co komentovali a chtěli by dál dostávat povídky.

Ája

Zamilovaný 8.

16. května 2016 v 20:53 | Ája |  Zamilovaný


Opět jsem se moc bavila nad vašemi teoriemi a někdo konkrétně se skoro trefil do černýho, i kdy ne úplně, ale spousta z vás je vedle... jak ta jedle, však to znáte :P, ale jen pokračujte, opravdu mi to zlepšuje moje bídné dny během zkouškového :3.